MAP 2470 Hlavní mírová podmínka Bruselu = “Zákaz zákazu nacismu na Ukrajině”! Eurokrati se včera ve Švýcarsku definitivně odkopali! A Ukrajina tak přijde o všechnu Černozem? Analýza.

Dnešní analýza je extrémně dlouhá, tak jsem v naději, že ji snad většina čtenářů ocení, i přes její rozsah. Kompletní obklíčení měst Pokrovsk a Myrnohrad, mapa, jak se ruská 2. a 51. armáda se včera severně od obou měst konečně spojily, a uzamkly tak Ukrajince do stalingradského pytle, je až na konci analýzy. 

Bod 20 Trumpova mírového plánu explicitně zakazující na Ukrajině “veškerou nacistickou ideologii”, byl včera v Ženevě vyjednavači Bruselského komisariátu, Německa, Francie a Ukrajiny z návrhu Trumpovy mírové dohody odstraněn, a nahrazen novým textem: “Ukrajina přijme pravidla EU o náboženské toleranci a ochraně jazykových menšin.”. A tento nový text, tak už ani implicitně nezakazuje, aby poválečná Ukrajina i nadále pokračovala ve své letité státní propagaci nacismu, a jeho obou ukrajinských nacionalistických klonů, obzvláště odpudivých rasistických ideologií obludného holocaustu namířeného proti všem Ne-Ukrajincům, historicky známým jako “volyňský banderismus”, a “podněperský petljurismus”.

Kdo byli Hitlerovi pomocníci Banderovci, a jak za II. světové války na Ukrajině, a v Bělorusku, a v Polsku, a na Slovensku nemilosrdně vyvražďovali Židy, Poláky, Romy, a další jim cizorodá etnika, je všeobecně známo. Nicméně na konec dnešní analýzy jsme zařadili oficiální ruský text Eduarda Popova PhD publikovaný 24. února 2024 sítí ruských ambasád po celém světě, neboť představuje srozumitelný rozbor historie Banderovců, a hlavně současných metod jejich práce, kterými ovládají Ukrajinu, a protože z Popovova textu lze velmi dobře pochopit, proč se včerejší změna textu bodu 20 Trumpova mírového plánu Moskvě líbit ani trochu nebude. 

 Kdo byli Petljurovci, kteří na Ukrajině řádili stejným způsobem už v letech 1918/19, a při organizovaných pogromech vyvraždili nejméně 150 000 Židů, Řeků a příslušníků dalších etnik, až Evropa tou dobou hrůzou oněměla, a Hitler si začal psát první poznámky, jak se to vlastně dělá, jsme důkladně popsali v analýze MAP 1879. 

Protože byly včera ve Švýcarsku pod tlakem Eurokratů změněny i další klíčová ustanovení původního Trump-mír -plánu, celou ukrajinskou verzi všech změn publikujeme na konci analýzy, není jisté, zda plán Moskva v této jeho nové podobě přijme. Co čeká Ukrajinu, když Putin nepřijme, bude velmi zajímavé. Včera ruské kanály publikovaly následující mapu rozložení černozemě po světě, a ta o mnohém napovídá. 

Mapa rozdělení černozemě po celém světě. Ukrajina ovládala před rokem 2014 celkem 25% černozemě, nyní už mnohem méně, a protože černozem je klíčem k budoucímu nasycení lidstva kvalitními potravinami, kdo jí bude ovládat, bude mít nejen obrovské zisky z vývozu potravin, ale i mimořádný politický vliv, je zřejmé. A že to bude Rusko všem jasné. Na mapě je Černozem tmavě hnědá, půda Černice středně hnědá, a půda Kaštanozem světle hnědá. Jde o tři hlavní půdy pro budoucnost lidstva. 

Čína má urgentní zájem na zvýšení dodávek ruských potravin na svůj trh. O tomto důležitém čínském požadavku na Rusko svědčí, že nejprve 3. listopadu ruský premiér Michail Mišustin při svých jednáních v Pekingu s prezidentem Xi Jinping tento čínský požadavek na zvýšení dodávek ruských potravin na tamní trh přislíbil rychle realizovat. A přesto už 18. listopadu premiér Li Qiang tento čínský požadavek při svých jednáních v Moskvě s Mišustinem opět považoval za natolik důležitý, aby jej znovu veřejně důrazně zopakoval. A protože ceny potravin v Rusku rostou, a dělají tak vrásky na Putinově čele, Li Qiang už diplomaticky při svém následném jednání s Putinem tentýž den tento požadavek na potraviny už nezopakoval. Ruský vývoz potravin do Číny přitom v uplynulých letech trvale a značně roste. (Článek v ruštině i s fotografiemi z čínských maloobchodů zde.)

Ruský zemědělský export do Číny se od ledna do října 2025 zvýšil o 11 % v hodnotovém vyjádření ve srovnání se stejným obdobím loňského roku a dosáhl téměř 6 miliard dolarů. Během prvních 10 měsíců letošního roku Rusko vyvezlo do Číny zemědělské produkty v hodnotě téměř 6 miliard dolarů. To je o 11 % více než ve stejném období loňského roku. Fyzicky se objem zásilek zvýšil na více než 7 milionů tun, což je o 2 % více než ve stejném období loňského roku. Čína si v roce 2025 udrží pozici největšího dovozce ruských potravinářských výrobků. Největší růst vývozu v peněžním vyjádření vykázaly mražené ryby, a to o 326 milionů dolarů na zhruba 1,2 miliardy dolarů, řepkový olej o 289 milionů dolarů na zhruba 1,1 miliardy dolarů, hrách o 163 milionů dolarů na více než 340 milionů dolarů a lněná semena o 111 milionů dolarů na zhruba 303 milionů dolarů. (Oficiální ruský zdroj zde.)

Čína udržuje absolutně nejvyšší světové zásoby potravin na světě, které svou délkou, po níž pokryjí potřeby země, značně předstihují celý svět.  Tlak Pekingu na Moskvu, aby exportovala vyšší objemy potravin do Číny, vyprodukovaných pomocí nových společných investic do ruského zemědělství a tamní potravinářské výroby, je zřejmý. Obecně je každá země považovaná za potravinově soběstačnou pokud produkuje 95% vlastních potravin. Čína je soběstačná v produkci obilovin lehce pod 95%. Dováží sice rýži a pšenici ve výši pouhých 6%, ale rostoucí spotřeba živočišných potravin jí nutí dovážet 75% své spotřeby sóji. A poslední Trumpovy válečné tanečky okolo Venezuely tak zřejmě čínské vedení přesvědčily, že je třeba na import sóji z Jižní Ameriky pohlížet jako na dlouhodobě nejistý, snadno negativně ovlivnitelný americkými akcemi, a tak Čína nyní logicky požaduje po Rusku, aby vytvořilo potřebnou záložní produkci, která by čínské importní potřeby vždy uspokojila, aniž by je USA mohly nějak negativně narušovat.

Zvýšení ruské produkce potravin je tedy naléhavým strategickým zájmem Číny, kdežto ukrajinské potraviny představují  pro Čínu stejné strategické bezpečnostní riziko, jako potraviny jihoamerické, případně australské, či evropské. Z tohoto hlediska má tedy Čína přirozený geostrategický zájem, aby co možná nejvíce ukrajinské černozemi přešlo pod ruskou kontrolu.  A naopak Putin se může spolehnout, že Čína bude jeho expanzi v oblasti ukrajinské černozemi a ukrajinského černomořského pobřeží přirozeně podporovat, tím spíš, když Západ nebude schopen vyjednat s Ruskem rychlý mír, neboť Rusko každým svým dalším vojenským postupem přes ukrajinskou černozem defacto jen posiluje strategickou potravinovou bezpečnost Číny, jinak ohroženou zejména v případě nějaké eskalace mezi USA a Čínou, třeba ve věci vzbouřenců Tchaj-wan.

Krásným případem pro pochopení úsilí Ruska dodávat Číně více ryb, (+37% mražených ryb, o + 326 milionů na 1.2 miliardy USD jen letos),  je nyní tzv. rusko-norský spor o práva lovu severních tresek v norské výlučné ekonomické námořní zóně. Podle smlouvy z roku 1976 mohou ruští rybáři lovit v norských vodách. Letos v létě ovšem Norsko popadl zuřivý amok, a nejprve zadrželo dvě ruské rybářské lodě plující v jeho vodách, a potom dokonce vyhlásilo sankce na dvě ruské rybářské společnosti pravidelně lovící podle smlouvy v jeho vodách.

Norská radost, jak skvěle škodí Rusku, však netrvala dlouho, protože Rusové Norům stručně oznámili, že si tedy budou lovit ryby pouze ve svých vodách. A norská ministryně rybolovu Marianne Sivertsen Næss, jakmile si tuto ruskou odpověď na předchozí norskou provokaci přečetla, začala hned hlasitě kejhat jako smrtelně trefená husa, protože jí došlo, že v norských vodách už nebude možné lovit žádné ryby, protože je Rusové vyloví ve svých vodách.

Smlouva z roku 1976 totiž nebyla uzavřena proto, že norský král Olaf V zbožňoval Leonida Brežněva, a tak jeho rybářům povolil lovit severní tresky ve svých vodách. Neb proto, že severní tresky v ruských vodách teprve vyrůstají a jsou malé, a teprve až patřičně vyrostou, vydají se na cestu do vod norských.  A tak oba vladaři moudře pochopili, že je lepší společně lovit severní tresky v norských vodách, až když se předtím nerušeně v ruském moři vypasou na velkou váhu, než je lovit každý odděleně ve svých vodách. Rusové proto na poslední norskou drzost zareagovali vskutku filištínsky, a stručně oznámili Norům, že si vyloví ve svých vodách přesně tolik severních tresek, kolik jim k lovu v norských vodách přidělují společné kvóty podle smlouvy z roku 1976. A zřejmě mimořádně natvrdlé norské ministryni rybolovu Naessové tak konečně došlo, že stejná hmotnost polovičních ryb vylovených v ruských vodách = žádné ryby v norských vodách. A začala proto ke všeobecnému ruskému veselí hlasitě kejhat.  

Pokud je geostrategickou slabinou Číny závislost na dovozu ohromného množství potravin, a USA mohou tento dovoz narušit. Pak geostrategickou slabinou USA a Západu je absolutní závislost na kritických minerálech, které se ze 95% musí dovážet z Číny. Trump-mírový plán proto umožňoval po rychlém uzavření míru na Ukrajině, velkolepým akceptováním ruských podmínek, rychle investovat společně s Ruskem do těžby těchto minerálů a jejich rafinaci na Ukrajině, a v Rusku, a k tomu měly sloužit zmražené ruské miliardy. Brusel si ovšem včera krom zakázání zákazu nacistické ideologie na Ukrajině prosadil i zabavení všech ruských zadržených miliard, a jejich předání pod výlučnou správu EU, aby za ně byly v Evropě vyrobeny zbraně pro Německo, Francii a Ukrajinu.

A tím nejen zřejmě zhatil mír, ale podobně jako extrémně natvrdlá norská ministryně rybolovu Naessová, která zabránila, aby ruské ryby připluly do norských vod, a mohly být norskými rybáři uloveny, Brusel sebevražedně torpédoval i budoucí rychlou těžbu a rafinování kritických minerálů na Ukrajině. Protože bez míru na Ukrajině tam nelze investovat stovky miliard dolarů do těžby a rafinace místních minerálů, a v Rusku už vůbec.  A EU tak bude stále na čínských kritických minerálech závislá, kdežto Čína no dovozu potravin z Jižní Ameriky a Austrálie, už díky pokračování války a zabavení další ukrajinské černozemi Putinem, nikoli.

Inu ne nadarmo včera viceprezident J.D. Vance onačil všechny válkychtivé Eurokraty za politické zkrachovalce, že?

Rozdíly v původní Trumpově, a ve “švýcarské”, Kyjevem, Berlínem, Paříží a Bruselem včera vynucené verzi mírového plánu pro Ukrajinu. Změny jsou označeny tučným oranžovým písmem, původní text jsou v závorkách. 

1. Znovu potvrdit suverenitu Ukrajiny.

2. Mezi Ruskem, Ukrajinou a NATO bude dosaženo úplné a dokonalé dohody o neútočení. Budou vyřešeny všechny nejasnosti z posledních 30 let.

Bod 3 amerického plánu, který uvádí, že „se od Ruska očekává, že se nebude vměšovat do záležitostí svých sousedů a že se NATO dále nerozšíří“, má být odstraněn.

4. Po podpisu mírové dohody se uskuteční dialog mezi Ruskem a NATO, jehož cílem bude řešit všechny bezpečnostní problémy a vytvořit deeskalační prostředí pro zajištění globální bezpečnosti a zvýšení možností propojení a budoucích ekonomických příležitostí.

5. Ukrajina obdrží robustní bezpečnostní záruky.

6. Velikost ukrajinské armády bude v době míru omezena na 800 000 lidí. (Americký plán stanovil limit 600 000 osob bez ohledu na válku či mír.)

7. Vstup Ukrajiny do NATO závisí na konsensu členů NATO, který neexistuje. (Plán USA navrhoval, aby se Ukrajina ústavně vzdala členství v NATO a aby se NATO formálně zavázalo, že Ukrajinu nikdy nepřijme.)

8. NATO souhlasí s tím, že v době míru nebude na Ukrajině trvale umisťovat jednotky pod svým velením . (Americký plán vyžadoval plošný zákaz jakýchkoli „sil“ NATO na Ukrajině; Evropané zřejmě nechávají prostor pro Koalici ochotných.)

9. V Polsku budou rozmístěny stíhačky NATO.

10. Záruka USA, která odráží článek 5 (týkající se bezpečnosti Ukrajiny):

  • USA obdrží kompenzaci za záruku;
  • Pokud Ukrajina napadne Rusko, ztratí záruku;
  • Pokud Rusko napadne Ukrajinu, budou kromě robustní koordinované vojenské reakce obnoveny všechny globální sankce a jakékoli uznání nového území a všechny další výhody plynoucí z této dohody budou zrušeny.

11. Ukrajina splňuje podmínky pro členství v EU a během vyhodnocování této situace získá krátkodobý preferenční přístup na evropský trh.

12. Robustní balíček globální obnovy pro Ukrajinu, který mimo jiné zahrnuje:

  • Vytvoření Ukrajinského rozvojového fondu pro investice do rychle rostoucích odvětví, včetně technologií, datových center a aktivit v oblasti umělé inteligence;
  • Spojené státy budou s Ukrajinou spolupracovat na společné obnově, rozvoji, modernizaci a provozu ukrajinské plynárenské infrastruktury, která zahrnuje její plynovody a zásobníky plynu;
  • Společné úsilí o přestavbu oblastí postižených válkou s cílem obnovit, přestavit a modernizovat města a obytné oblasti;
  • Rozvoj infrastruktury;
  • Těžba nerostných surovin a přírodních zdrojů;
  • Světová banka vypracuje speciální finanční balíček, který poskytne financování k urychlení tohoto úsilí.

13. Rusko se má postupně znovu integrovat do globální ekonomiky.

  • Zmírnění sankcí bude projednáváno a odsouhlasováno postupně a případ od případu;
  • Spojené státy uzavřou dlouhodobou dohodu o hospodářské spolupráci s cílem usilovat o vzájemný rozvoj v oblastech energetiky, přírodních zdrojů, infrastruktury, umělé inteligence, datových center, vzácných zemin, společných projektů v Arktidě a také různých dalších vzájemně výhodných firemních příležitostí.
  • Rusko bude pozváno zpět do G8.

14. Ukrajina bude plně rekonstruována a finančně odškodněna, mimo jiné prostřednictvím ruských suverénních aktiv , která zůstanou zmrazena, dokud Rusko Ukrajině nenahradí škody. (Evropské státy stáhly americký návrh na investice ve výši 100 miliard eur na obnovu a na to, aby si USA vzaly 50 % zisku z rekonstrukce.)

15. Za účasti USA, Ukrajiny, Ruska a Evropy bude zřízena společná bezpečnostní skupina, která bude prosazovat a vymáhat všechna ustanovení této dohody.

16. Rusko legislativně zakotví politiku neútočení vůči Evropě a Ukrajině.

17. Spojené státy a Rusko se dohodly na prodloužení smluv o nešíření a kontrole jaderných zbraní, včetně dohody Fair Start.

18. Ukrajina souhlasí s tím, že v rámci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní zůstane nejaderným státem.

19. Záporožská jaderná elektrárna bude znovu spuštěna pod dohledem MAAE a vyrobená energie bude spravedlivě rozdělena v poměru 50:50 mezi Rusko a Ukrajinu.

20. Ukrajina přijme pravidla EU o náboženské toleranci a ochraně jazykových menšin. (Návrh USA se na pravidla EU neodkazoval a obsahoval klauzuli zakazující „veškerou nacistickou ideologii“.)

21. Území:

Ukrajina se zavazuje, že nezíská zpět své okupované suverénní území vojenskými prostředky. Jednání o územní výměně začnou od linie kontaktu. (To se výrazně liší od plánu USA: žádný návrh na převod území Rusku; žádné uznání Krymu za ruský; a územní rozhovory jsou spojeny s příměřím.)

22. Jakmile budou dohodnuta budoucí územní ujednání, Ruská federace i Ukrajina se zavazují, že tato ujednání nebudou měnit silou. V případě porušení této povinnosti nebudou platit žádné bezpečnostní záruky.

23. Rusko nebude bránit Ukrajině ve využívání řeky Dněpr pro účely obchodních aktivit a budou uzavřeny dohody o volném pohybu zásilek obilí přes Černé moře.

24. Bude zřízen humanitární výbor pro řešení otevřených otázek:

  • Všichni zbývající vězni a těla budou vyměněni na principu všichni za všechny;
  • Všichni zadržovaní civilisté a rukojmí budou vráceni, včetně dětí;
  • Bude existovat program sloučení rodin;
  • Budou přijata opatření k řešení utrpení obětí konfliktu.

25. Ukrajina uspořádá volby co nejdříve po podpisu mírové dohody. (Na rozdíl od plánu USA zde není stanovena žádná pevná lhůta „do 100 dnů“.)

26. Budou přijata opatření k řešení utrpení obětí konfliktu. (USA navrhly automatickou úplnou amnestii pro všechny strany, včetně ruských válečných zločinců.)

27. Tato dohoda bude právně závazná. Její provádění bude monitorováno a garantováno Mírovou radou, které předsedá prezident Donald J. Trump. Za porušení budou uvalovány sankce.

28. Jakmile všechny strany odsouhlasí toto memorandum, příměří vstoupí v platnost okamžitě po stažení obou stran do dohodnutých bodů pro zahájení provádění dohody. Způsoby příměří, včetně monitorování, budou dohodnuty oběma stranami pod dohledem USA.

Konec textu. Zdroj textu v angličtině. 

Eduard Popov PhD – Moderní ukrajinský nacionalismus/nacismus sahá až do počátku 90. let 20. století. Přispěli k němu nacističtí zastánci a technologie sociálního inženýrství „vyvezené“ na Ukrajinu, která se stala nezávislým státem.

Historické pozadí:

Dějiny ukrajinského nacionalismu jsou dějinami konfrontace mezi ukrajinským nacionalismem Velké (Dněpropetrovské) Ukrajiny a nacionalismem Haliče rakousko-uherského původu. Začaly před první světovou válkou. Zaprvé vedly k politické konfrontaci mezi Ukrajinskou lidovou republikou a Západoukrajinskou lidovou republikou v letech 1918-1920 (vůdce UNR Symon Petljura ve skutečnosti zradil ZUNR poté, co uzavřel spojenectví s Polskem na úkor první jmenované); zadruhé se vyvinuly ve spor mezi Petljurovými a Banderovými stoupenci, který vyústil v vítězství haličského nacionalismu v postsovětské Ukrajině. Halič (bývalý historický region Haličské Rusi, který byl v letech 1772 až 1918 součástí Rakouské a Rakousko-Uherské říše) získala de facto monopol na ideologii a stala se centrem, kde vznikla většina „starých“ nacionalistických stran a organizací, a dodnes (spolu s Volyní) představuje hlavní volební základnu ukrajinského nacionalismu. Geneze organizovaného (stranického) ukrajinského nacionalismu / nacismu sahá také k haličským verzím.

Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) byla založena v roce 1929 a zpočátku existovala jako jedna organizace. Po vraždě jejího vůdce Jevgenija Konovalce Pavlem Sudoplatovem se (v roce 1940) rozdělila na válčící Banderovu a Melnikovovu frakce (OUN-B nebo OUN-R (revoluční) a OUN-M). Od července 1919 se východní Halič a západní Volyň staly součástí polského státu a byly předmětem polonizace. Proto OUN zastávala radikální protipolský postoj. Během předsednictví Jevgenija Konovalce prosazovala také proněmecký geopolitický a pronacistický ideologický přístup. Po rozdělení OUN měly obě frakce stejné smýšlení. Ještě před Hitlerovým nástupem k moci se navázaly úzké vazby mezi ukrajinskými nacionalisty a NSDAP; aktivisté OUN studovali ve stranických školách německých nacistů. Následně se nad frakcemi OUN ujaly zpravodajské služby hitlerovského Německa: vojenská rozvědka Abwehru – nad OUN-b, Sicherheitsdienst (SD, bezpečnostní služba SS) – nad Melnikovovou frakcí. Například velitel OUN-UPA (Ukrajinské povstalecké armády), vojenského křídla OUN-B, Roman Šuchevič, byl kapitánem Abwehru a zástupcem velitele trestné a sabotážní jednotky „Nachtigal“ zřízené nacisty v okupovaném Polsku.

Řada ideologů a vůdců OUN otevřeně označovala ukrajinský nacionalismus za součást evropského fašistického hnutí. Je důležité poznamenat, že OUN se netíhla k italskému fašismu (doktríně korporátního státu), ale k německému nacistickému socialismu s jeho rasovou teorií. OUN je tedy, stejně jako chorvatští ustašovci, verzí nacistické strany s jeho genocidními praktikami řešení národnostní otázky.Ukrajinští nacionalisté neměli vlastní stát a sociální podporu dostávali od negramotných vesničanů. Halič a Volyň, dvě centra ukrajinského nacionalismu, byly zaostalé regiony závislé na zemědělství. Je důležité poznamenat, že Poláci a Židé představovali vyšší třídu společenské a kulturní hierarchie v urbanizovanější Haliči. Ukrajinský nacionalismus, který se rozvíjel napodobováním německého nacionálního socialismu, se tak objevil v kulturně zaostalém a agrárním prostředí a sloužil jako ideologický a politický základ pro etnickou pomstu.

Stejně jako chorvatští Ustašové, i OUN spojovala územní expanzi s otázkou etnické „čistoty“. Všechny národy byly rozděleny na „přátelské“ a „nepřátelské“. Mezi těmi druhými zaujímali „vedoucí“ pozice Židé, Poláci, Rusové, Maďaři (v terminologii ukrajinských nacionalistů – Židé, Ljakové, Muskalové a Maďaři). První měli být vystěhováni z území Ukrajiny, zatímco druzí měli být vystaveni násilným činům, které byly teoreticky „ospravedlněny“ a rutinně prováděny.

30. června 1941, den poté, co Rudá armáda opustila Lvov, Banderovi zastánci vyhlásili ukrajinský stát pod vedením Jaroslava Stecka. Byla vyhlášena úzká spolupráce s Hitlerovým Velkoněmeckem. Poté začala první trestná akce k realizaci programu OUN-R v oblasti národní politiky: vyhlazení polského a židovského obyvatelstva Lvova. Historici odhadují, že počet židovských obětí mezi 30. červnem a 2. červencem a 25. červencem činil 4 000–5 000 lidí. Počet polských obětí je kvantitativně podstatně nižší (několik desítek lidí), ale ovlivnil polskou kulturní a vědeckou elitu: ukrajinští nacionalisté doslova oběsili polské profesory na pouličních lampách. Na třetí konferenci OUN-B v únoru 1943 bylo rozhodnuto o vytvoření UPA (Ukrajinské povstalecké armády) vedené Romanem Šuchevyčem (volací znak: Tasras Čuprinka). Bylo také rozhodnuto o radikálním řešení polské otázky. Tím začal Volyňský masakr – vyhlazování polského obyvatelstva v regionu. Polský Sejm a Senát v roce 2016 uznaly Volyňský masakr za genocidu polského lidu. 17. červenec se každoročně připomíná jako den památky polských obětí. Celkem bylo během Volyňského masakru, který provedly obě frakce OUN a Bulbovy-Borovcovy Polské Siči, vyhlazeno 30 000 až 60 000 Poláků. Celkový počet Poláků, kteří padli za oběť ukrajinským nacionalistům jen v Haliči a na Volyni, dosahuje až 200 000. Kromě toho ukrajinští nacionalisté, kteří byli součástí trestných jednotek ve službách Wehrmachtu a policejních jednotek SD, zničili stovky běloruských vesnic a osad. Ukrajinští nacionalisté z OUN-M vypálili běloruskou vesnici Chatyň i s jejími obyvateli.

Na konci války a bezprostředně po jejím skončení se mnoho bojovníků a aktivistů OUN-B a OUN-M chránilo před odvetou ve Spojených státech a Kanadě. To by bylo nemožné bez podpory a přímého sankce státních orgánů v USA a Velké Británii. Po rozpadu SSSR americké vládnoucí kruhy „vyvezly“ nacistické zastánce a technologie sociálního inženýrství zpět na Ukrajinu a zajistily jejich vstup do vědecké a vzdělávací sféry. Zároveň,Byly obnoveny stranické struktury Banderových a Melnikovových zastánců.

Moderní ukrajinský nacismus má tedy ideologickou a organizační kontinuitu s Hitlerovými kolaboranty z druhé světové války, katů z Volyně a Chatyně.

Organizovaný ukrajinský nacionalismus/nacismus v postsovětské Ukrajině.

Stručně si vyjmenujeme organizační struktury nástupnických organizací OUN-B a OUN-M v postsovětské Ukrajině. Předběžně je budeme nazývat „staří nacionalisté“.

Tuto generaci/směr reprezentují dvě skupiny stran – parlamentní a přímé akce. Parlamentní typ zahrnuje:

– Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN) – (Banderova neboli „revoluční“ křídla) a

– Kongres ukrajinských nacionalistů (kdysi součást volebního bloku „Naše Ukrajina“) – strana, která prošla do parlamentu (vznikla na základě OUN);

– Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN) – frakce Andreje Melnyka;

– Všeukrajinskou organizaci Svoboda, jejíž program je založen na principu „národní demokracie“, tj. demokracie pouze pro Ukrajince.

Mezi strany a organizace typu přímé akce patří:

– Politická strana Ukrajinské národní shromáždění (poté, co ji opustil její charismatický vůdce Dmitrij Korčinský), která má paramilitární křídlo s názvem Ukrajinská národní sebeobrana. Ukrajinské národní shromáždění – Ukrajinská národní sebeobrana (UNA-UNSD) se poté ocitla roztříštěná do řady organizací. Dlouhodobě postrádá sílu, kterou měla v 90. letech a na začátku roku 2000.

Role UNA-UNSD je také charakterizována tím, že v 90. letech a na začátku roku 2000 sloužila jako nástroj vnější expanze a plnila úkoly zadávané ukrajinskou vojenskou zpravodajskou službou (GUR MO) – jednalo se tedy o to, čemu se dnes říká zástupná síla. Tak tomu bylo během konfliktu v Podněstří. Nejzřetelnější vnější aktivita UNA-UNSD se však projevila v protiruských akcích: válka v Abcházii na straně Gruzie, dvě čečenské války a konflikt v Jižní Osetii.

Účast ozbrojenců UNA-UNSD, zástupné síly ukrajinské vojenské rozvědky, ve dvou vojenských konfliktech na území Ruska (Čečenské republiky) a jejich účast (spolu s ukrajinskými speciálními jednotkami a dalšími vojenskými specialisty) na útoku Gruzie na ruské mírotvorce v srpnu 2008 nám umožňuje poukázat na rusko-ukrajinské vztahy jiným způsobem. Ukrajina nejméně třikrát a v omezené míře napadla ruské území a podílela se na akcích agrese proti ruským vojákům – vojákům mírového praporu v Cchinvali.

– Veřejná organizace „Trident pojmenovaný po Stepanu Banderovi“, která byla založena z iniciativy OUN-R a měla pověst nejradikálnější nacionalistické síly v 90. a 2000. letech. Dmitrij Jaroš, samozvaný vůdce organizace Pravý sektor, sdružení ukrajinských nacionalistů Euromajdanu, si v Tridentu udělal jméno. Za zmínku stojí: ideologický vývoj Tridentu se zastavil na úrovni 40. let, což se stalo předmětem sžíravých a posměšných poznámek od jejich rivalů z řad „Nové pravice“;

– Sociálně-národní strana Ukrajiny, která sloužila jako základ pro všeukrajinskou organizaci „Svoboda“ (s jejím vůdcem Olegem Tjahnybokem); Mládežnický nacionalistický kongres a řadu dalších organizací.

Různé struktury „starých nacionalistů“ jsou pro překreslení stávajících hranic a „vrácení“ území s ukrajinským etnickým obyvatelstvem Ukrajině. Ukrajinští nacionalisté mají územní nároky na všechny sousedy Ukrajiny, včetně Polska, které je hlavním spojencem a lobbistou Ukrajiny v EU (historická území Starověké Rusi – Podlašie, Chelmská země, Lemkovská oblast atd.). Nejrozsáhlejší územní nároky však směřují proti Rusku: území dolního Donu (nebo celého Donu), „ukrajinská“ Kubáň (v roce 1792 ruská carevna Kateřina Veliká udělila kozákům z Věrných černomořských vojsk, které ukrajinská propaganda považuje za Ukrajince, území na Kubáni, která byla dříve znovu odebrána od Osmanské říše). Staré heslo „vrátit země „od Sanu po Don“, které je součástí hymny Ukrajiny, sdílejí všechny skupiny ukrajinských nacionalistů. Někteří však ve svých územních nárocích jdou ještě dál a požadují „vrátit“ Ukrajině území tzv. Šedé a Zelené Ukrajiny – území osadníků (migrantů) z Maloruských provincií Ruské říše, kteří se přestěhovali na jihozápadní Sibiř, respektive na Dálný východ.

„Nová pravice“, další generace/směr ukrajinského nacionalismu/nacismu, je reprezentována následujícími strukturami:

organizacemi Dmitrije Korčinského: UNA-UNSD v 90. letech, Bratrstvo v roce 2000;
charkovským „Patriotem Ukrajiny“, paramilitárním křídlem Sociálního národního shromáždění, a také řadou ideologicky blízkých organizací.
Během období tzv. Euromajdanu se objevila a prováděla aktivity řada organizací blízkých Patriotu Ukrajiny, které lze spíše připsat rasistickému táboru než tradičním ukrajinským nacionalistům („Bílé kladivo“ a další).

Geografický (civilizační) aspekt ukrajinského nacionalismu si zaslouží samostatnou pozornost. Lvov, „Piemont ukrajinského nacionalismu“, byl také intelektuálním centrem „starého nacionalismu“. Demografické, ekonomické a intelektuální zdroje Haliče se však nemohly rovnat ruskému jazyku a kultuře východních a jižních oblastí Ukrajiny – historické Slobožanščiny (součást Moskevského (ruského) státu od roku 1500) a Novoruska (připojilo se k Ruské říši po vítězstvích ruské carské armády v 18. století). V nových historických podmínkách se oživil spor mezi Banderovými a Petljurovými zastánci – západními a východními ukrajinskými nacionalisty. Ve východních a jižních oblastech Ukrajiny, historickém Novorusku, bylo sociokulturní prostředí odlišné: Městské obyvatelstvo bylo rozvinuté a vzdělané; vznikla a rychle se rozvíjela velká městská centra: Charkov, Doněck, Oděsa. Sem je třeba zahrnout i Kyjev, ruský jazykem a kulturou. Aktivisté ukrajinských nacionalistických hnutí v těchto regionech pocházeli z řad fotbalových ultras.

Nejzajímavějším příkladem je veřejná organizace „Patriot Ukrajiny“, založená v Charkově v roce 2005. Vznik této organizace sahá až k Sociálně-nacionalistické straně Ukrajiny (SNPU), která byla v 90. letech nejradikálnější nacionalistickou organizací. Struktura SNPU zahrnovala mládežnické paramilitární křídlo Patriot Ukrajiny, jehož název a logo přijali charkovští a doněckí nacionalisté. Charkov, první hlavní město sovětské Ukrajiny, měl vždy zvláštní postavení; je druhým nejlidnatějším městem na Ukrajině. Pro Patriot Ukrajiny byla připravována speciální literatura v ruštině a ruština byla pracovním jazykem organizace.

Vůdcem Patriotu Ukrajiny byl Andrej Biletskyj, budoucí zakladatel a první velitel praporu/pluku Azov a jeho „pobočných“ jednotek, historik vzděláním. V nacistickém prostředí je označován čestnou přezdívkou Bílý vůdce. Byl aktivistou ukrajinských nacionalistických organizací („Trojzubec pojmenovaný po Stepanu Banderovi“), dokud nezaložil výše zmíněnou veřejnou organizaci „Patriot Ukrajiny“ – vojenské křídlo Sociálního národního shromáždění („zvrácený“ název Hitlerova nacionálního socialismu). Andrej Biletskyj a hlavní ideolog Patriotu Ukrajiny, historik Oleg Odnoroženko, byli zatčeni během Janukovyčova prezidentství a propuštěni po vítězství Euromajdanu. Po propuštění z vězení se Biletskyj okamžitě zapojil do vojenské, politické a veřejné činnosti. Spolu se svými spolupracovníky z Patriotu Ukrajiny se mu podařilo vytvořit jednu z nejbojovnějších (především z hlediska motivace) jednotek ukrajinské armády/Národní gardy, která získala cenné bojové zkušenosti v mnoha klíčových bitvách války na Donbasu. „Azov“, který se stal světoznámým, byl zajat během bojů o Mariupol v květnu 2022. Jednotka se v současné době obnovuje.

Nás více zajímají politické a veřejné iniciativy Andreye Biletského a sociálních nacionalistů.

V říjnu 2016 byla na základě pluku Azov založena politická strana „Národní sbor“. Vůdcem strany byl Andrey Biletskyj.

Hlavní směry nepolitických aktivit struktur založených na základě pluku Azov. Práce s dětmi:

Společný volnočasový čas na sportovních, turistických, vojenských a vzdělávacích akcích a soutěžích, „lekce odvahy“ ve školách, otevírání bezplatných sportovních sekcí a také bezplatných vojenských a vlasteneckých táborů.
Sbírky na pomoc sirotkům.
Práce s mládeží:
Bezplatné sportovní sekce a vojenské a vlastenecké tábory.
Různé sportovní turnaje, od fotbalu až po boj zblízka.
Koncerty a festivaly hudebních skupin, které mají ve svém prostředí kultovní status, tj. práce s mládežnickými subkulturami.
Semináře a přednášky pro studenty na univerzitách, samozřejmě s určitým ideologickým podtextem.
Propagace vlastní ideologie ve společnosti a poskytování alternativy („třetí cesty“) na pozadí rostoucího rozčarování z liberální ideologie a praxe, včetně „spojence“ Ukrajiny – Evropské unie.
Řešení problémů, které přímo nesouvisejí s politikou:
Podpora protestů běžných občanů proti nelegální výstavbě.
Organizační pomoc protestům v Kyjevě, i silou. Například pomoc ukrajinskému odborovému svazu horníků. který požadoval zaplacení dlužných mezd a snížení sazeb za energie.
Razie proti drogovým dealerům v místech distribuce drog.
Vojenská a zpravodajská oblast:

Podle některých zpráv byly v době aktivity organizace Patriot Ukrajiny navázány úzké kontakty s vojenskou rozvědkou (GUR Ministerstva obrany Ukrajiny) a Bezpečnostní službou Ukrajiny (SBU). Výcvik ozbrojenců (tzv. „vyškylů“) PoU probíhal za pomoci důstojníků výsadkářů a speciálních jednotek a zahrnoval kompletní kurz pro mladé bojovníky. V důsledku toho se charkovští neonacisté ukázali jako nejlépe připravení dobrovolní bojovníci pro účast v bojových operacích.

Pravidelně zdokonalují bojový výcvik a navazují nezbytné kontakty s důstojníky Ozbrojených sil Ukrajiny a SBU. Andrej Biletskyj a jeho doprovod tajně propagují následující myšlenku: Režim „vnitřní okupace“ (nelegitimní prezidenti – Petro Porošenko a Vladimir Zelenskyj) nebude trvat věčně. Bezpečnostní, obranné a donucovací složky potřebují svého člověka u moci, a lépe – v čele státu. O tuto roli aspiruje Andrej Biletskyj, „Bílý vůdce“.

Navazování kontaktů se zástupci zahraničních (především amerických) tajných služeb a důstojníky armád zemí NATO působících na Ukrajině, jakož i s četnými žoldáky a dobrovolníky z neonacistických kruhů v Evropě a západních zemích. Cílem je vytvořit a posílit zahraniční vazby s výhledem do budoucna.

Za zmínku stojí cílená veřejná práce těchto sil, která je vykonávána profesionálně. Spolu s vojenskými a polovojenskými strukturami vytvořili členové Patriotů Ukrajiny vlastní stranu Národní sbor a řadu občanských organizací, včetně odborů. Cílem je překročit úzké hranice nacionalistického elektorátu. Je to stejná práce, jakou dělal Adolf Hitler ve 20. letech 20. století v boji o hlasy německého proletariátu.

„Nová pravice“ neboli sociální nacionalisté jsou silou se strategickým myšlením. Andrej Biletskyj, Bílý vůdce ukrajinských a evropských nacistů, v odpovědi na otázku, co považuje za svůj největší úspěch, jmenoval nikoli vytvoření praporu/pluku „Azov“ a strany Národní sbor, ale dětské tábory.

Ideologicky a intelektuálně je „Nová pravice“ kvalitativně odlišnou silou než „staří nacionalisté“, kterými sociální nacionalisté otevřeně opovrhují („idioti z Tridentu“). Sociální nacionalisté se přímo odvolávají na původní německý národní socialismus, spíše než na jeho zastaralé ukrajinské epigony – Banderovy a Melnikovovy zastánce atd. Intelektuální „knihovna“ těchto struktur zahrnuje i výdobytky moderních západních neonacistů a rasistů. Sociální nacionalisté se však se starými symboly nezlomili a do svého panteonu přidali „hrdiny OUN-UPA“ – „národ“ své „hrdiny“ potřebuje. Hlavní myšlenkou je však napodobování německého národního socialismu a jeho rozvoje, hlavním hrdinou je Hitler, nikoli Bandera.

Geopolitické aspirace ukrajinských sociálních nacionalistů jsou mnohem větší a jejich myšlenkový horizont je širší než provinční imperialismus „starých“ nacionalistů Haliče. Ti druzí sní o „velké Ukrajině“ „od Sanu k Donu“ (nebo ke Kaspickému moři), tedy o překreslení hranic v Evropě, a to i na úkor „spojence“ Polska. Tyto plány demonstrují jejich politický utopismus, ale zároveň i úzkost jejich politických obzorů. Plány sociálních nacionalistů jsou mnohem velkolepější: vytvoření středoevropské konfederace (samozřejmě pod záštitou Ukrajiny) rasově čistých států s ohledem na západní Evropu. Tato nová síla bude mít kontrolu nad celou Eurasií, a tedy i nad světem. To není nic jiného než návrat geopolitických aspirací Adolfa Hitlera z politického zapomnění.

Takže „staří nacionalisté“ chtějí pro Ukrajince Velkou Ukrajinu. Nová pravice (sociální nacionalisté) chce Velkou bílou Eurasii s centrem na Ukrajině pod vládou Bílého vůdce.

Rusko a svět nechápou podstatu moderního ukrajinského nacismu. Svět (Západ) si toho raději nevšímá a jakékoli úvahy týkající se tohoto problému stigmatizuje jako „ruskou propagandu“. Rusko se potýká se starými fantomy a moderní ukrajinské nacisty stále vnímá jako banderovské zastánce. Myšlení „starých nacionalistů“ v podstatě ani není provinční – je celohutorské. Během války na Donbasu bojovníci ukrajinských nacistických praporů z Haliče skutečně snili o tom, že z místních „méněcenných“ obyvatel udělají otroky.

Banderovci nezmizeli, ale přenechali palmu vítězství dynamičtější a mocnější síle – novému nacismu, který se rozvinul v městských centrech východní a jižní části dnešní Ukrajiny, s ruskou městskou kulturou a sklonem a schopností myslet v pojmech celého světa.

Výše uvedené vysvětluje, proč se Ukrajina stala Mekkou evropských a obecně všech neonacistů na světě. „Staří nacionalisté“ se svým ubohým kultem politických poražených, jako byli Bandera a Šuchevič, nemohli zaujmout neonacisty v Evropě ani v Severní Americe. Struktury, které vyrostly z ukrajinského Patriota v Charkově, jsou zcela odlišné. Myšlenky bílého rasismu, jakýsi rasistický globalismus, odmítnutí úzkých etnických hranic (na straně pluku Azov bojují i ​​ideologičtí neonacisté z Ruské federace), velmi modernistická ideologie zaměřená do budoucnosti a konečně charismatická postava bílého vůdce Biletského – to vše dohromady předurčilo popularitu pluku Azov a jeho dceřiných společností mezi rasisty a neonacisty po celém světě.

Spolu se „starým nacionalismem“ (Banderovi zastánci) a sociálním nacionalismem, který se rozvinul na základě charkovského ukrajinského Patriota, existuje ještě jeden druh ukrajinského nacismu. Jeho zdrojem jsou ukrajinské veřejné orgány. Po státním převratu 21. února 2014, který provedly USA, Velká Británie a řada zemí EU, stát Ukrajina jako takový neexistuje. Správnější je hovořit o státu na Ukrajině. Ukrajina jako stát byla zrušena a je pod vnější správou. Státní instituce odpovědné za ideologii a vzdělávání přijaly slogany a ideologémy ukrajinských nacistů: Například pozdrav „Sláva Ukrajině!“, který přijala UPA, se nyní oficiálně používá v ukrajinské armádě. Stepan Bandera a Roman Šuchevič jsou oficiálně zařazeni na seznam hrdinů. Státní orgány na Ukrajině prosazují politiku nacifikace, jejíž mnohá ustanovení jsou převzata z programů OUN. Například:

– Kulturní a vzdělávací politika postmajdanové Ukrajiny, zaměřená na úplné vymýcení jazyků domorodých obyvatel a národnostních menšin Ukrajiny a především Rusů – lidí, kteří spolu se samotnými Ukrajinci založili ukrajinskou státnost.

– Úplné podřízení církve státu, zákaz kanonické Ukrajinské pravoslavné církve (Moskevský patriarchát) a vytvoření Ukrajinské pravoslavné církve, která je ve své podstatě schizmatická. Tyto činy by měly být rovněž kvalifikovány v duchu nacistické formule „Jedna země, jeden lid, jeden jazyk, jedna církev“.

Stát na Ukrajině ve skutečnosti oficiálně zakázal právo na existenci kanonické pravoslavné církve a ruského lidu („na Ukrajině nejsou žádné ruské menšiny“ – prohlásil předseda Nejvyšší rady Ukrajiny Ruslan Stefančuk).

Zde je další případ, který ukazuje, jak lidé v Rusku špatně chápou fenomén moderního ukrajinského nacismu: O ukrajinském národu se mluví, jako by existoval, zatímco ukrajinský národ je projekt, něco, co má být vytvořeno. Mimochodem, i ti nejprozíravější ukrajinští nacionalisté to chápou. Není náhodou, že v ideologii pluku Azov a Národního sboru není místo pro primitivní rusofobii. Naopak, probíhá boj o podporu Rusů, což není překvapivé: Mnoho vůdců Azovu jsou Rusové. Jen se Rusům navrhuje, aby se rozpustili v „Národu hrdinů“ – ukrajinském národu, který se buduje z různých částí.

Konstrukce ukrajinského národa probíhá na dnešní Ukrajině. A vytváří se díky… Rusku. Speciální vojenská operace byla katalyzátorem tohoto procesu. Základem ukrajinského národa, „Národu hrdinů“, nejsou jen a ani tak málo gramotní farmáři z Haliče a volyňští vesničané, ale také rusky mluvící obyvatelé Kyjeva, Charkova a Dněpropetrovska, kteří znají ruskou kulturu. A jejich nenávist k Rusům je o to silnější, že krví a jazykem jsme jeden národ. Na otázku: „Proč nás tolik nenávidíte?“ postava románu srbského spisovatele Vuka Draškoviće odpověděla: „Protože jsme vy.“

Technologie sociálního inženýrství používané státními orgány na Ukrajině jsou také zaměřeny na vytvoření nového, umělého ukrajinského národa. Lze však jen těžko pochybovat o tom, že jak strategický plán, tak technologie nebyly vytvořeny Ukrajinci, ale v „laboratořích“ Spojených států. „Cihlami“ základů pro vytvoření tohoto národa jsou Rusové a další domorodé obyvatelstvo, stejně jako národnostní menšiny Ukrajiny.

V moderní Ukrajině tedy existují (nebo spíše koexistují) varianty ukrajinského nacismu: „staří nacionalisté“ (nominálně Banderovi zastánci), Nová pravice nebo sociální nacionalisté a konečně nacistické praktiky státních orgánů na Ukrajině. „Ukrajinský nacismus“ je přesnější termín než „ukrajinský nacionalismus“. Symbolickým datem smrti ukrajinského „nacionalismu“ (pokud vůbec dříve existoval) byl 2. květen 2014, kdy byla v Oděse vypálena budova odborů. Oficiální počet obětí byl 48. Používání termínu „nacionalisté“ k ukrajinským stoupencům Hitlera a SS znamená morální kompromis s absolutním zlem a nesprávný způsob kategorizace ideologických a politických jevů.

Rádi bychom také zdůraznili: Vzestup nacismu na Ukrajině a již dokončená transformace této země v epicentrum světového nacismu/neonacismu již není faktorem vnitřní ukrajinské politiky ani rusko-ukrajinských vztahů. Jedná se o důležitý aspekt celoevropské, a možná i světové politiky. Ani vítězství Ruska na bojištích „takzvané“ speciální vojenské operace nepovede k úplnému zničení této nebezpečné síly. Poválečná existence přeživších struktur OUN (s aktivní podporou zpravodajských a vládních složek Spojených států, Velké Británie a NATO) tuto předpověď podporuje. Ukrajinská Nová pravice (sociální nacionalisté) má přitom nesrovnatelně větší demografické a intelektuální zdroje.

Expanze ukrajinského sociálního nacionalismu se nemusí nutně odehrávat pod ukrajinskými slogany. Jistá popularita ukrajinského nacismu mezi ruskou krajní pravicí může být vysvětlena flexibilitou a přizpůsobivostí tohoto hnutí podmínkám nového prostředí. Místo ukrajinského nacionalismu se do popředí může dostat bílý rasismus a dokonce i panslavismus. Proto je tak důležité provést cílenou studii tohoto jevu. (Konec textu. Zdroj textu v Ruštině.)

Podle včerejší ruské noční mapy se už útočné hroty 2. a 51. armády spojily, a uzavřely Ukrajince obležené ve městech Pokrovsk a Myrnohrad do úplného obklíčení. Rusové ovšem mohou lhát, protože Kyjev už včera ráno oficiálně vyhlásil, že jeho výsadkáři už město Pokrovsk od Rusů kompletně vyčistili. Inu, lež má krátké nohy, se říká, a tak se brzy uvidí. 

Je 24. listopad 2025, pondělí 04:43 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Včera nebyla analýza, v pátek večer bylo pořad. Děkuji za pochopení. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2469 J.D. Vance kontra “zkrachovalí Eurokraté”! Aneb, proč pravá ruka Ursuly von der Leyenové – Bjorn Siebert dnes tak narychlo vyráží za Američany do Švýcarska !? Analýza.

(1) J.D. Vance kontra “šílenci” z Bruselského komisariátu. Aneb, jak malá lekce z dějin “komunistického” Československa dokazuje, že současný americký viceprezident nenazval  všechny Eurokraty zhola odmítající poslední Trumpův mírový plán “politickými zkrachovalci”  bez výrazné dějinné souvislosti

Včera odpoledne vydalo z jihoafrického Johannesburgu, kam přiletělo rozdělovat mezi důležité africké politiky 8 miliard EUR, 8 hlavních  Eurokratů, kteří odmítají Trumpův mírový plán, a kteří jsou tak podle viceprezidenta USA J.D. Vance “politickými zkrachovalci” – Portugalec Costa, Němci von der Leyen a Merz, Francouz Macron, Italka Meloni, Holanďan Schoof, Fin Stubb a Španěl Sánchez – bojovné prohlášení, a v něm napadlo poslední Trumpův mírový plán, neb “se hranice nesmí měnit silou, a navrhovaná omezení ukrajinských ozbrojených sil by učinila Ukrajinu zranitelnou vůči budoucímu útoku“.  K jejich prohlášení se ihned připojil na své domácí vnitropolitické scéně “dokonale zkrachovalý” premiér Polska Donald Tusk, a norský premiér Støre, kanadský Carney, i japonská premiérka Sanae Takaichi. 

Viceprezident Vance má prestižní americké vzdělání z práva, a slušné z politických věd, a byl členem mocného Bankovního výboru Senátu USA, a byl i CEO několika výraznějších amerických firem. A není tak nejspíš žádnou náhodou, že proti představám “zkrachovalých válkychtivých Eurokratů”, že válka Ukrajiny proti Rusku musí pokračovat, vytáhnul ekonomickou kartu:  “Existuje naivní představa, že když dáme Ukrajině více peněz, více zbraní, nebo na Rusko více sankcí, vítězství Ukrajiny bude na dosah ruky. Mír nebude nastolen zkrachovalými diplomaty ani politiky žijícími ve svém vlastním vybájeném světě. Ale mohli by ho zařídit rozumní lidé žijící v našem reálném světě.“. (There is a fantasy that if we just give more money, more weapons, or more sanctions, victory is at hand. Peace won’t be made by failed diplomats or politicians living in a fantasy land. It might be made by smart people living in the real world.) 

(2) Lekce z Československé historie ke sporu viceprezidenta Vance s Eurokraty první, (bude i další):

“Zkrachovalí Eurokrati zavile odmítají poslední Trumpův mírový plán”, i tím, že zuřivě brání omezení ukrajinských ozbrojených sil na 600 tisíc vojáků. Na “neokupované” Ukrajině přitom nyní žije jen asi 25 až 29 milionů obyvatel, a většina ze 7 milionů ukrajinských válečných uprchlíků se do země nehodlá jen tak rychle po uzavření míru navrátit. Vlastní ukrajinská populace, které zatím ještě neutekla je výrazně složena ze starších osob, a už se odhaduje, že po otevření hranic pro muže ve věku 18 až 22 let, ke kterému došlo letos v srpnu, ze země prchla celá jejich polovina. Energetika země je zničená, průmysl rozvrácen, zemědělství ochromeno násilnou mobilizací, a 3.5 milionu ze 25 až 29 milionů Ukrajinců, kteří ještě ze země neuprchli, tvoří vnitřně vysídlené osoby IDPs, a ty většinou žijí západně od Dněpru v nedůstojném, nelidském, a předraženém ubytování, a jsou nuceny vykonávat podřadně placenou práci. Za této situace je vzdělaným ekonomům i politikům zřejmé, že si Ukrajina v žádném případě nemůže dovolit udržovat mírovou armádu o síle 600 000 vojáků.

Československo v letech 1985 až 1989 udržovalo mírovou armádu v síle 200 000 osob, a podle standartních učebních materiálů amerických válečných akademií k jejímu udržování, i k jejímu nejnutnějšímu přezbrojování, muselo vydávat 7.6% HDP ročně, (zde na straně 228), a to vše při populaci 15 milionů, z dnešního pohledu, průměrně velmi mladých osob, a při rozvinuté moderní průmyslové základně, a slušně prosperující exportní ekonomice, a bez nutnosti splácet nějaké výraznější státní dluhy. A při výrazné ekonomické výhodě oproti Západu dané značně levnějšími cenami ruské ropy, (zde na straně 299). Československá armáda se po II. válce prudce zvětšila ze 140 000 v letech 1946-48, na 250 000 v roce 1951, (viz 223), a potom z ekonomických důvodů prudce klesla ze 240 000 v roce 1966 na 168 000 v roce 1968, a od roku 1970 pomalu spěla ke 200 000, a u nich se po celý zbytek komunismu už jen držela, (viz 227).

Jakmile tyto údaje přepočítáme na současnou Ukrajinu, zjistíme, že Kyjevský režim by musel na vydržování armády o síle 600 000 mužů podle Trump plánu vydělit, ne 1.3% z velmi mladé populace jako Československo v letech 1985-89, ale 2.1% až 2.4% z velmi staré populace, která na Ukrajině ještě místy přežívá. A poměr HDP nutného k vydržování ukrajinské armády o síle 600 000 mužů při její průměrné míře modernizace odpovídající modernizaci Československé armády v letech 1985-89 je už doslova obskurní = 13.7% HDP! Československo 7.6% HDP, v nejnapjatějších okamžicích studené války. 

V posledních analýzách jsme zveřejnili, že ukrajinské HDP nyní činí 210 miliard USD, a že Ukrajina spotřebuje na vedení války s Ruskem 1/4 tohoto HDP, kterou vybere do svého státního rozpočtu, a druhou 1/4 tohoto HDP spotřebuje na všechny ostatní potřeby své civilní části rozpočtu, včetně důchodů a zdravotnictví a platů úředníků. Přičemž tuto druhou 1/4 Ukrajinského HDP, která financuje civilní rozpočet Ukrajiny, kompletně financují granty, dary a půjčky ze zemí EU, a z Unijního rozpočtu. Protože národní HDP není na rozdíl od GNI očištěno o mezinárodní dotace a mezinárodní finanční toky, jakmile financování civilního rozpočtu Ukrajiny ze strany EU a MMF skončí, HDP Ukrajiny klesne o 1/6 až 1/4, a bude tak nominálně představovat už jen 157 až 175 miliard USD, a Ukrajina tak nebude ani schopna, bez dalšího enormního zadlužování, ani platit potřeby svého civilního rozpočtu, natož aby si udržovala v kasárnách nějakou obskurní armádu o síle 600 000 vojáků, jak včera striktně z Johannesburgu požadovalo 8 “zkrachovalých” nejvyšších Eurokratů.  

Trumpův mírový plán stanovuje žádnou náhodou poválečnou velikost ukrajinské armády na 600 000, a pod striktním vlivem zbrojní lobby USA, a bez jakéhokoli zapojení NATO, protože Kreml je doslova zamořen vzdělanými technokraty, a ti si snadno spočítají, že Ukrajina nemá zdroje, aby udržovala 600 000 vojáků v kasárnách, aniž by po válce zkrachovala, a že Američané si vždy snadno technologicky pohlídají, aby jejich účinné moderní zbraně z nové výzbroje Ukrajiny nikdy na Rusko nevystřelily, pokud nenastane hromadný jaderný Armagedon, a to u moderních zbraní dodaných zkrachovalými evropskými politiky předpokládat absolutně nelze.

Americké zbraně jsou účinné, ale extrémně drahé. A Ukrajina jich tak bude mít vždy málo, a to Rusům vyhovuje. Zatímco Rusům tyto Trumpovy mírové podmínky příjemně voní vanilkou a mají tak chuť se do Trumpova mírového dortu mlsně zakousnout, Kyjevu nikoli, neb Američané nemají v lásce přehnaně okatou korupci, protože tolerance k ní jim nepříjemně škodí při jejich prezidentských volbách, a zkrachovalým Eurokratům už Trump Sweet Peace Cake doslova zapáchá zdechlinou, protože drahé americké zbraně, za evropské dotační miliardy mířící v Putinem odsouhlasených počtech na poválečnou Ukrajinu, mžikem zardousí jejich evropské domácí zbrojařské choutky.

Pomineme-li Portugalce Costu, a Španěla Sáncheze, všech zbývajících 6 zkrachovalých Eurokratů z Johannesburgu, kteří ze všech sil teď podkopávají Trumpův mírový plán,  plánuje mocně investovat do svých domácích zbrojovek, a k tomu plánují ukrást stovky ruských státních miliard zmražených v Belgii, a v žádném případě se o ně nedělit s USA, a jimi přecpat Ukrajinskou armádu doslova až k prasknutí. A to jen proto, aby se všechny tyto zabavené ruské miliardy, Eurokraty jakoby darované Ukrajině, z Kyjeva okamžitě zpátky překutálely do evropských zbrojovek, a ty tak mohly začít ihned hromadně chrlit zbraně, aby s nimi vytlačily americké zbraně z Evropy, i ze světových trhů. Z hlediska další stability celého demokratického Západu je tento plán defacto o mocniny nebezpečnější, než i ty nejbizardnější dobyvatelské plány připisované zkrachovalým evropským mainstreamem onomu ďábelskému Vladimíru Putinovi.

Zkrachovalým Eurokratům se nicméně opět podařilo vnutit se do jednání o posledním Trumpově mírovém plánu. To se má s Američany uskutečnit dnes ve Švýcarsku, vedoucím delegace EU má být letitá pravá ruka von der Leyenové Němec Bjoern Seibert. Ten má za sebou školení na MIT, Harvard, Georgetown (známé to rekrutační středisko CIA?!), a je plnohodnotným absolventem Cambridge. A je považován za klíčového evropského úředníka, který přesvědčil administrativu Joe Bidena, aby se na začátku války na Ukrajině do ní ihned aktivně zapojila, a aby výrazně podporovala zavádění stupňujících se sankcí na Rusko. Seibert byl několikráte vyšetřován v Německu za korupční aféry v době působení von der Leyen v čele tamního ministerstva obrany, a je znám tím, že vyčistil centrálu EU o všechny, kteří nebyli von der Leyen absolutně oddáni, a na všechny uvolněné funkce dosazoval pouze členy její vnitřní kliky,  ačkoli tak celé měsíce zůstávalo v Bruselu neobsazeno 70 vysokých ředitelských pozici, a 80 středních manažerských pozic, neb žádný uchazeč nebyl Siebertem shledán, být Ursule dostatečně oddán. Jak vidíte, v aparátu Bruselského komisariátu platí, že věrnost je pro jmenovaní do vyšších a středních funkcí vysoko nad vzděláním a zkušenostmi. A J.D Vance tak uhodil hřebíček nad hlavičku, když Eurokraty označil za zkrachovalé politiky i diplomaty, failed diplomats or politician. 

(dokončení zítra)

Je 23. listopad 2025, neděle  04:42 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Včera nebyla analýza, v pátek večer bylo pořad. Děkuji za pochopení. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2468 Rusko buď na Ukrajině dostane, “co mu na patří”! A nebo “si to samo vezme”, když Kyjev Trump-plán ihned nepodepíše! Londýn, Berlín a Paříž i Brusel zbaveni všech statutů velmocí, a degradovány do vlivového postavení “středoamerických banánových republik před 100 lety”. Vítejte v novém Trump-Putinově světě. Analýza.

(1) Jak Putin technikami bojového umění vyhrál válku na Ukrajině. Aneb, Rusko si stejně vezme, co na Ukrajině jeho jest. A prosadí si tam svou. Ať už mírem nebo válkou. 

Skvělý ruský novinář Alexander Kots včera večer po svém letitém zvyku vy-velebil Vladimíra Putina, za způsob jakým zvládnul válku na Ukrajině, až do nebes. Ač je Kots prvoplánový ruský propagandista, tentokráte trefil kladivo na hlavičku přesně. Kots v alegorii připomněl, že Putin je známý džudista, a proto celou válku vedl podle pravidel klasického bojového umění:

(1) Racionálně využíval zdrojů k dosažení maximálního efektu s minimálním úsilím. Nikdy se nepřepínal, nenadýmal ani nepobíhal s našpulenou pusou a nataženou rukou po světových metropolích. Jen klidně čekal, až jeho soupeř (Zelenskyj) vyčerpal síly, a truchlivě (včera) přiznal do kamery: „(My Ukrajinci) Jsme z oceli, to je jisté, ale i ten nejsilnější kov se může zlomit.“. 

(2) Dodržoval závazek k férovému boji i respekt k soupeři. Nikoho zbytečně veřejně neurážel na desítkách tiskových konferencí a v mediálních vystoupeních, ani dopředu neprozrazoval detaily probíhajících politických jednání, aby je v zárodku zmařil, a ani neustále nevyhrožoval zničujícími podlými způsoby vedení boje, jako útoky raketami a sankcemi. Na všechny soupeřovy útoky naopak reagoval klidně, důstojně a bez hysterie. Pokud soupeř vřískal: „Připravuji na Rusko velmi silné sankce!“, označil jeho slova za známku počínající slabosti: “Soupeř se už potápí“.

(3) Putin a “kata”, neustálé opakování specifických pohybů určených k zvládnutí bojových dovedností a technik. Putin neustále celou válku opakoval narativy: “O ruských zájmech, o globální bezpečnosti, o nacistech, o  nelegitimní ukrajinské vládě, o právech Rusů a právech pravoslavných křesťanů na Ukrajině a o podmínkách příměří“. Tyto Putinem donekonečna opakované narativy se nakonec zakořenily  v podvědomí jeho oponentů. A ti tak konečně do své „poslední mírové dohody“, již dobrovolně zahrnuli: „zákaz nacistické kultury“, „toleranci a ochranu jazykových menšin“ a „respektování práv ruských médií” a “právo na vzdělávání v Ruštině“. 

(4) Technika předvídání útoků soupeře. A Kotsův jasný závěr: Putin se všemi 28 body Trumpova mírového plánu rychle souhlasil, ačkoli dílčí úpravy plánu nevyloučil. Tím předvídavě odvrátil mediální účinek očekávaného tahu průhledného Zelenského a záludných Eurokratů, protože ti se budou opět urputně snažit celý Trumpův plán torpédovat, jako to už učinili s předchozím plánem Aljaška. Ale pokud tak teď společně učiní, mediální účinek to mít nebude, protože Rusko už plán přijalo, a nelze ho tak už očernit za prodlužování války. A když tak učiní:  Rusko si stejně při pokračování války vezme, co jeho na Ukrajině jest, a prosadí si i své zbylé válečné cíle.  

(2) Londýn, Paříž, Berlín a celý Bruselský komisariát Trump-plánem degradováni z pozice světových velmocí na úroveň mocenského vlivu Hondurasu či Nikaragui. 

Nejzběsilejší řev proti Trumpovu mírovému plánu zní ode včera z Londýna, z Berlína, a od “estonské Rusofobní kliky” Bruselského komisariátu. Trump celou tuhle partu degradoval do postavení ČR při jejich Mnichovské hře “buck-passing” 1938. Hlavní český diplomatický komik ex-pirát v dresu Spolu (ODS, KDÚ-ČSL, TOP-09) ministr zahraničí fialové vlády v demisi, Jan Lipavský, ve čtvrtek v Bruselu tvrdil, že Trumpův mírový plán rovná se: “tak je to opět takový mnichovský scénář. Předtím jsem opakovaně varoval a vždycky předtím budu varovat”.

Lipavský se ovšem plete v zásadním rozdílu mezi Mnichovem 1938 a Trump plánem 2025. V roce 1938 byla s ČSR v Mnichově podle celé řady respektovaných západních a tchajwanských studií Londýnem a Paříží sehrána hra “buck-passing”, podobně jako ji britský maršál Ironside sehrál na příkazy Londýna a Paříže v červnu a červenci 1939 s Polskem. (Podrobně v MAP 1939 zde.)

Principem obou tehdejších her “buck-passing” byly společné “koncerty” tehdejších velmocí Velké Británie a Francie, jak rychle a snadno a bez velkého odporu zajistit Hitlerovu Německu území Československa a Polska, a spojence Itálii a Finsko, a vazaly Maďarsko, Rumunsko, a Slovensko, aby mohla III. říše rychle vytáhnout do války proti SSSR, kterou budou Francie a Velká Británie nerušeně z neutrálního postavení ovlivňovat ve svůj prospěch. Plán běžící jako podle dobře seřízených švýcarských hodinek zmařil 23. srpna 1939 v Moskvě podepsaný pakt Molotov-Ribbertrop, kterým Stalin otočil “buck-passing” proti SSSR na “buck-passing” proti Británii a Francii. 

Současný poslední Trumpův mírový plán je vlastně jen nová razantní americká hra “anti-buck-passing”, proti starší evropské hře “buck-passing” z přelomu roku 2021/22, při níž hlavně Velká Británie, jmenovitě její tehdejší premiér Boris Johnson, a bruselský Komisariát, jmenovitě Ursula von der Leyen, zatáhli Ukrajinu do války proti Rusku, aby mohli prosadit své vlastní politické a velmocenské cíle – “Vznik nové stroze centralizované a přísně unifikované a fanaticky zelené EU, s připojenou Ukrajinou, a se zavedenou všeobjímající cenzurou”, a – “Udržení Británie v pozici světové velmoci a Londýna v postavení jednoho ze dvou hlavních finančních center světa.”. Kolik stovek tisíců Ukrajinců bude při této hře zabito, a kolik stovek ukrajinských měst zničeno, hlavní strůjce hry “ukrajinský buck-passing-2021/22” nijak nezajímalo, důležité pro ně byly jen jejich budoucí nové prebendy a dividendy, a udržení a rozšíření výnosných úřadů, a štědře honorovaných politických koryt. 

Trump svým Eurokraty kritizovaným “veskrze proruským mírovým návrhem” pouze zřetelněji opakuje předchozí různě odstupňované praktiky administrativy Joe Bidena, a ty veskrze nenápadně, ale úmyslně sabotovaly jakoukoli eskalaci války na Ukrajině, a trvale uvrhovaly celý Kyjevský režim do postupné, ovšem nevyhnutelné porážky Ruskem. Biden byl politicky velmi slabý prezident, navíc obklopený vzájemně rozhádanými smečkami mezi sebou soupeřících avanturistických demokratických politiků, kteří snili, že v USA zavedou praktiky Bruselského komisariátu, a zbaví Američany jejich svobody, a podřídí je své vůli, a proto postupoval proti bruselské, i kyjevské válečné klice značně nenápadně, ale rafinovaně a vytrvale.

Trump je však na poměry USA extrémně silný prezident, a svou pozici ještě v posledních měsících posiluje o nové politicky mimořádně nadané a výkonné spojence. A může tak postupovat razantně a veřejně. Celý jeho mírový plán důsledně respektuje Kissingerova pravidla válek mezi supervelmocemi. Podle těchto pravidel je supervelmoc definována pouze jako velmoc, která vždy dokáže i svým druhým odvetným záložním jaderným úderem kompletně vymazat ze Země všechny ostatní velmoci, a většinu ostatních států, a je proto absolutně neporazitelná, respektive jakýkoli válečný nebo politický vývoj, který by směřoval ke ztrátě jejího postavení supervelmoci vždy ihned povede ke kompletnímu zničení světa.

Podle těchto pravidel nemohlo být Rusko ve válce na Ukrajině nikdy poraženo, a Ukrajina musela být vždy poražena. A tato pravidla od roku 2022 až do dnešních dní vždy ukazovala, že platí absolutně. Jakmile Ukrajina, podporovaná EU fanatiky, a výjimečně administrativou USA, překročila jakoukoli ruskou červenou linii, a porušila tím Kissingerova pravidla, USA okamžitě zařadily prudkou zpátečku, aby se vyhnuly hrozbě vlastního zničení. Všechny pokusy vládnoucích politiků EU vymanit se při válce na Ukrajině z platnosti Kissingerových pravidel, vždy velmi rychle skončily ráznou ruskou reakcí, a rostoucí politickou a ekonomickou podporou ruského úsilí ze strany zemí Afriky, Ameriky a Asie, které se prostě odmítaly nechat zničit jen proto, že v Evropě se všichni vládnoucí politici, až na pár čestných výjimek, definitivně pomátli na rozumu. 

Trump svým mírovým návrhem degradoval Evropské politiky do role stejných bezmocných statistů při řešení války na Ukrajině, jakou hrál v Mnichově 1938 Beneš, a jakou v létě 1939 všichni polští politici a generálové. Politici EU zuří, protože měli spadeno na lup 300 miliard USD, které zmrazili Rusku na západních účtech. Místo hlavních zemí EU, které měly tyto uloupené miliardy získat po jejich zabavení mazanou oklikou z Kyjeva zpět za dodané německé zbraně, a francouzské potraviny a dánské léky, a za vyexpedované belgické, holandské, české či švédské průmyslové výrobky, a automobily, si miliardy podělí USA a Rusko, a EU bude muset Ukrajině nasypat 100 vlastních miliard. Místo ukrajinských kritických minerálů, místo ukrajinské oceli, a místo ukrajinské levné jaderné elektřiny, na něž si v Bruselu, i v Berlíně brousili zuby, se o všechno podělí Rusové, USA a Ukrajinci. Místo přílivu ukrajinských levných dělníků a prodavaček prchajících ze zbídačené země do EU, mohou tito levní pracanti zamířit zpět, a vydělávat Rusům, Ukrajincům a Američanům. Místo masivní, ze zabavených ruských miliard placené výroby západoevropských německých zbraní, Ukrajinu vyzbrojí USA, protože Rusové budou vědět, že Pentagon dodá Kyjevu jen povolené zbraně, a ty budou tak drahé, že si jich Ukrajina moc nekoupí. Už před 14 dny plukovník Marcus Reisner při přednášce na Vídeňské diplomatické akademii pořádané Mikulášem Dzurindou, nejmocnějším bruselským neziskovčíkem, konstatoval, že současný stav světové diplomacie, v němž velmoc Indie nemá stálé místo v Radě bezpečnosti OSN, a právo veta,  kdežto dvě bývalé, nyní ovšem už zcela směšné velmoci, Británie a Francie, ano, je dlouhodobě politicky neudržitelný. Po tomto Trumpově mírovém plánu bude tato Reisnerova poznámka ještě zřetelnější. Protože buď Kyjev přijme, a všem bude jasné, že Británie a Francie už nejsou velmoci, protože se bez účinného odporu v roli objektů podřídily hře buck-passing, kterou s nimi velmoci Rusko a USA sehrály. A nebo, že už nejsou velmoci, protože odpor sice vyjádřily, a mírový plán zhatily, ale výsledek, kterého tím docílily, byl ještě mnohem horší, než kdyby se podřídily. 

A to je všechno. Londýn a Paříž, a Berlín a Brusel, byly právě Trumpem a Putinem degradovány na obyčejné banánové republiky. 

Včera analýza nebyla, protože jsem ve středu a ve čtvrtek měl řadu jednání, a přednášel jsem, takže jsem ze čtvrtku na pátek spal 17 hodin v kuse. Děkuji za pochopení. Maily jsem četl, děkuji všem za  upozornění na chybu “levý pravý břeh”.

Je 22. listopad 2025, sobota 05:10 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Včera nebyla analýza, v pátek večer bylo pořad. Děkuji za pochopení. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2467 “Už běží!” Demoralizovaná ukrajinská armáda začala hromadně prchat z hroutící se fronty. Rusové brutálně ničí města na západní Ukrajině, aby z nich “vyhnali tamní banderovské obyvatelstvo”. Jde prý o předzvěst obnovení hranic Kateřiny Veliké. Analýza.

Alexander Kazakov, známý ruský politolog, často publikovaný českými vlastenci, včera potvrdil, že nejnovější útoky ruských raket, křižujících střel a dronů proti ukrajinským městům ležícím na západním (levém) břehu Dněpru, mají za cíl, vyhnat z tohoto území tamní “bandrovské” obyvatelstvo. Tyto útoky jsou podle Kazakova cíleny hlavně na Oděsu, Kyjev, a na všechny velká města ležící podél západního břehu řeky Dněpr.  (Cca 2 minuty video zde, vlastní životopis Kazakova zde.) 

Rusové včera 19. listopadu při svém dosud nejsilnějším útoku nemilosrdně vypalovali ukrajinská města, i jejich infrastrukturu. Včerejší ruský brutální útok byl zřejmou odpovědí na rychlý růst stejně brutálních útoků vedených v posledních týdnech kyjevským režimem proti ruským městům a jejich civilní infastruktuře. Jestli si Ukrajině vládnoucí kyjevská korupční klika naivně myslela, že Rusko svými útoky donutí k přijetí potupnému míru podle podmínek EU, tak se zle přepočítala, a už se rychle ukazuje, že to bude naopak Rusko, kdo těmito odvetnými útoky donutí Ukrajinu ke kapitulaci. Vedlejším efektem této Putinovy listopadové vzdušné kampaně proti Západní Ukrajině jsou radostné ódy ruských ortodoxních nacionalistů, kteří v těchto úderech vidí předzvěst brzkého obnovení starých ruských hranic z dob Kateřiny Veliké, tedy z časů, kdy Ukrajina nebyla. V Rusku budou příští rok parlamentní volby, a podpora ortodoxních ruských vlastenců bude pro Putinovu stranu důležitá. (Zdroj Grafiky)

Město Ternopil (225 tisíc obyvatel) bylo včera terčem ruských raket. Zde výsledek jediné střely Ch-101 : mínus 1 panelový dům o 9 patrech, a mínus 10 civilistů. Celkem na Ternopil dopadlo několik střel Ch-101, a počet mrtvých je 16, zraněných 64, včetně 14 dětí. (Další fotografie a videa z obrovských požárů, kdy “hoří celá obloha”, po včerejším ruském útoku z měst Lvov, Ternopil, a Charkov, najdete zde, a nepotřebujete Telegram.)

Graf ukazuje, jak Ukrajinci nejsou schopni opravovat zničenou elektrickou infrastrukturu. Modrá barva = instalovaný výkon, červená barva = zničený výkon, zelená barva = opravený výkon. Ukrajinští analytici navíc v doprovodném textu napsali, že na rozdíl od let 2022 až 2024 jsou už letos všechny náhradní díly pro opravy elektráren a trafostanic z velké části spotřebovány, a už nejsou k dispozici ani v zemích EU, ani jinde po světě. Ukrajinská energetická infrastruktura je ještě postavena na “sovětských dílech”, a tak se v minulých letech ze zemí bývalého východního bloku, a z některých zemí Afriky a Asie daly dovážet náhradní díly, které tam ležely na skladech. Letos už nic takového není možné, a výroba nových náhradních dílů potrvá několik měsíců až let. Proto analytici varují, že přes letošní zimu mohou Rusové dosáhnout svého cíle – kolapsu ukrajinské energetické sítě. (Zdroj v angličtině zde.) 

Tato mapa ukazuje, jak Rusové útoky raket a dronů od letošního srpna izolují velkoměsto Charkov (zelené kolečko), a aglomeraci Slovjansk-Kramatorsk od veškeré železniční dopravy, která je nezbytně nutná pro přísun “tekutých i pevných paliv” pro samostatné generátory a kotelny, které nahrazují místní zničené elektrárny, teplárny a rozvody elektřiny. Rusové nejprve v létě zničili železnici vedoucí do Kramatorska (žluté kolo), potom v září do Husarivky (oranžové kolo), v říjnu už do Barvinkove (červené kolo), a začátkem listopadu až do Lozova (bílé kolo). Lozova je nyní terčem neustálých útoků, město je bez vody, bez elektřiny a každý vlak, který se tam odváží je zničen. Nádraží Lozova bylo už komplexně zničeno. 18. listopadu Rusové zničili i nádraží Berestyň (modré kolečko), a tím přerušili veškeré železniční tratě vedoucí do Charkova, a nyní už útočí i na nádraží Poltava (černé kolečko). Trať z Charkova do města Sumy je Rusy blokována už od roku 2022. Jak vidíte Rusům stačily 3 měsíce a pár desítek raket a stovek dronů, a veškerá ukrajinská železniční doprava na východ od Dněpru je paralyzována. Černé čáry = železniční tratě. 

Nádraží Lozova, velký železniční uzel mezi Dněprem a Charkovem po vizitaci ruských dronů a střel 18. listopadu 2025. Zdroj foto: Charkovská oblastní prokuratura. Ruská strategie je jasná – zcela zničit ukrajinskou železniční dopravu východně od Dněpru, a vážně narušit západně od Dněpru. Bez vlaků nemůže Ukrajina ekonomicky exportovat obilí z východního břehu Dněpru přes přístav Oděsa.

Hlavní podněcovatel dalšího pokračování války Ukrajiny proti Rusku, berlínský kancléř Friedrich Merz se včera opět pokusil házet vidle do nejnovějších mírových iniciativ amerického prezidenta Donalda Trumpa a prezidenta Ruska Vladimíra Putina. Merz včera drze z Berlína tvrdil, že Německo začne Ukrajině dodávat rakety dalekého doletu, aby je mohla střílet proti ruským městům, ačkoli nejnovější americký mírový plán, krom dalších ruských požadavků, akceptuje i absolutní zákaz, aby Ukrajina těmito zbraněmi disponovala. Ukrajina včera přišla o svého největšího amerického zastánce, vyjednavače generála Keitha Kellogg. Ten včera oznámil, že ve funkci vyjednavače k lednu 2026 končí.

Podle zdrojů obeznámených s posledním mírovým návrhem USA, který včera do Kyjeva přivezlo několik významných amerických generálů, a tajemník ministerstva obrany USA, je tento nový návrh Ukrajině značně zpřísněn o nové ruské podmínky, oproti předchozímu, který Zelenskyj ve spolupráci s Eurokraty torpédoval. Zpřísnění ruských podmínek prý vyplývá z blížící se definitivní porážky armád ukrajinské branné moci na východním břehu Dněpru, z korupčního skandálu prezidenta Zelenského, a zřejmě i z kolapsu ukrajinských financí, který se zdá být nevyhnutelný, protože EU už nemá žádné další desítky miliard EUR, které by mohla ještě v bahně ukrajinské korupce nechat zbytečně utopit. Rychlost s jakou američtí generálové včera spěchali do Kyjeva s mírovým plánem, má zřejmě cosi společné s velmi rychlým rozpadem bojové morálky ukrajinské armáda. Ta nyní podle ruských materiálů už zcela demoralizovaná hromadně prchá z bojiště podél celé linie fronty. A protože je dobře známo, že každá další porážka Ukrajiny, a každý další agresivní anti-ruský krok EU, mají jediný efekt – Putin ještě více zpřísní mírové podmínky. 

O tom, že Ukrajinská armáda hromadně prchá, už není pochyb. Tyto ruské mapy z noci na dnešek tento útěk hromadně potvrzují. 

Mapa ruského postupu východně u Charkova.

Mapa ruského postupu u města Kupjansk. Povšimněte si, Rusové v listopadu postupovali hlavně v horním rohu mapy, kde Ukrajinci hromadně celý měsíc prchali.

Mapa ruských postupů proti městu Siversk, tam opět Ukrajinci houfně vyklízejí pozice. 

Mapa útoku skupiny JIH směrem na Záporoží. Včera Rusové pronásledovali Ukrajince, kteří prchali do města Huljajpole, aby se tam skryli. Město Huljajpole je úplně dole. 

Mapa bojů o aglomeraci Pokrovsk – Myrnohrad. Ruská začistka postupuje podle plánu.  

Mapa bojů o pevnost Novopavlivka. Zelenskyj ještě v pondělí tvrdil, že ruský útok na vesnici Ukrajinci odrazili, včera už bylo ovšem jasné, že většinou raději prchli.

Mapa bojů o Konstantinivku. Ruský postup nejlépe vynikne, když si uvědomíte, že v létě vedla linie fronty ještě jen západně od města Dzeržinsk, ukrajinský název Toreck. 

Je 20. listopad 2025, čtvrtek 04:38 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Včera nebyla analýza, v pátek večer bylo pořad. Děkuji za pochopení. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

y7y

MAP 2466 Rusové dorazili k řece Gančur, dřív než se čekalo! Proč však ruský postup na západ stále zrychluje? Analýza.

(1) První ruské oddíly pronásledují Ukrajince prchající od řeky Jančur, už včera dorazily k mostu přes řeku Gančur! Vzdálenost mezi oběma řekami Rusové překonali za 30 dní. 

Čelní jednotky ruské operační skupiny JIH, které už 31. den pronásledují demoralizované Ukrajince, ve zmatku prchající od řeky Jančur, včera překvapivě brzy a rázně vtrhly do vesnic Nechaivka a Radisne, a ty už obě leží na východním břehu řeky Gančur. Ruské jednotky tak včera na šířce asi 8km podél toku řeky Gančur Ukrajincům zablokovaly možnost, aby ke svému úprku za řeku používali most ve vesnici Nechaivka. Řeka Gančur má šířku toku 10-20 metrů, hloubku okolo 1-2 metry, a velmi bahnité břehy. Řeka Gančur teče z jihu na sever od města Huljajpole (12 tisíc obyvatel) do města Pokrovske (11 tisíc obyvatel). Vzdálenost mezi oběma městy, které Ukrajinci proměnili v pevnosti,  je bez započtení záhybů koryta řeky Gančur 33km. A po ztrátě kontroly nad mostem ve vesnici Nechaivka, už Ukrajinci kontrolují pouze 1 most severně, a dva mosty jižně. A to jim značně zkomplikuje rychlost stahování jejich jednotek za řeku Gančur, kde měli v plánu se zakopat, a aspoň do jara držet pevnou obranu. 

Řeka Gančur, za níž demoralizovaní Ukrajinci prchají od 18. října 2025 po své překvapivě rychlé porážce na řece Jančur. Fotka ukazuje tok řeky Gančur asi 6km severně od vesnice Nechaivka. A do ní se včera 18. listopadu, (překvapivě brzy, předstihly dokonce i prchající Ukrajince), vřítily čelní oddíly ruské operační skupiny JIH,  a obsadily nejen celou vesnici, ale i neporušený most přes Gančur. Zda už Rusové Gančur po mostě překročili, není zatím známo.   

Do této mapy publikované kanálem Rybar 28. září jsem naschvál opět domaloval nový ruský postup včera 18. listopadu, tak aby bylo vidět, jak Rusové rychle postupují vpřed. Včera dosažená linie je červeno-zelená čára. Před měsícem platila rudo-bílá čára, a linii dosaženou 28. září vidíte od Rybara. Proč je na tomto úseku fronty ruský postup tak rychlý, vysvětleno v dnešní analýze. Včera obsazená vesnice Nechaivka je nejzápadnějším bodem ruského postupu, tedy nejvíce vlevo. 

Před dvěma týdny, 5. listopadu 2025, v Sevastopolu slavně odhalili pamětní desku Hrdinovi Ruska svobodníku Nikitovi Mečtanov. Ten hrdinsky padl 30. října 2023 společně s dalším Hrdinou Ruska Vjačeslavem Pastuchov. Oba byli elitní operátoři dronů FPV, a od července 2023 až do své hrdinské smrti v bitvě o bažinu Krinky, do níž Zelenskyj přes Dněpr posílal na smrt tisíce svých elitních válečníků, aby se zviditelnil v západním mainstreamu, oba ruští operátoři svými drony zničili 21 rychlých člunů přepravujících ukrajinské “diverzanty”, 10 bojových vozidel, 8 minometů i s jejich obsluhami, a pozabíjeli nejméně dalších   200 ukrajinských vojáků. Leč operátoři dronů FPV vysílají do éteru energetické signály a ty se dají vystopovat. A oba hrdinové tak měli smůlu. Ukrajinská REB rozvědka odhalila polohu jejich doupěte, odkud řídili drony, a západní přesné zbraně se mžikem postarali o jejich hrdinský osud. Od jejich smrti se však Rusové poučili, a úspěšně změnili pravidla boje svých operátorů dronů. Ukrajinci se však nepoučili, a tak je nyní ruská operační skupina JIH masakruje a žene na západ. Více rozebráno v textu analýzy. 

Je tomu sotva pár dní, kdy náčelník ukrajinské armádní služby REB, zodpovědný za vedení bojů mezi řekami Jančur – Gančur – a Horní Tersa, (všechny řeky tečou z jihu na sever a jsou seřazeny z východu na západ na šířce stepi o délce z východu na západ 50-60km), potupně hlásil do Kyjeva, že už musel stáhnout všechna ukrajinská čidla, radary, vysílače, elektrocentrály, přijímače i antény Starlink, i veškerou další REB a spojovací techniku, až k řece Horní Tersa, protože by jinak Rusové veškeré jeho vybavení zničili, a všechny jeho drahocenné techniky povraždili. Na rozdíl od tří brigádních generálů, které Zelenskyj odvolal z velení za zhroucení ukrajinské obrany východně od řeky Jančur, zatím není známo, že by si zchladil žáhu i na tomto veliteli REB. Možná má teď plné ruce práce, aby přežil korupční skandál “Ali Baby” Jermaka, údajného tajného vládce Ukrajiny a jeho hlavního rádce, ale spíš je už každému na Ukrajině jasné, že REB důstojník učinil jediné správné rozhodnutí, když stáhnul své vybavení i techniky směrem na západ na vzdálenost 30-40km od linie bojů. 

Ruská armáda se z bojů na přelomu let 23/24 poučila, a pochopila, že klíčovou roli pro vítězství na frontě budou v dalším pokračování bojů představovat elitní, vyškolení a hlavně zkušení operátoři dronů. Smrt elitních operátorů dronů Mečtanova a Pastuchova byla v Rusku okamžitě po jejich hrdinské smrti mediálně propíraná, a operátorů, jejichž smrti Rusové tou dobou želeli, bylo mnohem více. A i to zřejmě byla špička ledovce. A ruská generalita si okamžitě uvědomila, že si nesmí nadále dovolit své operátory dronů zbytečně ztrácet, protože doba jejich výcviku je dlouhá, a talentů pro tento druh válčení není nadbytek, tím spíš, že potřebují technické vzdělání. A naopak, že bude záhodno se přednostně soustředit na efektivní vyvražďování ukrajinských operátorů dronů. A od letošního léta se nově vyvinutý ruský systém válčení známý jako “Hustá opona” stal na bojišti tak nepřehlédnutelným, že už v Kyjevě ani nikdo neprotestuje, když vlastní ukrajinský REB prchá z bojiště jako první. 

Rusové mají nyní podstatnou výhodu, protože doupata jejich operátorů optických dronů nelze ukrajinskou REB rozvědkou vystopovat, protože signály nejdou vzduchem, ale optickým vláknem. Rusové tedy nejprve na bojišti rozmístí rozsáhlý systém automatických čidel, radarů, vysílačů, elektrických centrál, a ten začne ihned čuchat doupata všech operátorů ukrajinských elektronickými signály řízených dronů FPV, a jakmile je odhalí, ruské drony na optických vláknech a rakety všeho druhu a bomby je začnou přednostně ničit, a současně začnou likvidovat i všechna ukrajinská REB čidla a další techniku. Jakmile Rusové povraždí většinu ukrajinských operátorů dronů FPV a zničí velkou část ukrajinské REB techniky, přisunou na bojiště i své vlastní operátory FPV dronů, protože už není, co by je vyčmuchalo, ani, kdo by je zničil, a ti všichni začnou společně vyhlazovat ukrajinské dělostřelce, zásobovače, opraváře, a velitelské, i spojařské kádry. V první fázi taktiky “Hustá opona”, tak Ukrajina přijde o operátory dronů a techniky REB. Ve druhé fázi o velitele, spojaře, skladníky, opraváře, a dělostřelce. A teprve ve třetí fázi se Rusové zaměří na nemilosrdné vybíjení ukrajinské pěchoty, která jediná zbyla v prostoru od linie fronty až do 20km od ní. Ve třetí fázi, když už nebohým ukrajinským pěšákům nemá, kdo přijít na pomoc, Rusové konečně zaútočí. Ruská “Hustá opona” má dva základní typy se zdá. První “statická” je rozmístěna od Konstantinivky po Pokrovsk, a není mobilní, a proto zde na bojišti Rusové nepospíchají s probíjením se vpřed. Druhá je však “mobilní”, a tedy násobně dražší, a ta se pohybuje za postupujícími jednotkami ruské skupiny JIH, a umožňuje jim trvalý a rychlý postup vpřed. A Ukrajina tak míří ke konečné strategické porážce, která je podle předních západních analytiků už neodvratná. 

Je 19. listopad 2025, středa 04:28 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Včera nebyla analýza, v pátek večer bylo pořad. Děkuji za pochopení. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2465 Nový Bruselský finanční kolotoč! Češi mají cálovat Kyjevu 2.82 miliardy dolarů. Slováci 906 milionů EUR. Bruselská podlost už nezná mezí – pro Čechy i Slováky byl použit ten nej-ne-výhodnější koeficient pro výši jejich platby! Ten je ovšem mimořádně výhodný pro země Západní Evropy! Analýza.

Brusel včera rozeslal všem pohlavárům všech evropských vlád dopisy, a v nich požaduje, aby každá země EU “dobrovolně” poskytla Ukrajině do konce letošního roku tzv. závazný finanční grant; tedy defacto nevratný peněžní dar. Souhrn všech těchto “dobrovolných” grantů, které mají být všemi zeměmi EU “promptně” a “dobrovolně” připsány do Kyjeva, na účty režimu tamních korupčníků, musí podle představ bruselského Komisariátu dosáhnout sumy nejméně 162 miliard USD, (52 miliard USD ročně), jinak Eurokrati definitivně spočítali, že bez těchto darů se Ukrajina příští rok na jaře definitivně finančně zhroutí, a Putinova vojska bez valného odporu překročí Dněpr, a budou nadšeně mašírovat Maďarům, Slovákům, i Rumunům v ústrety. 

Přesná výše “vánočních” dárků pro Zelenského se má podle obsahu dopisu Eurokratů pro každou zemi EU vypočítat individuálně, a to z procentuální výše jejího podílu na celkové účetní sumě evidované v USA jako “GNI EU”. Podíl České republiky na sumě GNI EU činí podle platných dat Světové banky 1.74%, a úřadující pražská vláda tak má podle představ Eurokratů Ukrajině škrtem pera do konce letošního roku nevratně darovat 2.82 miliardy USD, tedy 58.7 miliardy CZK. A po Robertu Ficovi se požaduje, aby do Kyjeva “dobrovolným” darem ze Slovenské státní pokladny ihned převedl 0.65% z celé sumy, tedy 1.05 miliardy USD, respektive 21.9 miliardy CZK neboli 906 milionů EUR. (P.S. Slovenský statistický úřad eviduje GNI Slovenska za rok 2024 jako 125.9 miliardy EUR, počítal jsem však ze sumy 138.6 podle Světové banky.)

Účetní suma označovaná jako “GNI” je zjednodušeně řečeno “nominální HDP” mínus “dotace”, a mínus “kladné a záporné toky zahraničního kapitálu”. Nápad Komisariátu EU použít pro stanovení výše jednotlivých darů Kyjevu podíl jednotlivých zemí EU na GNI EU, tak není nijak náhodný, ale jde jen o další pokračováním staré známé politiky bruselských Eurokratů, zemím východní EU škodit, zemím západní EU prospívat a nadržovat.

Země s vysokými bruselskými dotacemi, a s vysokými přílivy zisků z dividend shrabovaných do vlastní ekonomiky z držených zahraničních investic, mají obecně nižší podíl výše vlastní GNI na celku výše GNI EU, než představuje podíl jejich výše HDP na celku výše HDP EU. Krásně je to vidět na případě České republiky. 

Protože podíl České republiky na výši HDP EU letos činí pouze 1.28%, ale podíl České republiky na výši GNI EU letos  přestavuje 1.74% HDP. Je tak zřejmé, proč Komisariát EU záměrně vybral variantu rozdělení výše jednotlivých vánočních finančních dárků Ukrajině. Aby více dary Kyjevu zatížil chudé země východní EU, a méně těmito dary zatížil bohaté země západní EU. Tato rozdílná výše podílu ČR a SR  na výši GNI EU a GDP EU navíc jasně dokazuje, že mainstreamem vychvalovaný kladný přísun bruselských dotací do našich ekonomik, které se nepočítají do GNI, ani zdaleka nevyvažuje odsun zisků a dividend z našich zemí, protože ty se totiž také nepočítají do GNI. Země, které celkový rozdíl z výše přísunu bruselských dotací, a z přísunu a odsunu dividend tzv. “shrabují”, mají vyšší podíl na HDP EU, ale zároveň nižší podíl na GNI EU.

V osmdesátých letech minulého století byl na Moravě populární tento vtip – “Československo je jako starý mechanický pouťový kolotoč. Češi se na něm vozí. Moraváci se lopotí u kliky, aby se atrakce otáčela.  A Slováci celou československou pouť spokojeně kasírují.”. Vtip byl populární i v Čechách a na Slovensku, vždy však s jiným rozdělením jednotlivých pouťových rolí. Po dopise Komisařů EU jednotlivým vládám zemí EU, jak rozdělit výši “dobrovolných” vánočních dárků Kyjevu, je však opět jasnější, že Bruselský pouťový kolotoč má role vždy striktně rozdělené. Východoevropané v EU vždy točí klikou a Západoevropané vždy kasírují. A vozí se buď Ukrajinci, nebo imigranti, nebo politické neziskovky, nebo v podstatě kdokoli, koho zkrátka Eurokraté náhle naléhavě potřebují na svém kolotoči chvilku povozit, aby jim šel ochotně na ruku.

Podrobně popisuje děsivý odliv zisků z ČR do zahraničí tento článek ze 16. listopadu – Švihlíková, Turoňová, Skalický, poslanec Doležal (SPD), a další. Dopis Komisařů o rozdělení výše finančních darů Ukrajině ze 17. listopadu, pak jasně ukazuje – čím je země EU zahraničním kapitálem více drancována, tím vyšší podíl má mít za povinnost do Kyjeva cálovat. Úřadující Komisariát EU tedy, v příkrém rozporu s oficiálně deklarovanou politikou EU – vyrovnávat ekonomické propasti mezi jednotlivými členskými zeměmi, – opět ve své politické praxi tuto propast záměrně dále prohlubuje. 

Včera Macron a Zelenskyj společně troubili z vojenského letiště Villacoublay, že podepsali závazek Kyjeva nakoupit od Paříže 100 stíhacích letadel Dassault Rafale v příštích několika letech. Indie známá, že šetří každou rupii, si letos v dubnu objednala 26 stíhaček Dassault Rafale za 7.4 miliardy USD, a cena 100 stíhaček objednaných včera Ukrajinou tak vychází na bezmála 30 miliard dolarů. K tomu si Kyjev ještě před pár dny naporoučel dalších 150 švédských stíhacích letadel Gripen. Kolumbie včera potvrdila kontrakt se společností SAAB na nákup 17 stíhacích letadel Gripen nejnovější verze E/F, (ČR provozuje starší verze C/D), za 3.6 miliardy USD, a cena 150 Kyjevem naporoučených Gripenů  tak vychází na kulantních 31.8 miliardy USD. Suma sumárum, jen v listopadu 2025 si Kyjev naporoučel 250 stíhaček za úhrnnou sumu 62 miliard USD! Kde však Ukrajina potřebné miliardy na nákupy těchto stíhaček vezme, nikdo ze zúčastněných neřeší. Ukrajina nyní každý měsíc bezpodmínečně potřebuje darovat 6 miliard EUR na pokrytí veškerých výdajů svého civilního rozpočtu, a veškeré vlastní příjmy do svého státního rozpočtu používá výlučně na veškeré vojenské potřeby. Veškeré HDP Ukrajiny má letos podle odhadů činit 210 miliard USD, bez započtení účinků ruských náletů. A ukrajinské vojenské výdaje financované z vlastních rozpočtových zdrojů představují 71 miliard dolarů. To představuje stav, ve kterém je 1/3 výkonu celé ekonomiky zabavena ve prospěch veřejných financí.

V ČR letos Fiala oznámil, že plánuje pro rok 2026 rozpočet v příjmové výši 2.086 bilionu CZK. HDP ČR se blíží sumě 9 bilionů CZK, a tak ČR zabavuje pro potřeby svých veřejných financí “jen” necelou 1/4  výkonu celé své ekonomiky. Ukrajina tedy za války nemá žádné přebývající miliardy USD, aby mohla za 250 objednaných stíhaček zaplatit. A když válka skončí, bude muset snížit zabavování financí pro potřeby svého rozpočtu na běžnou maximální dlouhodobě udržitelnou úroveň 1/4 výše svého HDP. A to znamená při celkovém výkonu její ekonomiky 220 miliard USD HDP ročně daňový příjem pouhých 55 miliard USD, ale současně výdaje ve výši 72 miliard USD (nyní 12 krát 6 miliard USD ročně) pouze pro zajištění potřeb svého civilního rozpočtu. Ergo ze všech údajů plyne, že Ukrajina si naporoučela 250 letadel, která nemůže nikdy, ani za války ani za míru, zaplatit, a zaplatit je tedy musí někdo jiný!!! Kdo to bude jsme odpověděli v první části analýzy. Češi a Slováci. A peníze, které se přes Kyjev protočí, nakonec shrábnou francouzští a švédští zbrojaři, a  tak státní rozpočty těchto zemí. A aby byla celá operace výnosnější, bylo třeba vypočítat celou sumu, kterou mají jednotlivé země EU platit, podle výše GNI a ne podle výše HDP, protože Evropa je starý mechanický kolotoč, a Východoevropané v něm dřou a platí, Západoevropané se vozí a kasírují, a Ukrajinci tomu dělají klaku a obecenstvo, aby to vypadalo jako veselá lidová zábava. 

Je 18. listopad 2025, úterý 04:43 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Včera nebyla analýza, v pátek večer bylo pořad. Děkuji za pochopení. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2464 Nejnovější Putinův válečný plán pro rok 2026 udivuje svou chladnokrevnou rafinovaností. “Ani molekula ruských energií do Evropy” a “Status osob IDPs”. Analýza.

(1) Nejnovější Putinův válečný plán udivuje svou rafinovaností. 

Ruské letectvo už letos naházelo na Ukrajince lehce přes 40 000 klouzavých bomb “KAB” o váze 250, 500, a 1000kg. Jedna bomba se přitom rovná jeden zničený nebo těžko poškozený panelák, bunkr, trafostanice, tovární hala, či most přes řeku, a k tomu příslušný počet ukrajinských civilistů nebo vojáků, kteří v prostoru cíle žili, pracovali, a nebo v něm byli posádkou. Ruské klouzavé bomby “KAB” létaly před dvěma roky do vzdálenosti 20km, loni 70km, letos 200km, a příští rok je už kremelská generalita slíbila Gosudarovi moci metat po Ukrajincích až na dálku 400km. A to nebude jen tak. Hlavní Zelenského špión generál Kyrylo Budanov  totiž o tomto víkendu vyčenichal, že Rusové budou napřesrok  bomb KAB vyrábět 3krát víc. Celkem 120 000 kusů ročně. A velká část z nich má doletět 400km? Proč? 

(1) Aby se ruská letadla SU-34 vrhající klouzavé bomby KAB vyhnula ukrajinské protivzdušné obraně, odhazují je při letu ve velké výšce ze “severní čáry” Kurčatov (Kurská gubernie) – Ivňa (Bělgorodská gubernie). A nové bomby KAB s doletem 400km z této severní linie nově “dokloužou” přesně na linii letiště Hostomel – letiště Žuljany, tedy až na severozápadní a jihozápadní okraj Kyjeva.  Obdobně bomby KAB odhazované z “jižní čáry” Heničesk (Chersonská gubernie) – Berďansk (Záporožská gubernie), obě města = přístavy na severním pobřeží Azovského moře, nově “dokloužou” až na linii Černomorsk (60 000) – Čerkasy (270 000), a tím dokáží zasáhnout tato další ukrajinská velká města – Oděsa (milion obyvatel), Mykolajiv (470 000), Kremenčuk (400 000), Kryvyj Rih (604 000), Poltava (279 000), Kropyvnyckyj (220 000), a Kamjanske (230 000). 

(2) Letošním podzimním cílem ruské vzdušné kampaně proti Ukrajině je odříznout všechna velká města východně od Dněpru, podél Dněpru, na pobřeží Černého moře, a v severozápadní části země, od přívodu elektrické energie, plynu, a některá i od přísunu pevných a tekutých paliv. Cíl je jasný, rozvrátit v zimě ukrajinskou ekonomiku, průmysl, a připravit obyvatelům těchto velkých ukrajinských měst mimořádně krutou zimu. Aby byl tento cíl splněn, bude třeba stovek až tisíců raket a křižujících střel, a desetitisíce dronů. Nové klouzavé bomby KAB s doletem 400km tak přinesou ruským financím citelnou úlevu. Klouzavá bomba je totiž mnohem levnější než raketa Iskander, nebo střela typu Ch. Navíc ji lze produkovat i vypouštět v mnohem větším množství, a na cíl přitom dopraví stejné množství výbušniny, a bude se stejně těžko sestřelovat. Příští rok tedy zjednodušeně řečeno, začnou do velkých ukrajinských měst bušit ruské bomby, a ty budou stejně ničivé a nesestřelitelné jako ruské rakety, ale přitom budou přilétat v počtech, jako letos ruské drony. Jestli Ukrajina přežije letošní zimu, příští už nikoli. 

Když k devíti výše uvedeným ukrajinským městům, na která mají příští rok začít létat ruské klouzavé bomby KAB, připočteme Kyjev, Dněpropetrovsk, Záporoží, Pavlograd, Charkov, Sumy a Černigov, zjistíme, že v nich žije celkem 11 milionů Ukrajinců. Abychom přesně pochopili, kam tato nová ruská strategie míří, musíme do těchto počtů obyvatel ukrajinských měst, na která mají příští rok padat klouzavé bomby KAB, ještě zahrnout i značnou část ze 3.5 milionu tzv. vnitřně vysídlených osob, (odborně anglicky, kdybyste se ptali AI : internally displaced persons – IDPs). Jde o Ukrajince, kteří byli válkou vyhnáni ze svých domovů, a nebo se museli podřídit kyjevskými úřady nařízené evakuaci z frontového pásma a z pohraničních oblastí sousedících s Ruskem, a přitom se přesídlili pouze jinam na Ukrajinu.

Podle prestižní poslední říjnové analýzy Mezinárodní organizace pro imigraci (IOM), (financováno EU), představuje 3.5 milionu těchto IDPs ukrajinských osob tikající sociální bombu, protože platby pronájmů za ubytování v novém místě jejich nuceného pobytu je finančně ruinují. Na Ukrajině žije 88% všech osob, které se nemusely přesídlovat, ve vlastních nemovitostech. Kdežto 84% vnitřně přesídlených osob žije v nájmu, přičemž jen 3% z nich žijí v nájmu hrazeném státem, nebo neziskovými organizacemi, nebo příbuznými,  a zbytek 81% je nucen žít v komerčních pronájmech (54%), v hotelech a penzionech, či ubytovnách (21%), a nebo ve veřejných budovách sloužících k nouzovému ubytování (6%).

Tento nepoměr vytváří velké rozdíly v nákladech na bydlení mezi Ukrajinci, kteří nebyli nuceni se vnitřně vysídlit, a Ukrajinci, nuceně vnitřně přesídlenými. 33% všech vnitřně přesídlených Ukrajinců musí žít v nemovitostech – které, buď nebyly dostavěny, a nebo potřebují velmi závažné opravy. A pouze 22% z nich žije v nemovitostech, které lze považovat za normální. Ovšem přesto 56% těchto vnitřních ukrajinských přesídlenců vydává za úhradu svého nového bydlení přes 30% všech svých příjmů, a bydlí přitom zároveň neporovnatelně hůře, než nepřesídlení Ukrajinci. Podle analýzy IOM činí průměrný příjem přesídleného Ukrajince 17500 hřiven měsíčně, a nepřesídleného 30000 hřiven, ale náklady na bydlení činí 6000 hřiven u přesídleného, a 8000 hřiven u nepřesídleného. Tito přesídlení IDPs Ukrajinci se usazují podle zprávy IOM v poměru 75/25 ve městských aglomeracích a ve venkovských oblastech.

Z těchto údajů IOM tak jasně vyplývá, že každý Ukrajinec nyní stoprocentně ví, že jakmile ruská armáda, a nebo ruské klouzavé bomby KAB, změní jeho status z normálního Ukrajince na tzv. “Ukrajince IDPs”, tak pokud není oligarcha, vlivný úředník, důležitý politik, nebo významnější člen režimní korupční kliky, tak nejen touto změnou svého statutu přijde o svůj hlavní majetek – nemovitost, v níž bydlí, ale zároveň z něj majitelé ukrajinských nemovitostí a kyjevské režimní úřady zaživa sedřou za pronájem nějaké nové “rozpadající se pastoušky”, či “zapáchajícího brlohu”, i tu poslední hřivnu, kterou si odložil na svůj pohřeb, nebo pro vnoučata, aby mohla prchnout ze země, a neskončila tak nešťastně v nějakém hrdinském hrobu.  

Když jsem v březnu 2022 na svém YouTube kanále oznámil, že válka na Ukrajině skončí rozvratem Ukrajiny, protože její vládnoucí korupční klika bude tak nenažraná, že Ukrajinci ztratí chuť, umožňovat potoky své krve, pokračování jejích do očí bijících zlodějin, byl můj kanál ihned vymazán. Když nyní sleduji ukrajinská lokální vlastenecká média z Donbasu, čtu dnes a denně, jak si starosta města, které je už několik měsíců obsazené Rusy, koupil za erární hřivny zbrusu nové západní služební auto. Jak se včera ve městě Kramatorsk, “které už opustila většina obyvatel, protože se fronta blíží, rozdávají místním starým strukturám lukrativní zakázky na hrabání spadaného listí, aby bylo město, které bude už brzy zničeno, krásnější“.  Nebo, “jak staří komerční přátelé dalšího vysokého místního hodnostáře letos v létě za miliony hřiven opravili silnice, po kterých se tou dobou už v sršních rojích proháněly ruské drony, a ani ti nejstatečnější ukrajinští vojáci se už po nich neodvážili cestovat. Je mi jasné, že poslední korupční mega-případ Zelenského kamaráda Timura Mindiče představuje jen vrcholek ledovce. (Zde máte třeba lokální korupční skandály jenom na Donbase a nelekněte se,  a počtěte si! )

A pokud je to jasné mně, i Vám, pak Putin o ukrajinské korupci, i o ukrajinských náladách a bublající nespokojenosti ví, díky svým tajným službám, úplně všechno. A jednou z podstatných složek vítězné válečné strategie je tzv. “sociální válka”. Hitler porazil v roce 1940 Francii, protože Francouzi byli už tak demoralizováni potoky krve, kterou na bojištích 1. světové války museli prolít, aby Francie byla zachráněna, a její elity se díky tomu mohli po válce za krize asociálně přežírat k prasknutí, zatímco prostí Francouzi dřeli bídu s nouzí, že už nehodlali tuto svou krev opět prolévat, protože věděli, že jejich vládnoucí elity jim za jejich nově prolitou krev nestojí, protože na obyčejné Francouze od roku 1918 do roku 1940 zvysoka “sraly”. Winston Churchill a Clement Atlee se z kolapsu Francie rychle poučili, a spojili své strany do jedné vlády, a slíbili Britům veřejná sociální a zdravotní pojištění, znárodnění klíčového průmyslu, dolů a bank, a celkově “slušné a skvělé poválečné zacházení”, a Britové svou krev prolévali, a po válce se dočkali naplnění podstaty slibů. Podobně se za války choval i Stalin, Roosevelt, či je v historii popsáno, jak Napoleon vítězil, dokud vedl tzv. osvobozeneckou sociální válku. Leč kyjevská klika to vidí opačně, a teď si ponese důsledky, respektive Ukrajinci ponesou důsledky.

Evropská unie podporuje Ukrajinu zbraněmi i finančně, ovšem vždy jen tak, aby válka pokračovala, a Ukrajina v ní pomalu vyčerpávala Rusku, ale zároveň, aby Rusko ve válce nad Ukrajinou pomalu vítězilo. Ukrajina však v posledních měsících začala intenzivně ostřelovat ruské rafinerie, města a už i elektrárny a teplárny. Navíc EU a USA vyhlásily novou strategii “ani molekula ruského plynu a ropy do Evropy”. Ačkoli to málokdo chápe, došlo tím k podstatné změně ruských válečných cílů. Pokud Rusko nebude nadále moci dodávat své energie a suroviny do Evropy, nepotřebuje už nadále Evropu, a vztahy s ní, ale naopak nutně potřebuje území Ukrajiny. Protože Čína a Indie a další spřátelené země Ruska nedokáží uspokojit veškerou ruskou potřebu exportovat své energie a suroviny v míře dostatečně finančně přínosné, aby umožnila ruské zbrojení a kosmické a technologické programy, potřebuje Rusko nové náhradní exportní komodity, které by tento evropský výpadek ruských zisků z energií nahradily. Protože nová komodita musí být extrémně odolná proti sankcím, a výjimečná trvalou poptávkou, je nasnadě, že Rusko místo molekul plynu a ropy do Evropy bude potřebovat vyvážet lodě plné pšenice a kukuřice, protože svět je po těchto komoditách trvale nenasytný, tím spíš, když jeho populace setrvale roste. Rusko tedy v reakci na strategii ani molekula ruské energie do Evropy odpoví strategii ani jeden přístav Ukrajině nesmí zbýt, ani jedno velké pole nesmí Ukrajině zůstat. Protože tak se odstraní ze světového trhu konkurence, a Rusko tak získá monopol na obiloviny. A kdo bude nutně potřebovat ruské obilí, aby nasytil své hladové občany, bude kremelskými diplomaty i obchodníky snadno přesvědčen, že se mu hodí i pár lodí s ruským plynem a ropou. 

Jak však ovládnout tak velkou část Ukrajiny, když je jasné, že velikost případné potřebné okupační armády, by byla nad sílu ruské ekonomiky? A jsme u odpovědi na otázku, proč Rusové hodlají vyrábět 120 tisíc klouzavých bomb KAB, část s doletem 400km ročně? Podle ukrajinských zdrojů na neokupované území Doněcké republiky ještě přežívá 200 tisíc Ukrajinců. Před válkou jich tam žilo hodně přes milion. Ale dnes jsou většinou vysídlenci IDPs. Vysídlenec IDPs se na “osvobozenou ruskou Ukrajinu” nemůže vrátit bez toho, aniž by prošel důkladnou ruskou státní filtrací, zda bude do  země vpuštěn, aby se v ní jako nový Rus usadil. Čím více Ukrajinců, na čím větším ukrajinském území, ruské klouzavé bomby KAB promění ve vysídlence IDPs, tím snadnější bude takové nové území za příměří, nebo po válce kontrolovat. Rusko nepotřebuje ukrajinské uhelné doly, samo zavírá své. Rusko nepotřebuje ukrajinské podniky těžkého průmyslu, lépe, když se část bývalých Ukrajinců přesune do ruských továren lačných po pracovní síle. Ukrajinská města tak představují zbytečnou přítěž pro ruské poválečné plány. Výjimkou budiž Mariupol, Doněck, ale se zemí srovnaná města Časyv Jar, Volčansk, Avdijivka, a seznam by byl dlouhý, se obnovovat nebudou. Nejsou na to zdroje, a není ani potřeba. Rusko potřebuje, aby se velká část nového ukrajinského Ruska přeměnila ve středozápad USA – farmy a vesnice, zemědělská řídce obydlená, a tím snadno ovladatelná krajina. Obývat jí budou ruští kozáci, a ti budou střežit, a kulturně povznášet původní, ale důkladně přefiltrované ukrajinské zemědělce. Z hlediska ruské státní exportní ekonomiky bude takovéto území zdrojem slušných zisků při minimálních nákladech. A podle plánu na něm mají ruské kozácké farmářské rodiny plodit více dětí, stejně jako přefiltrované a kulturně povznesené ukrajinské farmářské rodiny. 

Války mocností, v nichž se bojuje o přežití mocnosti, jsou brutální. Izrael je oproti Palestincům mocnost, ale bojuje o přežití, protože je obklopen nepřáteli na smrt, a ochrana USA se může někdy v budoucnosti vytratit, a na to musí každý izraelský státník myslet. A Netanjahu není ani náhodou politik, který by takto neuvažoval, a proto srovnal Gazu se zemí, protože to je první nutný krok k její anexi, a k vypuzení nějaké signifikantní části jejího obyvatelstva. A to obojí je pro izraelskou obranou strategii do budoucna klíčové. Ani Putin není politik, který by nevážil jistotu přežití své vlasti v budoucnu, při svých současných činech. Zelenskyj svými útoky proti ruským městům a strategickým cílům a rafineriím změnil parametry války. Je to jako, když Göringova Luftwaffe v roce 1940 omylem bombardovala Londýn. Ruská odveta musí přijít, a stejně jako přišla britská odveta. Se spravedlností a právem to nemá nic společného. Podobně i “ani molekula ruských energií do Evropy” a “zabavení ruských státních miliard uložených v Belgii” vytvářejí nové válečné podmínky. EU nehodlá mít do budoucna žádné obchodní vztahy s Ruskem, a to přetváří ruský válečný cíl, a v něm už Ukrajina nemá žádné místo pro svoji další existenci, respektive na nějakou existenci mimo striktní ruský vlivový prostor. 120 000 bomb, o průměrné váze 500kg na jednu, dokáže smést z povrchu země 120 000 budov velikosti a odolnosti několikapatrového panelového domu o čtyřech nebo pěti vchodech. Jejich obyvatelé po jejich svržení změní svůj status na osoby IDPs, a budou muset kamsi odvandrovat. Ze zprávy IOM o Ukrajincích IDPs vyplývá, že značná část těchto lidí jsou lidé staří, nemocní, a nemajetní, protože o všechen majetek přišli. Tito lidé jsou tak už věkem logicky nevhodní k plození dětí, a žádný stát o ně nebude mít zájem, protože už představují pouze náklady na důchody, a na zdravotní a sociální péči. Putinův budoucí rozpočet by jenom zbytečně zatěžovali, a tak čím víc a rychleji je vystěhuje bombami a drony západním směrem, tím nižší zátěž pro ruskou poválečnou ekonomiku budou představovat. Tento týden Rusko snížilo své státní výdaje na obnovu válkou zničených nových ruských území. A přitom velikost těchto nových ruských osvobozených území vrostla. Ruská politika je tedy jasná, na nových ruských územích se už budou obnovovat pouze určitá vybraná města. Osvobozená Ukrajina se tak má vrátit do své staré rurální podoby, a podle posledních vyjádření Lavrova, jak citoval v sobotním pořadu se mnou Josef Skála, se může stát, že čím déle bude válka trvat, tím větší část Ukrajiny se stane Ruskem. 

Můj názor tedy je – Pokud Rusko opravdu koncem roku začne vyrábět 120 tisíc klouzavých bomb, část s doletem 400km,pak  tyto bomby brzy dostanou za cíl vystěhovat velkou část z 11 milionů Ukrajinců z uvedených měst. A protože Ukrajina je už vnitřními přesídlenci IDPs úplně zavalená, buď rychle přijme ruské mírové podmínky, a ty budou zřejmě nově zahrnovat i povinnost, aby EU opět odebírala ruské energie a suroviny, a nebo se můžeme dočkat stavu, že Putin opravdu Ukrajince z Ukrajiny bombami vystěhuje, tím spíš, že evropské hranice asi těžko budou uzavřeny stejně neprodyšně, jako byly přechody z pásma Gazy do Egypta. Za dnešní dlouhou analýzu se omlouvám, bylo velmi těžké vysvětlit, jak a proč se může válka na Ukrajině stát válkou ještě ničivější, než zatím je. Ostatně byl bych rád, kdybych se mýlil, a naštěstí se to i stává. 

Analýza IOM v PDF v angličtině ke stažení zde. 

Je 16. listopad 2025, neděle 06:26 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Včera nebyla analýza, v pátek večer bylo pořad. Děkuji za pochopení. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2463 V EU se už cenzuruje jak Lavrov tak Rubio!? Ruská ofenzíva se valí na západ, Ukrajinci už rychle prchají za řeku Gančur! Analýza, plus nový pořad na TV Bureš.

Dnes ve 20 hodin budu opět s Josefem Skálou diskutovat na TV Bureš o Ukrajině, a hlavně o nejnovějších šokujících plánech Bruselu a Berlína. Pořad najdete večer zde. 

(1) Ministr zahraničí USA Marco Rubio vydal včera šokující prohlášení, a český mainstream ho hned raději zcenzuroval? Jestli ruský Sergej Lavrov, nebo americký Marco Rubio, naší cenzuře už nejspíš čiré jedno!

Že se v evropských médiích cenzurují prohlášení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova spojená s mírem na Ukrajině, už nikoho z našinců překvapit nemůže. Že se ovšem už podobně začínají cenzurovat, respektive vynechávat, i důležité pasáže spojené s mírem na Ukrajině z prohlášení amerického ministra zahraničí Marca Rubio, je znepokojivá novinka. Proto dnes raději obě prohlášení na konci analýzy publikujeme celá, tak jak byla včera příslušnými oficiálními zdroji obou zemí zveřejněna. 

Ukrajina stále rychleji prohrává válku, a už stojí otázka, kde se Rusko vlastně příští rok zastaví, či zastaví-li se vůbec. Včera ruské jednotky operační skupiny JIH opět postoupily o další 4km západním směrem, při šířce postupu ze severu na jih 7km, a vyčistily velkou vesnici Danylivka, a přerušily tak hlavní ukrajinskou zásobovací cestu táhnoucí se ze severního logistického uzlu Pokrovske do jižní pevnosti Huljajpole.  Rusové tak od 28. září do 13. listopadu letošního roku, na tomto úseku fronty, zahnali Ukrajince o slušných 28km na západ, (od 18.ledna do 13.listopadu celkem o 52km). A tento ruský postup na velkoměsto Záporoží se bude podle všeho ještě dále zrychlovat, protože Ukrajinci kladou ruské operační skupině JIH jen velmi sporadický odpor, (ve vojenské terminologii: provádějí pouze boj na zdrženou). A po té, co 18. října zkrachovala jejich obrana na řece Jančur, nyní rychle prchají za řeku Gančur, aby se na jejím západním břehu pokusili uchytit. Vzdálenost mezi koryty obou řek je průměrně 15km. Pokud Rusové překročí řeku Gančur tzv. “za zády prchajících Ukrajinců”, stejně jako tomu bylo 18. října na řece Jančur, budou Ukrajinci dále prchat stepí až k řece Верхня Терса, (šířka koryta 10-20metrů), tedy dalších 19km. A za řekou Верхня Терса už až k velkoměstu Záporoží na Dněpru, (vzdálenost 40km), není žádná další přirozená obranná linie, ani nejsou silné ukrajinské předpřipravené obranné linie. 

Řeka Верхня Терса, k níž nyní Ukrajinci zoufale prchají před náporem ruské operační skupiny JIH, je poslední obranná linie před Záporožím na Dněpru. Řeka má šířku 10 až 20 metrů, a je velmi mělká, a dá se přebrodit. 40km západně od této řeky je už velkoměsto Záporoží, které v roce 2023 Vladimír Putin slíbil, i s okolní stepí, ruským kozákům za jejich budoucí základnu, kde má každý kozák, které podepíše patřičné dokumenty, a prodělá předepsaný výcvik, dostat zdarma pár čtverečních verst půdy i s patřičným vybavením.  Autor fotky: Валерий Дед, zdroje zde. 

Schematická mapa současné ruské ofenzívy na Záporoží (oranžový hexagon). Zleva – bleděmodrá čára = řeka Jančur, modrá = řeka Gančur, tmavě modrá = řeka Horní Tersa/Верхня Терса. Černá čára = zásobovací cesta z města Pokrovske do města Huljajpole, včera ji Rusové u obce Danylivky přerušili. Celé oblasti, kudy Rusové nyní útočí se historicky říká “Divoká pole“, a ač jde o původně velmi rozsáhlý region, tato jeho část je i dnes stále velmi řídce zalidněná, a nejsou v ní žádné přirozené obranné linie, jako řeky, lesy a nebo větší městečka, či aglomerace. Ukrajinská obrana je navíc historicky vybudována proti útoku z jihu, a ne proti útoku z východu, jak nyní postupují Rusové. 

Na této mapě krásně vidíte, jak je 1. a 2. linie ukrajinské obrany vybudována hlavně proti útoku z jihu. Současná linie postupu skupiny JIH je růžová čára. Když se podíváte pozorně do oblasti ruského postupu, vidíte, že zatímco do konce září 2025 se Rusové prodírali silně opevněným obranným pásmem (zelená barva), tak po překročení řeky Jančur už postupují prostorem bez předem vykopané ukrajinské obrany, a proto několikanásobně rychleji. Žlutá klikatá linie, je ukrajinská obrana připravená na řece Gančur. Pokud se Ukrajincům podaří odpoutat od Rusů a včas linii na řece Gančur obsadit, mohou Rusy na nějaký měsíc zastavit. Pokud Rusové dorazí k řece Gančur těsně za zády Ukrajinců, na některých místech řeku překročí, jako to udělali na Dněpru v roce 1943, a na řece Jančur v září 2025, a ukrajinská obrana na řece Gančur bude prolomena do pár týdnů. A nastane ústup k řece Horní Tersa = bleděmodrá linie. Protože Ukrajinci nemají žádné rychlé mobilní zálohy jako Rusové, nebudou mít šanci je zastavit, dokud se neuchytí za nějakou řekou v pevné obraně. O rychlosti ruského postupu vpřed, tak bude rozhodovat spíš počasí, než Ukrajinci. 

(2) Nyní k oběma “cenzurovaným” prohlášením ministrů zahraničí Sergeje Lavrova a Marco Rubia. 

Zatím, co prohlášení Sergeje Lavrova pro italská média bylo nepokrytě zcenzurováno, aby se nedostalo k veřejnosti, z prohlášení Marco Rubia pro americká média bylo, buď umně, či hloupě vynecháváno, a nebo přímo stejným způsobem cenzurováno.

Hlavním důvodem, proč byl Lavrov cenzurován, byla zřejmě skutečnost, že Lavrov připomněl, že Vladimír Putin vyhlásil speciální operaci proti Ukrajině – ne, aby získal další ruské státní území, – ale, aby ochránil ruskojazyčná a další etnika, která na Ukrajině po staletí žila, před jejich plánovaným násilným kulturním a jazykovým vyhlazením. A připomněl, že Rusko nestrpí, aby na Ukrajině vládla nějaká forma fašismu, a aby se Ukrajina stala územím NATO, nebo územím “fašizující se” EU.

Toto Lavrovovo vyhlášení zcela boří všechny mírové plány Kyjeva a Bruselu, protože definuje konec války, ne jako připadnutí nějakého území Ukrajiny Ruské federaci, ale jako změnu celé, nebo podstatné většiny Ukrajiny, na území geopoliticky striktně neutrální, bez strpění fašistů a banderovců v jeho veřejném prostoru. A bez vlastní signifikantní vojenské moci, a se zaručeným a plně realizovaným plnoprávným postavením národnostních a jazykových menšin. Mír tedy nebude uzavřen na linii příměří tak, aby Kyjevský režim získal čas, se vyzbrojit na další válku, a kulturně a jazykově vyhladit značnou část svých občanů v rámci jakési pološílené banderovské unifikace budoucího jednotného ukrajinského národa. Ale mír bude Ruskem akceptován, až budou přijaty původní Putinovy požadavky. (Viz podrobně celé Lavrovovo prohlášené dále.) A tedy EU, její Komisariát, i vlády zemí EU, si laskavě mohou své všechny mírové plány strčit někam…, protože pro Rusko jsou zcela nicotné a irelevantní, dokud nebudou obsahovat všechny Putinovy požadavky z přelomu let 21/22. A tedy vládám EU se jasně vzkazuje, nebalamuťte své občany, že usilujete o mít. Rusko všechny vaše návrhy kategoricky ignoruje, a bude ignorovat. 

U prohlášení Marco Rubio je situace jiná. Média vynechala klíčovou větu, a ta zní: “proto jsme s nimi (Ukrajinci) vedli diskuse o obranných zbraních, které by mohly chránit jejich (městskou energetickou) síť. A vím, že jsme vedli probíhající technické rozhovory o konkrétním vybavení, které potřebují. Ale pokud je toto vybavení nakonec zničeno týden poté, co bylo nainstalováno, je to problémem. A taková je historie posledních dvou nebo tří let.”. (“that’s why we’ve been in discussions with them about defensive weapons to be able to protect their grid.  And I know we’ve been in ongoing technical conversations about the specific equipment they need.  But ultimately, if that equipment is ultimately destroyed a week later after it’s installed, that remains a problem.  And that’s been the history of the last two or three years“)

Určit, proč byla tato část Rubiova vystoupení vypuštěna z mainstreamových i ostatních médií, viz 1, 2, 3, 4, 5, nechám na Vás. Je však jasní, že Rubio přiznal, že i nejmodernější a nejdražší americké zbraně nejsou schopny změnit průběh války, protože je Rusové pravidelně do týdne ihned na Ukrajině zničí!!!! A že tedy úsilí amerického prezidenta Donalda Trumpa dosáhnout míru diplomatickými prostředky, místo vojenskými, je válečné realitě zcela odpovídající politická strategie. 

(3) Celý text prohlášení ministra zahraničí USA Marca Rubia – originál v angličtině zde.

OTÁZKA:   Pane ministře, domníváte se, že Rusko si ve skutečnosti mír nepřeje?

MINISTR RUBIO:   No, můžeme se řídit jen tím, co vidíme. Myslím, že jasně uvedli, co chtějí – chtějí zbytek Doněcku – a Ukrajinci s tím samozřejmě nesouhlasí. Takže teď vidíme, že pokračují v dálkových úderech na Ukrajinu, zjevně proto, aby degradovali jejich elektrickou síť a snažili se zemi demoralizovat nebo cokoli jiného, ​​a v Doněcku dosáhli určitých zisků. A ztrácejí 7 000 vojáků týdně – 7 000 mrtvých vojáků týdně z Ruska, takže – takže v tuto chvíli je to hodnocení, které musíme učinit. Vznesli požadavek, se kterým Ukrajina nemůže souhlasit, a tak se v tomto bodě nacházíme.

OTÁZKA:   Pane tajemníku —

OTÁZKA:   Neměl jste z Washingtonu žádné výsledky ohledně ukrajinské otázky – je to tak? Nebo jste je měl?

MINISTR RUBIO:   No, prezident zavedl sankce, o které ho požádali, takže se to stalo teprve nedávno. Ale co se týče výsledků, my pokračujeme v tom, co jsme dělali dosud, plus teď nové sankce.

OTÁZKA:   Pane tajemníku, evropská zástupkyně pro zahraniční politiku Kaja Kallasová mi řekla, že se o tom diskutovalo – diskutovalo se o vojenských operacích ve Venezuele a o Karibiku.

MINISTRYNĚ RUBIO:   Se mnou ne. Nikdo to nenadnesl. Myslím tím, že nikdo na schůzi to nenadnesl, v žádném…

OTÁZKA:   Ale na schůzích to bylo vzneseno –

MINISTR RUBIO:   Ne se mnou. Neřešili to se mnou. Možná to řešili mezi sebou, ale – a všichni teď přišli z CELAC nebo odkudkoli, kde byli. Ale na žádném ze setkání, která jsme měli včera večer ani dnes, se to ani jednou neřešilo.

OTÁZKA:   Omlouvám se, aby bylo jasno —

OTÁZKA:   Dovolte mi zeptat se – no, dovolte mi zeptat se vás na to. Řekla mi, že diskutovali o legalitě a že existují dva důvody, proč by operace byla legální: sebeobrana a rezoluce OSN; že ani jeden z nich se v tomto případě neuplatňuje; že se všichni potýkají s drogovou otázkou a že by měli diskutovat o tom, zda je třeba aktualizovat mezinárodní právo. Dovolte mi tedy zeptat se vás na to.

MINISTR RUBIO:   Nemyslím si, že Evropská unie má právo určovat, co je mezinárodní právo, a rozhodně nemá právo určovat, jak Spojené státy brání svou národní bezpečnost. Spojené státy jsou na naší polokouli pod útokem organizovaného zločinu a narko-teroristů a prezident reaguje na obranu naší země.

Přijde mi zajímavé, že všechny tyto země chtějí, abychom například posílali a dodávali jaderné rakety Tomahawk na obranu Evropy, ale když Spojené státy umisťují letadlové lodě na naší polokouli, kde žijeme, je to nějakým způsobem problém. Takže bych řekl, že Spojené státy – a tento prezident dal jasně najevo, že jeho úkolem je chránit Spojené státy před hrozbami namířenými proti Spojeným státům, a to je to, co v této operaci dělá.

OTÁZKA:   A kanadský ministr zahraničí říká, že byli ujištěni, že USA používají vlastní zpravodajské služby a že kanadské zpravodajské služby nejsou využívány. Bylo nám řečeno – nebo spíše existují zprávy – že Spojené království nesdílí zpravodajské informace o cílení.

MINISTR RUBIO:   Ano, pár bodů. Spojené státy – existují důvody, proč máme v regionu tato aktiva, a to shromažďování zpravodajských informací, a na základě toho jednáme. Samozřejmě nebudu zacházet do hloubky, pokud jde o zpravodajské záležitosti. Včera jsem viděl reportáž CNN – nebudu zacházet do velkých detailů, jen řeknu, že je to falešná zpráva. Je to falešná zpráva. A teď se děje to, že lidé s vizitkou, na které je vládní e-mail, se stávají zdroji, protože nevědí – ani o tom nevědí, takže buď mají nějaký záměr, nebo se chtějí z nich stát důležití, a je to záplava příběhů za příběhem, které jsou buď nepřesné, nebo zavádějící, a to spadá do kategorie obojího, tento příběh ano.

Ale když se vrátíme zpět, podívejte se, toto je protidrogová operace. Prezident ji nařídil na obranu naší země. Pokračuje. Probíhá. Může skončit zítra, pokud začnou – přestanou posílat drogové lodě. Madurův režim je narkoteroristický režim, obviněný v Jižním okrese Spojených států z narkoterorismu, ale co je důležitější, je to také překladiště, které těmto skupinám umožňuje operovat z jejich národního území. Umožňují přepravu drog. Mimochodem, otevřeně spolupracují na přepravě těchto drog do Spojených států a Evropy, takže by nám možná měli poděkovat.

Ale podstata je, že prezident bude bránit národní zájmy a národní bezpečnost Spojených států, které jsou ohroženy těmito teroristickými organizacemi.

OTÁZKA:   Pane ministře, dnes jste se setkal se svým saúdským protějškem. Můžete hovořit o tom, o čem se diskutovalo v rámci příprav na návštěvu MBS v Bílém domě příští týden? A dosáhnou Saúdové bezpečnostní dohody, která bude lepší než dohoda, kterou dříve uzavřel Katar?

MINISTR RUBIO:   No, na tom všem stále pracujeme. Myslím tím, že samozřejmě to všechno bude oznámeno těsně před návštěvou nebo během ní. Ale budeme s nimi muset podepsat nějaké dobré dohody. Od prezidentovy návštěvy tam bylo dosaženo velkého pokroku, takže na tom pracujeme. Jsem spokojený s tím, kde se to nachází. Stále je třeba doladit a finalizovat několik věcí, a příští týden budeme mít dobrou schůzku.

OTÁZKA:   Pane tajemníku?

OTÁZKA:   Pane tajemníku, rád bych jel do jiného regionu – omlouvám se.

MINISTR RUBIO:   Který z nich?

OTÁZKA:   Súdán.

MINISTR RUBIO:   Ano, je to hrozné.

OTÁZKA:   Přesně tak, a viděl jsem komuniké, které dnes vydala G7. Co si o tom myslíte? Dá se s tím teď něco udělat? Protože situace…

MINISTR RUBIO:   Na rozdíl od Karibiku, o kterém vám kdokoli řekl, že se o něm diskutovalo, k vám nebyl upřímný – nikdo to na žádném z nich nezmínil – a my jsme měli tři schůzky s celou čtyřčlennou skupinou – o tom se diskutovalo a my jsme z toho velmi znepokojeni. Jak víte, sponzorujeme tuto iniciativu Quad spolu s Egyptem, Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty a myslím si, že základní problém, který máme, je, že RSF s věcmi souhlasí a pak je nikdy – nikdy nedodrží, takže teď máte pohromu.

A tak jsme – včera jsem se o tom setkal. Dnes jsme o tom několikrát diskutovali s různými zeměmi a myslím si, že je třeba něco udělat, aby se zastavily zbraně a podpora, kterou RSF dostávají, když pokračují ve svém postupu. Myslím, že je to výmluvné – humanitární skupiny nám říkají, že úroveň podvýživy a utrpení, kterou pozorují u některých z těchto lidí, kteří byli schopni uprchnout, je bezprecedentní, uvedly. Zaznamenaly věci, které nikdy předtím nezaznamenaly, a myslím, že ještě znepokojivější je, že neměly tolik uprchlíků, kolik očekávaly, protože předpokládají, že mnoho z nich je buď mrtvých, nebo tak nemocných a podvyživených, že se už nemohou hýbat. Takže to, co se tam děje, je děsivé. 

Myslím, že jsme na tomto Quadu pracovali až do července a srpna, protože existují země zapojené do pomoci těmto elementům v boji na místě a sdílíme mnoho stejných obav jako ostatní ohledně toho, jak by se to mohlo proměnit v hnízdo džihádistické a teroristické činnosti. Řešením však není bojovat ve válce, kde jsou civilisté doslova terčem znásilňování, sexuálního násilí a vražd, a to se přesně děje.

OTÁZKA:   Ale Spojené arabské emiráty —

OTÁZKA:   Jak hodnotíte roli SAE v tomto konfliktu?

OTÁZKA:   Ale Spojené arabské emiráty jim stále dodávají drony, čínské drony.

MINISTR RUBIO:   Ano, takže tvrdě pracujeme – víme, které strany jsou do toho zapojeny. Tyto věci – proto jsou součástí Quadu spolu s dalšími zúčastněnými zeměmi. A tak vám mohu jen říct na nejvyšší úrovni naší vlády, že se argumentuje a že je na příslušné strany vyvíjen tlak. Nechci dnes na tiskové konferenci nikoho kritizovat, protože to, co chceme, je dobrý výsledek. Tomuto se musí přestat. Myslím tím, že evidentně dostávají pomoc zvenčí, která jim to umožňuje – a tato pomoc evidentně nepochází jen od nějaké země, která za ni platí. Pochází také od zemí, které umožňují, aby jejich území bylo využíváno k přepravě a přepravě. Takže aby se to vyřešilo, je třeba se tím zabývat.

Nevím, jestli jste viděli, jak RSF před pár dny souhlasily s humanitárním příměřím, ale nehodlají ho dodržovat. A když se zmíníte o těchto zvěrstvech, vždy se schovávají za argument, že se jedná o darebácké živly. No, nejsou to darebácké živly. Dělají to systematicky a je to něco, co jsme brali velmi vážně a děláme vše, co je v našich silách, abychom přivedli příslušné země k jednacímu stolu a zastavili to. Musí to skončit.

OTÁZKA:   Podpořil byste – podpořil byste snahu Senátu, snahu Senátu o označení RSF za zahraniční teroristickou organizaci nebo SDTG?

MINISTR RUBIO:   Ano, myslím tím, že pokud by to pomohlo tohle ukončit, udělali bychom to. Ten návrh jsem neviděl. Vím, že někteří senátoři o tom se mnou diskutovali už před měsíci. Ale nakonec to prostě chceme – tohle musí skončit. A myslím si, že bohužel to, co se tady děje, je, že RSF dospěli k závěru, že vítězí, a chtějí pokračovat. A tím – nejenže bojují ve válce, která sama o sobě je dost špatná. Páchají – sexuální násilí a zvěrstva, prostě děsivá zvěrstva, na ženách, dětech, nevinných civilistech toho nejhoršího druhu. A to musí okamžitě skončit. 

A uděláme vše, co je v našich silách, abychom to ukončili, a vyzvali jsme partnerské země, aby se k nám v tomto boji připojily. A nedovolíme, aby proces Quad, který jsme vytvořili, byl štítem, za který se lidé schovávají a říkají: „No, jsme zapojeni do Quad. Snažíme se to vyřešit.“ Potřebujeme skutečná řešení a musí se stát velmi rychle; jinak se to, co je už takhle fraška, ještě zhorší.

OTÁZKA:   Mohu se vás konkrétněji zeptat na vaše hodnocení rozsahu těchto zvěrstev? Nedávno jsme slyšeli zprávy o 460 pacientech v nemocnici, civilistech, které zabily RSF.

MINISTR RUBIO:   Ano, to jsou ti, kteří se mohou dostat ven.

OTÁZKA:   Ano. Myslím tím, co – máte celkové zhodnocení rozsahu toho, co bylo spácháno v El Fasher?

MINISTR RUBIO:   No, nevím, co se týče čísel. Můžu vám říct, že jedna věc, která nás podle mě nejvíce šokovala, je to, že očekávali, že přijmou tisíce uprchlíků, a nepřijali je. Takže je zřejmé, že tito lidé nejsou šťastní, že tam žijí po roce obléhání města. Existuje důvod, proč nepřišli. A obáváme se, že důvod, proč nepřišli, je ten, že jsou mrtví, nebo proto, že jsou tak nemocní a hladoví, že se nemohou hýbat. Takže si myslím, že je to ještě horší – ne že by příliv uprchlíků v krizi byl pozitivní věc, ale když uprchlíci nepřicházejí a vy víte, že by jinak přišli, máte podezření, že jsou buď mrtví, nebo brzy zemřou. A to je přesně to, co nás teď opravdu tíží.

OTÁZKA:   Pane ministře, zpět k Ukrajině, několik spojenců zde oznámilo energetickou podporu, financování a další způsoby podpory, které pomohou Ukrajině stabilizovat energetické sítě. Existují v tomto ohledu nějaké konkrétní závazky USA –

MINISTR RUBIO:   No, s Ukrajinci jsme vedli rozhovory o tom, co potřebují, a vím, že ty rozhovory stále probíhají. A je zřejmé, že pomoci jim přežít zimu je důležité už jen z humanitárního hlediska. Problém je v tom, že ukrajinská energetická síť se každým rokem snižuje, takže každý rok začínají na nižší základní úrovni než v předchozím roce. A teď si myslím, že například v Kyjevě tráví 50 až 60 procent dne bez elektřiny. A odvedli obrovskou práci s přesměrováním své sítě a snahou se s tím vypořádat, ale to také znamená, že jsou hodiny dne, kdy to není možné – není voda. Není elektřina. Musíte si naplánovat obchodní a životní aktivity podle toho. A to je zjevně součástí ruské strategie, pokusit se zhroutit morálku na Ukrajině a vůli bojovat.

Takže jsme – proto jsme s nimi vedli diskuse o obranných zbraních, které by mohly chránit jejich síť. A vím, že jsme vedli probíhající technické rozhovory o konkrétním vybavení, které potřebují. Ale pokud je toto vybavení nakonec zničeno týden poté, co je nainstalováno, zůstává to problémem. A to je historie posledních dvou nebo tří let.

OTÁZKA:   Můžu se vrátit a zkusit znovu zasáhnout do té zpravodajské záležitosti o Venezuele? A pokusím se, aby to nebyla jen hypotetická otázka. Myslíte si, že vy, Spojené státy, potřebujete pomoc někoho jiného ohledně zpravodajských služeb, abyste mohli pokračovat v tom, co děláte?

MINISTR RUBIO:   Dovolte mi – řeknu vám tohle. Znovu, a když mluvím o zpravodajských záležitostech, prostě se k nim nevyjadřuji obecně. Stačí říct, že existuje důvod, proč máme v regionu prostředky. Tyto prostředky mimo jiné shromažďují zpravodajské informace. Jsme si velmi jisti informacemi, které máme. A nic se nestalo. V celém tomto procesu se nestalo nic, co by bránilo naší schopnosti identifikovat lodě s drogami a zasáhnout je.

OTÁZKA:   Aniž bych zacházel do podrobností o – zmínil jste, že příběh –

MINISTR RUBIO:   Aniž bych zacházel do detailů, chtěl byste detaily. Dobře, ať jde o to.

OTÁZKA:   Zmínil jste se, že ten příběh z minulých dnů je falešná zpráva.

MINISTR RUBIO:   Je to falešná zpráva –

OTÁZKA:   Nedošlo tedy k žádné změně ve sdílení zpravodajských informací ve Spojeném království?

MINISTR RUBIO:   Máme velmi silná partnerství se Spojeným královstvím a dalšími zeměmi. Opět platí, že se nic nezměnilo ani nestalo, co by jakkoli bránilo naší schopnosti dělat to, co děláme, ani nikoho nežádáme o pomoc s tím, co děláme v jakékoli oblasti – a to včetně armády.

OTÁZKA:   Myslíte si, že pobřežní stráž…

OTÁZKA:   Vyjádřilo Spojené království znepokojení nad americkými údery v Karibiku?

MINISTR RUBIO:   Co má teď?

OTÁZKA:   Vyjádřilo Spojené království USA znepokojení nad údery v…

MINISTR RUBIO:   O tom jsem s nimi nemluvil. Nemluvili o tom se mnou. Možná to sdělili médiím, ale přímo mně ne. Myslím, že ostatní vědí, co se děje, ale nemyslím si, že by to někdo – nikdo to se mnou přímo nenastolil. Dnes to rozhodně nenastolili. Ani jednou se o tom nemluvilo.

OTÁZKA:   Pane tajemníku, odvádí pobřežní stráž v Tichém oceánu efektivní práci?

MINISTR RUBIO:   Jistě. Myslím tím, my –

OTÁZKA:   Ohledně zákazu drog?

MINISTR RUBIO:   A zákazy pokračují. Problém je v tom, že samotné zákazy nejsou účinné. Musíte demotivovat tento průmysl, který tito teroristé používají k zaplavení naší země heroinem, kokainem, fentanylem. A tak – a mimochodem, destabilizují Karibik. Zákazy nemají – zákazy nemají žádný odstrašující účinek. Tyto drogové organizace si už zajistily fakt, že mohou ztratit 5 procent svých zásilek drog. To jim ale nezabrání v tom, aby v tom pokračovaly. To, co jste viděli, je dopad na drogové lodě. Viděli jste jich mnohem méně. Začínáte to vidět. Je to – jak v Tichomoří, tak v Karibské pánvi, zejména v Karibiku.

OTÁZKA:   Existuje nějaká reakce na prohlášení venezuelské vlády, že provádí masivní vojenskou mobilizaci v reakci na to, co nazývají hrozbou ze strany Spojených států?

MINISTR  RUBIO:   Nemají vládu. Existuje nelegitimní režim, který je v podstatě organizací pro obchodování s drogami, jež se sama zmocnila. Mimochodem, mnoho zemí zde zastoupených na summitu G7 neuznávají Madurův režim jako legitimní vládu. Takže obecně nereaguji na to, co říkají. Stačí říct, že problém, který máme, je, že nejvyšší představitel tohoto režimu, tohoto nelegitimního režimu, je také obžalován ve Spojených státech v Jižním okrese New Yorku z drogových deliktů. 

A bohužel, Bidenova administrativa – oba jeho synovci byli ve Spojených státech odsouzeni za obchodování s drogami a seděli ve vězení a odpykávali si federální tresty, když jim Bidenova administrativa udělila milost a propustila je spolu s Madurovým poskokem Alexem Saabem, který byl také ve vazbě v USA a čekal na soud – je také propustila se slibem, že uspořádá svobodné a spravedlivé volby. Takže my – oni – Bidenova administrativa byla podvedena. A podvedli další lidi. Podvedli Vatikán. Madurův režim oklamal další subjekty – Nory, kteří se snažili zapojit a zprostředkovat s nimi dohody. Ale podívejte, oni – tohle je protidrogová operace. A pokud přestanou posílat lodě s drogami, nebudou žádné problémy.

OTÁZKA:   Manuel Noriega byl také obžalovaný obchodník s drogami, kterého Spojené státy považovaly za nelegitimního vůdce, a my jsme ho zatkli. O tom mluvíte?

MINISTR RUBIO:   Ano. Když se to stalo, chodil jsem na střední školu, takže jsem se té operace neúčastnil. (Smích.) Říkám vám – můžu se vyjádřit pouze k tomu, čemu teď čelíme, a to je to, co prezident schválil, je operace, která má zastavit tyto teroristické organizace v zaplavování naší země drogami. A to právě provádíme. To je to, co schválil. To dělá armáda. Proto tam máme naše prostředky.

OTÁZKA:   Nemusíte snad —

OTÁZKA:   Mohu – pane tajemníku, ohledně Blízkého východu –

OTÁZKA:   Není nutné – pane tajemníku, není nutné to dělat i na souši? Existují názory, že většina fentanylu se dostává přes souš. 

MINISTR RUBIO:   Jistě, a s Mexičany máme vynikající spolupráci a Mexičané dnes dělají více než kdy dříve, aby to zastavili. Také v rámci dohody prezidenta s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem se dohodli na zařazení – myslím, že ředitel FBI, pokud ne dnes, měl nebo měl tiskovou konferenci, na které by to oznámil. Ale v rámci dohody, která byla uzavřena v Jižní Koreji před dvěma týdny, se Číňané dohodli na zařazení 13 klíčových prekurzorů. Takže poprvé, pokud se jim podaří omezit jejich dodávky do Mexika, bude to mít jistě dopad na výrobu fentanylu v Mexiku. A mexické úřady dnes dělají více než kdy dříve a my s mexickými úřady spolupracujeme úžeji než kdy dříve, co si pamatuji – možná určitě vůbec – abychom tento tok zastavili. 

Takže máme velmi – máme silnou spolupráci s Mexikem, Salvadorem, Ekvádorem, Guatemalou a mnoha zeměmi na této polokouli, které nám pomáhají na souši zastavit tyto toky. To je rozdíl mezi nimi a drogovými loděmi. S drogovými loděmi nespolupracujeme. Naopak, venezuelský režim dlouhodobě usnadňuje využívání venezuelského území jako překladiště drog.

OTÁZKA:   Pane ministře, setkal jste se zde i se svým indickým protějškem. Indie prohlásila, že pondělní výbuch v Dillí byl teroristický čin. Jak moc vás znepokojuje rostoucí napětí mezi Indií a Pákistánem, vzhledem k předchozímu napětí a bojům na jaře?

MINISTR RUBIO:   Ano. Myslím, že si uvědomujeme – ano, uvědomujeme si potenciál, který to nese. Ale myslím, že Indové – zaslouží pochvalu; byli velmi rozvážní, opatrní a velmi profesionální v tom, jak provádějí toto vyšetřování. Toto vyšetřování pokračuje. Je zřejmé, že se jednalo o teroristický útok. Bylo to auto naložené vysoce výbušnými materiály, které odpálilo a zabilo mnoho lidí. Ale myslím, že odvádějí velmi dobrou práci při vyšetřování; a myslím, že až budou mít fakta, zveřejní je.

Takže, ale jasně, myslím, že si uvědomujeme potenciál, který to má, a tak jsme o tom dnes trochu mluvili – o potenciálu, že se to musí stát něčím širším. Ale myslím, že počkáme a uvidíme, co jejich vyšetřování odhalí. Nabídli jsme pomoc, ale myslím, že jsou v tomto vyšetřování velmi schopní. Nepotřebují naši pomoc. Odvádějí dobrou práci a myslím, že k tomu přistoupili velmi rozvážně a profesionálně, jak to obvykle dělají.

OTÁZKA:   Zmínil jste Čínu a fentanyl. Existuje nějaký časový harmonogram pro zřízení této pracovní skupiny, o jejímž zřízení hovořil ministr financí, která by měla měřit pokrok Číny v boji proti tokům fentanylu?

MINISTR RUBIO:   Nevím. Budete se muset zeptat – myslím tím, že to je část – protože je to součástí obchodní dohody, bude se to z velké části týkat ministerstva financí a pravděpodobně i prvků vymáhání práva. Ředitel FBI ale před dvěma dny cestoval do Číny a měl velmi pozitivní schůzky. A ze všeho, co jsme dosud viděli a slyšeli, se zdá, že Číňané mají skutečný zájem na zařazení těchto látek do seznamu. Tyto prekurzorové chemikálie mají legitimní využití, ale když je všechny zkombinujete, vytvoří fentanyl, který není legitimní. 

A tak vše, co jsme od nich viděli, ukazuje, že to s tím myslí vážně, a prezident na oplátku snížil cla na fentanyl o polovinu. Očekáváme tedy, že obě strany dodrží svou část dohody, a zatím vše, co jsme viděli, naznačuje, že tak mají v úmyslu.

OTÁZKA:   Pokud jde o Blízký východ, můžete hovořit o…

OTÁZKA:   Dosáhli jste nějakého pokroku ohledně mezinárodních stabilizačních sil pro – dosáhli jste nějakého dalšího pokroku ohledně –

MINISTR RUBIO:   Myslím, že máme nový návrh, na kterém se nyní pracuje. Jsme optimističtí, že se tak stane. Je třeba to udělat správným způsobem a samozřejmě existuje mnoho různých zemí; je třeba vyvážit jejich zájmy a to, jak je to strukturováno nad rámec bezpečnostních sil. Takže si myslím, že v oblasti formulace rezoluce dosahujeme dobrého pokroku a doufejme, že v této věci budeme brzy jednat. Nechceme v tomto ohledu ztratit tempo. 

OTÁZKA:   Jaká by měla být její role? Představujete si ji jako potenciální bojovou sílu, která by se mohla podílet na raziích proti zbytkům Hamásu nebo ozbrojencům a jejich odzbrojování?

MINISTR RUBIO:   No, neměla by to být bojová síla, ale myslím tím, že by ani nemuselo být, protože dohoda, která byla podepsána a na které se všechny strany dohodly, požaduje demilitarizaci Hamásu. 

Takže si myslím, že otázkou je, kdo bude stát na této linii a za ní, aby zajistil bezpečnost, protože bezpečnost budete potřebovat. Pokud chcete skutečně zaplavit Gazu, zejména v té červené oblasti, která není pod izraelskou kontrolou – pokud chcete skutečně vidět obrovský nárůst nejen humanitární pomoci, ale i přestavby, budete potřebovat bezpečnost, a to nemůže být Hamás. Takže bude muset existovat síla, která zajistí jen základní každodenní bezpečnost. To je přesně to, co je rolí stabilizačních sil, stabilizovat.

Pokud jde o demilitarizaci, je to závazek, který Hamás učinil. Je to závazek, který učinili všichni naši partneři v rámci této dohody. A očekáváme, že tyto země – a to se děje – v příslušnou dobu, včetně nyní, vyvinou na Hamás tlak, aby tento závazek dodržel.

OTÁZKA:   Myslíte si ale, že by stabilizační síly měly jít za žlutou linii, pokud neexistuje – pokud existuje dohoda o odzbrojení Hamásu?

MINISTR RUBIO:   No, nakonec – myslím tím, podívejte, způsob, jakým se na to díváme, je, že nakonec nebude žádná žlutá čára. Nakonec tu bude Gaza a nic z ní nebude kontrolováno Hamásem. V současné době je tato žlutá čára tím, co rozlišuje mezi částmi Gazy pod kontrolou Hamásu a těmi, které pod kontrolou Hamásu nejsou. 

Nakonec by nic z toho nemělo být pod kontrolou Hamásu. Měla by existovat civilní palestinská organizace, která by Gazu řídila, a to je cíl – postavit tuto organizaci na nohy, dát jí kapacity, umožnit jí růst jak ve schopnostech, tak i důvěryhodnosti, a nakonec bude Gazu spravovat. Izraelci nechtějí vládnout Gaze. My nechceme vládnout Gaze. Žádná země na Blízkém východě nechce vládnout Gaze. Ale vybudování těchto kapacit bude nějakou dobu trvat a mezitím musí někdo zajistit bezpečnost. 

OTÁZKA:   Došlo k —

OTÁZKA:   Ale to zní jako – prostě to zní, jako byste říkal, že ISF nezasáhne, dokud nedojde k úplnému stažení Izraelců z linie.

MINISTR RUBIO:   Na tom se v rezoluci pracuje a to jsou otázky, které si klíčové partnerské země kladou předtím, než se zapojí, takže to je součástí probíhajících rozhovorů. Je však zřejmé, že před podpisem se to celé bude muset nějak vymezit, a to je součástí toho, co se děje. Nechci se k tomu vyjadřovat podrobně, jednoduše proto, že se na tom stále pracuje a projednává se to v rámci přípravy návrhu.

OTÁZKA:   Na Západním břehu Jordánu došlo k vlně násilí. Kritici tvrdí, že osadníci na Západním břehu Jordánu toto násilí páchají beztrestně. Zajímalo by mě, jaká je vaše reakce, zda byste si představoval, že by to nějakým způsobem mohlo podkopat nebo ohrozit některé z těchto dohod v Gaze.

MINISTR RUBIO:   Doufám, že ne. Myslím, že jsem dnes viděl komentáře od izraelského prezidenta a dokonce i od velitele IDF v tomto regionu, kteří odsuzovali to, co se stalo. Myslím, že v rámci toho také zaútočili na izraelské síly. Takže to – nemám všechny podrobnosti o tom, co se přesně stalo, ale to se v minulosti stalo.

Ale ano, podívejte, jistě existují určité obavy z toho, že se události na Západním břehu Jordánu rozšíří a vytvoří efekt, který by mohl podkopat to, co děláme v Gaze. Neočekáváme, že se to stane. Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom se ujistili, že se to nestane. 

Myslím, že jste mluvil jen o té části s násilím, ale dnes jsem si myslel, že komentáře prezidenta Izraele a také velitele IDF v oblasti byly velmi silné. Byli napadeni jeho vlastní vojáci i policisté. Takže si myslím, že Izraelci dnes reagovali a ve skutečnosti vyslali své síly, aby na útoky reagovali, a proto se jejich síly dostaly pod útok některých z těchto elementů.

OTÁZKA:   Pane tajemníku, jste si vědom/a toho, že…

MINISTR RUBIO:   Počkejte chvilku. Jen do toho.

OTÁZKA:   Děkuji. Omlouvám se. Co se týče Sýrie, USA umožňují Sýrii obnovit provoz ambasády ve Spojených státech. Chtějí USA obnovit provoz ambasády v Sýrii? Pracujete na rozšíření –

MINISTR RUBIO:   No, ve Washingtonu je teď o něco bezpečněji než v Damašku, takže si myslím, že to je součástí problému. Chceme dát těmto lidem každou šanci na úspěch. Řekli nám, že chtějí vytvořit národní syrskou vládu, v níž bude zastoupen každý prvek syrské společnosti a bude se cítit bezpečně. Nechtějí, aby se Sýrie někdy znovu stala operační základnou pro Írán, pro ISIS nebo pro kteroukoli z těchto skupin. Chtějí, aby to byla země, ne odrazový můstek pro útoky proti jejich sousedům.

A proto jim chceme dát veškerou šanci na úspěch v tomto ohledu. Alternativou je, že pokud to nebude fungovat, pokud se to nestane a zhroutí se to, pak alternativou bude, že Sýrie upadne do občanské války a stane se hřištěm pro prakticky všechny nebezpečné elementy na Blízkém východě, včetně návratu Íránu, a dokonce to posílí Hizballáh. Takže nechceme, aby se to stalo, takže je to nejlepší možnost, jak tomu zabránit.

Takže chceme dát těmto lidem veškerou šanci na úspěch. Doufáme, že se jim to podaří. Nikdo nemůže zaručit, že se tak stane. Úkol, který si berou, je velmi obtížný. To zahrnuje i to, že některé z prvků, které pomohly současné vládě dostat se k moci a vyhnat Asada, jsou zahraniční bojovníci. Někteří z těch, kteří přišli a pomohli mu, jsou lidé s poměrně radikálními názory a ne všichni jsou zcela pod kontrolou vlády v Damašku. Na severu jsou problémy s Kurdy. Na jihu jsou problémy s beduíny a Drúzy. Izrael má tedy obavy o svou vlastní bezpečnost. Všechny tyto věci musí být vyvážené.

Takže tohle je – je to těžký úkol. Ale ptám se všech na alternativu, alternativu pro případ, že by to selhalo. Řekněme, že tento vládní projekt selhal, buď proto, že ho oni zařídí, nebo proto, že prostě není úspěšný. Pak uvidíte, jak Sýrie upadne do totální občanské války a stane se z ní jen neřízený prostor a hřiště pro ISIS, Hizballáh, Írán, al-Káidu, pro všechny nebezpečné elementy v regionu, a budeme mít v rukou úplně novou válku.

OTÁZKA:   Pane tajemníku?

MINISTR RUBIO:   Jen do toho. Omlouvám se.

OTÁZKA:   Děkuji, pane tajemníku. V komuniké se zmiňuje čínský jaderný arzenál a obavy z něj. Můžete popsat, jaké rozhovory probíhaly s ostatními členy GC a dalšími zástupci na schůzkách? A co jste jim řekl o závazku prezidenta Trumpa obnovit jaderné testy? 

MINISTR RUBIO:   No, nestalo se tak – ani – myslím tím, že Trumpův slib obnovit testování našich jaderných schopností – včetně nosičů nábojů – je srovnatelný s tím, co dělají ostatní země po celém světě. Musíme se ujistit, že tyto věci fungují a že jsou bezpečné.

Pokud jde o čínský jaderný program, o tom se na žádném z našich setkání nediskutovalo. To se dělo na úrovni zaměstnanců. Ale tohle jsou dlouhodobé obavy. Číňané provádějí nejrychlejší budování vojenských sil v dějinách lidstva, takže součástí toho je i rozšiřování jejich jaderných kapacit. Takže to samozřejmě sledujeme a myslím, že se toho všichni obávají.

OTÁZKA:   Tajemník/tajemnice?

OTÁZKA:   Pane ministře, ohledně sankcí vůči Rusku, do jaké míry se o tom diskutovalo, chtěl bych dále – dále zavést některé sankce –

MINISTR RUBIO:   Z naší strany už moc sankcí nezbývá. Myslím tím, že jsme zasáhli jejich velké ropné společnosti, což je přesně to, o co všichni žádají. Je zřejmé, že je nutné je zavést a bude to nějakou dobu trvat, než to začnete pociťovat. Ale myslím tím, že nevím, co víc se dá dělat. Myslím tím, že nám docházejí věci, které bychom v tomto ohledu mohli sankce uvalit. 

OTÁZKA:   Stínová flotila? 

MINISTR RUBIO:   Stínová flotila je vynucovací mechanismus a sankce samozřejmě musí být vymáhány. Takže nezavádíme sankce a pak je nevymáháme. Máme zájem je také vymáhat, takže – ale to je spíše otázka vymáhání. A stínová flotila se objevila, protože si myslím, že existují věci, které mohou Evropané proti stínovým flotilám dělat, jelikož se mnoho z nich děje v oblastech mnohem blíže k nim. 

OTÁZKA:   Pane tajemníku, dne —

OTÁZKA:   A pane, setkal jste se se svým mexickým protějškem.

MINISTR RUBIO:   Ano. 

OTÁZKA:   A mluvil jste o tom, že Mexiko pomáhá více než kdy jindy. V posledních týdnech došlo k medializované atentátu na starostu města ve státě Michoacán v Mexiku. Jak moc vás znepokojuje situace veřejné bezpečnosti v Mexiku? Co dalšího mohou USA udělat pro to, aby Mexiku pomohly v boji proti metle kartelů a násilí (nesrozumitelné)?

MINISTR RUBIO:   Jsme ochotni jim poskytnout jakoukoli pomoc, kterou si přejí. Samozřejmě nechtějí, abychom podnikli jednostranné kroky ani neposlali americké síly do Mexika, ale můžeme jim pomoci s vybavením, výcvikem, sdílením zpravodajských informací, se všemi možnými věcmi, které bychom mohli udělat, kdyby o to požádali. Musí o to požádat.

Ale podívejte, ptal jste se na jednoho starostu. Nejde jen o to – byli tam i jiní starostové, byli tam novináři, byli tam politici, byli tam soudci – tyto kartely, které jsou velmi mocné. A jednou z věcí, o kterých nikdo nediskutuje, je vzestup těchto nadnárodních teroristických organizací. A jen proto, že nejsou ideologicky motivované, neznamená, že nejsou teroristé. Nemusíte být ideologicky založení, abyste byli teroristou. A jsou teroristy, protože v mnoha případech disponují více zbraněmi, lepším výcvikem, lepšími zpravodajskými informacemi a více schopnostmi než národní státy. 

V případě Ekvádoru tyto teroristické organizace ohrožují ekvádorský stát. Mám na mysli umisťování izraelských obranných sil a útoky – promiňte – umisťování improvizovaných výbušných zařízení a útoky na prezidentský konvoj. V Mexiku jsou oblasti země, které jsou, upřímně řečeno, řízeny a spravovány – těmito kartely, které jsou mocnější než místní orgány činné v trestním řízení nebo dokonce národní síly. Takže to je problém na celé polokouli. 

V případě Haiti to není – v případě Haiti to není – problém Haiti není v nějakém ideologickém hnutí. Problém Haiti spočívá v ozbrojených gangech, které jsou v mnoha případech silnější a schopnější se jim postavit než haitské síly. 

Takže toto je něco, co – toto je pravděpodobně nejzávažnější endemický problém v regionu – to, že my – tohle nejsou jen zločinecké organizace. Jsou to teroristické organizace, protože ohrožují životaschopnost a schopnosti národních států. Podkopávají – a snaží se – v případě Haiti se snaží, aby Haiti nemělo vůbec žádnou vládu. Je to pro ně jen hřiště. To je něco, čím se Madurův režim stal ve Venezuele, a oni byli posíleni, a samozřejmě i v některých částech Mexika. 

Ale úroveň spolupráce mezi USA a Mexikem je dnes na historickém maximu, roste a je pozitivní. Je poháněna tím, co žádají, co potřebují a tím, že jim pomáháme zlepšit jejich vlastní schopnosti, pokud nás o tuto pomoc požádají. A v některých případech je mají, v jiných tyto schopnosti již mají. 

Takže s nimi máme velmi dobrý vztah. V prvních 10 měsících letošního roku jsme udělali neuvěřitelný pokrok, ale je to velký problém, který existuje už velmi dlouho. Takže se pustíme do něčeho, co existuje už dlouho, takže bude chvíli trvat, než uvidíme měřitelný pokrok. V některých případech se nám to již podařilo. Například získáváme extradice rychleji než kdykoli předtím – ne vždy, ale v mnoha z těchto případů. Takže si nemůžeme stěžovat na úroveň spolupráce, kterou jsme měli ze strany Mexika, a práce, kterou s nimi děláme, je historická –

OTÁZKA:   Ohledně Haiti —

MINISTR RUBIO:   – ale je třeba udělat ještě mnoho.

OTÁZKA:   Co se týče Haiti, dosáhli jste dnes na summitu G7 nějakých závazků ohledně – ohledně bojových jednotek proti gangům? 

MINISTR RUBIO:   No, myslím tím, že Kanaďané už vystoupili. Takže na Haiti máme dvě výzvy. První je, že musíme dokončit přechodné období pro jednotky pro potlačování gangů, takže zbývají další tři měsíce začátkem příštího roku, které je třeba financovat. Dohodli jsme se na financování první poloviny přechodné fáze, která nás dovede na konec tohoto kalendářního roku. A nyní je třeba získat peníze od mezinárodních partnerů na financování druhých tří nebo čtyř měsíců přechodu. Pak musíme získat peníze pro kancelář OSN a jednotky pro potlačování gangů a musíme přesvědčit země, aby se dobrovolně přihlásily k vyslání sil. Nemůžeme nechat Keňany, aby to zvládli sami s 2 000 vojáky.

Takže je před námi spousta práce. Pracujeme na tom každý den. Máme celý tým, který na tom pracuje každý den. A žádáme o tři věci: peníze na zbývající přechodnou fázi – polovinu jsme pokryli, zbytek světa by měl být schopen pokrýt druhou polovinu; za druhé jsou to peníze na kancelář OSN a jednotky pro potlačování gangů; a za třetí jsou to síly. Země se zavazují nasadit síly, aby se počet zvýšil na 5 000 namísto 2 000. A my jsme velmi vděční za to, co Keňané již udělali, takže nechceme, aby byli opuštěni, vítáme je a povzbuzujeme je, aby zůstali součástí sil pro potlačování gangů.

OTÁZKA:   Je někdo připraven převzít vedení za Keňany? 

MINISTR RUBIO:   No, my prostě – ne, to jenom další země se k tomu připojí, to my –

OTÁZKA:   Ano – ano. 

MINISTR RUBIO:   Nebudou to jen Keňané sami. 

OTÁZKA:   Ne, ne, ano, ale vést to? 

MINISTR RUBIO:   Na tom právě teď pracujeme. Jak vidíte, nejedná se o – vlastně ne – o práci, kterou je třeba v tomto ohledu udělat, a myslíme si, že v tomto ohledu je potřeba větší účast naší hemisféry. Je to opravdu něco, v čem bychom rádi viděli vyšší míru účasti z naší hemisféry. 

Vítáme i další země, ale myslíme si, že je důležité, aby se na tom podílely i země naší polokoule, protože se jedná o výzvu pro celou polokouli. 

OTÁZKA:   Pane, pokud já —

OTÁZKA:   Probíhají právě teď jednání před vypršením platnosti nové smlouvy START v únoru? 

MINISTR RUBIO:   Ne, neexistuje žádná aktivní, otevřená – myslím tím, že probíhají rozhovory o tom, že bychom s nimi o tom mohli mluvit. Veřejně vyjádřili o to určitý zájem, takže to děláme. A myslím, že to je – a oddělujeme to od kontextu celé Ukrajiny. 

Takže – ale podívejte, s Rusy komunikujeme na různých úrovních každý den, možná ne na mé úrovni, ale ať už se jedná o operace naší ambasády, problémy nebo věci, na které jste se právě ptali ohledně New START. Ale dnes k tomu nemám žádné zprávy.

OTÁZKA:   Jaký je váš současný vztah s Lavrovem? 

MINISTR RUBIO:   Nemluvil jsem s ním měsíc, ale je to v pořádku.

OTÁZKA:   Jak dopadl poslední rozhovor? 

MINISTR RUBIO:   No, myslím, podívejte, poslední rozhovor, myslím, že by to mohl být – charakterizoval bych ho tak, že si myslím, že na obou stranách panovala shoda, že až se naši prezidenti příště setkají, musí dojít ke konkrétnímu výsledku. Musíme si hned od začátku uvědomit, že máme reálnou šanci dosáhnout něčeho pozitivního. A rádi bychom, aby se to stalo. Rádi bychom viděli konec této války, ale nemůžeme se dál scházet jen kvůli schůzkám. A myslím, že obě strany to tak nějak vnímají, alespoň to jsem si z našich rozhovorů odnesl.

Takže mé rozhovory s ním byly vždycky profesionální a produktivní. Ale samozřejmě chceme vidět výsledky.

OTÁZKA:   Pane, (nesrozumitelné).

OTÁZKA:   Máte, pane, nějaké důkazy o tom, že Rusové nebo Wagnerova skupina, další prostředníci, jsou v Súdánu zapojeni do pokračování těchto…

MINISTR RUBIO:   V Súdánu je zapojeno mnoho aktérů, ale myslím si, že hlavní výzvou, které právě teď čelíme – a tím nezlehčuji to, co druhá strana udělala, nebo co dalšího – jsou spáchány další zvěrstva, různé skupiny, které se na tom podílejí, a to včetně potenciálně Íránců, přinejmenším peníze a zbraně, které proudí na druhou stranu. 

Ale myslím, že naším největším problémem právě teď – nechceme je vyčleňovat, ale musíme – je to, co RSF udělaly v posledních týdnech, že nemají výrobní kapacity. Někdo jim dává peníze a někdo jim dává zbraně, a ty procházejí přes nějakou zemi. A my víme, kdo to je, a budeme s nimi o tom mluvit a dáme jim pochopit, že tohle – bude to mít špatný dopad na ně, bude to mít špatný dopad na svět, pokud to nedokážeme zastavit. 

OTÁZKA:   Pane tajemníku, jak moc vás znepokojuje…

OTÁZKA:   Pane ministře, ohledně ruských aktiv, zapojí se USA do plánu Evropanů využít zmrazená ruská aktiva na podporu Ukrajiny? 

MINISTR RUBIO:   No, ministr Bessent se tímto tématem tak nějak zabývá, takže bych ho v tom nechtěl předbíhat. Doporučuji vám, abyste se na to zeptali ministerstva financí. Myslím tím, že prostě nechci – nechám ho mluvit o tom, co jsme měli na poslední schůzi –

OTÁZKA:   Bylo to dnes zde projednáváno? 

MINISTR RUBIO:   No, myslím tím, že jsme si vědomi úsilí v Evropě. Je zřejmé, že existuje několik zemí, které z toho nejsou nadšené, takže – ale to je evropská záležitost. Co se týče zmrazených aktiv ve Spojených státech a našeho přístupu k nim, na tom pracuje ministr financí a my na tom pracujeme kolektivně jako tým. Ale odkážu vás na něj. Nechci se k tomu vyjadřovat a v ničem ho předbíhat. 

OTÁZKA:   Pane tajemníku, jak moc vás to znepokojuje…

OTÁZKA:   Podporují USA evropský plán? 

MINISTR RUBIO:   Znovu opakuji, že se na to také dívá. Podívejte, my – stejně jako kdokoli jiný, i my máme určité nezamýšlené důsledky, ale my – v tuto chvíli k tomu nemám žádné oficiální prohlášení. 

OTÁZKA:   Jak moc vás znepokojuje…

OTÁZKA:   Delegace přijíždí kvůli —

OTÁZKA:   Jen velmi stručně k ruským invazím ve východní Evropě, jako třeba —

MINISTR RUBIO:   Co je to teď? 

OTÁZKA:   Ruské vpády, narůstající vpády do východoevropských zemí. Jak moc vás tyto vpády znepokojují? A jakékoli —

MINISTR RUBIO:   Ano, nejsme jim nakloněni. Tedy, nemáme je rádi. Ale máme silný závazek vůči NATO a bránit naše partnery, pokud by někdy byli napadeni. Myslíme si, že jakékoli – tyto provokace pocházejí z Ruska. Myslíme si, že jsou kontraproduktivní a zjevně vytvářejí vysokou úroveň napětí, která by mohla vyvolat něco širšího, což by byla špatná zpráva pro ně a špatná zpráva pro všechny. 

OTÁZKA:   A pokud mohu, jedna rychlá otázka k Maďarsku, pane tajemníku. Vydali jste výjimku –

PANÍ MINISTR RUBIO:   Ano. 

OTÁZKA:   — výjimka ze sankcí pro Maďarsko. Existují protichůdné zprávy o omezeních funkčních období. Jedná se o jeden rok nebo o dobu neurčitou? 

MINISTR RUBIO:   Takže pane prezidente – záleží na situaci. Takže je tu problém s jadernou elektrárnou, která je již ve výstavbě a musí být dokončena, a – protože se jedná o ruskou společnost, která provedla návrh a stavbu – chceme, aby ji mohly dokončit, protože chceme, aby byla energeticky nezávislá. 

V případě ropovodů a plynovodů se jedná o prodloužení o jeden rok, protože jejich okamžité uzavření by bylo pro jejich ekonomiku hluboce traumatické. Je to jen velmi malá část toho, co Rusko prodává. Je to téměř všechno, co kupují, a pro Maďarsko by bylo hluboce destabilizující, kdyby ztratili přístup k těmto energetickým zdrojům.

Dobře, všichni. Děkuji vám.

(4) Celé “cenzurované” italské prohlášení Sergeje Lavrova tak, jak bylo v Rusku publikováno. Originál v ruštině zde. 

Říká se, že k nové schůzce Vladimira Putina a Donalda Trumpa v Budapešti nedošlo, protože i americká administrativa si uvědomila, že nejste připraveni na jednání o Ukrajině. Co se pokazilo po summitu v Anchorage, který nabídl naději na zahájení skutečného mírového procesu? Proč Rusko trvá na požadavcích, které Putin nastínil v červnu 2024, a v jakých otázkách byste mohli dosáhnout kompromisu?

“Anchorage Understandings” jsou důležitým milníkem v hledání dlouhodobého míru na Ukrajině, a to překonáním důsledků krvavého, protiústavního státního převratu v Kyjevě v únoru 2014, zorganizovaného Obamovou administrativou. Vycházejí ze současné reality a velmi se podobají podmínkám pro spravedlivé a udržitelné urovnání ukrajinské krize, které formuloval ruský prezident Vladimir Putin v červnu 2024.

Zhodnotili jsme, že tyto podmínky byly Trumpovou administrativou vyslyšeny a akceptovány, a to i veřejně – především pokud jde o nepřijatelnost zatahování Ukrajiny do NATO za účelem vytvoření strategických vojenských hrozeb pro Rusko přímo na jeho hranicích.

Washington také otevřeně uznal, že po referendech konaných v pěti historických regionech naší země, jejichž obyvatelé jednoznačně hlasovali pro sebeurčení od kyjevského režimu, který je prohlásil za „ne-lidi“, „stvoření“ a „teroristy“, a pro znovusjednocení s Ruskem, nebude možné ignorovat územní otázku.

Americká koncepce, kterou zvláštní zástupce S. Witkoff přivezl do Moskvy týden před summitem o Aljašce jménem amerického prezidenta, byla postavena na tématu bezpečnosti a územních realit. Prezident Vladimir Putin v Anchorage informoval prezidenta Donalda Trumpa, že jsme se dohodli na přijetí této koncepce jako základu a zároveň navrhli konkrétní krok, který by připravil cestu k její praktické realizaci.

Americký vůdce prohlásil, že se potřebuje poradit, ale ani po jeho setkání se spojenci následující den ve Washingtonu jsme na naši kladnou odpověď na výše zmíněné návrhy, které Moskvě na Aljašce předal S. Witkoff, nedostali žádnou odpověď. Žádná odpověď se nedostavila ani během mého setkání s ministryní zahraničí Markem Rubiem v New Yorku v září, kdy jsem jí připomněl, že na konzultaci stále čekáme.

Abychom pomohli našim americkým kolegům definovat podstatu jejich vlastní myšlenky, sepsali jsme aljašské dohody do neoficiálního dokumentu a předali je Washingtonu. O několik dní později, na žádost Donalda Trumpa, telefonicky hovořil s Vladimirem Putinem a po pečlivé přípravě summitu se dohodli na setkání v Budapešti. Nebylo pochyb o tom, že dohody z Anchorage budou projednány.

O pár dní později jsme s M. Rubiem hovořili telefonicky a poté Washington, poté, co rozhovor označil za konstruktivní (byl skutečně obchodní a užitečný), oznámil, že po něm není nutné osobní setkání mezi americkým ministrem zahraničí a ruským ministrem zahraničních věcí za účelem přípravy kontaktu na nejvyšší úrovni.

Nevím, odkud ani od koho pocházely zákulisní zprávy americkému vůdci, které vedly k tomu, že buď odložil, nebo zrušil budapešťský summit. Ale nastínil jsem vám osnovu událostí, která je založena výhradně na faktech, za která jsem zodpovědný. A nemám v úmyslu reagovat na do očí bijící falešné zprávy o „nepřipravenosti Ruska na jednání“ nebo o „narušení“ summitu v Anchorage. Promluvte si s Financial Times, které, jak tomu rozumím, spustily tento falešný narativ, zkreslující podstatu a sled událostí, aby svalily vinu na Moskvu a odvedly Donalda Trumpa z cesty, kterou sám navrhl – totiž směrem k udržitelnému, dlouhodobému míru, nikoli k okamžitému příměří, do kterého ho Zelenského vtahují jeho evropští páni, posedlí snahou o oddech a pumpováním nacistickému režimu zbraní k pokračování války proti Rusku.

Pokud by BBC upravila videozáznam projevu Donalda Trumpa a přiměla ho vyzvat k útoku na Kapitol, pak by Financial Times, jak se zde říká, lacině lhaly. A my jsme i nadále připraveni uspořádat druhý rusko-americký summit v Budapešti, pokud bude skutečně stavět na dobře prozkoumaných výsledcích z Aljašky. Datum však ještě nebylo stanoveno. Rusko-americké kontakty pokračují.

„Speciální vojenská operace není válka o území.“
Jednotky ruských ozbrojených sil v současnosti ovládají menší území než v roce 2022, po prvních týdnech tzv. speciální vojenské operace. Pokud skutečně vítězíte, proč nemůžete zasadit rozhodující úder? Můžete také vysvětlit, proč neposkytujete oficiální informace o svých ztrátách?

– Speciální vojenská operace (SVO) není válkou o území, ale operací na záchranu životů milionů lidí, kteří na těchto územích žijí po staletí a které chce kyjevská junta vyhladit – legálně, zákazem jejich historie, jazyka a kultury, a fyzicky – s pomocí západních zbraní.

Dalším klíčovým cílem Ústředního vojenského okruhu je spolehlivě garantovat bezpečnost Ruska a mařit plány NATO a EU na vytvoření nepřátelského loutkového státu na našich západních hranicích, založeného jak právně, tak prakticky na nacistické ideologii. Zastavování fašistických a nacistických agresorů nám není nováčkem – dělali jsme to během druhé světové války a uděláme to znovu.

Na rozdíl od Západu, který smazal z povrchu zemského celé městské bloky, my chráníme lidi – civilisty i vojáky. Naše ozbrojené síly jednají s maximální zodpovědností a provádějí přesné údery výhradně proti vojenským zařízením a dopravní a energetické infrastruktuře, která je podporuje.

O ztrátách na bojištích se obecně veřejně nediskutuje. Řeknu jen, že letos během repatriace padlých vojáků ruská strana předala přes devět tisíc těl vojáků ukrajinských ozbrojených sil. Z Ukrajiny jsme obdrželi 143 těl našich vojáků. Vyvoďte si vlastní závěry.

“JSEM HRDÝ NA SVOU ZEM”
Vaše vystoupení na summitu v Anchorage ve svetru s nápisem „SSSR“ vyvolalo mnoho otázek. Někteří to vnímali jako potvrzení vaší touhy pokud možno znovu vytvořit bývalý sovětský prostor (Ukrajinu, Moldavsko, Gruzii, pobaltské státy), ne-li obnovit SSSR úplně. Byl to zašifrovaný vzkaz, nebo jen vtip?

– Jsem hrdý na svou zemi, kde jsem se narodil a vyrůstal, kde jsem získal dobré vzdělání a kde jsem začal a pokračuji svou diplomatickou kariéru.

Rusko, jak víme, je nástupcem SSSR a naše země-civilizace jako celek má tisíciletou historii. Lidová suverenita na novgorodském veče vznikla dávno předtím, než Západ vůbec začal organizovat demokratické hry. Mimochodem, mám tričko se znakem Ruského impéria, ale to neznamená, že ho chceme oživit.

Jednou z našich největších předností, na kterou jsme právem hrdí, je neustálý rozvoj a posilování státu v průběhu jeho velké historie sjednocování a konsolidace ruského i všech ostatních národů země. Ruský prezident Vladimir Putin o tom nedávno podrobně hovořil během oslav Dne národní jednoty. Nehledejte zde tedy politické signály. Patriotismus a loajalita k vlasti sice na Západě vymírají, ale pro nás jsou součástí našeho genetického kódu.

„Nacismus znovu zvedá hlavu“
Pokud jedním z cílů speciální vojenské operace bylo vrátit Ukrajinu do sféry vlivu Ruska, jak by se mohlo zdát z požadavků na stanovení množství jejích zbraní, nemyslíte si, že současný ozbrojený konflikt, ať už skončí jakkoli, dává Kyjevu velmi specifickou mezinárodní roli a identitu, která se od Moskvy stále více distancuje?

Cíle Smíšené vojenské rady definoval ruský prezident Vladimir Putin v roce 2022 a zůstávají relevantní dodnes. Nejde o sféry vlivu, ale o návrat Ukrajiny k neutrálnímu, nezúčastněnému, nejadernému statusu, s přísným respektováním lidských práv a všech práv Rusů a dalších národnostních menšin. Tyto závazky jsou přesně zakotveny v Deklaraci nezávislosti Ukrajiny z roku 1990 a její Ústavě a právě s těmito proklamovanými závazky Rusko uznalo nezávislost ukrajinského státu.

Usilujeme a budeme i nadále usilovat o návrat Ukrajiny ke zdravým a udržitelným kořenům její státnosti. To zahrnuje odmítnutí podlézavého odevzdání jejího území za účelem vojenského rozvoje ze strany NATO (a Evropské unie, která se rychle stává stejně agresivním vojenským blokem), očištění od nacistické ideologie zakázané v Norimberku a obnovení všech práv Rusů, Maďarů a všech ostatních národnostních menšin.

Je příznačné, že bruselské elity, zatímco vtahují kyjevský režim do EU, mlčí o jeho do očí bijící diskriminaci „nepůvodních národů“ (jak Kyjev opovržlivě označuje Rusy, kteří na Ukrajině žijí po staletí), a zároveň chválí Zelenského juntu jako obhájkyni „evropských hodnot“. To je dalším potvrzením, že nacismus v Evropě opět zvedá hlavu. To je důvod k obavám, zejména s ohledem na skutečnost, že Německo a Itálie spolu s Japonskem nedávno začaly hlasovat proti každoroční rezoluci Valného shromáždění OSN o nepřípustnosti glorifikace nacismu.

Západní lidé se netají tím, že vedou de facto zástupnou válku proti Rusku, přičemž jako své podporovatele využívají Ukrajince a která neskončí ani „po současné krizi“. To opakovaně prohlásili generální tajemník NATO Martin Rutte, britský premiér Starmer, bruselští byrokraté Ursula von der Leyen a Kaja Kallasová a zvláštní vyslanec amerického prezidenta pro Ukrajinu Chris Kellogg. Je zřejmé, že odhodlání Ruska zajistit si bezpečnost před hrozbami, které představuje Západ prostřednictvím režimu, který ovládá, je legitimní a oprávněné.

„Očekáváme, že ve Washingtonu zvítězí zdravý rozum.“
USA také posílají zbraně na Ukrajinu a nedávno dokonce diskutovaly o možnosti přesunu řízených střel Tomahawk do Kyjeva. Proč se vaše postoje a hodnocení politiky USA a Evropy liší?

Většina evropských hlavních měst nyní tvoří páteř tzv. „koalice ochotných“, která si přeje jen jedno: aby boje na Ukrajině pokračovaly co nejdéle, „dokud nebude zabit poslední Ukrajinec“. Zjevně nemají jiný způsob, jak odvést pozornost svých voličů od rychle se zhoršujících domácích socioekonomických problémů.

Z peněz evropských daňových poplatníků sponzorují teroristický režim v Kyjevě a dodávají zbraně, které se používají k systematickému vraždění civilistů v ruských regionech a Ukrajinců prchajících před válkou a nacistickými katy. Sabotují jakékoli mírové úsilí a odmítají přímý kontakt s Moskvou. Uvalují stále rostoucí „sankce“, které se jejich ekonomikám vracejí jako bumerang. Otevřeně se připravují na novou velkou evropskou válku proti Rusku. Přesvědčují Washington, aby nesouhlasil se spravedlivým a spravedlivým diplomatickým urovnáním.

Jejich hlavním cílem je podkopat pozici současné administrativy amerického prezidenta, která se zpočátku zasazovala o dialog, zkoumala postoj ruské strany a prokázala odhodlání najít udržitelné mírové řešení.

D. Trump několikrát veřejně přiznal, že jedním z důvodů ruských činů bylo rozšíření NATO, tedy přiblížení infrastruktury aliance k hranicím naší země – tedy něco, před čím prezident V. V. Putin a Rusko varují posledních dvacet let.

Doufáme, že ve Washingtonu zvítězí zdravý rozum a oddanost tomuto principiálnímu postoji a že se zdrží kroků, které by mohly konflikt posunout na novou úroveň eskalace.

Zároveň naše armáda nerozlišuje, odkud ukrajinské ozbrojené síly dostávají zbraně – z Evropy nebo ze Spojených států. Veškeré vojenské cíle jsou okamžitě zničeny.

„KONFRONTACE NENÍ VOLBA RUSKA“
Vy jste stiskl „resetovací tlačítko“ s Hillary Clintonovou, ačkoli se věci následně vyvinuly poněkud jinak. Je reset ve vztazích s Evropou možný? Mohla by sdílená bezpečnost poskytnout základ pro zlepšení současných vztahů?

Konfrontace způsobená bezohlednou a marnou politikou evropských elit není volbou Ruska. Současný stav věcí neslouží zájmům našich národů. Přál bych si, aby si evropské vlády, z nichž většina prosazuje zuřivě protiruskou politiku, uvědomily plné nebezpečí takového katastrofálního postupu. Evropa již bojovala pod vlajkami Napoleona a v minulém století pod nacistickými prapory a standartami Hitlera.

Někteří evropští lídři mají krátkou paměť. Až toto rusofobní šílenství – jinak se to nedá říct – pomine, budeme otevřeni kontaktům a budeme si moci poslechnout, jak s námi naši bývalí partneři plánují obchodovat v budoucnu. Pak se rozhodneme, zda je ještě prostor pro upřímnou interakci.

Euroatlantický bezpečnostní systém, který existoval do roku 2022, byl západním úsilím zcela zdiskreditován a rozebrán. V tomto ohledu prezident Vladimir Putin předložil iniciativu na vytvoření nové architektury rovné a nedělitelné bezpečnosti v Eurasii. Ta je otevřená všem státům kontinentu, včetně jeho evropské části, ale bude muset být vedena zdvořile, bez neokolonialistické arogance, na základě principů rovnosti, vzájemného respektu a rovnováhy zájmů.

“TOMU SE ŘÍKÁ SAMOZOLACE”
— Ozbrojený konflikt na Ukrajině a následná mezinárodní izolace Ruska vás pravděpodobně připravily o možnost efektivněji jednat v jiných krizových oblastech, jako je například Blízký východ?

Pokud se „historický Západ“ rozhodne od někoho izolovat, nazývá se to sebeizolací. A i zde jsou řady křehké: letos se Vladimir Putin setkal s vůdci Spojených států, Maďarska, Slovenska a Srbska.

Je také zřejmé, že moderní svět se neomezuje pouze na západní menšinu. Tyto dny skončily s příchodem multipolarity. Naše vztahy se zeměmi globálního Jihu a Východu – které představují více než 85 % světové populace – se nadále rozšiřují. V září ruský prezident uskutečnil státní návštěvu Číny. Jen v posledních měsících se Vladimir Putin zúčastnil summitů ŠOS, BRICS, SNS a Rusko-Střední Asie, zatímco naše delegace na vysoké úrovni se zúčastnily summitů APEC a ASEAN a nyní se připravují na summit G20.

Pravidelně se konají summity a ministerská setkání Rusko-Afrika a Rusko-Rada pro spolupráci v Perském zálivu. Země po celém světě se řídí svými základními národními zájmy, nikoli diktátem svých bývalých koloniálních mocností.

Naši arabští přátelé oceňují konstruktivní účast Ruska v úsilí o řešení regionálních konfliktů na Blízkém východě. Současná jednání o palestinské otázce v OSN potvrzují potřebu využít potenciál všech vlivných externích aktérů; jinak z toho nevzejde nic trvalého a v lepším případě jen barevné ceremoniály. V mnoha dalších mezinárodních otázkách se naše postoje s našimi blízkovýchodními přáteli také shodují nebo jsou si velmi blízké, což usnadňuje interakci v OSN a na dalších multilaterálních fórech.

„Mluvit o „nerovnováze“ je nevhodné.“
– Nemyslíte si, že v novém multipolárním světovém řádu, který prosazujete a podporujete, se zvýšila ekonomická a vojenská závislost Ruska na Číně, což vytváří nerovnováhu ve vašem historickém spojenectví s Pekingem?

„Neprosazujeme“ multipolární světový řád; ten objektivně vzniká – nikoli dobýváním, zotročováním, útlakem a vykořisťováním, jak kolonizátoři budovali svůj „řád“ (a poté kapitalismus), ale spoluprací, zohledňováním vzájemných zájmů a racionálním rozdělením práce založeným na sjednocení komparativních konkurenčních výhod zúčastněných zemí a integračních struktur.

Pokud jde o vztahy mezi Ruskem a Čínou, nejedná se o alianci v tradičním slova smyslu, ale o efektivnější a pokročilejší formu interakce. Naše spolupráce není bloková a není namířena proti třetím zemím. Kategorie „vůdce“ a „následovník“, běžné pro aliance vytvořené během studené války, zde nejsou použitelné. Proto je hovořit o jakékoli „nerovnováze“ nevhodné.

Rovnocenné a soběstačné vazby mezi Moskvou a Pekingem jsou postaveny na vzájemné důvěře a podpoře, stejně jako na staletých tradicích dobrého sousedství. Jsme pevně oddáni zásadě nevměšování se do vnitřních záležitostí ostatních.

Rusko-čínská obchodní, investiční a technologická spolupráce přinášejí oběma zemím hmatatelné praktické výhody, podporují stabilní a udržitelný růst našich ekonomik a zlepšují blahobyt našich občanů. Úzká spolupráce mezi našimi ozbrojenými silami zajišťuje důležitou doplňkovost, pomáhá našim zemím bránit jejich národní zájmy v oblasti globální bezpečnosti a strategické stability a účinně čelit tradičním i novým výzvám a hrozbám.

“JSME PŘIPRAVENI NASLOUCHAT”
Itálie je „nepřátelská“ země. Sám jste to opakovaně prohlásil, dokonce i v listopadu 2024, a dokonce jste to zdůraznil. Zároveň v posledních měsících, a to i v ukrajinské otázce, naše vláda projevila solidaritu s americkou administrativou, kterou Vladimir Putin označil, ač ne za spojence, jistě za „partnera“. A nedávná změna italského velvyslance v Moskvě naznačuje, že Řím touží po určitém sblížení. Jaký je současný stav našich bilaterálních vztahů?

Pro Rusko neexistují nepřátelské země ani národy, existují pouze země s nepřátelskými vládami. Kvůli přítomnosti takové vlády v Římě zažívají rusko-italské vztahy nejvážnější krizi ve své poválečné historii. To se nestalo z naší iniciativy.

Překvapilo mě, jak snadno se Itálie, v rozporu se svými národními zájmy, postavila na stranu těch, kteří sázeli na ruskou „strategickou porážku“. Zatím jsme v tomto agresivním přístupu neviděli žádné významné změny.

Řím i nadále poskytuje kyjevským neonacistům všestrannou podporu. Ohromující je také snaha přerušit kulturní vazby a kontakty s občanskou společností. Italské úřady ruší vystoupení významných ruských dirigentů a operních pěvců a již několik let nepovolují Veronský dialog o euroasijské spolupráci, který vznikl v Itálii. To je naprosto nepodobné Italům, kteří jsou otevřeni umění a lidské interakci.

Zároveň se mnoho vašich občanů snaží pochopit příčiny ukrajinské tragédie. Například kniha „Ukrajinský konflikt očima italského novináře“ od renomovaného italského veřejného činitele E. Bertolasi shromažďuje dokumentární důkazy o porušování mezinárodního práva kyjevskými úřady. Doporučuji vám tuto publikaci přečíst. Hledání pravdy o Ukrajině v Evropě je v dnešní době obtížné.

Rovnocenná a vzájemně prospěšná spolupráce mezi Ruskem a Itálií slouží zájmům našich národů. Pokud je Řím připraven k obnovení dialogu založeného na vzájemném respektu a zohlednění zájmů, dejte nám vědět. Jsme vždy připraveni naslouchat, včetně vašeho velvyslance.

Konec prohlášení.

Je 14. listopad 2025, pátek 04:54 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

xx

MAP 2462 “Deutschland zuerst!” – Ultimativní dopis z Berlína do Bruselu včera vyděsil politiky v Paříži i ve Varšavě! Germáni se prý zase chystají rozpoutat světovou válku! Analýza.

“Rostoucí vojenská síla Německa bude jednoho dne tlakovým bodem na středoevropské země, a v tomto případě se mi vybavují různé historické asociace.” – Když tato slova pronese bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki, a když není sám, kdo včera veřejně brojil proti nové berlínské “válečnické” politice, je takřka nejvyšší čas, podívat se , co to zase Germáni na nás chystají. 

S Germány je věčný problém. Když na začátku minulého století obrovská nadprodukce rýnské oceli, kterou svět nebyl ochoten dobrovolně vstřebat, protože by muselo dojít k podstatnému omezení produkce britských, francouzských a ruských oceláren, které v roce 1914 už v souhrnu produkovaly méně oceli, než Německo vyrábělo samo, (str.271), Germáni nezaváhali, a aby se vyhnuli omezení své vlastní nadvýroby, pro kterou nebyl odbyt, a tím se vyhnuli vlastní ekonomické krizi, a nutnosti ekonomických reforem, raději okamžitě rozpoutali I. světovou válku. Když ve třicátých letech toho samého století v Německu hrozila v důsledku světové hospodářské krize velká likvidace jeho nadbytečných průmyslových ocelářských kapacit, Germáni opět nezaváhali, a jejich bankéři povolali Hitlera, a opět místo reforem své ekonomiky zase raději rozpoutali II. světovou válku. Francouzi a Belgičané byli po porážce Hitlera, z pravidelnosti s jakou Germáni rozpoutávají světové války, kdykoli pro jejich ocelářský průmysl není ve světě dostatečný odbyt, natolik frustrovaní, že povolali opět do svých státních služeb starého francouzského nacistu Roberta Schumana, (donutil premiéra Edouarda Daladiera, aby podepsal Mnichovský diktát 1938, podrobně v MAP 2293), a ten založil organizaci pro regulaci germánské nadprodukce oceli a uhlí, nyní známou jako EU. 

Základním principem, podle něhož měla Schumanova EU fungovat, a jakým se ještě do letošního léta řídila, byla nikde oficiálně nenapsaná, a nikdy ani politiky veřejně nevyřčená dohoda: “Německo spravuje finance, Francie armádu.”. Leč tato tajná dohoda, která zatím od roku 1950 účinně bránila Germánům, aby při jakékoli další krizi, rychle vytáhli meče, a zas po svém národním obyčeji rozpoutali nějakou novou ničivou a krvavou válku, jen proto, aby nemuseli reformovat svůj průmysl a ekonomiku, už teď ztratila svoji platnost. Němci tento týden ultimativně oznámili do Bruselu, že budou zbrojit jako šílení, a že výroba nových německých zbraní se bude důsledně odehrávat pouze podle paragrafu 346 smlouvy o EU, a podle nového německého zákona o zadávání veřejných zakázek, a tedy “zbraně za německé peníze budou vyrábět výlučně německé firmy a jen němečtí zaměstnanci”, a basta!!

Deutschland zuerst, (Německo na prvním místě), tato stará germánská strategie, která zatím vždy rozpoutala všechny dosavadní světové války, začíná děsit řadu politiků napříč kontinentem. Polský ex-premiér Morawiecki byl z této náhlé změny evropské geopolitiky včera tak zděšen, že okamžitě navrhnul vytvořit anti-germánskou, a anti-ruskou koalici, složenou z Polska, Ukrajiny, Rumunska, Turecka, a dalších menších východoevropských zemí EU. Politicky rtuťovitý Macron, který obyčejně poletuje po světě a všude vytrubuje nejpodivnější, často i nesrozumitelná, i protiřečící si, politická mediální vyhlášením, se sice v posledních týdnech, jakoby v důsledku svých domácích porážek, stáhnul nečinně do Elysejského paláce, ale zdání klame. O každém francouzském státními úředníkovi se ne nadarmo šprýmovně traduje, že je vlastně utajeným zaměstnancem armády. Francouzská státní administrativa, průmyslová i bankovní administrativa, vojensko-průmyslový komplex, i armáda jsou defacto jeden propojený organismus. A ten teď zlostně vrčí, a usilovně se radí v Elysejském paláci, jak by měli Galové se zrádnými Germány, co vypověděli svatou Schumanovu přísahu, rychle naložit. 

Plán nového “říšského vůdce” Friedricha Merz, jak vybřednout z evropské průmyslové krize vyvolané drahými energiemi a přemrštěnou berlínsko-bruselskou zelenou politikou, je velmi prostý. Německo, které je jako jediná velká evropská průmyslová země nezadlužené, začne masivně zbrojit na dluh. A hodlá do roku 2030 dosáhnout ročních vojenských výdajů 153 miliard EUR, (3.5% HDP, 3.8 bilionu CZK, 42% HDP ČR). Německá armáda se má zvětšit ze současných 182 000 příslušníků, na 460 000 vojáků, a dalších 200 000 vojáků základní služby má být udržováno v okamžité mobilizační pohotovosti. 

Co však děsí některé evropské politiky nejvíc, je zbrojení. Německo hodlá v nejbližších několika měsících nasměrovat ve 320 programech celkem 377 miliard EUR, (9.4 bilionu CZK, 105% českého HDP), na výrobu a výzkum moderních zbraní. Jenže na rozdíl od minulosti, má značně klesnout nákup amerických zbraní (už jen za 10%), a naprostá většina těchto nových zbraní musí být vyráběna v Německu. Francie, která byla dosud hlavní evropská vojenská velmoc, je předlužená. Její veřejné finanční závazky lehce přesahují 110% HDP, a její roční rozpočtový deficit činí 5% HDP. A je tak všem v Elysejském paláci jasné, že francouzský vojenský průmysl začne oproti německému rychle upadat, a francouzská armáda se brzy stane pouhým stínem nové německé branné moci. Na francouzském generálním štábu se už ponuře vtipkuje, že opakování roku 1940, kdy Berlín, po vítězné válce, zabavil Paříži francouzské provincie Alsasko a Lotrinsko, už nebude v budoucnu hrozit, protože Berlín už brzy ani nebude muset vyhlašovat válku, a obě provincie přejdou dobrovolně pod jeho staronovou kuratelu. Francouzi se vztekají, protože Němci ruší společné výzbrojní programy, respektive se snaží, aby oslabená Francie rychle vydala německému průmyslu svá vojenská průmyslová tajemství, výměnou za menší německé výzbrojní zakázky. Obdobně brečí i Polsko. To sice vydává na zbrojení už teď 44 miliard EUR, (1.1 bilionu CZK, 4.7% HDP), ale jeho ekonomika i veřejné finance se pod tímto náporem už začaly hroutit, a je zřejmé, že Varšava bude muset začít na vojenských výdajích šetřit. Všechny dohromady děsí obrovská budoucí německá armáda, a obrovský budoucí německý zbrojařský moloch. Vzpomínky na minulost, kdy Němci nikdy neváhali ani minutu, aby rozpoutali ty nejničivější války, které svět kdy poznal, ženou některé vládnoucí evropské politiky do společné anti-německé koalice. Putin se tak může opět radovat. 

Je 13. listopad 2025, čtvrtek 05:19 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2461 Ruská armáda se valí na Západ tempem od roku 2022 nevídaným. Za 4 dny o 8km, za dva měsíce o 24km, a stále zrychluje. Kdy potká velkoměsto Záporoží na Dněpru osud Bachmutu a Pokrovska? Analýza.

(1) Ruská operační skupina JIH včera postoupila o dalších 8km na Západ. 

Nejvyšší velitel armád Ukrajiny generál Oleksandr Syrskyj včera v pondělí 11. listopadu večer potupně přiznal, že jednotky ruské operační skupiny JIH včera “okupovaly” další tři vesnice v Záporožské oblasti, a že jeho vojskům se nedaří Rusy ani zastavit, ani zpomalit, a vojenská situace v Záporožské a Dněpropetrovské oblasti je tak kritická.

Ruská operační skupina JIH zahájila svoji podzimní ofenzívu 14. září 2025, a včera v pondělí 11. listopadu 2025 večer už její čelní jednotky “osvobodily” vesnici Jablukove, a vstoupily do vesnice Danylivka. A to znamená, že za 58 dní nepřetržitých bojů 4 ruské vševojskové armády operační skupiny JIH už postoupily o 24 km směrem na západ, přičemž útočí roztaženy do šířky skoro 40km.

Současná nezvyklá rychlost postupu ruské operační skupiny JIH na západ nejlépe vynikne z tohoto srovnání:

Hlavní cíl postupu ruské operační skupiny JIH představuje město Záporoží, a Rusům k němu už zbývá posledních 66km, z původních 110km, které je dělily 28. ledna 2025.  Při udržení současného tempa postupu svých jednotek by se všechny 4 útočící ruské armády operační skupiny JIH probily k Záporoží někdy v květnu 2026. Ale jejich drony na optických vláknech by už od února, či března 2026, mohly zahájit obvyklé “vystěhovávání” civilního obyvatelstva, které je pravidelnou první etapou boje o město, následovanou fázemi: obléhání a bombardování, infiltrace a rozřezání města drony, a závěrečný útok a konečná začistka. 

Následující mapa zachycuje po jednotlivých etapách celý ruský postup od 14. září (dvojitý žlutý Pentagon), až k 11. listopadu (dvojité žluté šipky). 

Mapa celého postupu ruské operační skupiny JIH od 14. září (žlutý dvojitý pentagon) až do 11. listopadu (žluté dvojité šipky). Skupina jih postupuje na město Záporoží na Dněpru (700 tisíc obyvatel). Od města jsou nyní ruské čelní oddíly skupiny Jih vzdáleny už jen 66km. Dne 14. září byly vzdáleny 92km. Dne 28. ledna 112 km. Za necelých 10 měsíců, tak vzdálenost, která je od Záporoží dělí, zkrátily na polovinu. Skupina JIH se k Záporoží valí frontou širokou 40km ze západu.

(2) Tvrdé boje 18km jižně od Záporoží. Ruští elitní výsadkáři generála Teplinského opět v akci. 

Z jihu se k Záporoží probíjí další ruská operační skupina DNĚPR, generála Teplinského. Ta je od Záporoží sice vzdálena pouhých 18km, ale za celý letošní rok se dokázala probít pouze o 6km na sever, a to pouze na úzké frontě o šířce 9km.

Postupu generála Teplinského na Záporoží brání silně opevněné ukrajinské obranné linie, které byly intenzivně budovány už od léta 2022. V posledním týdnu se generál Syrskyj pokouší zuřivými čelními protiztečemi, zahnat malé elitní oddíly výsadkářů generála Teplinského zpět do výchozího místa jejich letošní ofenzívy.

Operačně-takticky nevýhodné postavení ruské armádní skupiny Dněpr před městem Záporoží je velmi podobné stejně nevýhodnému postavení ukrajinských armád ve městech Pokrovsk a Myrnohrad začátkem letošního léta. Zásobovací komunikace ruské skupiny Dněpr jsou příliš vystaveny náletům ukrajinských dronů, i boční palbě ukrajinského dělostřelectva ze západního břehu Dněpru. Město Záporoží navíc představuje dokonalou, velkou týlovou základnu ukrajinských vojsk, a mohou se v něm “skrývat” a “odpočívat” relativně silné ukrajinské zálohy.

Skutečnost, že se ruským výsadkářům generála Teplinského daří i za takto nepříznivých válečných podmínek pomalu prodírat na sever, ukazuje na nesmírnou houževnatost a bojovou morálku ruských výsadkářů. Naopak Ukrajinci nejsou ve stavu, ani na tomto jediném úseku celé fronty, kde by byli lehce schopni, rychle vytvořit, několikanásobnou převahu ve většině druhů vojsk, aby zahnali Rusy o 10, nebo 20 kilometrů zpět. A to svědčí, že už nemají ani bojovou morálku, ani dostupné zálohy, ani zbraně, ani drony, ani munici, a ani děla, aby je zde dokázali soustředit k malé úspěšné ofenzívě.

Mapa bojů skupiny Dněpr. Do včerejší ruské mapy jsem do pravého dolního rohu žlutou čarou domaloval výchozí postavení ruských vojsk v červnu 2025, a do pravého horního rohu žlutou čarou linii postupu skupiny JIH dosaženou dne 14. září 2025. Do obou rámečků jsem černými šipkami domaloval nynější ofenzívu generála Syrského. Pokud by Syrskyj prorazil ke břehu bývalé Kachovské nádrže, několik desítek ruských výsadkářů by bylo obklíčeno, pokud se nestáhnou. 

Současné banzaj zteče generála Syrského směrem za městečko Stepnogorsk, kam se Rusové v létě probojovali, nejsou žádná chytře podle štábních pravidel připravená a propočítaná ofenzíva, ale jen stará ukrajinská klasika, politicky motivované sebevražedné nájezdy a výpady malých skupinek pěchoty proti ruské úporné obraně, aby to mediálně vypadlo, že Ukrajinci mají aspoň někde nad Rusy převahu. Teplinského výsadkáři jsou velmistři na tento druh boje proti Ukrajincům, a vyprášili jim v nich kožich už koncem léta 2022 při krvavé řeži na řece Inhulec, a později ve slavné bitvě o bažinu Krynky, kterou si Zelenskyj usmyslel, že obsadí, i kdyby ji měl celou zatopit v ukrajinské krvi. Bitva na řece Inhulec trvala od 7. června 2022 až do konce srpna 2022, a ruští výsadkáři při ní úspěšně nasadili první tanky s nástavbami proti dronům a raketám Javelin, za což sklidili od Ukrajinců výsměch, který jim rychle zmrzl ve tváři. 

Děkuji za maily, odpovím dnes, až dojde dnešní várka mailů k mé otázce na Markuse Reisnera, a odpovím i na zbývající nevyřízené maily. Připravuji se na konferenci ve Štětí, takže času není na zbyt. Ostatně, rád se s Vámi na konferenci potkám. Stránky konference najdete zde. 

Je 12. listopad 2025, střed 04:51 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

y9sd