MAP 2753 Velký dovoz rakví do EU! Německý kancléř včera vyhrožoval všem zemím EU! Rusko ve Vídni včera varovalo, před plány EU přepadnout Rusko. Bude mír nebo válka. Grafy, pořad a analýza.

Včera večer jsem v 19. hodin vystoupil na Svobodném rádiu, (živě záznam zde, záznam video zde), a v pořadu jsem podrobně vysvětlil, proč Německo a další země EU hodlají torpédovat současné mírové úsilí Donalda Trumpa na vyřešení konfliktu na Ukrajině – zítřejší rozhovory v Abú Dhabí. Ještě než pořad skončil, německý kancléř Friedrich Merz už začal veřejně vyhrožovat “vetováním” rozpočtu EU, pokud všechny země EU, včetně ČR a SR, se jednomyslně smluvně nezaváží financovat v dalších letech pokračování války na Ukrajině, i následnou poválečnou obnovu Ukrajiny. V pořadu jsem použil, některé starší argumenty, vysvětlující, jak Německo na ničení Ukrajiny sprostě vydělává – třeba ve farmacii, v ocelářství, atd. A hlavně jsem slíbil, že dnes zveřejním grafy, které ukazují, že nejde o žádnou novou německou politiku, ale o soustavnou letitou německou politiku, která například jen v tzv. solárním boomu stála ČR celkem 800 miliard CZK. Dnes proto analýza začne těmito grafy, a jejich podrobným faktografickým vysvětlením. A po té se bude zabývat nejnovějšími událostmi a prognózami kolem války na Ukrajině. 

V roce 2000 německý průmysl potřeboval zvýšit odbyt německých solárních panelů, v té době byly jejich největšími producenty  Japonsko, USA a Malajsie, a Německo bylo s odstupem až čtvrté. Proto Komisariát EU začal tlačit na zavedení povinné dotační politiky pro zřizovatele nových solárních elektráren ve všech zemích EU.

V roce 2005, kdy Parlament ČR tímto hlasováním nadělil první štědré povinné dotace českým solárníkům, (prapůvod oněch 800 miliard CZK, které jsme museli za tento německý plán zaplatit, celá částka bude doplacena až v roce 2030), se Německo začalo rychle propracovávat na 2. příčku exportérů solárních panelů ve světě.

A jakmile v roce 2007 odstartovala “americká hypotéční krize“, stal se německý export solárních panelů tahounem německé ekonomiky. Německo po Číně zaujalo druhé místo v exportu solárních panelů, zatímco jeho automobilový průmysl se potácel ke dnu! Německo v letech 2006 až 2010 zvýšilo export těchto panelů 10krát, a vyváželo ročně panely za 6 až 8 miliard EUR! Německý boom exportu solárních panelů trval zhruba stejně jako boom solárních elektráren v ČR 2009-2010.

Dnes jsou Němci na chvostu vývozců solárních panelů, a překonávají je i Portugalci, Francouzi, Italové a Španělé. Na povinném boomu solárních elektráren z let 2006 -2013, kvůli kterému musíme stále ještě platit oněch 800 miliard, se však v době boomu přiživovali úspěšně i Holanďané. Princip boomu byl zřejmý – ČR se z Bruselu nařídí, ačkoli tehdy má své vlastní jaderné elektrárny, a tak přebytek elektřiny, odhlasovat německý solární nesmysl, a nařízené povinné platby nutné k jeho uskutečnění. A velká část těchto plateb potom skončí u německých výrobců solárů, bankéřů atd. To je typická politika vnucovaná kolonizátory vždy kolonizovaným. (Celý animovaný graf najdete na FB zde, je geniální!)

Pokud srovnáte boom německého exportu solárních panelů s exponenciálním boomem továren koncernu v Číně, najdete podobnou posloupnost, jako u boomu solárních panelů. (Grafy zde, shrnutí zde) Německá kancléřka Merkelová lobbovala v Číně za německá auta v době boomu solárních panelů, i v době americké hypotéční krize a jejího doznívání takřka neustále. Výsledkem pak byly otevřené dveře pro německé automobily v Číně a pro čínské solární panely v EU. Čína nebyla hloupá, a obou příležitostí vytvořených Němci perfektně využila ve svůj prospěch, jak je patrné, jak ze současné čínské dominance v oblasti solárních panelů, tak v oblasti osobních automobilů. (Třeba zde, zde, a zde a graf zde, a podrobná analýza zde.)

Tato letitá bruselsko-německá politika zaměřená na ždímání východoevropských kolonií EU pomocí mechanismu, v němž se bruselské dotace a různé povinné platby kolonizovaných zemí EU vracejí zpět do německé a západoevropské politiky díky vnucovanému odběru nařizovaných výrobků, má nyní v případě GREEN DEAL POLITIKY naprosto děsivé a bizardní následky. 

29. října 2026 prasklo, že v Bruselu byla založena Lobbyistická skupina Evropských výrobců rakví, aby lobbovala za zákaz dovozu rakví z Číny do EU, nebo za uvalení cel na tyto čínské rakve, neb jinak tento “nejstarší” evropský průmysl zanikne.

Rakve se vyrábějí ze dřeva, hlavně ze dřeva z jehličnanů, a EU naradila částečně Rusko při vývozu kulatiny z jehličnanů do Číny, (softwood log), protože Putin vývoz kulatiny z jehličnanů z Ruska do Číny v roce 2023 zakázal. Obdobně EU zvýšila letos do Číny i vývoz evropské kulatiny z listnáčů, hlavně z buku a dubu, (hardwood log). A to v době, kdy Kongres USA tlačí na Trumpovu administrativu, aby donutila Čínu z USA dovážet hlavně “nařezané klády listnáčů”, nikoli pouhé klády listnáčů.

V Německu i v Česku (největší vývozce kulatiny v EU!) tak došlo k naprosto bizardní situaci. Zatímco export kulatiny do Číny z Německa roste (hardwood log), a nebo se drží vysoké úrovně (sofwood log), německé pily “neřežou tuto německou a českou kulatinu”, protože jsou zasaženy “vysokými cenami energií”, kterou proces “řezání kulatiny” potřebuje, a nedostatkem obojí kulatiny ke zpracování, a skutečností, že značná část této německé a české obojí kulatiny se nyní podle bruselského nařízení GREEN DEAL spaluje jako biomasa!!!!

Toto je další naprosto bizardní důsledek bruselské politiky GREEN DEAL – poplatků za elektřinu. Vývozu nezpracované kulatiny se už dnes brání i africké země, Česko i Německo ovšem vzorně plní bruselská nařízení, a přicházejí o miliardy!!! A evropské rakve jsou už tak drahé, že se dovážejí z Číny, která dováží kulatinu k jejich výrobě z EU!!! A přečte si tento článek, jak se v Číně vyrábějí housle, a jak je šumavský smrk králem houslí, a bude Vám hned jasné, že nejde jen o rakve. Komise EU totálně zešílela, a její bizardní politiky GREEN DEAL, a podpory dalšího pokračování války na Ukrajině, už doslova ničí každý sektor evropského průmyslu, řemesel, či zemědělství. Už nejde jen o automobilový průmysl, či průmysl solárních panelů, či výroby hnojiv, nebo dřevařských pil, už jde i o průmysl výroby obyčejných svíček (9000 zaměstnanců v celé EU, 80 výrobců) !!!

Budou-li Brusel nebo Berlín či Praha ještě pár let v této sebedestrukční politice pokračovat, budou se těla zesnulých Evropanů místo pohřbů do země nebo žehem muset určitě z finančních důvodů začít odvážet do kafilérií, a tam zpracovávat na “vedlejší živočišné produkty” jako uhynulá zvířata, a vracet po té do oběhu jako “dobrá bruselská biomasa” určená k vytápění místo jaderné elektřiny, či jako “výborné bruselské bio-hnojivo” určené k nahrazení “zakázaných a drahých dusíkatých hnojiv vyráběných v Rusku a v USA z Bruselem a Berlínem zakázaného přírodního plynu”. 

V posledních několika analýzách “Shoot-the-Archer” jsem trpělivě vysvětloval, že ukrajinská ofenzíva Vivaldi je strategický nesmysl, a jejím cílem zřejmě bylo hlavně “zviditelnit” a “heroizovat” vyšší příslušníky SBU, AZOV a dalších ukrajinských nacionalistických jednotek, a to i za cenu “zbytečného utracení všech operačních rezerv”, které generál Syrskyj v roce 2026 do svého odvolání vytvořil, a šetřil v týlu. Včera zástupce komandýra Andrije Biletskyj (ex-AZOV), který celé operaci Vivaldi velí, Petro Horbatenko (ex-AZOV), vyzval k okamžitému snížení mobilizačního věku na Ukrajině ze 25 let na 18 let. 

Horbatenkova mobilizace by ukrajinskou armádu mohla doplnit o cca 300 000 bojovníků, pokud by hromadně neutekli. A je tak zřejmé, že všechny dostupné zálohy už byly vyčerpány. Téma mobilizace těchto mladíků je totiž na Ukrajině letité politické tabu, které má potenciál vyvolat hromadné nepokoje. Už od roku 2023 jsme několikráte psali s odkazy na spolehlivé ukrajinské frontové zdroje, že otcové a dědové těchto mladíků se velmi často nechali zmobilizovat jen proto, aby jejich potomci nebyli mobilizováni.  

Zde vidíte naplnění podzemních zásobníků plynu v EU. A pokud tedy Putinův oblíbený ex-rozvědčík Rybar-Zvinčuk nedezinformuje, což nemívá skoro ve zvyku, pak Babišova vláda na doplnění českých zásobníků na letošní zimu nijak netlačila, stejně jako německá. 

Na této grafice vidíte pohyby ukrajinského obyvatelstva. 

Na této grafice vidíte, dny kdy v jednotlivých čtvrtích Kyjeva docházelo za posledních 30 dní k poruchám dodávek elektřiny. Čím červenější, tím častější. 

Na této grafice vidíte průběh poruch kyjevské energetiky v hodinách a dnech za posledních cca 30 dní. Povšimněte si, že před nastávajícími mírovými rozhovory v Abú Dhabí, Putin zkopíroval Nixonovu úspěšnou taktiku při mírových rozhovorech se Severními Vietnamci v Paříži v lednu 1973, a tak jako Nixon bombami v Hanoji v prosinci 1972, tak Putin v Kyjev raketami a drony v listopadu 2026 intenzivně ničil infrastrukturu. Nixon měl tehdy mimořádný zájem na uzavření míru, má ho teď i Putin, zdá se tak.

Mírové rozhovory v Abú Dhabí nebudou jednoduché. Včera, těsně před jejich zahájením, ve Vídni varoval jeden z vedoucích ruské delegace letící do Abú Dhabí, náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov, že Rusko pečlivě sleduje právě probíhající přípravy NATO k válce proti Rusku, či blokádě Kaliningradu, a nenechá se tentokráte napálit. (Celý text včerejšího vyjádření Rjabkova následuje. A je extrémně zajímavý, protože obsahuje surová ekonomická a vojenská data o úpadku Evropy, a kolik válka na Ukrajině stojí, a kdo si na ní opět hlavně mastí kapsu!)

Sergej Rjabkov, včera ve Vídni: (Analýza po textu projevu ještě pokračuje)

“Vážení kolegové,

Téma projednávané u kulatého stolu se dotýká všech. Zatímco ještě relativně nedávno se možnost regionálního vojenského konfliktu v Evropě jevila jako spíše teoretická, dnes se o ní, alespoň na Západě, mluví jako o něčem téměř předem daném a nevyhnutelném.

Ruské vedení – prezident Vladimir Putin a ministr zahraničí Sergej Lavrov – se k této otázce opakovaně vyjadřovali. Stručně shrnu podstatu jejich prohlášení. Nikoho neohrožujeme, ani nemáme v úmyslu nikoho napadnout v blízké ani střednědobé perspektivě, ani to nehodláme učinit později. Pokud se však setkáme s agresí, budeme nuceni reagovat. Evropa se připravuje na válku, a pokud k ní dojde, jsme na takový scénář připraveni. Tato válka však bude jiná a velmi krátká. Občané evropských zemí si to musí jasně uvědomit a rozlišovat mezi naším postojem a postojem současného vedení jejich zemí.

V uplynulém desetiletí role a význam evropských zemí, které jsou členy EU a NATO, neustále klesaly. Například Británie , Francie a Itálie dosáhly vrcholu průmyslové produkce v letech 2007–2008 a od té doby poklesly o 11–13 procent, některé až o 26 procent. Průmyslová produkce Německa klesla od konce roku 2017 o 8,5 procenta. Zatímco prosperita Evropy (zejména západní Evropy) byla dříve založena převážně na nerovnoměrné výměně s jinými regiony (abychom použili diplomatický jazyk), tyto příležitosti jsou nyní stále omezenější. K obnovení konkurenceschopnosti (a pro některé, jako například Francie, k vymanění se z hluboké dluhové pasti) jsou potřeba zdroje – především energie – které nejsou jen levné, ale také bezplatné. Při hledání takových zdrojů se rychle upadající evropské elity a monopoly za nimi zaměřily na Východ, na postsovětský prostor a především na Rusko. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, byly země východní Evropy a Pobaltí ekonomicky, politicky a vojensky „ovládnuty“. Pokusy o další postup, o „převzetí“ dalších postsovětských republik, byly a nadále probíhají. Pravda, Západ selhal v Bělorusku, zatímco na Ukrajině vedl puč v roce 2014 k ozbrojenému konfliktu v Donbasu.

Právě toto, a nikoli mýtická „agresivita“ Ruska, je základem současné bezpečnostní situace v Evropě. Opakuji, Rusko nemá žádné úmysly, žádné plány ani důvody útočit na západní země.

Vojenská a politická situace v Evropě se nadále rapidně zhoršuje. Země NATO a Evropské unie se vydaly na cestu zrychlené militarizace. Ta se dotkla všech klíčových aspektů života. Průmyslová výroba, a vlastně celá ekonomika, se převádí na válečný režim. Stovky miliard dolarů a eur se každoročně vynakládají na zvyšování počtu ozbrojených sil, přezbrojování, rozšiřování a výstavbu nových základen a přizpůsobení dopravní a skladovací infrastruktury vojenským misím. Aktivně se rozšiřují útočné schopnosti na „východním křídle“: přesouvají se tam zbraně a vojenská technika a zvyšuje se doba a celkový počet personálu NATO v těsné blízkosti ruských hranic.

Vojenské výdaje rostou nebývalým tempem. Vojenské podniky vznikají na místě uzavřených „průmyslových velmocí“ – automobilového, hutního a chemického – a jejich produkce se rychle zvyšuje, přičemž již probíhá posun k levnějším a jednodušším modelům, což naznačuje, že výroba se převádí na válečný režim. Militarizace průmyslu přirozeně nepovede k ekonomickému růstu a prosperitě v evropských zemích. Rostou však zisky společností, které tvoří vojensko-průmyslové komplexy těchto zemí, a roste i politický vliv jejich majitelů (vzpomeňte si na Rheinmetall, který nahradil společnosti jako Krupp a IG Farbenindustrie). Aby tento proces pokračoval nezmenšeně, musí růst poptávka po jejich produktech. Je vyšší v dobách míru, nebo války? Dnes je tento byznys založen na krvi ruských civilistů, ale zítra Evropané zaplatí za zisky monopolistů – nejen svým blahobytem, ​​ale i svými životy. Není divu, že americký prezident D. Eisenhower ve svém rozlučkovém projevu k národu v roce 1961 varoval: „…musíme se chránit před získáním neoprávněného vlivu, ať už vyhledaného či nevyhledaného, ​​vojensko-průmyslovým komplexem. Potenciál katastrofálního vzestupu nesprávně umístěné moci existuje a bude přetrvávat“ [ 1] . A toto varování se netýká jen Spojených států.

Jsme svědky nárůstu zlomyslných a provokativních aktivit Západu v Baltském moři. Naše lodní doprava je brzděna, což je v rozporu s mezinárodním právem. Tyto akce vedly k řadě nebezpečných incidentů. Práce v rámci mechanismů, které byly speciálně vytvořeny k předcházení takovým situacím, byla mezitím fakticky zmrazena.

Jsme si vědomi plánů našich oponentů na blokádu a jiný destruktivní vliv na Kaliningradskou oblast . Nikdo by neměl pochybovat: pokusy o jejich realizaci jsou přímou cestou ke katastrofě. Hrozby pro ruskou suverenitu a bezpečnost budou mařeny všemi dostupnými prostředky v přísném souladu s obrannou doktrínou.

Vidíme, jak naši nepřátelé budují své vojenské kapacity v severních zeměpisných šířkách. Arktické oblasti je přikládán zvláštní význam: Rusko je vnímáno jako hrozba a podle jejich logiky musí být vyhnáno. NATO a jeho jednotliví členové – jednotlivě i ve skupinách – rozšiřují svou vojenskou aktivitu, včetně provádění různých protiruských misí (Arctic Sentinel) a provádění rozsáhlých cvičení (Neptune Strike 26) zaměřených na nácvik „protiútoku“ na Rusko, ale ve skutečnosti se zaměřují na údery proti našemu území.

V této souvislosti se zintenzivňují diskuse o možném držení jaderných zbraní některými evropskými zeměmi.

Znepokojivé jsou také pokusy některých evropských elit, vedené vnitropolitickými úvahami, vymývat mozky svým občanům vnucováním mýtu o ruské hrozbě a myšlenky nevyhnutelnosti války. Z rusofobie udělaly žádaný předmět zájmu, hnací sílu militarizace. Otevřeně deklarují vysokou pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu s námi do let 2029-2030. Zároveň existují náznaky, že se některé síly na Západě snaží v reakci na důsledné plnění cílů Strategické obranné strategie Ruska vynutit vývoj situace podle tohoto scénáře do dvou let .

Vojenskou nepředvídatelnost zhoršuje narušení přímých vojenských kontaktů mezi armádami NATO a Ruska a rostoucí počet provokačních incidentů a vojenských cvičení založených na protiruských scénářích. Během roku 2025 se tak pod záštitou NATO uskutečnilo nejméně 120 cvičení a v členských státech aliance se uskutečnilo přes 700 národních manévrů.

Odsuzujeme snahy zemí EU a NATO o přípravu na válku proti Rusku. Vidíme však také problémy, kterým čelí na této cestě. Tyto překážky a omezení jsou mnohostranné – od neochoty občanů stát se potravou pro děla až po finanční potíže, od kritického nedostatku surovin a energie až po omezenou kapacitu vojenského průmyslu. Úřady těchto zemí a někteří bruselští byrokraté si začínají uvědomovat, že se jim nemusí podařit vytvořit potenciál k zajištění rozhodující převahy nad Ruskem „do stanoveného termínu“. Proto ta snaha co nejvíce protáhnout rusko-ukrajinský konflikt. Ukrajina je v podstatě pouze pěšákem Západu, který je na jeho výplatní listině již mnoho let. Za miliardy, které dostává kyjevská elita, však platí obyčejní Ukrajinci – zdroji, půdou, prosperitou, životy…

Země NATO a EU jsou úzce zapojeny do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině , efektivně jej řídí a nesou za něj odpovědnost. Takto hodnotíme jednání těch, kteří Kyjevu dodávají kolosální množství zbraní a vojenské techniky, poskytují „odbornou pomoc“ (a v podstatě velení a řízení) v terénu, provádějí cílení, poskytují zpravodajské informace a další prostředky k poškození Ruska a podílejí se na přípravě sabotáží na našem území.

Členské země NATO a jejich spojenci projevují zájem nejen dodávat zbraně Ukrajině, ale také rozvíjet společnou výrobu zbraní a vojenské techniky s Kyjevem. V rámci Evropského programu obranného průmyslu byl vytvořen podpůrný nástroj pro Ukrajinu. Některé prvky ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu již byly převedeny do zemí EU. V podstatě probíhá systémové prolínání vojensko-průmyslového potenciálu zemí EU a Ukrajiny.

Zaznamenáváme explozivní růst spolupráce mezi zeměmi EU a kyjevským režimem při rozvoji schopností přesného úderu hluboko na ruském území. Evropa vidí obzvláště důležitý úkol v posílení spolupráce mezi evropským vojensko-průmyslovým komplexem a ukrajinskými strukturami s důrazem na autonomní systémy, umělou inteligenci a přesné zbraně dlouhého doletu. To se týká především raketových technologií a vývoje pokročilých modelů bezpilotních letounů.

Všímáme si nedostatku skutečného odhodlání řady evropských vlád ukončit konflikt. Mohlo k němu dojít již na jaře 2022, s ohledem na legitimní zájmy všech stran, včetně samozřejmě Ruska. Západ však prostřednictvím Londýna tlačil na kyjevský režim, aby odmítl rozumné urovnání a zvolil válku.

Evropa nyní raději ignoruje důsledky. Na Ukrajině byly fakticky zničeny i ty nejnepřímější známky suverenity a nezávislosti. Území bylo podrobeno vnější vojenské a politické kontrole. Břemeno tohoto krvavého dobrodružství je hrazeno z kapes obyčejných občanů Starého světa. A pod záminkou nafukování údajné ruské hrozby jsou Evropané nuceni utrácet peníze za nekonečné půjčky a granty kyjevskému režimu a nákup amerických zbraní. V boji o přežití si představitelé NATO a EU podkopávají vlastní bezpečnost a stávají se nebezpečím pro své vlastní obyvatelstvo.

Režim kontroly zbrojení se stal obětí těchto trendů. Dnes, stejně jako v letech 1933-1934, došlo k „novému impulsu ke zhoršení situace a růstu zbrojení v Evropě… pacifismus nyní hnije v bídě a tlachání o odzbrojení je nahrazováno ‚obchodním‘ povídáním o zbrojení a znovuvyzbrojení“ [2] . Důsledkem destruktivní politiky západních zemí, které se spoléhaly na dosažení rozhodující vojenské převahy a neskrývaný silový tlak na Rusko, je „komatický stav“ systému mezinárodních dohod o kontrole konvenčních zbraní v Evropě, jakož i opatření na budování důvěry a bezpečnosti, které se vytvářely po celá desetiletí. Evropané nešetří úsilím zničit zbytky starého systému a na jejich místo navrhují amorfní, nepromyšlený soubor pravidel přizpůsobený jejich vlastním oportunistickým zájmům. Pokusy o využití nástrojů kontroly zbrojení a budování důvěry za účelem „řízení eskalace“ jsou nepřijatelné a odsouzeny k neúspěchu.

Analýza těchto trendů vede k závěru: bezpečnostní architektura v Evropě je zničená a neopravitelná. Bez zohlednění zájmů Ruska a našich spojenců bude nemožné najít vzorec pro dlouhodobou stabilitu v tomto regionu. A pokud někdy vznikne nový model, bude výhradně jako součást euroasijské bezpečnostní architektury. V současné době však pro to nevidíme žádné předpoklady.

Členské státy NATO a EU a jejich spojenci by měly zastavit eskalaci napětí, zhodnotit reálná rizika nespoutané militarizace a využít všechny možné mechanismy k zabránění fatálnímu scénáři. Je nezbytné řešit základní příčiny vojensko-politické krize; bez toho je jakákoli diskuse o jejím řešení zbytečná. Rusko předložilo návrhy v tomto smyslu již koncem roku 2021. Dokud hrozby přetrvávají, budeme přijímat komplexní opatření k jejich neutralizaci, zajištění bezpečnosti ruských hranic a zajištění postupného rozvoje naší země.

Oslovujeme naše evropské sousedy a rádi bychom sdělili jednoduché poselství: Rusko se ve všech svých historických podobách nikdy nepokusilo kolonizovat ani dobýt Západ. Přesto z tohoto směru přišlo do naší země více válek než ze všech ostatních směrů dohromady. Rusko tyto války nezačalo; ono je ukončilo – někdy v nepřátelském hlavním městě, když převzalo odpovědnost za poválečný řád. Tak tomu bylo v roce 1815 a v roce 1945.

Nyní se jako vždy snažíme vyhnout novému konfliktu, ale ne za cenu narušení ruských zájmů. Jsme přesvědčeni, že dříve či později evropská hlavní města dozrají k dialogu založenému na principech rovné a nedělitelné bezpečnosti, pragmatismu a vzájemného zohledňování zájmů. S těmi, kdo jsou na to připraveni, kdo jsou schopni se vzdát pokusů o diktaturu, můžeme diskutovat o principech mírového soužití v rámci budoucí euroasijské bezpečnostní architektury. Můžeme jen doufat, že nevyhnutelný přechod Západu od zuřivé agresivity a naprosté rusofobie k politické obezřetnosti nebude zaplacen dalším krveprolitím.” (Zdroj zde, ruské ministerstvo zahraničí, na zdroji jsou i další odkazy na údaje citované včera Rjabkovem.)

Opakem ruského přístupu k míru na Ukrajině je pozice německého kancléře Fridricha Merz. Ten včera vyhrožoval zemím EU, že zcela zablokuje rozpočet EU, a tím i dotace pro ČR a další země, když se státy EU jednomyslně nezaváží nadále podporovat válečné úsilí Kyjevského režimu, a potom poválečnou obnovu Ukrajiny. Německo tedy opět chce, jako v případě “solárního boomu”, při nařízeních o poplatcích za elektřinu a plyn GREEN DEAL, aby země celé EU dotovaly Ukrajinu, aby německý průmysl mohl za tyto společné dotace dodával Ukrajině své výrobky. 

Je tedy na čase, aby český premiér také vyhlásil VETO. A to:  “Že zablokuje rozpočet EU na příštích 7 let, pokud se Německo právně relevantně nezaváže, že České republice, Slovensku (je nástupnickou zemí Československa), Polsku a Řecku v relevantním čase nedoplatí dlužné reparace za II. světovou válku, které odmítá těmto zemím vyplatit!!! Je nejvyšší čas německým politikům razantně připomenout, že ještě nedoplatili za II. světovou válku, kterou rozpoutali a prohráli jejich předchůdci, a už se pokoušejí rozpoutat III. světovou válku – tak to tedy v žádném případě!! Skoro třicetiletá německá nadutost a neochota provést v Německu ekonomicky nevyhnutelné strukturální reformy už málem zničily celý evropský průmysl, a nyní se Němci chystají rovnou zničit celý svět? Je třeba je okamžitě zastavit, a umravnit, dokud je ještě čas!!!

Je úterý 10. listopad 2026 ráno 04:00, a přeji Vám všem krásný den.  Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů. Kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX. Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

hu9k