Blog Michal & Petr

Dnešní analýza je poněkud delší, tak doufám, že i tak se bude líbit. Předevčírem večer jsem byl hostem na TV Bureš, proto nebyla včera ráno analýza. Děkuji za pochopení. 

Putin 4. května letošního roku nečekaně jmenoval generálplukovníka Александрa Юрьевичe Чайко velitelem ruských leteckých, protivzdušných a kosmických sil. Generál Čajko, je přitom “pozemní” generál, a jeho jmenování velitelem ruských vzdušných a kosmických sil tak je neobvyklé. Ovšem logické. A pro Kyjev a Brusel mimořádně varující. Proč?

Generál Čajko je pod sankcemi EU, a Ukrajinci by jej nejraději přivlekli v poutech před tribunál a odsoudili za hlavního viníka tzv. “Masakru v Buče”. (Rusko masakr popírá, a označuje ho za dílo ukrajinských tajných služeb.) Generál Čajko patří mezi nejvybranější Putinovi i Gerasimovovi generálské oblíbence. V prosinci 2025 Čajko patřil mezi pouhých 10 ruských generálů, kteří získali mimořádnou osobní ochranku na nejvyšší úrovni, v reakci na růst teroristických útoků kyjevského režimu proti ruské generalitě sídlící v Moskvě.

Generál Čajko se vždy objeví tam, kde Putin s Gerasimovem chystají něco mimořádně důležitého, a nebo potřebují někoho, kdo dokončí nějakou rozdělanou práci, která se nedaří. Přičemž vždy platí, že na Čajka je spoleh, protože nebude nikdy váhat postupovat mimořádně brutálně, aby splnil rozkazy. 

Generál Čajko se poprvé dostal do zorného pole světových reflektorů tajných služeb v roce 2015, kdy byl Putinem jmenován historicky prvním náčelníkem štábu čerstvě vytvořené Skupiny ruských vojsk v Sýrii. V této pozici byl Čajko zodpovědný za vytvoření celé ruské vojenské infastruktury v Sýrii, za koordinaci ruských vojenských sil se Syrskou armádou, za plánování vojenských operací proti syrským džihádistům, i za veškerou logistiku operací. Podle všech dostupných zpravodajských informací, generál Čajko řídil z pozice náčelníka štábu všechny ruské vojenské operace v Sýrii až do jara 2017, kdy byl jmenován zástupcem velitele Východního ruského okruhu. Generál Čajko je obecně západními zpravodajskými analytiky považován za strůjce ruského vítězství nad džihádisty v letech 20215/16, které tehdy zachránilo režim Bašára al-Asad. Čajko okamžitě po rozmístění dostatečných ruských sil v zemi zahájil rozsáhlou a mimořádně účinnou bombardovací kampaň proti džihádistům. K dispozici měl čtyři Su-30 SM, šest Su-34, 12 Su-24M, 12 Su-25 SM, a to mu stačilo, aby kompletně rozvrátil celou velitelskou a logistickou strukturu džihádistů, a zničil všechny jejich muniční sklady, a přinutil je začít se skrývat v civilní zástavbě. Vedlejší lidské civilní ztráty této Čajkovy bombardovací kampaně byly značné. Nicméně za porážku této první ofenzívy džihádistů proti režimu Bašára al-Asad mu Putin udělil titul Hrdina Ruska. 

Podruhé Putin generála Čajka nasadil v září 2019. V tomto roce zahájila ruská skupina vojsk v Sýrii druhou velkou ofenzívu s cílem vyhnat džihádisty ze země. Ofenzívu připravoval ještě generál Surovikin, ale Putin v dubnu místo něj do Sýrie poslal generála Serďukova, a ten konal, jako i později na Ukrajině, značně mdle, a ofenzíva zamrzla, a Turci si začali vyskakovat.  Jakmile Čajko převzal začátkem září velení, zahájil své obvyklé nemilosrdné bombardování džihádistů, a bombami si čistil cestu vpřed. Turecká letadla F-16 podporující džihádisty zahnal Čajko ze syrského nebe elektronickým přikrytím nalétávajících syrských a ruských letadel. O Čajkově nemilosrdné výkonnosti nejlépe hovoří následující mapa.

Při obou svých nasazeních v Sýrii generál Čajko vyvolal masivní vlny uprchlíků směrem do Evropy. Zatímco vlna Angely Merklové je obecně známa, vlna z roku 2020 méně. V reakci na Čajkovu druhou ofenzívu vyslal Erdogan své vojáky, aby pomáhali džihádistům s obranou města Idlib. Čajko okamžitě Idlib bombardoval, a 34 tureckých vojáků přišlo o život. Rozzuřený Erdogan reagoval oznámením o otevření hranic pro proudění uprchlíků do Evropy, a Řecko zatarasilo hranice. První Čajkova vlna z roku 2015 představovala asi 5 milionů uprchlíků řítících se hlavně do Evropy, druhá z přelomu let 2019/20 další milion. Obě vlny, které Čajko svým bombardováním vyslal do Evropy, lze přičítat rafinované Putinově strategii. První Čajkova vlna úspěšně odvrátila evropskou politiku od podpory Ukrajiny (2014 anexe Krymu) k řešení migrační krize. A druhá vyvolala značné pnutí mezi evropskými politiky, kteří imigraci otevřeně podporovali, a kteří imigraci ze všech sil bránili. Dá se dokonce říci, že stvořila pozdního Orbána. Protože současně se druhou Čajkovou vlnou uprchlíků nastoupil na Evropu COVID, Putin zřejmě vyhodnotil změnu situace, a usoudil, že už není v ruském zájmu dále rychle zvyšovat tlak vzbuzující další vlny uprchlíků do Evropy, protože útok na Ukrajinu pravděpodobně plánovaný už na podzim roku 2020, se bude muset o rok a půl odložit, protože bude pandemie COVID, a protože pozdně podzimní termín útoku v roce 2021 by zase kolidoval s olympiádou v Číně.

Třetí nasazení generála Čajka začalo v listopadu 2021, kdy jej Putin jmenoval velitelem Východního vojenského okruhu. Vojska této skupiny ruských vojsk označená “V” potom vpadla přes Sumy na Kyjev, a dorazila až do jeho předměstí Buča. Generál Čajko 24. března 2022 osobně dorazil do Buče, kde zhodnotil situaci, a za 5 dní 29. března zahájila ruská armáda koordinovaný ústup od Kyjeva zpět ke svým hranicím.  Proč 29. března zahájili Rusové ústup, je zřejmé z událostí v Maripolu. Ten samý den bylo město Mariupol po 34 dnech obléhání rozděleno na několik posledních izolovaných kapes odporu, a zbývala poslední začistka. Ruský pozemní most na Krym táhnoucí se kolem pobřeží Azovského moře přes Donbas až k Chersonu na Dněpru tak už byl pevně v ruských rukou, a zdecimované zbytky obránců Mariopolu už nepředstavovaly žádnou hrozbu, že by dokázaly nějak úderem z týlu vyjít na ústrety úderu z Huljajpole a Orechova, jak se pokoušeli Ukrajinci o rok později.

Generál Čajko tak na jaře 2022 provedl na Putinův rozkaz svým hloubkovým úderem na Kyjev naprosto dokonalý hloubkový klamný manévr, aby odvlékl hlavní ukrajinské síly od směřování na Donbas k obraně Kyjeva.  Jak jsme tento manévr analyzovaly už 16. června 2022, byl proveden přesně podle historického manuálu nájezdu sovětského generála Badanova na letiště Tacinskaja při bitvě o Stalingrad, kdy Badanov obětí 24. tankového sboru zcela rozvrátil letecké zásobování Stalingradu, a donutil von Mansteina, aby oslabil své útočné uskupení, které mělo zachránit obklíčenou 6. armádu o 2 tankové a 2 pěší divize. Badanov získal za svůj nájezd na letiště Tacinskaja řád Suvorova, a takovou oblibu u Stalina, že kdykoli proti němu někdo něco na poradě Stavky řekl, Stalin se na něj mile usmál, a řekl “Tacinskaja”, a bylo po debatě. Obdobně generál Čajko dostal od Putina za nájezd na Kyjev titul Hrdina Ruska, (prý druhý), a ochranu přede všemi ruskými telegramovými válečníky, kteří Čajka označují ze strůjce porážky pod Kyjevem, neb zhola nerozumí principům operačního a strategického válečného plánování, a umění úmyslných obětí tisíců vojáků a stovek kusů techniky, aby byl vyhrán na jiném bojišti čas, a tedy vítězství, je naprosto míjí. 

Čtvrté nasazení generála Čajka inicioval Putin v listopadu 2024, kdy jej poslal opět do Sýrie, velet tamním ruským silám. Tentokráte však Čajko značně omezil útoky ruského letectva na džihádisty, kteří 27. listopadu zahájili svoji dlouho oznamovanou ofenzívu. Tu plánovali už na léto, ale Erdogan jim k ní dal svolení, až po té, co Bašár al-Asad odmítl všechna vyjednávání, a po té, co nějakou náhodou Putin, po té co Asad odmítl vyjednávat, poslal do Sýrie svého generála Čajka. Pokud srovnáte podporu jakou ruský kontingent v Sýrii poskytoval pod Čajkovým velením v letech 2015/16, a v letech 2019/20, s podporou na přelomu let 2024/25, začnete se divit, protože Čajko najednou byl stejně mdlý jako Serďukov, a bombardoval džihádisty pouze, když útočili na ruské jednotky, ale ty ovšem takřka nijak nebojovaly, pokud nebyly napadány. Čajkův úkol, s nímž přiletěl do Sýrie na svou poslední tamní misi je tak zřejmý. V žádném případě se nepokoušet zabránit konci Asadova režimu. 

Pokud logicky sečteme 4 válečná nasazení generála Čajko, dojdeme k poznání, že je mimořádně adaptabilní na různé situace, přesně plní rozkazy, a v případě nutnosti nemá problém vést brutální válku se značnými ztrátami civilního obyvatelstva. Krom toho je doslova organizační talent, a mimořádně úspěšný vojevůdce. 

Proč tedy Putin jmenoval generála Čajku velitelem ruského letectva a kosmických sil? Odmyslíme-li si možnost, že v ruském letectvu už panuje takový bordel, že v něm musí navést pořádek osvědčený rázný pozemní generál, protože letečtí generálové si už na bordel tak zvykli, že už ho ani nevidí, což není zcela vyloučeno. Pak nám profil generála Čajko říká, že se nerozpakuje bombardovat města bez ohledu na četné ztráty mezi jejich obyvateli. A že je skvělý organizátor a štábní plánovač úspěšných operací. A z těchto jeho vlastností vyplývá, že Putin zřejmě hodlá značně urychlit Gerasimovu opotřebovávací válku, a vzhledem k patu vyvolaném na pozemním bojišti drony, se jeví brutální “čajkovské” nasazení ruského letectva proti ukrajinským městům a celým regionům jako pravděpodobně nejsnadnější řešení nynějšího patu na bojišti. 

Každý západní a ukrajinský průměrně zdatný zpravodajec, diplomat, nebo analytik, od 4. května 2026 ví, že v čele ruských kosmických sil stojí mimořádně rázný vojevůdce, kterého civilní oběti nezajímají, pokud je dosaženo válečného cíle, takový ruský Žukov, nebo britský Artur “Bombarďák” Harris.

Připočteme-li k tomu skutečnost, že ruské letectvo právě uzpůsobilo SU-24 k nesení 6 klouzavých a raketových bomb o váze do 1500kg, místo 4, tedy +50%, (omluva ze předešlý špatný údaj +33%, a děkuji za všechna upozornění), pak nová měsíční kapacita odhozů ruských klouzavých a raketových bomb na Ukrajinu pouze z letadel SU-34 se zvýšila z 10 000 na 16 000, (nepočítal jsem špatně, jde o originální ruský výpočet), přičemž 2/3 těchto odhozů budou nově představovat klasické staré klouzavé bomby, a 1/3 úplně nové raketové bomby s doletem až 130km. A to značí při počtu cca 130 letadel SU-34, (asi 45 ztraceno a 41 vyrobeno, před válkou 131), značnou schopnost soustředěným útokem zničit i velké město v relativně krátkém čase. (Jedna bomba 1500kg = 1 panelový dům, nebo několik cihlových domů.) 

Navíc, okamžitě po jmenování generála Čajko velitelem ruských vzdušných, protivzdušných a kosmických sil, Rusko uskutečnilo testy strategických jaderných raket. Ty sice nejsou oficiálně v podřízenosti generála Čajko, a mají vlastní organizační strukturu, ovšem v podřízenosti generála Čajko jsou nyní všechny ruské jaderné střely odpalované z letadel, a všechny jaderné bomby. S Putinovým rozřešením tedy generál Čajko může vést proti Ukrajině i taktické jaderné údery. To však rozeberu až v samostatné analýze. 

Závěr: Generál Čajko byl pravděpodobně jmenován velitelem ruského letectva, protože má zkušenosti s bombardovacími kampaněmi proti syrským městům, v nichž se ukrývali džihádisté. A protože všechny Putinovy rozkazy vždy přesně a rychle vyplní. Putin bude muset válku na Ukrajině rychle vyřešit. Nixon, když potřeboval vyřešit válku ve Vietnamu, masivně bombardoval, a hrozil, že vybombarduje Severní Vietnam až do pravěku. Putin podle všeho chystá podobnou taktiku proti Ukrajině. Protože si Ukrajinci, i USA a Izrael letos mimořádně vystřílely zásoby svých protiletadlových raket, jejich výroba je pomalá, a USA doplňují jejich vlastní a izraelské zásoby na úkor plnění dodávek svým spojencům, může mít ruské letectvo nebe nad Ukrajinou otevřené. A Čajko bude připraven, tohoto okna využít, jak Putin plánuje. 

(1) Diplomatický manévr “Rusk-Johnson 1”.

20. srpna 1968, mezi 20:15 a 20:42 místního amerického času, (v Praze bylo v tu dobu 01:15–01:42 ráno 21. srpna, a sovětská vojska už dvě hodiny překračovala státní hranici ČSSR, nikoli 20.00 dne 20. srpna, jak uvádí ÚSTR), proběhla ve Washingtonu klíčová diplomatická schůzka mezi sovětským velvyslancem Anatolijem Dobryninem a americkým prezidentem Lyndonem Johnson, a na ní SSSR oficiálně informoval USA, že Československo bude obsazeno. Američané o tomto sovětském plánovaném invazním kroku věděli už od 22. července 1968 z jednání mezi ministrem zahraničí USA Deanem Rusk a velvyslancem Dobryninem, a Dobrynin se 20. srpna 1968, po pikantních úvodních diplomatických formalitách, důrazně Lyndona Johnsona zeptal, zda si Moskva může být jistá, že Washington svůj slib ze 22. července 1968 dodrží. A Lyndon Johnson odpověděl: “Rusk, na můj pokyn Vás požádal, abyste za ním (22. července) přišel, a upřímně a otevřeně Vám řekl, dívaje se Vám přímo do očí, jaký je náš postoj, a že se na něj můžete spolehnout. Neslyšel jsem rozhovor mezi Vámi a ministrem Ruskem, ale mám v něj takovou důvěru, že vím, že Vám sdělil, o co jsem ho požádal, a nechci, aby o našem postoji (k invazi do ČSSR) panovaly jakékoli pochybnosti.“.

Podstatou slibu ministra zahraničí USA Deana Ruska SSSR bylo, že USA budou považovat Sovětskou invazi do ČSSR za výhradní vnitřní záležitost sovětské geopolitické zóny, že situaci nebudou nijak eskalovat, nebo se do ní aktivně zapojovat, a že si v žádném případě nepřejí, aby byly do tohoto řešení československé krize jakkoli vtahováni, nebo dokonce obviňováni z jejích příčin. Následně dokonce Washington nařídil stažení některých svých nejvíce vysunutých armádních jednotek od československo-západoněmecké hranice, aby tak preventivně předešel všem potenciálně možným nedorozuměním. Washington nehodlal situaci kolem sovětské invaze do ČSSR nijak eskalovat, protože mu především záleželo na podpisu odzbrojovací smlouvy SALT-2, na zklidnění války ve Vietnamu, a na obnově své vlastní ekonomiky, a zároveň, jak Lyndon Johson 20. srpna večer zdůraznil, pokračování v dobrých vztazích s SSSR.

(2) Bidenovy diplomatické manévry “Rusk-Johson” v letech 2022-24. 

Na začátku Putinovy invaze na Ukrajinu Joe Biden nabídnul Volodymyru Zelenskému “evakuaci z Ukrajiny”, která by zřejmě vedla k nějakému pro Putina přijatelnému řešení “ČSSR-1968”. A v průběhu celé své vlády důsledně “sabotoval” veškeré pokusy Eurokratů a Kyjevské soldatesky eskalovat válku na Ukrajině za hranice ruských “červených linií”, nebo tak, aby ohrožovala jistotu budoucího ruského vítězství. A od přelomu let 2023/24, jak jsme rozebrali v analýzách o miliardářce Pritzkerové, se jeho administrativa dokonce snažila přesvědčit ukrajinské elity, že válka proti Rusku nemá pro Ukrajinu žádné pozitivní řešení, protože lidské ztráty, které v ní utrpí, budou pro ni katastrofální, a o konečném výsledku války je geopolitickými a super-velmocenskými faktory rozhodnuto předem. Biden tak svým jednáním dával zřetelně najevo, že USA považují Ukrajinu za sféru ruské civilizace, jak nedávno zdůraznil Sergej Lavrov, a že chápou, jak opět nedávno zdůraznil Lavrov, že Rusko se o tento svůj civilizační prostor nenechá v žádném případě připravit.

Bidenovy kroky ve válce o Ukrajinu, tak lze opět přiřadit pod logiku manévru “Rusk-Johnson 1968”, tedy zabránit potenciálně nevyhnutelné jaderné eskalaci mezi oběma supervelmocemi sporem o geopolitický prostor, který jedna strana považuje za klíčový pro své vlastní přežití, kdežto pro druhou stranu nemá tento prostor žádný signifikantní význam.

(3) Trumpův včerejší manévr “Rusk-Johnson 2” a jeho důsledky pro osud Ukrajiny. 

Donald Trump se tento týden razantně pustil do Německa a do EU. (1) Včera oznámil, že USA nerozmístí v Evropě pozemní baterie raket Tomahawk BGM-109, jak slíbil Joe Biden. Jediným cílem těchto raket z Evropy přitom může být Rusko. (2) Oznámil, že z Německa stáhne 5000 vojáků, celou jednu brigádu. Toto stažení proběhne za 6 až 12 měsíců. A další stahování vojsk USA z Evropy bude pokračovat. (3) Obvinil německého kancléře Merze, že dělá málo pro dosažení míru na Ukrajině, a místo toho se naváží do mírových záležitostí, po kterých mu nic není, (Izrael, Irán), a ohrožuje tak svou nezodpovědnou politikou jadernou bezpečnost Evropy. A, že dělá v politice “hroznou” práci, jen vyvolává problémy “všeho druhu”, včetně “imigrace” a “drahých energií”. A že Německo je zničeno imigrací. (4) A napálil na EU trestá cla 25% na evropská auta, a na evropské železo a hliník, a na výrobky z nich. A to zabolí hlavně Německo.  

Pokud se zamyslíte nad diplomatickými setkáními v červenci a v srpnu 1968 ve Washingtonu mezi představiteli SSSR a USA, a nad jejich důsledky. A porovnáte je se včerejšími událostmi ve vztazích EU a USA. Zjistíte, že od schůzky v Anchorage 2025 mezi Putinem a Trumpem Washington vyvíjí enormní tlak na Kyjev, a přijal ruské mírové podmínky, a odstoupil části svého území, a zbytek jeho teritoria zůstal v “ruské civilizační sféře”, jak Rusové podmiňují. A obdobně Washington vyvíjí stejný tlak i na Německo, a na Brusel, aby přestaly válku na Ukrajině eskalovat. 

Pro Washington je logicky výhodnější, když Rusko pohltí Ukrajinu, než když Ukrajinu pohltí EU. Bez Ukrajiny nedosáhne EU dostatečného super-velmocenského geopolitického postavení, aby se mohla odpoutat od závislosti na USA, a začít vést samostatnou super-velmocenskou politiku. Naopak Rusko, které pohltí Ukrajinu, geopoliticky posílí, přestane EU vnímat jako své přímé ohrožení, a s Washingtonem se Moskva vždy historicky lépe domluví než s Bruselem, a Rusko USA na rozdíl od EU ani ekonomicky nekonkuruje. 

Pokud USA veřejně oznamují, že k obraně Evropy “před ruskou hrozbou” nehodlají rozmisťovat rakety Tomahawk, jak slíbily, pak defacto dávají Rusku signál volné ruky na Ukrajině, stejně jako Dean Rusk a Lyndon Johnson ujistili v létě 1968 Sověty, že mají úplně volnou ruku v Československu, protože to je jejich výsostná geopolitická doména. Eskalace konfliktu mezi Ukrajinou a Bruselem na jedné straně a Moskvou na druhé straně se ve Washingtonu neplánuje, a pokud k ní dojde, USA se jí nehodlají zúčastnit, pokud se Rusko bude svými výboji držet v ruské civilizační zóně. 

(1) Včera ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj veřejně slíbil ukrajinským pěšákům v první linii měsíční plat v rozmezí 5750 až 9200 USD měsíčně, a jen splnění tohoto jeho slibu by pro Ukrajinu znamenalo nutnost zvýšit své roční výdaje na výplatu 100 000 pěšáků v první frontové linii o 7 až 11 miliard USD ročně. Zelenskyj zároveň včera slíbil zvýšit o “slušnou výraznou úroveň” (достойний та відчутно підвищений рівень виплат) výplaty všem ukrajinským seržantům, důstojníkům a velitelům, a zvýšit i platy všem vojákům nejméně o 230 USD měsíčně. A to v souhrnu představuje další navýšení platů pro obyčejné ukrajinské vojáky o 1.4 miliardy USD ročně, a o nejméně stejnou sumu pro velitele, důstojníky a seržanty.

Zelenskyj včera slíbil zvýšení výplat ukrajinské armádě o 10 až 15 miliard USD ročně! Leč tato suma je pro Ukrajinu absolutně likvidační. Podle oficiálního analytického účetnictví Ukrajiny pro letošní rok, i přes nedávnou nevratnou půjčku Ukrajině financovanou zadlužením EU ve ve výši 90 miliard USD, bude Ukrajina jen letos potřebovat od zahraničních “dárců” 52 miliard USD, kdežto i se započtením nevratné půjčky od EU, má pro letošní rok zajištěno pouze “darování” 47.3 miliardy USD.

Připočteme-li k výše uvedeným výdajům Ukrajiny pro letošní rok i včerejší Zelenského sliby o zvýšení výplat vojákům, bude už Ukrajina letos potřebovat “darovat” 62 až 67 miliard USD, kdežto slíbeno má jen 47.3 miliardy USD. Nevratná půjčka 90 miliard EUR od EU je přitom rozpočítána na 2 roky, a 66% její celkové sumy je určeno pouze na nákup zbraní, a 34% pouze na zajištění ostatních civilních finančních výdajů Ukrajiny. Kompletní rozbor ukrajinského státního finančního účetnictví pro letošní rok, který potvrzuje, že Ukrajině budou letos, i přes “nevratnou půjčku”, chybět miliardy USD, najdete v ukrajinštině zde. V rozboru však ještě není započítáno včerejší zvýšení platů vojákům. 

Zelenskyj včera slíbil Ukrajincům nemožné, pokud nehodlá na Ukrajině roztočit tiskárny nekrytých hřiven, jak provozovali němečtí politici ve třicátých letech minulého století za Velké hospodářské krize, a rozpoutat tak třícifernou inflaci. Zelenského včerejší absurdní slib, který zničí ukrajinské státní finance, je dalším projevem prohlubující se krize ukrajinské mobilizace. Ukrajinští vojáci došli, a kyjevský režim nebude mít brzy nikoho, kdo by na frontě bránil ruským pěšákům v postupu vpřed. Bez vojáků nelze vést válku, stejně jako ji nelze vést bez peněz.

Rusko už vyhrálo, ukazuje válečné finanční účetnictví. 

Donald Trump včera vyhlásil, že Biden byl “hlupák”, když bezplatně daroval Ukrajině americké zbraně za 350 miliard USD, a nelze tedy rozumně předpokládat, že by dalšími americkými státními dary subvencoval nejnovější finanční potřeby Kyjevského režimu podle Zelenského válečných slibů. V Německu čelí kancléř Friedrich Merz rekordní nepopularitě kvůli rostoucí drahotě vyvolané válkami na Ukrajině a kolem Iránu, a spekuluje se, že dojde k pádu jeho vlády, a k vypsání předčasných voleb. A nelze tedy rozumně předpokládat, že němečtí politici, kterým už jde o jejich osobní politickou budoucnost, budou mít nadále chuť ještě navyšovat miliardové dary pro Kyjevskou soldatesku.  

Mír je tedy na dosah Zelenskému navzdory. 

Včera Vladimír Putin zatelefonoval Donaldu Trumpovi, a mimo vyjádření své upřímné radosti, že americký prezident zase šťastně přežil další pokus o atentát, mu sdělil, že “cílů Speciální vojenské operace proti Ukrajině bude dosaženo“, a že “metody kyjevského režimu se stávají stále nebezpečnějšími“, a že “ukrajinská vláda se uchyluje k otevřenému teroru a útočí na civilní cíle na ruském území“. Dále se prý oba státníci podle oficiální ruské verze rozhovoru shodli, že “Ukrajina už válku fakticky prohrála“, a že “Kyjev se snaží s podporou Evropské Unie válku zbytečně protahovat“. A Putin k tomu suše poznamenal, “že by nejraději ukončil válku diplomaticky, ale to by musel Zelenskyj všechny jeho návrhy přijmout.“. A Trump poznamenal, že vyhlásit příměří u příležitosti oslav dne společného Vítězství obou mocností nad německým nacismem, (a ukrajinským banderismem), jak navrhuje Putin, “aktivně podporuje“.

Vladimír Putin tak včera v podstatě jen potvrdil, jak vyjádřil před pár dny Sergej Lavrov, že “Ukrajina odevzdá všechna území, které Rusové požadují“, a že “zbytek Ukrajiny přijme takové podmínky, aby zůstal ve sféře ruské civilizace“. Na cílech Putinovy SVO se tak ani za 1526 dnů bojů přes usilovnou snahu Bruselu absolutně nic nezměnilo. A bude zajímavé podívat se, jak asi Rusové hodlají svých cílů dosáhnout, když Zelenskyj navrhovanou kapitulaci nepodepíše. 

(1) Bohoduchovský kruh smrti (plocha 251 kilometrů čtverečních) a strategie “vylidnit Švédsko”! 

Město Bohoduchov (15 000 obyvatel) zažilo tento týden zuřivou smršť ruských dronů, které ničily vše, včetně soukromých domů. Město leží na půl cesty mezi Charkovem a městem Sumy. Ve městě vypukla v důsledků těchto útoků panika, a Kyjevská branná moc proto vyzývala tamní občany, aby nezveřejňovali následky ruských útoků na město na sociálních sítích, a snažila se je uklidnit tvrzeními, že Rusové žádný útok na město nechystají.

Opak bude zřejmě pravdou. Ruské pozemní útoky na podobná města Charkovské oblasti – Volčansk, (už kompletně srovnán se zemí a “osvobozen), i na Kupjansk, (téměř srovnán se zemí, a nedlouho před “osvobozením”), začaly přesně podobnou smrští dronů a bomb. Co současný útok na Bohoduchov odlišuje od útoků na Volčansk i Kupjansk, je masivní metodické ničení všech benzínových pump, obchodů, trafostanic, skladů, podniků a domů v kruhu 40km okolo města. 

Krom vyvolání paniky a útěku obyvatelstva se Rusové snaží celou oblast v kruhu zbavit všeho, co by potenciální ukrajinským obráncům kruhu mohlo poskytnout pohonné hmoty, potraviny, elektřinu, vodu, nebo úkryty. Ruská snaha je zjevně zaměřena na zamezení veškerých logistických zásobovacích operací Ukrajinců v prostoru tohoto kruhu mezi městy Charkov a Sumy. Zároveň Rusové cílí na rozvrat veškerého zemědělství v oblasti. 

Tuto novou ruskou válečnou taktiku uplatňovanou nyní v Bohoduchovském kruhu můžeme přirovnat k taktice spálené země praktikované ustupujícími nacistickými vojsky za II. světové války. Zatímco cílem nacistů bylo zbavit Spojence možností na osvobozeném území rychle vybudovat sklady, používat cesty a železnice, a pokračovat tak v pronásledování ustupujícího Wehrmachtu, tak cílem nové ruské taktiky spálené země je zbavit ukrajinské obránce možnosti vést v tomto spáleném prostoru obranné operace, a to vypálením vší k tomu potřebné infrastruktury. Ukrajinská armáda trpí na frontové linii hlady, a nedostatkem elektřiny i pohonných hmot. Hladoví ukrajinští vojáci jsou, jak přiznala tento týden Kyjevská soldateska, realita bojiště ovládaného drony. Provést v prostoru budoucí útočné operace pomocí dronů útočníkovu operaci spálená země je tak vysoce logické, a zcela zapadá do metodických postupů generála Gerasimova. Vedlejší efekt – zničení vší ekonomiky na prostoru 251km2, není také zanedbatelný. 

Pokud Zelenskyj nekapituluje, bude ho muset Putin ke kapitulaci nějak přinutit, nebo slevit ze svých podmínek. Odmyslíme-li si jaderné údery, je vpád do prostoru Bohoduchovského kruhu, který se nachází mírně severozápadně od Charkova, se současným útokem z osvobozeného města Volčansk, které se nachází mírně severovýchodně od Charkova, vysoce logický, protože uzavírá pomocí dronů celou logistiku i zásobování energiemi milionovém Charkovu. Navíc Charkov je staré ruské území, a to nemusí být nedůležité. 

Tzv. “Severní válka” v letech 1700 až 1721, na níž se Putin tak rád odkazuje, měla v letech 1720 až 1721 průběh nápadně podobný současné válce na Ukrajině. Po slavné velké porážce Švédů a Ukrajinců v bitvě u Poltavy 8. července 1709 Petr I postupně Švédy vytlačil z Finska, Estonska, Lotyšska, Litvy, a ze severoněmeckého pobřeží, válka byla defacto rozhodnutá, leč Švédové stále odmítali všechny ruské mírové návrhy, a spoléhali se na záchranu od Velké Británie, s níž 9. listopadu 1719 uzavřeli spojeneckou smlouvu. Britské loďstvo už dokonce vplulo do Baltského moře, a začalo výhružně manévrovat proti ruskému loďstvu, kdykoli hrozilo zničení švédského loďstva. Hrozilo, že se k této nové protiruské koalici Švédsko, Hannover a Británie přidá i Francie, a další severoněmecké země. Britská diplomacie úspěšně “přesvědčila” dosavadní spojence Ruska ve válce proti Švédsku, aby se Švédskem uzavřely separátní mír – 7. ledna separátní mír uzavřelo Sasko a Polsko, 1.února Prusko odměnou za Pomořansko, a 14. července Dánsko za úplatu, maličké území ve Šlesvicko-Holštýnsku, a hlavně za povolení vybírat cla od švédských lodí proplouvajících průlivem mezi Dánskem a Švédskem. 

Petr I v roce 1720, v reakci na pokus Velké Británie zachránit Švédsko před nevyhnutelnou porážkou v Severní válce, a vytvořit novou západní protiruskou válečnou alianci, která by prodloužila válku proti Rusku, nařídil svým generálům Fjodoru Apraskinu a Ivanu von Mengden, aby okamžitě vypálili do základů všechna švédská přístavní města, a celé švédské pobřeží důkladně zpustošili a vylidnili. Jak nařídil, tak se i stalo. (Podrobně zde.) A za rok 10. září 1721 už Švédsko podepsalo tzv. Nystadskou smlouvu, a v ní Rusku odevzdalo Ingrii, Estonsko, Lotyšssko, i části území na sever od Petrohradu.

Tato Severní válka trvala 21 let. A Petr I v jejím konci na hrozbu nové válečné aliance proti Rusku zareagoval mimořádně chladnokrevně a brutálně. Vladimír Putin včera potvrdil Donaldu Trumpovi, že cíle války proti Ukrajině se nezměnily, a Zelenskyj je buď podepíše dobrovolně, a nebo bude k jejich podpisu donucen ruskou armádou. A není tak od věci na závěr citovat Vladimíra Putina:

“Skutečnost, že se (nyní) musíme bránit, a bojovat za to, (co je naše), je zřejmá věc. Právě jsem byl na výstavě věnované 350. výročí Petra Velikého. Téměř nic se (za tu dobu) nezměnilo. Úžasné! Petr Veliký vedl severní válku 21 let. Zdá se, že bojoval se Švédskem, a něco si vzal… Nic si nevzal! Vrátil to! Ano, to je pravda! Tam, kde byl založen Petrohrad – když založil nové hlavní město – ani jedna evropská země neuznala toto území za ruské, všechny ho uznaly za švédské. Ale od nepaměti tam žili Slované po boku ugrofinských národů, a toto území bylo pod kontrolou ruského státu. Totéž platí i západním směrem. To se týká i Narvy (dnes Estonsko) – jeho první tažení. Proč tam šel? Vrátil ji. A opevnil ji. To udělal.”

(2) Závěr

Vladimír Putin včera potvrdil, že cílů Speciální vojenské operace proti Ukrajině bude dosaženo, buď diplomaticky nebo vojensky, ale bude.

Vladimír Putin válku proti Ukrajině rád přirovnává k Severní válce Petra Velikého proti Švédsku. A tato válka skončila brutálním uplatněním taktiky “spálené země” proti švédskému pobřeží, a to v době, kdy tato válka už byla definitivně rozhodnuta v ruský prospěch, ale Švédsko se stále ještě zdráhalo přijmout poměrně velkorysý mír, protože doufalo, že Velká Británie vytvoří novou protiruskou válečnou alianci, a ta vstoupí do války, a Rusko v ní porazí, a zažene zpět, a donutí zaplatit reparace. 

Nyní Rusko vytváří “Bohoduchovský kruh smrti”, a hrozí další eskalací “taktiky spálené země”, pokud bude Evropa dále podporovat Ukrajinu v jejich “teroristických” útocích proti Rusku, a jeho civilnímu obyvatelstvu.

Válka tedy bude eskalovat, pokud Zelenskyj nekapituluje. Severní válka v letech 1700 – 1721 ukázala, že na každou další eskalaci Rusko, pokud má rázného vůdce, reaguje agresivněji.  

Další analýza zase zítra. Biorytmy den-noc se mi konečně daly zase dohromady, děkuji za pochopení.

lo5l