Blog Michal & Petr

Jak jsme v řadě posledních analýz předpokládali, minulý týden,  s příchodem chladného počasí, zahájila ruská armáda efektivní destrukci ukrajinské energetiky, tak aby byla, štábními plánovači generála Gerasimova, pečlivě vybraná velká ukrajinská populační centra učiněna ruskými raketami i drony pro lidský život nesnesitelná, a aby velká část tamních rezidentů raději naložila svůj nejnutnější majetek do aut, a začala v dostatečném počtu rychle mizet směrem na západ. Ruská operace “Zimní chaos u Chocholů ” se už v noci ze soboty na neděli tento víkend rozjela na plné obrátky, a tak jsou k dispozici první konkrétní data, a už je možné analyzovat přesné cíle, záměry i plány kremelské generality pro závěr letošního roku. 

Včera, v noci na neděli, provedlo Rusko možná nejmasovější nálet na ukrajinská města. Pokud se náletu neúčastnil největší počet dronů, pak jejich nižší počet byl vynahrazen mnohem účinnějšími a ničivějšími křižujícími střelami a balistickými raketami. Polská média včera hlásila, že banderovské hlavní město Lvov se včera stalo cílem zatím nejmohutnějšího ruského útoku za celou dobu trvání války. 

Včerejší ruský útok byl složen ze 7 vln různých vzdušných zbraní, a byl velmi rafinovaný. Ukrajinci reagovali na přílet prvních tří ruských vln, a zvedli svá zbylá válečná letadla do vzduchu, a ta přelétla na záložní letiště, aby se vyhnula úderům prvních tři ruských vln. V tom okamžiku Rusové vypustili čtvrtou a pátou vlnu, hypersonické střely Kinžál a balistické rakety, a ty už mířily na ukrajinská záložní letiště, kde právě přistávala ukrajinská letadla. Nějakou náhodou byly prý tou dobou všechny čínské špionážní satelity nad Ukrajinou, zuřil včera Zelenskyj, a vyvozoval z toho, že Číňané Rusku v útoku pomáhali. Kde tou dobou byly americké satelity Zelenskyj neřekl. Ostatně, nebylo by se čím chlubit, že? V každém případě ruský útok byl včera extrémně úspěšný, a zničil několik tepláren, elektráren, průmyslových podniků, a hlavně vypálil velký logistický areál u Lvova. 

Pokud na obou mapách nahoře vidíte chaos, je jen zdánlivý, protože ve skutečnosti Rusové svými útoky sledují několik přesných strategií, a ty se sčítají do konečného plánovaného cíle – Co nejrychleji, a co nejefektivnějším způsobem, pomocí velkého počtu konvenčních úderů, zcela rozložit ukrajinskou schopnost klást účinný odpor, s termínem dosažení cíle kolem přelomu letošního roku.  Zda potom bude následovat dosažení ruských cílů okamžitou mírovou diplomatickou cestou, a nebo Putin zmobilizuje, a dvoumilionová ruská armáda příští rok koncem jara vtrhne na Ukrajince s rozkazem, jednou provždy je zbavit vší chuti Rusům ještě někdy v tomto století odporovat, bude záviset, jak na účinnosti ruských úderů, tak na zimním počasí, tak na vůli Kyjeva klást odpor. Pokud Západ do konfliktu vstoupí, jak se obává Orbán, budou se odehrávat zcela jiné plány, ale ty v dnešní analýze úplně pomineme. 

(1) Strategie první – Destruovat hlavní západoukrajinské velké průmyslové aglomerace, přes které prochází z Polska a z Rumunska veškerá logistika Kolektivního západu.

Včera pozdě večer začala ukrajinská média hromadně vyvracet šířící se zprávy, že hlavním návodčím ruských raket a dronů na cíle ve městě Lvov byl jeho starosta Andryi Sadovyi. Ten se podle šířících se zpráv měl krátký čas před ruským útokem v médiích hloupě chlubit videi ze své návštěvy největšího lvovského logistického parku Sparrow, a na všechny objekty jeho návštěvy včera dopadly ruské hlavice, a všechny je vypálily. Ukrajinská média včera večer tvrdila, že jde o zlotřilou ruskou propagandu, a nic z toho se nestalo, jen ve Lvově jsou po včerejším náletu jisté škody, na jejichž odstranění se už intenzivně pracuje.

Na Lvov však včera dopadlo 78 dronů a 12 raket, a škody ve městě byly podle polských médií značné. Zde si můžete prohlédnou obrovské mračno z požárů, které se vznášelo na městem, a požáry samotné, a nepotřebujete ani Telegram. Z polských médií je navíc zřejmé, že ruské rakety včera ve Lvově cíleně vypalovaly velké moderní logistické areály patřící západním firmám, a je tak jasné, že finanční škody způsobené majitelům budov i vlastníkům zboží budou obrovské, a spousta ukrajinských zaměstnanců navíc ztratí dobře placenou práci.

Lvov je hlavní logistický uzel pro zboží směřující na Ukrajinu z Polska, a druhé včera napadené město Ivano-Frankivsk je jeho logistické dvojče pro transfer zboží mířícího na Ukrajinu z Rumunska. Obě města jsou velké průmyslové aglomerace, a jakékoli přerušení dodávek tepla, vody a elektřiny tak bude, jak pro jejich obyvatele, tak i pro místní firmy mimořádně bolestivé. Krom přímých miliardových škod západním a ukrajinským vlastníkům, hraje při útocích na tato města důležitou roli i fakt, jak se včera ukázalo, že nejsou chráněna jakoukoli protivzdušnou obranou, a ruské hlavice tak měly včera žně. 

Zelenskyj dosud pošetile naivně bránil drahými západními protivzdušnými raketami pouze kyjevskou smetánku, a částečně životně důležitý přístav Oděsu. Jakmile se ruské útoky na Lvov, Ivano-Frankivsk, Dněpropetrovsk, a další města budou množit, místní obyvatelé začnou zákonitě reptat, proč se jim nedostává stejné ochrany jako obyvatelům Kyjeva. A tento efekt může představovat důležitý ruský cíl, vyvolat další požadavky Zelenského režimu na ústředí NATO, aby západní země dodaly Ukrajině ještě mnohem více extrémně drahých anti-raket. Rostoucí finanční náklady na udržování války na Ukrajině v plynulém chodu, tak mají evidentně podle nejnovějších ruských plánů rychle prohlubovat probíhající erozi bývalé jednotné podpory Ukrajiny zeměmi kolektivního Západu. 

Analýza bude pokračovat zítra, dalšími strategickými cíli současné ruské kampaně. 

Je 6. říjen 2025, pondělí 04:41 hodin ráno, a přeji Vám všem krásný den. Na zbylé maily odpovím dnes. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc lidí denně, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, kdo nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

Vladimír Putin včera ve Valdajském klubu přednesl obsáhlý projev, a odpovídal na otázky. Video záznam celého jeho čtyřhodinového vystoupení v ruštině najdete zde na oficiálním webu prezidenta Ruska. K jeho shlédnutí nepotřebujete Telegram. 

Putin ve svém vystoupení shrnul svůj pohled na všechny nejdůležitější otázky současného světa. Putin byl při vystoupení v dokonalé formě, sršel vtipem, a odpovídal k podstatě všech otázek bez vytáčení, ovšem v přísně ruském duchu. Za největší nepřátele Ruska i celého světa, pokud se jeho vstoupení dá takto zjednodušit, označil vládnoucí evropské progresivistické politiky, nikoli však stávající administrativu USA. Následuje úplný přepis jeho vystoupení, a uvařte si kávu nebo čaj, text je extrémně dlouhý. Zkrátka, kdo chce Putina pochopit, musí si na něj udělat čas, dá se říci: 

* * *

Tématem letošního setkání bylo: „Polycentrický svět: Návod k použití“. Moderátorem plenárního zasedání byl Fjodor Lukjanov, ředitel výzkumu Nadace pro rozvoj a podporu diskusního klubu Valdaj.

F. Lukjanov: Dámy a pánové! Vážení přátelé! Hosté diskusního klubu Valdaj!

Zahajujeme plenární zasedání 22. ročníku fóra Mezinárodního diskusního klubu Valdaj. Je mi velkou ctí pozvat na toto pódium prezidenta Ruské federace Vladimira Vladimiroviče Putina.

Vladimire Vladimiroviči, moc Vám děkujeme, že jste si našel čas a znovu se k nám připojil. Valdajský klub má tu neuvěřitelnou čest se s Vámi setkávat již 23 let a diskutovat o nejpalčivějších otázkách. Troufám si říct, že se tím nikdo jiný nemůže pochlubit.

22. setkání Valdajského klubu, které se konalo v předchozích třech dnech, neslo název „Polycentrický svět: Průvodce uživatele“. Snažíme se přejít od pochopení a popisu tohoto nového světa k jeho praktické aplikaci – tedy k pochopení toho, jak v něm žít, jelikož to ještě není zcela jasné.

Ale my, řekněme, můžeme být pokročilí, ale jsme pouze uživateli tohoto světa. Vy jste však přinejmenším mechanik, a možná i inženýr, tohoto velmi polycentrického světa, takže od vás netrpělivě očekáváme nějaké provozní pokyny.

V. Putin: Pochybuji, že budu schopen formulovat pokyny, a o to ani nejde, protože všechny pokyny a rady jsou vyžadovány a dávány jen proto, aby se jimi neřídilo. Tento vzorec je dobře známý.

Dovolte mi vyjádřit svůj názor na to, co se děje ve světě, kde se naše země nachází, jaká je její role a jak vidíme perspektivy rozvoje.

Mezinárodní diskusní klub Valdaj se skutečně sešel již po dvacáté a taková setkání se stala více než jen dobrou a váženou tradicí. Diskuse na fórech Valdaj poskytují příležitost k objektivnímu a komplexnímu zhodnocení situace ve světě, k dokumentování změn a k jejich reflexi.

Jedinečnou silnou stránkou Valdajského klubu je nepochybně touha a schopnost jeho členů dívat se za hranice banality a zjevnosti. Neřídí se agendou, kterou nám vnucuje globální informační prostor – zejména proto, že internet k němu přispívá, ať už dobrým nebo špatným, ale někdy obtížně pochopitelným – ale snaží se klást si vlastní originální otázky, svou vlastní vizi procesů a odhalovat závoj, který skrývá zítřek. Není to snadné, ale někdy to funguje, včetně nás, i zde ve Valdajském klubu, mezi námi.

Ale už jsme nejednou poznamenali, že žijeme v době, kdy se všechno mění – a mění se velmi rychle, řekl bych, radikálně. Nikdo z nás samozřejmě nedokáže plně předvídat budoucnost. To nás však nezbavuje odpovědnosti být připraveni na cokoli, co se může stát. V praxi, jak ukázal čas a nedávné události, musíme být připraveni na cokoli. V takových historických obdobích nese každý obzvláště velkou odpovědnost za svůj vlastní osud, za osud své země a za celý svět. A v sázce je nesmírně mnoho.

Výroční zpráva Valdajského klubu, jak bylo právě zmíněno, je tentokrát věnována problému multipolárního, polycentrického světa. Toto téma je již dlouho na programu, ale nyní si zaslouží zvláštní pozornost – souhlasím s organizátory. Existující multipolarita již definuje rámec, v němž státy fungují. Pokusím se odpovědět na otázku, co je na dnešní situaci jedinečné.

Zaprvé se jedná o mnohem otevřenější, dalo by se dokonce říci kreativnější prostor pro chování v zahraniční politice. Prakticky nic není předem určeno; vše se může vyvíjet jakýmkoli směrem. Hodně záleží na přesnosti, správnosti, důslednosti a promyšlenosti jednání každého účastníka mezinárodních vztahů. Navíc je v tomto obrovském prostoru samozřejmě snadné se ztratit a ztratit orientaci, což se, jak vidíme, stává poměrně často.

Za druhé, multipolární svět je velmi dynamický. Změny se dějí rychle, jak jsem již řekl, a někdy náhle, prakticky přes noc. Samozřejmě je velmi těžké se na ně připravit a někdy je nemožné je předvídat. Reakce okamžitě, v reálném čase, jak se říká, je nezbytná.

Za třetí, a to je důležité, tento prostor je mnohem demokratičtější. Otevírá příležitosti a cesty pro velké množství politických a ekonomických aktérů. Snad nikdy předtím na globální scéně nebylo tolik zemí, které ovlivňují nebo se snaží ovlivňovat nejdůležitější regionální a globální procesy.

Kulturní, historická a civilizační specifika různých zemí navíc hrají větší roli než kdykoli předtím. Musíme hledat společnou řeč a společné zájmy. Nikdo není připraven hrát podle pravidel stanovených jednou osobou někde daleko, jak kdysi zpíval jeden slavný zpěvák: „tam, za mlhou“ – nebo tam, za oceány.

V tomto ohledu, za páté, jakákoli řešení jsou možná pouze na základě dohod, které uspokojí všechny zúčastněné strany nebo drtivou většinu. Jinak nebude existovat žádné schůdné řešení, pouze prázdná rétorika a bezvýsledná hra ambicí. Dosažení výsledků proto vyžaduje harmonii a rovnováhu.

Konečně, příležitosti a nebezpečí multipolárního světa jsou neoddělitelné. Oslabení diktátu, který charakterizoval předchozí období, a rozšíření prostoru pro svobodu pro všechny jsou samozřejmě nepochybně požehnáním. V takových podmínkách je však nalezení a nastolení té nejtrvalejší rovnováhy mnohem obtížnější, což samo o sobě představuje jasné a extrémní riziko.

Tato globální situace, kterou jsem se pokusil popsat poměrně stručně, je kvalitativně novým fenoménem. Mezinárodní vztahy procházejí radikální transformací. Paradoxně byla multipolarita přímým důsledkem pokusů o nastolení a udržení globální hegemonie, reakcí mezinárodního systému a samotných dějin na posedlou touhu srovnat všechny do jedné hierarchie se západními zeměmi na vrcholu. Neúspěch tohoto podniku byl, jak jsme mimochodem vždycky říkali, jen otázkou času. A podle historických měřítek se tak stalo, a stalo se to docela rychle.

Před třiceti pěti lety, kdy se zdálo, že konfrontace studené války končí, jsme doufali v úsvit éry skutečné spolupráce. Zdálo se, že nezbývají žádné ideologické ani jiné překážky pro společné řešení problémů společných lidstvu a pro zvládání a řešení nevyhnutelných sporů a konfliktů na základě vzájemného respektu a zohlednění zájmů všech.

Dovolte mi zde krátký historický odbok. Naše země, která se snaží eliminovat důvody pro blokovou konfrontaci a vytvořit společný bezpečnostní prostor, dokonce dvakrát deklarovala svou připravenost vstoupit do NATO. Poprvé to bylo v roce 1954, ještě za sovětské éry. A podruhé to bylo během návštěvy amerického prezidenta Clintona v Moskvě, jak jsem již zmínil, v roce 2000, kdy jsme o tomto tématu také diskutovali.

A v obou případech jsme byli fakticky odmítnuti, hned na začátku. Dovolte mi zopakovat: byli jsme připraveni spolupracovat, podnikat nelineární kroky v oblasti bezpečnosti a globální stability. Naši západní kolegové se však ukázali jako neochotní osvobodit se ze sevření geopolitických a historických stereotypů, ze zjednodušeného, ​​schematického obrazu světa.

Také jsem veřejně mluvil o panu Clintonovi a o mně, prezidentu Clintonovi, když řekl: „Víte, to je zajímavé, myslím, že je to možné.“ A pak večer řekl: „Radil jsem se se svými lidmi – je to nereálné, je to teď nereálné.“ A kdy to bude realistické? Všechno je pryč, všechno je pryč.

Stručně řečeno, všichni jsme měli reálnou šanci na jiný, pozitivní směr ve vývoji mezinárodních vztahů. Bohužel však převážil jiný přístup. Západní země podlehly pokušení absolutní moci. Vážnému pokušení. K odolání tomuto pokušení by bylo zapotřebí historické perspektivy a dobré úrovně přípravy, včetně intelektuální a historické. Těm, kteří tehdy rozhodovali, taková příprava zjevně prostě chyběla.

Ano, moc Spojených států a jejich spojenců dosáhla svého vrcholu na konci 20. století. Ale neexistuje a nikdy nebude existovat žádná moc, která by byla schopna vládnout světu a diktovat všem, co mají dělat, jak to mají dělat nebo jak dýchat. Pokusy byly provedeny, ale všechny skončily neúspěchem.

Zároveň stojí za zmínku, že mnozí považovali tzv. liberální světový řád za přijatelný, v některých ohledech dokonce za pohodlný. Ano, hierarchie omezuje možnosti těch, kteří nejsou na vrcholu pyramidy – chcete-li na vrcholu potravního řetězce – ale spíše někde dole, na úpatí pyramidy. Tato pozice je však zbavuje značného dílu odpovědnosti. Jaká jsou pravidla? Jednoduše přijměte navrhované podmínky, začleňte se do systému, obdržte svůj náležitý podíl – a buďte šťastní, aniž byste se o cokoli starali. Ostatní za vás budou přemýšlet a rozhodovat.

Ať říkají cokoli, ať se to teď kdokoli snaží ututlat, tak to doopravdy bylo. A experti, kteří zde sedí, si to všechno pamatují a chápou to naprosto dobře.

Někteří se samolibě domnívali, že mají právo poučovat všechny ostatní. Jiní raději spolupracovali s mocnými, byli poslušným objektem smlouvání a směny, aby se vyhnuli zbytečným problémům a zajistili si malý, ale jistý bonus. Mimochodem, ve staré části světa – v Evropě – je stále spousta takových politiků.

Ti, kdo protestovali, ti, kdo se snažili hájit své zájmy, práva a názory, byli v nejlepším případě považováni za takříkajíc excentriky a bylo jim řečeno: stejně vám nic nepůjde – raději rezignujte, přiznejte si, že proti naší moci nejste nic, pouhá nic. A ti skutečně zarputilí byli samozvanými světovými mocnostmi „vychováváni“, už se ničeho nebáli, a tak všem jasně dávali najevo, že odpor je marný.

Z toho nevzešlo nic dobrého. Ani jeden globální problém nebyl vyřešen, ale neustále vznikají nové. Instituce globální správy vytvořené v předchozí éře buď vůbec nefungují, nebo ztratily velkou část své účinnosti – tak či onak. A bez ohledu na to, jaký potenciál si jednotlivá země nebo skupina zemí nashromáždila, veškerá moc má stále své limity.

Ruská strana, jak publikum ví, má oblíbené rčení: „Proti páčidlu není obrany než jiné páčidlo.“ (České přísloví : Na hrubý pytel, hrubá záplata.) A ono se vždycky objeví, chápete? To je podstata toho, co se ve světě děje: vždycky se objeví. Navíc snaha ovládnout všechno a všechny kolem nás vytváří napětí, které podkopává domácí stabilitu a vyvolává legitimní otázky mezi občany zemí, které se snaží hrát tyto „velkolepé“ role: k čemu tohle všechno potřebujeme?

Před časem jsem slyšel něco podobného od našich amerických kolegů, kteří řekli: získali jsme svět, ale ztratili samotnou Ameriku. Chci se zeptat: stálo to za to? A získali jsme vůbec něco?

Ve společnostech předních západoevropských zemí dozrálo a sílí jasné odmítnutí přemrštěných ambicí jejich politických elit. Průzkumy veřejného mínění to ukazují všude. Establishment se nechce vzdát moci, uchyluje se k naprostému klamání vlastních občanů, stupňuje napětí na mezinárodní úrovni a uchyluje se k jakýmkoli trikům ve vlastních zemích – stále častěji na okraji zákona, ne-li za jeho hranicemi.

Ale nekonečné dělání demokratických a volebních procedur ve frašku a manipulace s vůlí lidu nebude fungovat. Řekněme, že se to stalo v Rumunsku – nebudeme zacházet do detailů. To se děje v mnoha zemích; v některých se snaží zakázat své politické oponenty, a ty, kteří už teď získávají ve volbách větší legitimitu a větší důvěru voličů – rovnou zakázat. Víme to; zažili jsme to v Sovětském svazu. Vzpomeňte si na Vysockého píseň: „I vojenskou přehlídku zrušili! Brzy zakážou všechny, sakra!“ Ale to nefunguje; zákazy nefungují.

Vůle lidu, vůle občanů těchto zemí, je jednoduchá: ať se vůdci těchto zemí zabývají problémy svých občanů, dbají na jejich bezpečnost a kvalitu života a nesledují chiméry. Spojené státy, kde poptávka veřejnosti vedla k poměrně radikální změně politického směřování, jsou toho jasným příkladem. A i o dalších zemích lze říci, že jak víme, příklady jsou nakažlivé.

Podřízení většiny menšině, charakteristické pro mezinárodní vztahy v období západní dominance, ustupuje multilaterálnímu, kooperativnějšímu přístupu. Je založen na dohodách mezi předními aktéry a zohlednění zájmů všech. To samozřejmě nezaručuje harmonii a zcela bezkonfliktní prostředí. Zájmy zemí se nikdy zcela neshodují a celá historie mezinárodních vztahů je nepochybně bojem o jejich realizaci.

Zásadně nové globální klima, stále více ovlivněné zeměmi globální většiny, však dává naději, že všichni aktéři budou muset tak či onak zohledňovat zájmy ostatních při hledání řešení regionálních a globálních problémů. Koneckonců, nikdo nemůže v podstatě dosáhnout svých cílů sám, izolovaně. Svět, navzdory eskalaci konfliktů, krizi předchozího globalizačního modelu a fragmentaci globální ekonomiky, zůstává soudržný, propojený a vzájemně závislý.

Víme to z vlastní zkušenosti. Víte, kolik úsilí naši oponenti v posledních letech vynaložili, řečeno na rovinu, na to, aby Rusko vytlačili z globálního systému, aby nás zahnali do politické, kulturní a informační izolace a ekonomické autarkie. Co se týče počtu a rozsahu trestných opatření, která proti nám byla uvalena a která jsou hanebně nazývána sankcemi, je Rusko absolutním rekordmanem ve světových dějinách: 30 [tisíc], a možná i více, různých omezení.

No a co? Dosáhli jsme našeho cíle? Myslím, že nemusím přítomným vysvětlovat, že toto úsilí zcela selhalo. Rusko světu prokázalo pozoruhodnou míru odolnosti, schopnost odolat nejsilnějšímu vnějšímu tlaku, který by mohl zlomit nejen jednu zemi, ale celou koalici států. A v tomto ohledu cítíme samozřejmě oprávněnou hrdost – hrdost na Rusko, na naše občany a na naše ozbrojené síly.

Ale chci mluvit o víc než jen o tom. Ukazuje se, že právě ten globální systém, ze kterého nás chtěli vyhnat, vytlačit, Rusko prostě nepustí. Protože Rusko potřebuje jako velmi významnou součást celkové rovnováhy. A to nejen kvůli jeho území, počtu obyvatel, obraně, technologickému a průmyslovému potenciálu nebo nerostným zdrojům – i když samozřejmě vše, co jsem právě vyjmenoval, je velmi, velmi důležité – to jsou klíčové faktory.

Ale především proto, že bez Ruska nelze nastolit globální rovnováhu: ani ekonomickou, ani strategickou, ani kulturní, ani logistickou – vůbec žádnou. Myslím, že ti, kteří se tohle všechno snažili zničit, to právě zjistili. Někteří však tvrdohlavě doufají, že dosáhnou svého cíle: způsobit Rusku, jak říkají, strategickou porážku.

No, pokud neuvidí záhubu tohoto plánu a budou setrvávat, stále doufám, že to život ukáže a i ti nejzarytější a nejpomalejší lidé to pochopí. Zdá se, že už nadělali spoustu povyku, vyhrožovali úplnou blokádou, snažili se ruský lid, jak sami vyjádřili – neváhali volit slova – donutit k utrpení, a vymýšleli plány, jeden fantastickější než druhý. Myslím, že je čas se uklidnit, zhodnotit, pochopit realitu a nějakým způsobem budovat vztahy úplně jiným směrem.

Chápeme také, že polycentrický svět je vysoce dynamický. Jeví se křehký a nestabilní, protože je nemožné přesně určit stav věcí nebo určit rozložení sil na dlouhou dobu. Koneckonců, v procesech se účastní mnoho subjektů a tyto síly jsou asymetrické a složitě složené. Každá z nich má své vlastní výhody a konkurenční síly, které v každém případě vytvářejí jedinečnou kombinaci a složení.

Dnešní svět je extrémně složitý a mnohostranný systém. A k jeho správnému popisu a pochopení nestačí jednoduché logické zákony, vztahy příčiny a následku a výsledné vzorce. Je potřeba filozofie komplexity – něco podobného kvantové mechanice, která je moudřejší a v některých ohledech složitější než klasická fyzika.

Nicméně právě kvůli této globální složitosti se podle mého názoru celková vyjednávatelnost pravděpodobně zvýší. Koneckonců, lineární, jednostranná řešení jsou nemožná, zatímco nelineární a mnohostranná řešení vyžadují velmi seriózní, profesionální, nezaujatou, kreativní a někdy i nekonvenční diplomacii.

Jsem proto přesvědčen, že budeme svědky jakési renesance, oživení umění diplomacie. A její podstata spočívá ve schopnosti vést dialog a vyjednávat se sousedy, podobně smýšlejícími partnery a – neméně důležité, ale obtížnější – s protivníky.

V tomto duchu – v duchu diplomacie 21. století – se rozvíjejí nové instituce. Patří mezi ně rozšiřující se společenství BRICS, organizace největších regionů, jako je Šanghajská organizace pro spolupráci, a euroasijské [organizace], ale i menší, ale neméně důležitá regionální sdružení. Mnoho z nich právě teď vzniká po celém světě – nebudu je všechny vyjmenovávat, víte.

Všechny tyto nové struktury se liší, ale sdílejí jednu klíčovou vlastnost: nefungují hierarchicky a nepodřizují se jediné nejvyšší autoritě. Nejsou proti nikomu, jsou samy pro sebe. Opakuji: moderní svět potřebuje dohody, ne vnucování vůle někoho jiného. Hegemonie, ať už jakéhokoli druhu, si prostě nemůže a nebude moci poradit s rozsahem úkolů.

Zajištění mezinárodní bezpečnosti v těchto podmínkách je mimořádně naléhavým a složitým problémem. Rostoucí počet aktérů s různými cíli a politickou kulturou, z nichž každý má své vlastní charakteristické tradice – to vše v globální složitosti činí vývoj přístupů k bezpečnosti mnohem složitějším a náročnějším úkolem. Otevírá však také nové příležitosti pro nás všechny.

Blokové tendence, záměrně programované na konfrontaci, jsou dnes nepochybně anachronismem, který neslouží ničemu. Vidíme například, jak horlivě se naši evropští sousedé snaží zalepit a zalepit trhliny, které se objevily v evropské stavbě. Chtějí však překonat rozpory a posílit vratkou jednotu, kterou se kdysi chlubili, nikoli efektivním řešením vnitřních problémů, ale nafukováním obrazu nepřítele. Je to starý příklad, ale jde o to, že lidé v těchto zemích vidí a chápou všechno. Proto vycházejí do ulic, navzdory eskalaci, jak jsem již zmínil, situace na vnější hranici a hledání tohoto nepřítele.

Navíc znovu vytvářejí známého nepřítele, vynalezeného před staletími: Rusko. Většina lidí v Evropě nechápe, proč se Ruska tak bojí, že aby se s ním mohli setkat, musí si stále pevněji utahovat opasky a zapomínat na své vlastní zájmy, jednoduše se jich vzdát a prosazovat politiku, která jim zjevně škodí. Vládnoucí elity sjednocené Evropy však nadále rozdmýchávají hysterii. Ukazuje se, že válka s Rusy je prakticky na prahu. Tuto nesmyslnou mantru opakují znovu a znovu.

Upřímně řečeno, někdy se dívám, co říkají, a myslím si: no, tomu prostě nemohou uvěřit. Nemohou uvěřit tomu, co říkají – že Rusko plánuje útok na NATO. Tomu se nedá uvěřit. A přesto přesvědčují své vlastní lidi. Tak co jsou to za lidi? Buď jsou neuvěřitelně neschopní, pokud tomu skutečně věří, protože je nemožné věřit takovým nesmyslům, nebo jsou prostě nečestní, protože tomu sami nevěří, a přesto se o tom snaží přesvědčit své občany. Jaké další možnosti existují?

Upřímně řečeno, mám chuť říct: uklidněte se, klidně spěte a konečně se zabývajte svými vlastními problémy. Podívejte se, co se děje v ulicích evropských měst, co se děje s ekonomikou, průmyslem, evropskou kulturou a identitou, s obrovskými dluhy a rostoucí krizí systémů sociálního zabezpečení, nekontrolovatelnou migrací, nárůstem násilí, včetně politického násilí, a radikalizací levicových, ultraliberálních a rasisticky orientovaných marginalizovaných komunit.

Všimněte si, jak se Evropa posouvá na periferii globální konkurence. Dobře víme, jak přitažené za vlasy jsou všechny hrozby týkající se agresivních plánů Ruska, kterými se Evropa sama zastrašuje, jak jsem právě řekl. Ale sebeklam je nebezpečná věc. A my prostě nemůžeme ignorovat to, co se děje; nemáme na to právo z důvodů naší vlastní bezpečnosti – opakuji, naší obrany a bezpečnosti.

Proto bedlivě sledujeme rostoucí militarizaci Evropy. Jsou to jen řeči, nebo je načase, abychom přijali protiopatření? Slyšíme, a vy to víte, například Německo, jak mluví o tom, jak by se německá armáda měla stát opět nejmocnější v Evropě. No, pozorně nasloucháme a víme, co tím myslí.

Myslím, že nikdo nepochybuje o tom, že ruská reakce na sebe nenechá dlouho čekat. Reakce na tyto hrozby bude, mírně řečeno, velmi přesvědčivá. Je to reakce. My sami jsme nikdy vojenskou konfrontaci neiniciovali. Je to nesmyslné, zbytečné a prostě absurdní; odvádí to pozornost od skutečných problémů a výzev. A dříve či později budou společnosti volat své vůdce k odpovědnosti za to, že jejich naděje, aspirace a potřeby jsou těmito elitami v jejich zemích ignorovány.

Ale pokud má někdo chuť s námi soupeřit ve vojenské sféře – jak se říká, svobodná vůle, ať to zkusí. Rusko to opakovaně dokázalo: když existuje hrozba pro naši bezpečnost, mír a klid našich občanů, naši suverenitu a samotnou naši státnost, reagujeme rychle.

Není třeba provokovat. Nikdy se nestalo, že by to pro provokatéra nakonec špatně skončilo. V budoucnu nebudou žádné výjimky: nebudou.

Naše historie dokázala: slabost je nepřijatelná, protože vytváří pokušení, iluzi, že jakýkoli problém s námi lze vyřešit silou. Rusko nikdy neprojeví slabost ani nerozhodnost. Ať si to pamatují ti, kterým bráníme už jen svou existencí. Ti, kteří sní o tom, že nám způsobí tuto strategickou porážku. Mimochodem, ti, kteří o tom aktivně mluvili, jak se zde říká, už tu nejsou a jsou daleko. Kde jsou tyto postavy?

Ve světě existuje tolik objektivních problémů, souvisejících s přírodními, člověkem vytvořenými a sociálními faktory, že plýtvání úsilím a energií na umělé, často vymyšlené rozpory je nepřijatelné, nehospodárné a jednoduše hloupé.

Mezinárodní bezpečnost je nyní tak mnohostranným a nedělitelným fenoménem, ​​že ji žádné geopolitické hodnotové rozdělení nemůže roztříštit. Pouze pečlivá a komplexní práce, zahrnující různé partnery a opírající se o kreativní přístupy, může řešit složité bezpečnostní rovnice 21. století. Neexistují žádné více či méně důležité prvky, žádné zvlášť důležité – vše lze vyřešit pouze jako celek.

Naše země důsledně hájila a nadále hájí princip nedělitelnosti bezpečnosti. Opakovaně jsem prohlásil: bezpečnost některých nelze zajistit na úkor jiných. Jinak neexistuje žádná bezpečnost, žádná bezpečnost pro nikoho. Tento princip nebyl ustálen. Euforie a nespoutaná touha po moci těch, kteří se po studené válce považovali za vítěze, jak jsem opakovaně uvedl, vedla k touze vnutit všem jednostranné, subjektivní představy o bezpečnosti.

Toto se ve skutečnosti stalo skutečnou, základní příčinou nejen ukrajinského konfliktu, ale mnoha dalších akutních konfliktů 20. století a první dekády 21. století. V důsledku toho, jak jsme varovali, se dnes nikdo necítí bezpečně. Je čas vrátit se, jak se říká, ke kořenům a napravit spáchané chyby.

Nedělitelnost bezpečnosti je však dnes, ve srovnání s koncem 80. a začátkem 90. let, ještě složitějším jevem. Už se nejedná jen o vojensko-politickou rovnováhu a zohlednění vzájemných zájmů. Bezpečnost lidstva závisí na jeho schopnosti reagovat na výzvy, které představují přírodní katastrofy, katastrofy způsobené člověkem, technologický rozvoj a nové, rychlé sociální, demografické a informační procesy.

To vše je vzájemně propojeno a změny se dějí z velké části samy od sebe, často, jak jsem již řekl, nepředvídatelně podle vlastní vnitřní logiky a zákonitostí, a někdy i, dovolte mi říct, proti vůli a očekáváním lidí.

Lidstvo v takové situaci riskuje, že se stane nadbytečným, pouhým pozorovatelem procesů, které již nemůže ovládat. Co jiného to je, než systémová výzva pro nás všechny a příležitost k konstruktivní spolupráci?

Neexistují zde žádné hotové odpovědi, ale domnívám se, že k řešení globálních problémů musíme za prvé přistupovat bez ideologických předsudků, bez didaktického patosu typu „Všechno vám teď vysvětlím“. Za druhé je důležité si uvědomit, že se jedná o skutečně společný, nedělitelný úkol, který vyžaduje společné úsilí všech zemí a národů.

Každá kultura a civilizace musí přispět svým dílem, protože, opakuji, nikdo nezná správnou odpověď sám o sobě. Ta se může objevit pouze společným, konstruktivním zkoumáním, sjednocením, nikoli fragmentací, úsilí a národních zkušeností různých zemí.

Dovolte mi zopakovat: konflikty a střety zájmů vždy existovaly a budou existovat i nadále – samozřejmě vždy existovaly – otázkou je, jak je řešit. Multipolární svět, jak jsem již dnes řekl, je návratem ke klasické diplomacii, kde řešení vyžaduje ohleduplnost a vzájemný respekt, nikoli nátlak.

Klasická diplomacie byla schopna zohlednit postoje různých aktérů v mezinárodních záležitostech, samotnou složitost „koncertu“ různých mocností. Nakonec ji však nahradila západní diplomacie monologů, nekonečných přednášek a rozkazů. Místo řešení konfliktů se začaly prosazovat specifické zájmy, zatímco zájmy všech ostatních byly považovány za nehodné pozornosti.

Lze se divit, že místo řešení se konflikty jen zhoršily a vedly ke krvavým ozbrojeným konfliktům a humanitární katastrofě? Takové jednání žádný problém nevyřeší. Za posledních 30 let existuje nespočet příkladů.

Jedním z nich je palestinsko-izraelský konflikt, který se západní jednostranné diplomacii, která bezostyšně ignoruje historii, tradice, identitu a kulturu národů, které tam žijí, nepodařilo vyřešit. Nepodařilo se jí ani stabilizovat celkovou situaci na Blízkém východě, která se naopak rychle zhoršuje. Nyní se dozvídáme více o iniciativách prezidenta Trumpa. Věřím, že na konci tunelu by se mohlo ještě objevit nějaké světlo.

Hrozný příklad a ukrajinská tragédie. To je bolestné pro Ukrajince i Rusy, pro nás všechny. Příčiny ukrajinského konfliktu jsou dobře známy každému, kdo si dal tu práci a prozkoumal pozadí jeho současné, nejostřejší fáze. Nebudu je opakovat – jsem si jistý, že přítomní v této místnosti je dobře znají a znají i můj postoj k této otázce, který jsem mnohokrát vyjádřil.

Je známo i něco jiného. Ti, kdo Ukrajinu povzbuzovali, podněcovali, vyzbrojovali, štvali ji proti Rusku a po celá desetiletí tam živily zuřivý nacionalismus a neonacismus – upřímně, promiňte mi mé neslušné vychování – se o ruské zájmy nestarali tak moc jako o skutečné, opravdové zájmy ukrajinského lidu. O tyto lidi se nestarají; vnímají je jako postradatelnou látku pro globalisty, expanzionisty na Západě a jejich poskoky v Kyjevě. Důsledky tohoto bezohledného dobrodružství jsou jasné a není o čem diskutovat.

Člověk by si mohl položit další otázku: mohlo to být jinak? I to víme a já se vrátím k tomu, co řekl prezident Trump: řekl, že kdyby byl u moci, dalo by se tomu předejít. S tím souhlasím. Tomu se vlastně dalo předejít, kdyby naše spolupráce s tehdejší Bidenovou administrativou byla strukturována jinak. Kdyby se Ukrajina nestala destruktivním nástrojem v rukou ostatních, kdyby severoatlantický blok, který postupuje k našim hranicím, nebyl k tomuto účelu použit. Kdyby si Ukrajina nakonec zachovala svou nezávislost, svou skutečnou suverenitu.

A další otázka: jak by se měly řešit bilaterální rusko-ukrajinské problémy, které byly objektivním důsledkem rozpadu obrovské země a složitých geopolitických transformací? Mimochodem, myslím, že rozpad Sovětského svazu souvisel s tehdejším postojem ruského vedení, které se snažilo vyhnout jakékoli ideologické konfrontaci v naději, že nyní, s koncem komunismu, začne „bratření“. Ne, nic takového. Ukazuje se, že zde hrají roli i jiné faktory, geopolitické zájmy. A ukazuje se, že ideologické rozdíly s tím nemají nic společného.

Jak lze tyto problémy vyřešit v polycentrickém světě? A jak by se vyřešila situace na Ukrajině? Věřím, že kdyby existovala multipolarita, různé póly by takříkajíc „testovaly“ situaci kolem ukrajinského konfliktu, aby se vypořádaly s potenciálním napětím a zlomovými liniemi ve svých vlastních regionech, a pak by kolektivní rozhodnutí bylo mnohem zodpovědnější a vyváženější.

Urovnání by bylo založeno na pochopení, že všechny strany v této složité situaci mají své vlastní zájmy. Tyto zájmy jsou zakotveny v objektivních i subjektivních okolnostech a nelze je ignorovat. Snaha všech zemí zajistit bezpečnost a rozvoj je legitimní. To se přirozeně týká Ukrajiny, Ruska a všech našich sousedů. Jsou to právě státy regionu, které by měly mít konečné slovo při vytváření regionálního systému. A ty mají největší šanci dohodnout se na modelu spolupráce přijatelném pro všechny, protože se jich přímo dotýká. Je to jejich životní zájem.

Pro jiné země je tato situace, v tomto případě na Ukrajině, kartou v jiné, mnohem větší hře – hře v jejich vlastní, obvykle nesouvisející s konkrétními problémy zemí obecně, nebo v tomto případě této konkrétní země či zemí zapojených do konfliktu. Je to pouze záminka a prostředek k dosažení jejich geopolitických cílů, rozšíření jejich zóny kontroly a dokonce i k vydělání peněz na válce. Takže se „plazili“ na náš práh s infrastrukturou NATO a léta lhostejně přihlíželi, jak tragédie Donbasu, v podstatě genocida a vyhlazování Rusů na našich rodových, historických územích, začala v roce 2014 po krvavém státním převratu na Ukrajině.

Chování, které prokázala Evropa a donedávna i Spojené státy za předchozí administrativy, je v kontrastu s jednáním většiny zemí světa. Odmítají se postavit na něčí stranu a skutečně se snaží napomoci nastolení spravedlivého míru. Jsme vděční všem zemím, které v posledních letech upřímně usilovaly o nalezení východiska z této situace. Jsou to naši partneři – zakládající členové BRICS: Čína, Indie, Brazílie, Jihoafrická republika. Patří mezi ně Bělorusko a mimochodem i Severní Korea. Patří mezi ně naši přátelé v arabském a islámském světě obecně, především Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar, Egypt, Turecko a Írán. V Evropě patří mezi ně Srbsko, Maďarsko a Slovensko. A mnoho dalších zemí v Africe a Latinské Americe.

Bohužel se zatím nepodařilo boje zastavit, ale odpovědnost za to neleží na „většině“ za to, že se to nepodařilo, ale na „menšině“, především v Evropě, která konflikt neustále eskaluje – a podle mého názoru dnes není v dohledu žádný jiný cíl. Nicméně věřím, že dobrá vůle zvítězí, a o tom není pochyb: Myslím, že i na Ukrajině se postupně dějí změny; vidíme to. Bez ohledu na to, jak moc vymývají mozky, změny se dějí ve veřejném vědomí a ve velké většině zemí světa.

Fenomén globální většiny je ve skutečnosti novým vývojem v mezinárodním životě. Rád bych k němu řekl pár slov. Jaká je jeho podstata? Spočívá v tom, že drtivá většina států světa je odhodlána sledovat své vlastní civilizační zájmy, z nichž nejdůležitější je jejich vlastní vyvážený, progresivní rozvoj. To by se zdálo přirozené; vždycky to tak bylo. Ale v předchozích dobách bylo chápání právě těchto zájmů často zkreslováno nezdravými ambicemi, egoismem a vlivem expanzivní ideologie.

Dnes si většina zemí a národů, tedy globální většina, uvědomuje své skutečné zájmy. Ale co je nejdůležitější, cítí sílu a sebevědomí tyto zájmy bránit navzdory vnějším vlivům. Dodal bych, že při prosazování a obhajobě vlastních zájmů jsou připraveni spolupracovat s partnery – tedy transformovat mezinárodní vztahy, diplomacii a integraci ve zdroj růstu, pokroku a rozvoje. Vztahy v rámci globální většiny jsou prototypem politických praktik, které jsou nezbytné a efektivní v polycentrickém světě.

To znamená pragmatismus a realismus, odmítnutí „blokové“ filozofie, absenci rigidních, jednostranných závazků a modelů, kde existují „starší“ a „mladší“ partneři. A konečně schopnost kombinovat zájmy, které sice nejsou vždy shodné, ale obecně si nerozporuplné. Základním principem se stává absence antagonismu.

Nová vlna faktické dekolonizace v současné době nabírá na obrátkách, kdy bývalé kolonie kromě státnosti získávají i politickou, ekonomickou, kulturní a ideologickou suverenitu.

V této souvislosti je významné další výročí. Právě jsme oslavili 80. výročí Organizace spojených národů. Není to jen nejreprezentativnější a nejvšestrannější politická struktura na světě, je to symbol ducha spolupráce, spojenectví, ba dokonce bratrství ve zbrani, který pomohl sjednotit úsilí v první polovině minulého století v boji proti nejstrašnějšímu zlu v dějinách – nemilosrdnému stroji vyhlazování a zotročování.

A rozhodující role v tomto společném vítězství – na to jsme hrdí – nad nacismem patří samozřejmě Sovětskému svazu. Stačí se podívat na počet obětí mezi všemi členy protihitlerovské koalice a všechno se hned vyjasní, nic víc.

OSN je samozřejmě odkazem vítězství ve druhé světové válce, dosud nejúspěšnější zkušeností s vytvořením mezinárodní organizace, v jejímž rámci je možné řešit naléhavé globální problémy.

V dnešní době je běžné slyšet, že systém OSN je paralyzovaný a v krizi. Stalo se to klišé. Někteří dokonce tvrdí, že už dosloužil a potřebuje přinejmenším radikální reformu. Ano, s prací OSN je jistě mnoho, mnoho problémů. Ale také není nic lepšího než OSN. I to je třeba uznat.

Problém ve skutečnosti není v OSN, protože její potenciál je obrovský. Skutečnou otázkou je, jak my sami – ty sjednocené a nyní bohužel rozdělené národy – všechny tyto příležitosti využijeme.

OSN nepopiratelně čelí výzvám. Stejně jako každá organizace se dnes musí přizpůsobit měnící se realitě. V procesu reformy a zdokonalování je však klíčové neztratit ani nezkreslit její základní význam – nejen ten, který byl koncipován při založení Organizace spojených národů, ale i ten, který získala v průběhu svého složitého vývoje.

V tomto ohledu je vhodné připomenout, že od roku 1945 se počet členských států OSN téměř čtyřnásobně zvýšil. Organizace, která vznikla z iniciativy několika významných zemí, se v průběhu desetiletí nejen rozrostla, ale také vstřebala množství různých kultur a politických tradic, získala rozmanitost a stala se skutečně multipolární dlouho předtím, než se jím stal svět. Potenciál, který je v systému OSN obsažen, se teprve začíná rozvíjet a já jsem si jistý, že v nastupující nové éře se tak stane, a to rychleji.

Jinými slovy, země globální většiny nyní přirozeně tvoří přesvědčivou většinu v Organizaci spojených národů, což znamená, že její struktura a řídící orgány musí být uvedeny do souladu s touto skutečností, která bude mimochodem mnohem více v souladu se základními principy demokracie.

Nebudu popírat, že v současné době neexistuje jednomyslná shoda ohledně toho, jak by měl být svět uspořádán nebo na jakých principech by měl být založen v nadcházejících letech a desetiletích. Vstoupili jsme do dlouhého období zkoumání, kdy jsme se do značné míry snažili najít cestu. Kdy se konečně zformuje nový, udržitelný systém a jeho rámec, není známo. Musíme být připraveni na to, že sociální, politický a ekonomický vývoj bude po dlouhou dobu nepředvídatelný a občas i poměrně nestálý.

Aby si každý udržel jasný směr a vytrval na správné cestě, potřebuje pevný základ. Podle našeho názoru jsou to v první řadě hodnoty, které v národních kulturách dozrávají po staletí. Kultura a historie, etické a náboženské normy, vliv geografie a prostoru – to jsou základní prvky, které dávají vzniknout civilizacím, osobitým komunitám budovaným po staletí a definujícím národní identitu, hodnoty a tradice. To vše slouží jako referenční body, které nám umožňují proplouvat bouřemi rozbouřeného oceánu mezinárodního života.

Tradice jsou vždy jedinečné, osobité a pro každého jedinečné. Jejich respekt je první a nejdůležitější podmínkou pro úspěšný rozvoj mezinárodních vztahů a řešení vznikajících problémů.

Svět zažil pokusy o sjednocení, o vnucení údajně univerzálního modelu, který odporoval kulturním a etickým tradicím většiny národů. Sovětský svaz se toho ve své době provinil, když vnucoval svůj politický systém. O tom víme. Upřímně řečeno, nemyslím si, že by s tím někdo polemizoval. Pak štafetu převzaly Spojené státy. Evropa byla také zcela jiná. V obou případech nic nefungovalo. Povrchní, umělé, a zvláště když je vnucováno zvenčí, dlouho nevydrží. A ti, kdo ctí své vlastní tradice, zpravidla nezasahují do tradic jiných.

Dnes, na pozadí mezinárodní nestability, se zvláštní pozornosti věnuje jedinečnému základu pro rozvoj, nezávislému na mezinárodních turbulencích. A vidíme, jak se země a národy obracejí právě k těmto základům. To se děje nejen ve většině zemí; k tomuto bodu dospívají i západní společnosti. Pokud se každý vydá touto cestou, zaměří se na sebe a nebude se plýtvat zbytečnými ambicemi, bude snazší najít společnou řeč s ostatními.

Současné interakce Ruska se Spojenými státy slouží jako příklad. Naše země, jak je dobře známo, mají mnoho neshod a naše názory na mnoho globálních otázek se střetávají. Pro takové velmoci je to normální; ve skutečnosti je to naprosto přirozené. Klíčem je, jak tyto neshody vyřešit a do jaké míry je lze vyřešit mírovou cestou.

Současná administrativa Bílého domu, myslím, že budete souhlasit, vyjadřuje své zájmy a touhy přímo, někdy bez obalu, ale bez zbytečného pokrytectví. Vždy je lepší jasně pochopit, co ten druhý chce a čeho se snaží dosáhnout, než se snažit uhodnout skutečný význam v sérii nejasností, nejasností a vágních náznaků.

Vidíme, že současná americká administrativa se řídí především zájmy své vlastní země – tak, jak je chápe. Věřím, že je to racionální přístup.

Ale pak, promiňte, Rusko si také vyhrazuje právo řídit se našimi národními zájmy, jedním z nich je mimochodem obnovení plnohodnotných vztahů se Spojenými státy. A bez ohledu na rozdíly, pokud se k sobě budeme chovat s respektem, pak vyjednávání – i to nejtvrdší a nejvytrvalejší – nakonec povede ke konsensu, což znamená, že jsou nakonec možná vzájemně přijatelná řešení.

Multipolarita a polycentrismus jsou dlouhodobé reality. Jak rychle a efektivně dokážeme na tomto základě vytvořit udržitelný světový řád, závisí na každém z nás. A takový řád, takový model, je v moderním světě možný pouze díky společnému úsilí, práci, na které se podílí všichni. Opakuji, doby, kdy malá skupina nejmocnějších národů rozhodovala o tom, jak by měl žít zbytek světa, jsou nenávratně pryč.

Tohle stojí za to si připomenout pro ty, kteří nostalgicky spomínají na koloniální časy, kdy bylo běžné dělit národy na ty rovnocenné a ty rovnocennější. Orwellova fráze je dobře známá.

Nikdy pro nás – pro nás, pro Rusko – nebylo charakteristické takové rasistické chápání problémů; takový postoj k jiným národům, jiným kulturám nikdy nebyl a nikdy nebude charakteristický pro Rusko.

Zastáváme se rozmanitosti, polyfonie a symfonie hodnot. Svět, jak jistě budete souhlasit, vypadá nudně, když je monotónní. Rusko mělo bouřlivý a těžký osud. Samotné formování ruské státnosti bylo neustálým bojem o překonání obrovských historických výzev.

Neříkám, že se jiné země vyvíjely ve „skleníkovém“ prostředí – samozřejmě že ne. Ruská zkušenost je však v mnoha ohledech jedinečná, stejně jako země, kterou vytvořila. To neznamená výlučnost ani nadřazenost; je to jednoduše prohlášení o naší jedinečnosti.

Zažili jsme četné otřesy, které daly světu podnět k velmi různorodým reflexím – negativním i pozitivním. Díky našemu historickému zázemí jsme však lépe připraveni na složitou, nelineární a nejednoznačnou globální situaci, v níž všichni čelíme vyhlídce žít.

Přes všechna ta vzestupy i pády Rusko dokázalo jednu věc: bylo, je a vždy bude. Jeho role ve světě se mění, to chápeme, ale zůstává stálou silou, bez níž je obtížné a často nemožné dosáhnout harmonie a rovnováhy. Tato ověřená skutečnost – prověřená historií a časem – je nezpochybnitelná.

Ale v dnešním multipolárním světě lze této harmonie, této rovnováhy, o které jsem mluvil, dosáhnout samozřejmě pouze společnou, důvěrnou prací. A ujišťuji vás, že Rusko je na takovou práci připraveno.

Děkuji za pozornost. Moc děkuji.

F. Lukjanov:  Vladimire Vladimiroviči, moc vám děkuji za tak obsáhlý…

Vladimir Putin:  Nudím vás? Promiňte.

F. Lukjanov:  Ne, teprve jste začal. (Smích.) Ale hned jste udal tón naší konverzaci, takže se jistě budeme moci věnovat mnoha tématům, která tu byla nastolena.

Navíc se skutečně polycentrický, multipolární svět teprve začíná popisovat. Je ve skutečnosti tak složitý, jak jste zmínil ve svém projevu, že prozatím můžeme, jako ve starém podobenství, pouze: každý se dotkne části těla slona a myslí si, že je to celý slon, i když ve skutečnosti je to jen jeho část.

V. Putin:  Víte, tohle nejsou jen prázdná slova. Mluvil jsem z vlastní zkušenosti. Někdy se my, i já, potýkáme s velmi specifickými problémy, které je třeba řešit v té či oné části světa. A za starých časů, když existoval Sovětský svaz, byl jeden blok, pak další blok, cokoli – v rámci bloku se dohodli a jelo se.

Ne, říkám vám upřímně, už se mi to v životě stalo několikrát, kdy jsem si říkal: mám udělat tohle nebo tamto? Pak si pomyslím: ne, to nemůžu udělat, protože to ovlivní toho a toho, je to takhle lepší. A pak: ne, ale když to udělám, ovlivní to toho a toho. To je skutečné. A upřímně řečeno, bylo několikrát, kdy jsem řekl: neuděláme vůbec nic. Pravda je. Protože škody způsobené přijatými opatřeními budou větší než jen vytrvalost a trpělivost.

Taková je dnešní realita – nic jsem si nevymyslel: tak, jak to chodí v reálném životě, v praxi – to jsem řekl.

F. Lukjanov:  Zajímal jste se ve škole o šachy?

V. Putin:  No, miloval jsem šachy.

F. Lukjanov:  Dobře, pak budu pokračovat v tom, co jste právě řekl o praxi. Vskutku, nejenže se mění teoretické chápání, ale praktické akce na globální scéně nemohou být stejné jako dříve.

Zejména v předchozích desetiletích se mnozí spoléhali na instituce, mezinárodní organizace, struktury a struktury v rámci států, které byly uzpůsobeny k řešení specifických problémů.

Mnoho odborníků, a o tom jsme mluvili i v předchozích dnech na Valdaji, nyní říká, že instituce z různých důvodů buď oslabují, nebo dokonce ztrácejí svou efektivitu, a že vedoucí pracovníci a manažeři nesou mnohem větší odpovědnost než dříve.

V tomto ohledu mám na vás otázku: necítíte se někdy jako, víte, Alexandr I. na Vídeňském kongresu, který osobně vedl jednání o novém světovém řádu? To jste přesně vy, jen vy sám.

V. Putin:  Ne, nevěřím. Alexandr I. byl císař a já jsem prezident zvolený lidem na pevně stanovené období – to je velký rozdíl. To je první věc.

Za druhé, Alexandr I. skutečně sjednotil Evropu silou a porazil nepřítele, který napadl naše území. Pamatujeme si, co udělal – Vídeňský kongres a tak dále a tak dále. Pokud jde o to, kam svět směřuje, nechť se k tomu vyjádří historici; je to diskutabilní: bylo nutné všude obnovit monarchie a pokusit se trochu otočit kolo dějin? Nebylo by lepší podívat se na trendy a přijít s něčím, co by posunulo vpřed a vedlo tento proces? To je pravda, k vaší otázce to, apropos, jak se říká, nesouvisí.

Pokud jde o moderní instituce, v čem je problém? Zhoršily se právě v období, kdy se jednotlivé země, respektive „kolektivní Západ“, pokoušely využít situace po studené válce tím, že se prohlásily za vítěze. Zaprvé začaly všem vnucovat všechno. Zadruhé, všichni ostatní postupně, zpočátku potichu, pak stále aktivněji, začali klást odpor.

Během počátečního období – po rozpadu Sovětského svazu – západní struktury nacpaly značný počet svých zaměstnanců do starých formátů. A všichni tito zaměstnanci, striktně dodržující pokyny, které obdrželi od washingtonského regionálního výboru, jednali, upřímně řečeno, velmi hrubě, bez ohledu na cokoli a na kohokoli.

A to vedlo mimo jiné k tomu, že se Rusko na tyto instituce úplně přestalo obracet, protože věřilo, že se tam nedá nic dělat. K čemu byla OBSE vytvořena? K řešení složitých situací v Evropě. A k čemu se to všechno scvrklo? Veškeré aktivity OBSE se scvrkly na to, aby se z ní stala jakási platforma pro diskusi například o lidských právech v postsovětském prostoru.

No, poslouchejte. Ano, problémů je spousta. Tak co, není jich v západní Evropě dost? Podívejte, teď, myslím, nedávno, dokonce i americké ministerstvo zahraničí upozornilo na to, že se ve Spojeném království objevily problémy s lidskými právy. Zdá se to jako nesmysl, ale Bůh žehnej těm, kteří na to upozornili.

Ale tohle se jen tak neobjevilo – tyto problémy existovaly vždycky. Tyto mezinárodní organizace se prostě začaly profesionálně zabývat Ruskem a postsovětským prostorem. Ale k tomu nebyly vytvořeny. A to platí v mnoha oblastech.

Proto do značné míry ztratily svůj význam, ten význam, který měly, když byly vytvořeny v předchozím referenčním rámci, kdy existoval Sovětský svaz, Východní blok a Západní blok. Proto zdegenerovaly. Ne proto, že by byly špatně konstruovány, ale proto, že přestaly dělat to, k čemu byly stvořeny.

Ale neexistuje jiná cesta, než hledat řešení založená na konsensu. Mimochodem, postupně jsme dospěli do bodu, kdy potřebujeme vytvářet instituce, kde se problémy řeší ne tak, jak se snažili naši západní kolegové, ale skutečně na základě konsensu, skutečně na základě koordinovaných postojů. Tak vznikla Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO).

Jaký byl jeho původní původ? Potřeba regulovat hraniční vztahy mezi bývalými sovětskými republikami a Čínskou lidovou republikou. A fungovalo to velmi dobře, velmi dobře. A začali jsme rozšiřovat jeho působnost. A ono se to rozjelo! Rozumíte?

Tak vznikla skupina BRICS. Když mě navštívil indický premiér a předseda Čínské lidové republiky, navrhl jsem tříčlennou schůzku v Petrohradu. Zrodila se RIC – Rusko, Indie a Čína. Dohodli jsme se, že: a) se setkáme; b) rozšíříme tuto platformu pro spolupráci našich ministrů zahraničí. A tak to dopadlo.

Proč? Protože všichni účastníci procesu, navzdory některým vzájemným neshodám, okamžitě viděli, že platforma je celkově dobrá a nikdo se nesnaží za každou cenu prosazovat svůj vlastní program. Všichni chápali, že je třeba najít rovnováhu.

Ihned poté požádaly o připojení se k nám také Brazílie a Jihoafrická republika a zrodila se BRICS. Byli to přirození partneři, které spojovala společná myšlenka, jak budovat vztahy a nacházet vzájemně přijatelná řešení. Začali se sdružovat do organizací.

Totéž se začalo dít po celém světě, když jsem právě hovořil o regionálních organizacích. A podívejte se, jak roste autorita těchto organizací. To je zárukou, že nový, komplexní, multipolární svět má stále šanci na udržitelnost.

F. Lukjanov:  Ve svém projevu jste použil krásnou a známou metaforu o páčidle: že proti páčidlu neexistuje žádné protiopatření, pokud se neobjeví jiné. To platí i pro instituce, protože opět, když instituce selžou, zbývá páčidlo – jinými slovy vojenská síla, která se nepochybně opět dostala do popředí mezinárodních vztahů.

Probíhá spousta diskusí a na Valdajském fóru jsme měli celou sekci na toto téma – co je to nová válka, moderní válčení? Je zřejmé, že se to změnilo. Jak byste jako vrchní velitel a jednoduše jako významný politik zhodnotil, co se ve válce změnilo?

V. Putin:  To je velmi specifická otázka, ale přesto je samozřejmě velmi důležitá, bezpochyby.

Zaprvé, nevojenské metody řešení vojenských otázek vždy existovaly, ale nyní, s technologickým pokrokem, nabývají nového významu a produkují nové účinky. Co tím myslím? Informační útoky, ovlivňování politického vědomí země potenciálního protivníka a pokusy o korumpování tohoto vědomí.

A víte, co mě právě napadlo? Nedávno mi bylo řečeno, že se oživuje ruská tradice: dívky, mladé ženy chodí na akce, když jsou na dovolené, do barů a tak dále, v kokošnících, neboli ruském oděvu. Víte, tohle není vtip – dělá mi to velkou radost. Proč? Protože to znamená, že navzdory všem svým pokusům o korumpování ruské společnosti zevnitř naši oponenti nedosahují žádných výsledků; naopak dosahují opačného efektu.

A skutečnost, že mladí lidé mají takovou vnitřní ochranu před jakýmikoli pokusy o ovlivnění veřejného vědomí zevnitř, je velmi dobrá věc. Vypovídá to o zralosti a síle ruské společnosti. Ale to je jen jedna strana mince. Zároveň se objevují pokusy o poškození ekonomiky, finančního sektoru a tak dále, což je samozřejmě velmi nebezpečné.

Ale pokud mluvíme o čistě vojenské složce, je zde jistě spousta inovací, samozřejmě spojených s technologickým pokrokem. Každý o tom slyšel, ale stejně to řeknu: bezpilotní systémy. A ve třech prostředích: ve vzduchu, na souši a na vodě. Patří sem bezpilotní systémy, bezpilotní čluny, platformy používané na souši a bezpilotní letouny.

Navíc, tohle všechno má dvojí užití. Víte, to je velmi důležité; je to jedna ze zvláštností dnešní doby. Mnoho věcí, které se aktivně používají v boji, má dvojí užití. Vezměte si bezpilotní letouny. Kde je lze použít? V medicíně, při dopravě potravin, při přepravě užitečného nákladu – všude. A v boji.

To si žádá vývoj dalších systémů: průzkumu a elektronického boje. To mění taktiku ozbrojeného konfliktu a mnoho se mění i na bojišti. Už neexistují guderovské klíny ani rybalkovské průlomy z druhé světové války; tanky se nyní používají úplně jiným způsobem. Ne k prořezávání a prorážení nepřátelské obrany, ale k podpoře pěchoty a z nepřímých pozic. I to je nezbytné, ale pořád je to trochu jiné.

Ale víte, co je nejdůležitější? Rychlost změn. Hodně se toho může změnit za měsíc, za týden. Říkal jsem to už mnohokrát: něco použijeme a pak se najednou použití přesných zbraní, řekněme, včetně zbraní dlouhého doletu, což je dnes také velmi důležitá součást, stane méně efektivním.

Proč? Protože nepřítel používá nejnovější systémy elektronického boje. Uvědomil si, co se děje, a přizpůsobil se. To znamená, že musíme najít protilék během několika dní, týdne. To se děje neustále, což je klíčové, jak na bojišti, tak ve výzkumných centrech. To jsou moderní změny, to jsou vážné inovace v moderním válčení.

Všechno se mění kromě jedné věci: statečnosti, odvahy a hrdinství ruského vojáka, na kterého jsme všichni velmi hrdí. Když říkám „Rusové“, nemyslím tím lidi, kteří jsou ve svých pasech etnicky čistě Rusové – naši kluci si toho všimli a lidé různého vyznání a národnosti si toho všimli. Všichni hrdě říkají: „Jsem ruský voják.“ A to je pravda.

Proč? Dovolte mi, abych vám v tomto ohledu připomněl Petra Velikého. Co řekl Petr Veliký? Kdo je Rus? Ti, kteří vědí – dobře pro ně; ti, kteří ne – vám to řeknu, vám to připomenu. Petr Veliký řekl: „Rus je ten, kdo miluje Rusko a slouží mu.“

F. Lukjanov:  Děkuji.

Pochopil jsem nápovědu ohledně kokošníků; příště bude vhodné oblečení.

V. Putin: Kokošnik nepotřebujete.

F. Lukjanov:  Ne? Dobře, jak říkáte.

Vladimire Vladimiroviči, vážně, zmínil jste rychlost, tempo změn. Je to skutečně ohromující; všechno se mění neuvěřitelně rychle, jak ve vojenské, tak i v civilní sféře. Ale zdá se, že v nadcházejících letech a desetiletích neuvidíme nic jiného; tak to prostě bude.

Před více než třemi lety, když začala speciální vojenská operace, se objevila kritika ruské armády a našeho státu, že jsme v některých oblastech zaostávali, a proto s tím souvisely i některé z neúspěchů, ke kterým došlo.

Zaprvé, podle vašeho názoru, dohnali jsme za tu dobu, co jsme měli dohnat?

Za druhé, když už mluvíme o ruských vojácích, jak hodnotíte současnou situaci na frontě?

V. Putin:  Zaprvé, nejde o to, že bychom zaostávali, ale spíše o to, že existují určité věci, které jsme si opravdu nevšimli. Nejde o to, že bychom něco chtěli udělat, ale neměli jsme čas to dokončit; ne, existují určité věci, které jsme si opravdu nevšimli. To je zaprvé.

Za druhé. Bojujeme, vyrábíme vojenskou techniku. A mnoho zemí proti nám bojuje, všechny země NATO proti nám bojují. Samy to už netají. A bohužel existují i ​​instruktoři – a ti se skutečně účastní bojových operací – ze západních zemí. V Evropě bylo vytvořeno speciální centrum, které v podstatě podporuje vše, co ukrajinské ozbrojené síly dělají: dodává informace, přenáší zpravodajské informace z vesmíru, dodává zbraně a cvičí. A opakuji, instruktoři se podílejí nejen na výcviku, ale také na vývoji rozhodnutí a někdy i na jejich realizaci.

Takže je to pro nás samozřejmě vážná výzva. Ruská armáda, ruský stát a ruský obranný průmysl se jí ale rychle přizpůsobily.

Říkám, bez jakékoli nadsázky – a to není hyperbola, ani nadsázka, víte, to není chlubení – myslím si, že ruská armáda je dnes nejvíce bojeschopnou armádou, a to jak z hlediska výcviku svého personálu, tak z hlediska technických možností, z hlediska schopnosti je používat a modernizovat, dodávat nové typy zbraní do fronty, a dokonce i z hlediska bojové taktiky.

Toto je možná odpověď na vaši otázku.

F. Lukjanov:  Naši partneři i váš partner v zahraničí nedávno přejmenovali Ministerstvo obrany na Ministerstvo války. Zdá se, že je to totéž, ale jak se říká, je tu nuance. Myslíte si, že tyto názvy mají nějaký skutečný význam?

V. Putin:  Dalo by se říct ne, nebo že jak loď pojmenujete, tak i popluje. Na tom asi něco je, ale zní to trochu agresivně – „ministerstvo války“. Máme ministerstvo obrany a to jsme vždycky předpokládali a vždycky budeme. Nemáme žádné agresivní úmysly vůči třetím zemím. Máme ministerstvo obrany a cílem ministerstva obrany je zajistit bezpečnost ruského státu a lidu Ruské federace.

F. Lukjanov:  A on si dělá legraci jako papírový tygr?

V. Putin:  Papírový tygr… Už jsem říkal, že Rusko celé ty roky nebojuje s ukrajinskými ozbrojenými silami, ne s Ukrajinou, ale prakticky se všemi zeměmi NATO.

Když už mluvíme o… Ano, ptal jste se, co se děje na linii kontaktu. No, teď se vrátím k „tygrům“.

Takže naše jednotky sebevědomě postupují prakticky po celé linii kontaktu. Na severu je skupina „Sever“ – v Charkovské oblasti je město Vovčansk a v Sumské oblasti vesnice Junakovka, kterou jsme právě dostali pod kontrolu. Vovčansk jsme z poloviny dobyli – myslím, že je to jen otázka času; naše jednotky brzy obsadí zbytek. Postupně se tam vytváří bezpečnostní zóna a tato práce probíhá hladce a klidně podle plánu.

Západní skupina vojsk prakticky dobyla jedno z těchto velkých sídel – ne dobyla, ale dvě třetiny – Kupjansk. Centrum je již v našich rukou. Boje probíhají v jižní části města. Další poměrně velké město, Kirovsk, se dostalo zcela pod naši kontrolu.

Jižní skupina již vstoupila do města Kostjantynivka, které je již jednou z hlavních obranných linií. Kostjantynivka, Slovjansk a Kramatorsk jsou linie, které ukrajinské ozbrojené síly budují s pomocí západních specialistů již přes 10 let. Ale naše jednotky tam už vstoupily a boje tam probíhají. Vstoupily také do Seversku, což je také poměrně velká osada, a boje tam probíhají.

Skupina Střed je aktivní a efektivní, provádí operace. Do města Krasnoarmejsk vstoupili, myslím, z jižní části. V Krasnoarmejsku probíhají boje. Nebudu zacházet do detailů, částečně proto, že nechci informovat naše protivníky, jakkoli to může znít zvláštně. Co tím myslím? Protože jsou v chaosu; vlastně nechápou, co se tam děje. Takže nemá smysl jim říkat, co se tam děje, nebo jim dávat nějaké další informace. Ale naši kluci tam pracují sebevědomě.

Pokud jde o skupinu Vostok, ta se poměrně sebejistě, rychlým tempem, pohybuje severní částí Záporožské oblasti a částečně i Dněpropetrovskem.

Dněpropetrovská skupina se také cítí velmi bezpečně a operuje sebevědomě. Kontrolujeme přibližně… téměř 100 procent Luhanské oblasti, takže zbývá, myslím, 0,13 procenta, které kontroluje nepřítel. Nepřítel stále kontroluje asi 19 procent Doněcké oblasti. Záporožská a Chersonská oblast tvoří asi 24-25 procent. A všude, chci zdůraznit, ruští vojáci sebevědomě drží strategickou iniciativu.

Ale pokud jsme ve válce s celým blokem NATO a postupujeme vpřed, postupujeme, cítíme se sebejistě, a je to jen papírový tygr – co je pak NATO? Co vůbec představuje?

Ale nevadí. Nejdůležitější pro nás je být si jistí sami sebou a my si jistí jsme.

F. Lukjanov:  Děkuji.

A tady jsou papíroví tygři od dětí – nastříhejte a sestavte. Dejte jednoho prezidentu Trumpovi, až se s nimi setká.

V. Putin:  Ne, máme svůj vlastní vztah, víme, co si navzájem dát. Jsme v tom velmi uvolnění, víte.

Nevím, v jakém kontextu to bylo řečeno, nebo jestli to bylo řečeno ironicky. Na tom něco je, chápete… Řekl svému partnerovi: tohle je papírový tygr. A co by asi mohlo následovat? Tak běžte a vyřešte si toho papírového tygra. Ale tam se věci dějí jinak.

Jaký je dnes problém? Ukrajinské ozbrojené síly dostávají dostatek zbraní; dodávají tolik, kolik potřebují. V září ztratily ukrajinské ozbrojené síly přibližně 44 700 mužů. Téměř polovina z nich byla nevratná. Během této doby bylo mobilizováno, myslím, jen přes 18 000. Asi 14 500 se jich vrátilo po zotavení z nemocnic. Podívejte se, když sečtete, kolik bylo mobilizováno, kolik se vrátilo z nemocnic a kolik jich bylo ztraceno, dostanete ztrátu 11 000. Za měsíc. Takže nejenže na linii kontaktu není žádná náhrada, ale ve skutečnosti jich klesá.

Navíc, pokud se podíváme na čísla od ledna do srpna letošního roku, dezertovalo přibližně 150 000 lidí. Během stejného období bylo naverbováno 160 000 lidí. Ale 150 000 dezertérů je hodně. A vzhledem k současným, rostoucím ztrátám, i když minulý měsíc byly o něco vyšší, to znamená, že existuje jen jedna možnost: snížit věk pro mobilizaci. Ale to nebude fungovat.

Podle našich a mimochodem i západních expertů je nepravděpodobné, že by to přineslo pozitivní výsledek, protože není čas na přípravu. Naše jednotky postupují každý den. Víte, v čem je problém? Nezískavají oporu, necvičí svůj personál a navíc jejich ztráty jsou větší než jejich schopnost je na bojišti nahradit. To je ten problém.

Proto by bylo lepší, kdyby kyjevské vedení přemýšlelo o tom, jak dosáhnout dohody. O tom jsme mnohokrát diskutovali a navrhovali to.

F. Lukjanov:  Máme na všechno dostatek personálu?

V. Putin:  Máme toho dost. Zaprvé, samozřejmě bohužel máme také ztráty, ale ty jsou mnohonásobně menší než ty, které utrpěly ukrajinské ozbrojené síly, mnohonásobně menší.

A pak, vidíte, jaký je v tom rozdíl? Naši kluci k nám přicházejí sami, hlásí se do armády; jsou to v podstatě dobrovolníci. Neděláme žádnou masovou mobilizaci, natož nucenou mobilizaci, jako to dělá kyjevský režim. Nevymyslel jsem si to, věřte mi, tohle jsou objektivní čísla a potvrzují to i Západní lidé: 150 000 dezertérů [v ukrajinských ozbrojených silách] od ledna do srpna. A proč? Lidé byli sebráni z ulic a utíkají – a právem. Nabádám je k útěku. Také je nabádáme ke kapitulaci, ale je pro ně těžké se vzdát, protože je buď zabijí bariérové ​​oddíly, když vidí někoho, kdo se snaží vzdát, nebo je sestřelí drony. A drony jsou často ovládány žoldáky ze všech možných zemí; na Ukrajince jim nezáleží; prostě je zabijí a tím to končí. A armáda je ve skutečnosti jednoduchá armáda dělníků a rolníků tam, na Ukrajině. Elita nebojuje, jen posílá své občany na masakr, a to je vše. Proto je tolik dezertérů.

Máme to samé; vždycky se to děje během ozbrojených konfliktů. Jsou lidé, kteří opouštějí své jednotky bez povolení. Ale ve srovnání s tím, co se děje tam, jsou menšinou, chápete? Menšinou. A tam je to masová situace. V tom spočívá problém. Snížení věku pro nástup do základní služby na 21 nebo 18 let problém nevyřeší; musíme to pochopit. Doufám, že vůdci kyjevského režimu k tomuto porozumění dojdou a konečně najdou sílu se posadit k jednacímu stolu.

F. Lukjanov:  Děkuji.

Vážení přátelé, ptejte se na cokoli.

Ivan Safrančuk, chápu.

I. Safrančuk:  Vladimire Vladimiroviči, mnohokrát Vám děkuji za Váš velmi zajímavý úvodní projev a již ve Vaší výměně názorů s Fjodorem Alexandrovičem jste nastavil vysokou laťku pro diskusi.

Toto téma již bylo naznačeno ve vašem projevu, ale rád bych ho rozvedl. Překvapilo vás něco na radikálních změnách, ke kterým v posledních letech došlo? Například drzost, s níž se proti nám mnoho Evropanů postavilo, a někteří se přestali stydět za svou účast v Hitlerově koalici.

Koneckonců, existují věci, které si ještě nedávno bylo těžké představit. Bylo tam nějaké skutečné překvapení? Jak je to možné? Říkal jste, že v moderním světě musíte být připraveni na cokoli; může se stát cokoli, ale ještě nedávno se zdálo, že existuje větší předvídatelnost. Takže v tomto rychlém tempu změn, bylo něco, co vás skutečně překvapilo?

V. Putin:  Zpočátku… Celkově vzato ne, nic mě moc nepřekvapilo; docela jsem si představoval, jaké to bude. Ale i tak mě překvapila taková ochota, ba dokonce touha, přehodnotit všechno pozitivní v minulosti.

Podívejte, zpočátku to bylo velmi opatrné, s zkoumáním, ale přesto na Západě začali srovnávat stalinistický režim a fašistický režim v Německu, nacistický režim, Hitlerův režim, začali je dávat na stejnou úroveň. To všechno jsem viděl velmi dobře, sledoval jsem to. Začali zmiňovat pakt Molotov-Ribbentrop a stydlivě zapomínali na Mnichovskou dohodu z roku 1938, jako by se nestala, jako by premiér [Velké Británie] nepřijel do Londýna po schůzce v Mnichově a nezamával s Hitlerem na schodech letadla dohodou: „Podepsali jsme dohodu s Hitlerem!“ zamával s ní. „Přinesl jsem mír!“ Ale i tehdy byli ve Velké Británii lidé, kteří říkali: „Válka je nyní nevyhnutelná“ – byl to Churchill. Chamberlain řekl: Přinesl jsem mír. A Churchill odpověděl: válka je nyní nevyhnutelná. Tato hodnocení už tehdy padla.

Říkali: pakt Molotov-Ribbentrop je hrůza, oni se spolčili s Hitlerem, Sovětský svaz se spolčil s Hitlerem. A přesto jste se den předtím s Hitlerem spolčili a rozdělili Československo. Jako by se to nikdy nestalo! Propaganda – ano, můžete lidem vtloukat do hlavy všechny tyto nesrovnalosti, ale ve skutečnosti víme, jak to doopravdy bylo. Toto je první část baletu Marlezon.

Pak se to zhoršilo. Nejenže začali ztotožňovat stalinistický a hitlerovský režim, ale také se snažili úplně zapomenout na výsledky Norimberského procesu. Je to zvláštní, protože byli účastníky společného boje a Norimberský proces byl společným úsilím, konaným proto, aby se něco podobného neopakovalo. Ale začali dělat i to. Začali bourat pomníky sovětským vojákům a dalším, kteří bojovali proti nacismu.

Chápu, že v tom byly ideologické otázky. Právě jsem to řekl z pódia, že když Sovětský svaz prosazoval svou politiku, když vnucoval svůj politický systém východní Evropě – ano, to všechno je pochopitelné. Ale co s tím mají společného lidé, kteří bojovali proti nacismu a položili své životy? Nestáli v čele Stalinova režimu, nedělali žádná politická rozhodnutí; prostě obětovali své životy na oltáři vítězství nad nacismem. Oni to začali a tak to pokračovalo a tak to pokračovalo…

Ale i tak bylo překvapivé, že konec nebyl v dohledu, zdánlivě jen proto, že, ujišťuji vás, to souviselo s Ruskem a bylo potřeba to někam odsunout.

Víte, chtěl jsem jít na pódium, ale nevzal jsem si s sebou knihu. Chtěl jsem vám tam něco přečíst a pak jsem na to prostě zapomněl a nechal to tady. Co chci říct? Mám doma na stole svazek Puškina. Někdy, když mám pět minut na jídlo, se do něj rád ponořím. Je to samo o sobě zajímavé, příjemné čtení a kromě toho se rád ponořím do atmosféry, cítím, jak tehdy lidé žili, co dýchali, co si mysleli.

Zrovna včera jsem to otevřel, prolistoval a narazil na báseň. Všichni víme, ruská část [přítomných v sále] jistě zná, báseň Michaila Jurjeviče Lermontova „Borodino“: „Řekni mi, strýčku, že to není nadarmo…“ a tak dále. Ale nikdy jsem nevěděl, že Puškin na toto téma psal. Četl jsem to a udělalo to na mě velmi vážný dojem, protože to vypadá, jako by to Alexandr Sergejevič napsal včera a jako by mi říkal: poslouchej, jdeš do Valdajského klubu, vezmi si to s sebou, přečti to tam svým klukům a řekni jim, co si o tom myslím.

Abych byl upřímný, styděl jsem se a říkal si, dobře. Ale protože už ta otázka padla a já mám tu knihu u sebe, mohu se zeptat? Je to zajímavé. Odpovídá na mnoho otázek. Jmenuje se to „Borodinské výročí“.

Velký den Borodina

Připomínáme si to bratrskou pohřební hostinou,

Stále říkali: „Kmeny šly,

Vyhrožování Rusku katastrofou;

Nebyla tu snad celá Evropa?

A čí hvězda ji vedla!..

Ale stali jsme se pevnou patou

A oni přijali nápor hrudí

Kmeny poslušné pyšné vůli,

A nerovný spor byl vyrovnaný.

No a co? Jeho katastrofální útěk,

Chlubení se, teď zapomněli;

Zapomněli na ruský bajonet a sníh,

Pohřbil jejich slávu v poušti.

Znovu je láká známá hostina –

Krev Slovanů je pro ně opojná;

Ale kocovina pro ně bude těžká;

Ale spánek hostů bude dlouhý

Na stísněné, chladné kolaudační oslavě,

Pod obilím severních polí!

(Potlesk.)

Tady je řečeno všechno. Znovu jsem přesvědčen, že Puškin je naše všechno. Mimochodem, Alexandr Sergejevič se nechal unést ještě víc; já to číst nebudu, ale vy si to můžete přečíst, pokud chcete. Je to z roku 1831.

Víte, mnoha lidem se nelíbí samotná existence Ruska a všichni se chtějí nějak podílet na této historické události – způsobit nám „strategickou porážku“ – a těžit z ní: kousnout sem, kousnout tam… Rád bych udělal takové expresivní gesto, ale tady [v sále] je spousta dam… To se nestane.

F. Lukjanov:  Chci upozornit na velmi důležité srovnání. Polský prezident Nawrocki, myslím, že to doslova řekl v rozhovoru předevčírem…

V. Putin: Mimochodem, dále [v básni] je něco o Polsku.

F. Lukjanov:  Ano, no, samozřejmě, náš milovaný partner. Takže v jednom rozhovoru řekl, že neustále mluví s generálem Pilsudským, diskutuje s ním o různých otázkách, včetně vztahů s Ruskem. A vy s Puškinem. To se k sobě moc nehodí.

Vladimir Putin:  Víte, Pilsudski byl postava, která byla nepřátelská vůči Rusku a tak dále, a zdá se mi, že pod jeho vedením a vedeno jeho myšlenkami Polsko před druhou světovou válkou udělalo mnoho chyb. Koneckonců, Německo jim nabídlo mírové řešení otázky Gdaňsku a Gdaňského koridoru, ale tehdejší polské vedení to kategoricky odmítlo a nakonec se stalo první obětí nacistické agrese.

A Polsko zcela odmítlo ještě něco jiného – ale historici to pravděpodobně vědí – tehdy Polsko odmítlo pomoc Sovětského svazu Československu. Sovětský svaz byl připraven tak učinit; máme dokumenty v našich archivech, sám jsem si je všechny přečetl. Když byly nóty Polsku psány, Polsko prohlásilo, že za žádných okolností nedovolí ruským vojskům pomáhat Československu, a pokud sovětská letadla vzlétnou, Polsko je sestřelí – a nakonec se stalo první obětí nacistické agrese.

Pokud si dnešní vrcholná politická rodina v Polsku také pamatuje, chápe všechny složitosti a zvraty historických epoch různého druhu, a má tyto chyby na paměti při konzultacích s Pilsudským, pak by to vlastně bylo dobře.

F. Lukjanov:  Ale existuje podezření, že tam je trochu jiný kontext.

Dobře. A teď prosím, kolegové, otázky.

Profesor Marand a Írán.

M. Marandi (v překladu) :  Děkuji vám za příležitost položit otázku, pane prezidente. Také chci poděkovat Valdai; je to skvělá konference.

Samozřejmě jsme všichni smutní, protože v posledních dvou letech jsme byli svědky genocidy v Gaze, utrpení žen a dětí, které jsou trýzněny dnem i nocí. A nedávno jsme byli svědky toho, jak prezident Trump předložil mírový návrh, který působil jako nabídka kapitulace, zejména když byl předložen Tonymu Blairovi, vzhledem k jeho historii v těchto vztazích.

Co může Ruská federace udělat pro ukončení této smutné situace?

Děkuju.

Vladimir Putin: Situace v Gaze je hrůznou událostí v historii, v moderní lidské historii. Dokonce se objevily zprávy, že prozápadní generální tajemník OSN pan Guterres veřejně prohlásil, že Gaza se stala největším dětským hřbitovem na světě. Co může být tragičtějšího a smutnějšího?

Pokud jde o návrh prezidenta Trumpa ohledně Gazy, víte – možná vás to překvapí – ale Rusko je obecně připraveno jej podpořit. Samozřejmě za předpokladu – musíme předložené návrhy pečlivě prozkoumat – že povede k konečnému cíli, o kterém jsme vždycky mluvili.

Rusko se vždy – počínaje rokem 1948 a poté v roce 1974, kdy byla přijata příslušná rezoluce Rady bezpečnosti OSN – zasazovalo o vytvoření dvou států: Izraele a palestinského státu. A to je podle mého názoru klíčem ke konečnému řešení palestinsko-izraelského konfliktu.

Pokud vím, tak jsem se na ten návrh ještě moc podrobně nedíval, ale požaduje vytvoření mezinárodního orgánu, který by na nějakou dobu spravoval Palestinu, respektive pásmo Gazy, a pan Blair by ho měl vést. Není známý jako velký mírotvorce, ale znám ho osobně. Navíc jsem ho navštívil, strávil u něj noc, ráno jsme s ním v pyžamu pili kávu a tak dále. Ano, ano.

F. Lukjanov: Byla káva dobrá?

V. Putin: Ano, přesně tak.

Ale snažím se říct toto: Je to muž s vlastními názory, ale je to zkušený politik. A celkově samozřejmě, pokud se jeho práce, jeho zkušenosti a jeho znalosti nasměrují do mírových cest, mohl by hrát pozitivní roli.

Přirozeně se nabízí několik otázek. Zaprvé: jak dlouho tato mezinárodní správa vydrží? Jak a komu bude poté moc předána? Pokud vím, tento plán nastiňuje možnost předání moci Palestinské samosprávě.

Podle mého názoru by samozřejmě bylo lepší vše převést pod kontrolu prezidenta Abbáse a současné Palestinské samosprávy. Řešení bezpečnostních otázek by pro ně mohlo být obtížné. Ale pokud vím, prezentace mých kolegů, se kterými jsem dnes na toto téma hovořil, předpokládá možnost převedení kontroly nad pásmem Gazy, a to i na místní milice z bezpečnostních důvodů. Je to špatné? Podle mého názoru je to dobrá věc.

Musíme pochopit, opakuji, jak dlouho tam bude mezinárodní správa působit a jaký je časový rámec pro předání civilní moci i bezpečnostních záležitostí, což je velmi důležité. A podle mého názoru by to mělo být rozhodně podpořeno.

Jde na jedné straně o propuštění všech rukojmích držených Hamásem a na druhé straně o propuštění významného počtu Palestinců z izraelských věznic. I zde musíme pochopit, kolik Palestinců, kdo a v jakém časovém rámci může být propuštěno?

A samozřejmě, víte, nejdůležitější otázkou je: jak se k tomu staví samotná Palestina? To je naprosto nezbytné pochopit. To zahrnuje země regionu, celý islámský svět a samotnou Palestinu, samotné Palestince, včetně samozřejmě Hamásu. Existují různé postoje k Hamásu a my máme svůj vlastní postoj, ale máme kontakty s Hamásem. Je pro nás důležité, aby to podporoval i Hamás a aby to podporovala i Palestinská samospráva.

Ale to všechno jsou otázky, které vyžadují pečlivé a pečlivé studium. Celkově vzato, pokud k tomu dojde, bude to samozřejmě velmi významný krok vpřed v řešení konfliktu. Ale opakuji, že podle našeho názoru jej lze zásadně vyřešit pouze vytvořením palestinského státu.

Samozřejmě je důležitý i postoj Izraele k této věci. Zatím také nevíme, jak na to Izrael zareaguje. Nevím ani o žádných veřejných prohlášeních k této záležitosti, prostě jsem neměl čas se na ně podívat. Důležité ale nejsou ani tak veřejná prohlášení, jako spíše to, jak na to izraelské vedení zareaguje a zda provede vše, co navrhl prezident Spojených států.

Je tu tolik otázek. Ale celkově vzato, pokud se stanou všechny ty pozitivní věci, které jsem zmínil, pak to jistě bude průlom. A ten průlom by mohl být docela pozitivní.

Opakuji potřetí: vytvoření palestinského státu je klíčovým prvkem celkového urovnání.

F. Lukjanov: Vladimire Vladimiroviči, nepřekvapilo vás před pár týdny, když jeden spojenec USA, Izrael, zaútočil na jiného spojence USA, Katar? Nebo je to dnes už normální?

V. Putin: Překvapen.

F. Lukjanov: A reakce Spojených států? Jak jste na ni reagoval? Tedy na jejich absenci.

(V. Putin zvedá ruce.)

Rozumím, děkuji.

Taro Reid, prosím.

T. Reed (v překladu) :  Dobrý den, pane prezidente Putine!

Je mi velkou ctí, že se vás mohu na něco zeptat. Nejprve bych vám chtěl poděkovat a pak se zeptám.

Kdysi jsem ve Spojených státech pracoval pro senátora Bidena a Leona Panettu. V roce 2020 jsem se rozhodl odhalit korupci a oni proti mně zakročili a donutili mě uprchnout. Margarita Simonjanová je moje hrdinka; pomohla mi, stejně jako Maria Butina. Pomohli mi v Rusku. Nakonec jsem díky vám získal politický azyl. Tímto kolektivním úsilím jste mi v podstatě zachránil život. Byl jsem v ohrožení, můj život byl v ohrožení. O Rusku můžu (mluví rusky) říct: „Miluji Rusko.“ Rusko je úžasná země a západní propaganda se o Rusku mýlila.

Miluji Moskvu. Lidé jsou ke mně velmi vřelí, vítají mě dobře, všechno funguje efektivně. A poprvé se cítím bezpečněji a svobodněji. Nyní pracuji pro Russia Today, miluji to a mám tvůrčí svobodu pracovat ve svém oboru geopolitické analýzy. Děkuji klubu Valdaj za to, že také uznává mé intelektuální úsilí.

Mám otázku. Potkal jsem další obyvatele Západu, kteří sem přicházejí žádat o azyl, a to jak z ekonomických důvodů, tak i kvůli sdíleným hodnotám. Co si myslíte o tomto přílivu obyvatel Západu, kteří sem přicházejí a chtějí žít v Rusku? Bude pro ně snazší získat ruské občanství? Dekretem jste mi udělil ruské občanství, což je pro mě nyní velká čest a zároveň velká zodpovědnost.

(Mluví rusky.) Jsem Rus. Moc vám děkuji.

Vladimir Putin:  Zmínil jste sdílené hodnoty. Jak se máme chovat k lidem, kteří k nám přicházejí ze západních zemí, chtějí zde žít a sdílejí tyto hodnoty? Víte, naše politická kultura má jak pozitivní, tak i kontroverzní stránky.

V dokladu totožnosti občana Ruské říše nebyla kolonka „národnost“. Sovětské pasy ji měly, ale ruské ne. A co tam bylo? „Náboženství“. Existovala sdílená hodnota, náboženská hodnota, příslušnost k východnímu křesťanskému náboženství – pravoslavnému křesťanství – a náboženské přesvědčení. Existovaly i jiné hodnoty, ale tato byla ta určující: jaké hodnoty sdílíte?

Proto nám dnes nezáleží na tom, jestli je člověk z východu, západu, jihu nebo severu. Pokud sdílí naše hodnoty, je jedním z nás. Tak se k vám chováme my a proto se i vy cítíte tak, že se s vámi tak chová. A tak se k vám cítím i já.

Pokud jde o administrativní a právní postupy, přijali jsme příslušná rozhodnutí, která usnadňují lidem, kteří chtějí žít a zasvětit svůj život Rusku, alespoň na několik let nebo na dlouhodobé období. Tato rozhodnutí umožňují snížení těchto administrativních překážek.

Nemůžu říct, že by tam byl nějaký obrovský příliv. Ale i tak jsou to tisíce lidí. Myslím, že bylo přijato asi dva tisíce žádostí, asi 1800 a asi patnáct set jich bylo posouzeno kladně. A příliv pokračuje.

Ve skutečnosti to není ani tak z politických důvodů, jako spíše z hodnot, proč sem lidé přicházejí, zejména z větších evropských zemí, protože mnoho lidí tam je znepokojeno tím, co bych nazvala genderovým terorismem páchaným na dětech. Hledají bezpečné útočiště a přicházejí k nám. A pokud dá Bůh, budeme je všemožně podporovat.

Taky jsi řekl, a já jsem to napsal: „Miluji Rusko, miluji Moskvu,“ řekl jsi. Máme toho hodně společného, ​​protože i já miluji Moskvu. Od toho začneme.

F. Lukjanov: Pocházím z rodáka z Petrohradu a Leningradu, takže tohle má velkou hodnotu.

V. Putin:  Toto je revoluční událost.

F. Lukjanov: Vladimire Vladimiroviči, abych tuto otázku trochu rozvedl. Před pár měsíci se objevila skutečně ohromující zpráva, že během speciální vojenské operace na Donbasu byl na frontě zabit americký občan Michael Gloss, syn zástupce ředitele CIA, který bojoval na naší straně. Být Američanem už samo o sobě přitahuje pozornost, zvláště když pochází z takové rodiny.

Věděl jsi o tom ještě předtím, než se to dostalo na veřejnost?

V. Putin:  Ne, to jsem nevěděl. Dozvěděl jsem se o tom, když byl předložen návrh dekretu o jeho udělení Řádu statečnosti. A upřímně řečeno, nebudu skrývat, že mě to docela překvapilo.

Ukázalo se, že má složitou rodinu. Jeho matka je současnou zástupkyní ředitele Ústřední zpravodajské služby a jeho otec je veterán námořnictva a myslím, že vede jednoho z největších dodavatelů Pentagonu. To rozhodně není obyčejná rodina. Dovolte mi zopakovat: o tom jsem nic nevěděl.

Ale mimochodem – kolegyně právě promluvila a podělila se o své názory a proč skončila tady – Michael Gloss se sem dostal ze stejného důvodu. Co dělal? Jeho rodiče nevěděli, kam jel. Řekl, že cestoval, pak přišel do Turecka, z Turecka se přestěhoval do Moskvy, šel na vojenskou evidenční a náborovou kancelář a řekl, že sdílí hodnoty, za kterými Rusko stojí.

Nedělám si legraci, všechno je to napsané. Lidská práva, lidská práva na jazyk, na náboženství a tak dále. Je pro lidská práva a Rusko za ně bojuje a je připraven a ochoten za tyto hodnoty bojovat se zbraní v ruce. Prošel speciálním výcvikem a byl zařazen nejen do ozbrojených sil, ale do elitní jednotky ruských ozbrojených sil – Vzdušných výsadkových sil.

Všichni byli v podstatě stormtroopery. A on bojoval v první linii. Bojoval se ctí a byl vážně zraněn, když granát zasáhl jeho obrněný transportér. Byl vážně zraněn spolu s dalším spolubojovníkem – Rusem. Třetí ruský spolubojovník je vytáhl z hořícího obrněného transportéru a utrpěl popáleniny na 25 procentech těla. Vytáhl je ven a odvlékl do lesního pásu.

A představte si, tento chlap, mladý muž, myslím, že dvaadvacetiletý, silně krvácející, se snažil pomoci svému ruskému spolubojovníkovi, tomu druhému zraněnému. Bohužel je zahlédl ukrajinský dron, shodil na ně minu a oba byli zabiti.

Věřím, že tito lidé tvoří jádro organizace MAGA, která podporuje současného prezidenta Trumpa. Proč? Protože zastávají stejné hodnoty, stejně jako on. Takoví jsou. A takovým se nakonec stal i on.

A jak se zpívá v hymně, „USA – země statečných“, že? Je to statečný muž a svým chováním, svým životem to skutečně dokázal. V zásadě může být značná část, alespoň značná část občanů Spojených států, hrdá na muže, jako je americký občan, o kterém teď mluvíme.

Předal jsem tuto medaili panu Witkoffovi. Když jsem ji předával, požádal jsem ho, aby přišel, a přišli Michaelovi spolubojovníci, včetně velitele výsadkových sil, velitele brigády, velitele roty, kde sloužil, a vojáka, který ho vytáhl z hořícího obrněného vozidla, který sám, jak jsem řekl, utrpěl vážné zranění – v podstatě popáleniny na 25 procentech těla. Mimochodem, zotavil se a vrátil se na frontu. Takové chlapy máme.

Zrovna nedávno byla z iniciativy vedení Doněcké lidové republiky pojmenována škola v Donbasu po americkém i ruském vojákovi, kteří s ním zemřeli. Škola, která se specializuje na výuku anglického jazyka, byla pojmenována po něm. Samozřejmě uděláme vše pro to, aby zůstala v dobrém stavu, stejně jako budeme samozřejmě věnovat náležitou pozornost všem ostatním školám v Donbasu.

Takový člověk byl Michael Gloss. Opakuji: jak jeho rodina, tak i země – ti, kteří podporují jeho názory – na něj mohou být jistě hrdí.

A obecně – mluvil jsem právě o lidech různých národností, kteří se považují za ruské vojáky – tady je on, i když je Američan, byl to ruský voják.

F. Lukjanov:  Děkuji.

Antone Chlopkove, prosím.

A. Chlopkov:  Vladimire Vladimiroviči, můžeme pokračovat v americkém tématu?

V. Putin:  Ano.

A. Chlopkov:  Zmínil jste pokusy o „vyřazení“ Ruska z globálního systému. Dodal bych: z globálních trhů. V posledních týdnech Washington stále častěji vyzývá Čínu, Indii a další země, aby přestaly nakupovat ruské suroviny a energetické zdroje.

Zároveň jste hovořil o důležitosti sjednocování, nikoli rozdělování úsilí, včetně zkušeností z interakce mezi Ruskem a Spojenými státy, a o potřebě obnovení plnohodnotných vztahů.

Tento týden byly k překvapení mnoha analytiků a pozorovatelů, kteří se jadernou energetikou denně nezabývají, zveřejněny statistiky, které ukazují, že Rusko zůstává největším dodavatelem obohaceného uranu pro jaderné palivo do Spojených států.

Vzhledem k současnému formátu a úrovni bilaterálních rusko-amerických politických vztahů, jak hodnotíte perspektivy spolupráce mezi Ruskem a Spojenými státy v této oblasti, v dodávkách obohaceného uranu a v jaderné energii obecně?

Děkuju.

V. Putin:  Samozřejmě budu hovořit i o těchto možných celních omezeních obchodu mezi Spojenými státy a našimi obchodními partnery – s Čínou, s Indií a s některými dalšími zeměmi.

Víme, že v [americké] administrativě jsou poradci, kteří se domnívají, že je to správná hospodářská politika. Ve Spojených státech jsou experti, kteří mají pochybnosti, a mnozí zde pochybují, že to přinese dobré výsledky.

V čem je problém? Jeden určitě je. Řekněme, že budou zavedena vyšší cla na zboží ze zemí, se kterými Rusko obchoduje s energetickými zdroji, ropou, plynem a tak dále. K čemu to povede? Povede to k nedostatku zboží – řekněme čínského zboží – a pak ceny tohoto zboží na americkém trhu porostou. Nebo bude toto čínské zboží dodáváno přes třetí nebo čtvrté země a pak ceny také porostou, protože bude nedostatek a logistika bude dražší. A pokud k tomu dojde, ceny porostou a Fed bude nucen udržovat sazby vysoké nebo je zvýšit, aby omezil inflaci, což pak povede ke zpomalení samotné americké ekonomiky.

Tady není žádná politika, je to čistě ekonomický kalkul. A mnoho našich expertů se domnívá, že to tak bude. Totéž platí pro Indii a zboží, které se tam vyrábí. Je to stejné, vůbec žádný rozdíl, jako u čínského zboží.

Takže pro samotné USA není zisk tak zřejmý. Pro ty země, proti kterým byla tato hrozba formulována, například pro Indii: pokud Indie odmítne naše dodávky energie, utrpí určité ztráty a odhady se liší. Někteří říkají, že to bude až 9-10 miliard dolarů, pokud odmítne. A pokud neodmítne, pak budou uvaleny sankce ve formě těchto vysokých cel, a to také způsobí ztráty. Jaké to budou? Stejné. Tak proč odmítat, když to také znamená obrovské vnitropolitické náklady? Protože samozřejmě lidé země, jako je Indie, věřte mi, budou bedlivě sledovat rozhodnutí politického vedení a nikdy nedovolí žádné ponížení v očích nikoho. A pak, znám premiéra Módího, on sám by nikdy žádné kroky tohoto druhu nepodnikl. Takže to nedává žádný ekonomický smysl.

Co se týče například uranu, co to vlastně je? Uran je v tomto případě palivo, a také energetický zdroj pro jaderné elektrárny. V tomto smyslu se neliší od ropy, plynu, topného oleje nebo uhlí, protože je to také zdroj energie, který vyrábí elektřinu. Jaký je v tom rozdíl? Žádný. A Spojené státy od nás uran skutečně kupují.

Ptali jste se: proč Spojené státy nakupují naše energetické produkty, zatímco se zdánlivě snaží zakázat jejich nákup ostatním? Odpověď je jednoduchá a byla nám dána už v latinské éře. Každý zná rčení: co je dovoleno Jupiteru, není dovoleno býkovi. To je přesně to, co to znamená.

Ale ani Čína, ani Indie, i když máme na paměti, že krávy jsou v Indii posvátná zvířata, nechtějí být býky. Existují politici, zejména v Evropě, kteří jsou ochotni být býky, kozami a berany – existují, nebudeme na ně ukazovat prstem. To se ale rozhodně netýká Číny ani Indie, ani jiných velkých zemí, ba ani středně velkých či malých. Netýká se to těch, kteří si váží sami sebe a nenechají se ponižovat.

Co se týče obchodu s uranem, ano, pokračuje. Spojené státy jsou jednou z největších, ne-li největší zemí, co se týče výroby energie a výroby energie pomocí jaderných elektráren. Nepamatuji si, kolik jich mají, ale myslím, že je tam asi 54 elektráren a asi 90 energetických bloků. Ale v celkové energetické struktuře si myslím, že jaderná energie tvoří 18,7 procenta. My vyrábíme méně a máme méně energetických bloků, ale v naší energetické struktuře je to zhruba stejné – 18,5 procenta. Ale protože je jaderná energie v USA dobře rozvinutá, přirozeně vyžaduje velké množství paliva.

Nejsme největším dodavatelem. (Obrací se na A. Chlopkova.) Řekl jste, že jsme největší, ale to není pravda. Největším dodavatelem je – už si nepamatuji, jak se jmenuje – americko-evropská společnost; dodává na americký trh přibližně 60 procent jaderného paliva, uranu. Rusko je ale druhým největším dodavatelem uranu na americký trh; my dodáváme přibližně 25 procent.

Loni si nepamatuji absolutní čísla, ani procenta, ale pamatuji si, kolik jsme vydělali – bylo to kolem 800 milionů dolarů, někde mezi 750 a 760 miliony dolarů. V první polovině letošního roku jsme do USA prodali uran v hodnotě přes 800 milionů dolarů a myslím, že do konce roku 2025 to bude přes miliardu dolarů – 1,2 miliardy dolarů.

Na základě příchozích žádostí máme hrubou představu o tom, kolik to bude příští rok; v současné době se jedná o částku přesahující 800 milionů dolarů. Takže tato práce pokračuje. Proč? Protože je to ziskové. Američané kupují náš uran, protože je to ziskové. A mají pravdu; jsme připraveni v těchto dodávkách spolehlivě a spolehlivě pokračovat.

F. Lukjanov:  Napsal jsem, že na příští schůzi Valdajského klubu potřebujeme sekci o chovu hospodářských zvířat – prodiskutovat berany a býky.

V. Putin:  To je důležitá otázka. Proč? Protože pokud odhlédneme od dvojího významu, který jistě všichni pochopili, a budeme se držet energetické agendy, pak například odmítnutí ruského plynu v Evropě vedlo k vyšším cenám, zatímco výroba minerálních hnojiv na bázi tohoto plynu v Evropě se stala nerentabilní a podniky se začaly zavírat.

Ceny hnojiv vzrostly, což má dopad na zemědělství, a ceny potravin vzrostly, což má dopad na platební schopnost obyvatelstva. Proto lidé vycházejí do ulic.

F. Lukjanov:  Vladimire Vladimiroviči, zůstaňme ještě chvíli u jaderného tématu. O situaci kolem Záporožské jaderné elektrárny se doslova v posledním týdnu napsalo hodně, tvrdilo se, že tam už teď hrozí velká havárie, která by ovlivnila všechny okolní regiony. Co se tam děje?

V. Putin:  Všechno, co se stalo doposud, se děje. Ozbrojenci na ukrajinské straně se snaží zaútočit na oblast kolem jaderné elektrárny. Díky Bohu, že nezasáhli samotnou jadernou elektrárnu. Proběhlo několik útoků na výcvikové středisko, myslím, že se tak jmenuje.

Před pár dny, těsně předtím, než pan Grossi dorazil do Ruska, došlo k úderu – vlastně dělostřeleckému úderu – na stožáry elektrického vedení. Ty spadly a nyní je Záporožská jaderná elektrárna spolehlivě napájena generátory. Problémem ale je dostat tyto sítě zpět do správných kolejí. Problém je v tom, že, jak chápete, je to v dosahu ukrajinského dělostřelectva; útočí na tyto oblasti a fakticky brání našim opravářským četám, aby se tam dostaly. Mezitím stále říkají, že to děláme my. Ale pan Grossi tam byl a přítomni jsou i zaměstnanci MAAE. Mlčí, stydí se za realitu toho, co se děje, ale všechno vidí. Vidí všechno, co se děje. Opravdu sami zahajujeme údery? Je jasné, že je to nesmysl.

Je to nebezpečná hra. A lidé na druhé straně musí pochopit, že pokud budou hrát nebezpečně, stále budou mít na své straně funkční jadernou elektrárnu. Tak co nám brání v tom, abychom odpověděli stejnou měrou? Ať se nad tím zamyslí. To je první věc.

Za druhé. Během ukrajinské éry v elektrárně pracovalo asi 10 000 lidí. Ale to byl stále přístup ze sovětské éry, protože elektrárna byla zodpovědná za veškeré sociální zabezpečení a další věci. Nyní v elektrárně pracuje přes 4 500 lidí a myslím, že jen 250 jich přišlo z jiných regionů Ruska. Zbytek jsou ti samí lidé, kteří tu vždycky pracovali, vždycky. Určitý počet jich odešel. Nikdo je nevyhodil a nikdo je nenutil zůstat. Lidé prostě chtěli zůstat a stejně jako naše kolegyně [Tara Reid] přijali ruské občanství, žijí tam jako vždycky a pracují jako vždycky. A to vše se děje přímo před pozorovateli z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), kteří tam jsou; jsou přítomni v elektrárně a všechno to vidí.

Taková je tam situace. V podstatě je pod kontrolou. Usilovně pracujeme a zavádíme tam opatření týkající se fyzické ochrany jak samotné elektrárny, tak i vyhořelého paliva. Taková je situace. Není to jednoduché.

Lze jen dodat, že sabotážní a průzkumné skupiny ukrajinských ozbrojených sil se v předchozích měsících a dokonce i v loňském roce opakovaně pokoušely o vyhození do povětří vedení vysokého napětí v Kurské a Smolenské jaderné elektrárně, prodíraly se lesy a vyhodily je do povětří. Naši specialisté je však rychle obnovili.

To, co se nyní děje v Záporožské jaderné elektrárně, se nijak neliší od činů těchto průzkumných a sabotážních skupin, které jsou v podstatě teroristickými skupinami. Je to velmi nebezpečná praktika a bylo by nejlepší ji zastavit. Doufám, že se to nějak „dostane“ k těm, kteří to dělají.

F. Lukjanov:  Takže Grossi ví, co se tam děje?

V. Putin:  On to ví naprosto dobře. Sedí tam, na nádraží, a vidí, jak dopadl granát. Takže co, my jsme se infiltrovali na ukrajinskou stranu a odtamtud se sami napadli? To je absurdní a naprosto postrádá zdravý rozum.

F. Lukjanov:  Děkuji.

Gábora Stiera, prosím.

G. Štir:  Děkuji Vám, Vladimire Vladimiroviči, že jste se s námi podělil o svůj ruský názor a názor na svět, na budoucnost světového řádu a dnešní světový řád.

Pocházím z Maďarska, země, která je dnes často označována jako „černá ovce Evropské unie“. V posledních dnech jsme zde na Valdaji diskutovali o tom, co se děje ve světě, zda je Západ připraven na změnu a jaké je jeho místo v novém světovém řádu. A mimochodem, diskutovali jsme o neutěšeném stavu Evropské unie, Evropy.

Myslím si to a mnozí tady v Maďarsku si to myslí a ptají se: co se stane s Evropskou unií? Protože vůbec není jasné, zda tato Evropská unie přetrvá, nebo zda je samotná budoucnost nejistá. A mnozí se domnívají, že posledním hřebíčkem do rakve EU bude integrace Ukrajiny.

Sdílíte názor, že Evropská unie se v současné době nachází ve velmi hluboké krizi? A jaký je váš postoj k této situaci?

A pokud jsem už mluvil o vstupu Ukrajiny do Evropské unie, tak jste nedávno řekl, že Rusko proti tomu není. Mnozí z nás to nechápou, protože… Na jednu stranu chápu, že pokud se Ukrajina připojí, Evropská unie oslabí. Samozřejmě to mnohým prospívá. Ale pokud je Evropská unie nebo Evropa příliš slabá, pak je to riziko, nebezpečí pro euroasijský prostor. To je jedna věc.

Za druhé. Evropská unie se v poslední době čím dál víc podobá NATO. A když se podíváme na to, jak řeší ukrajinskou krizi, je to zcela jasné. A já to vidím takto: Ukrajina bude pěstí Západu, pěstí EU, armádou EU. A pak, pokud se stane členem EU, bude dokonce ohrožovat Rusko.

Co si o tom myslíte?

V. Putin:  Zaprvé, Evropská unie se samozřejmě od samého počátku, od dob svých otců zakladatelů, od doby vzniku Společenství uhlí a oceli, jak si pamatujeme, a pak stále dále a dále, rozvíjela v první řadě jako hospodářské společenství.

Už jsem veřejně promluvil, ale neodolám potěšení, abych si to znovu nepřipomněl. V roce 1993 jsem byl v Hamburku s tehdejším starostou Petrohradu Sobčakem. Setkal se a hovořil s tehdejším kancléřem Kohlem. Kohl řekl, že pokud chce Evropa zůstat nezávislým centrem globální civilizace, musí to být s Ruskem a Rusko musí být s Evropskou unií, s Evropou. Budou se velmi silně doplňovat, zejména proto, že sdílejí stejný základ, v podstatě spojený s tradičními hodnotami, které byly v té době v Evropě stále velmi ceněny.

A co k tomu mám říct dnes? To je prostě moje obecné hodnocení. Svůj názor jsem už tady a teď vyjádřil, když jsem vzpomněl na Puškina. Ale vážně, samozřejmě, je to velmi silné spojení s velkým, obrovským potenciálem; je to mocné civilizační centrum. Ale centrum slábnoucí. To je, myslím, zřejmé.

Nejde ani o to, že bychom byli svědky stagnace v Německu, motoru evropské ekonomiky – tak je to už léta a vypadá to, že stagnace se rýsuje i v příštím roce. A nejde ani o to, že by francouzská ekonomika čelila obrovským problémům s rozpočtovým deficitem a rostoucím dluhem. Jde o to, že tyto základní věci spojené s evropskou identitou mizí. O to jde. Tato eroze se děje zevnitř; nekontrolovaná migrace ji nahlodává zevnitř.

Nebudu teď zacházet do detailů; vy to víte lépe než já. Měla by Evropa být něčím – kvazi-státním útvarem? Nebo je to „Evropa národů“, Evropa nezávislý stát? To není naše věc; to je vnitřní evropská debata. Ale tak či onak, tento základ hodnot musí zůstat. Pokud zmizí, pokud zmizí, pak zmizí i Evropa, kterou jsme všichni tolik milovali.

Víte, v Rusku máme spoustu velmi liberálních lidí z tvůrčí a intelektuální sféry a je tu mnoho, jak rádi říkáme, „západních lidí“. Tedy těch lidí, kteří jsou spíše nakloněni a věří, že by Rusko mělo být blíže Západu.

Ale i oni, když s nimi mluvím, říkají: „Evropa, kterou jsme tolik milovali, už neexistuje.“ Nebudu je teď jmenovat, ale jsou to v naší zemi opravdu velmi známí lidé. Jsou to evropští intelektuálové v plném, doslovném slova smyslu, věřte mi. Stráví tam půl roku, v Evropě, a řeknou: „To je ono, Evropa, kterou jsme tolik milovali a cenili si, už neexistuje.“

A co to v první řadě je? Je to eroze těchto hodnotových orientací a základů hodnot. Pokud to bude pokračovat, pak samozřejmě… Řekl jsem, že je to slábnoucí centrum – bude se postupně zmenšovat a slábnout. A eroze tohoto hodnotového základu povede k problémům s ekonomikou. A věci se nezlepší, pokud to takhle půjde dál.

Proč? Protože pak se ztrácí hodnota suverenity. A pokud se suverenita ztratí, následují ekonomické problémy. No, jak? Právě jsme mluvili o tom, jak lze uran – v podstatě zdroj energie – dodávat do USA, ale plyn a ropa se nemohou dodávat do Evropy. Proč, když je to ziskové? Nemohou se dodávat, protože mají nějaké důvody. Jaké to jsou? Pokud se nezaměřujete na národní zájmy, můžete jich napočítat desítky. Ale pokud se zaměřujete na národní zájmy, pokud jste suverénní, pak neexistují žádné další důvody, proč se jich vzdát. Suverenita se ztrácí – a všechno se rozpadá.

V Evropě teď nabírají na síle národně orientované politické síly – ve Francii, nebudu je jmenovat, a v Německu. Maďarsko v čele s Viktorem Orbánem si tuto pozici samozřejmě drží už dlouho. Myslím, že… nevím, nesleduji vnitropolitické dění v Maďarsku, ale myslím, že většina Maďarů chce zůstat Maďary a bude Orbána podporovat. Protože pokud nechtějí zůstat Maďary, ať podporují von der Leyen. Ale pak budou všichni „von der Leyen“. Chápete?

To znamená, že pokud tyto síly v Evropě budou i nadále nabírat na síle, pak se Evropa znovu zrodí. To ale nezáleží na nás, ale na Evropě samotné.

F. Lukjanov:  Vladimire Vladimiroviči, zrovna v těchto dnech se objevila jedna historka: u pobřeží Francie, myslím, byl zabaven, jak se říká, ropný tanker. Francouzi si nárokovali suverenitu. To je samozřejmě nějak spojeno s Ruskem, i když tanker plul pod jinou vlajkou. Co to podle vás znamená?

V. Putin:  Tohle je pirátství. Ano, o tomto incidentu vím. Tanker byl zabaven v mezinárodních vodách bez jakéhokoli důvodu. Zřejmě hledali nějaký náklad, možná vojenskou techniku, drony nebo něco podobného. Nic takového tam není, nikdy nebylo a nikdy existovat nemůže. Tanker skutečně pluje pod vlajkou třetí země a posádka je mezinárodní.

Zaprvé, nevidím to – upřímně nevím, jak moc to souvisí s Ruskem, ale vím, že se to děje. Ale co to vlastně je? Je to pro Francii tak důležité? Je. Víte proč? Je to kvůli obtížné vnitropolitické situaci vládnoucí elity ve Francii, protože nemají jiný způsob, jak odvést pozornost veřejnosti, občanů Francie, od složitých a obtížně řešitelných problémů uvnitř samotné Francouzské republiky.

A tak, jak jsem řekl ve svém projevu, chci opravdu přesunout napětí na vnější hranici, vyprovokovat jiné síly, jiné země – zejména Rusko – aby nás vyprovokovaly k nějaké aktivní akci a řekly Francouzům: „Francouzi, pojďte ke mně, shromážděte se kolem mě, dovedu vás k vítězství.“ Jako Napoleon. O to jde.

F. Lukjanov: Lichotil jste francouzskému prezidentovi.

V. Putin:  Jsem rád, že to můžu udělat. Máme vlastně dobrý pracovní vztah. Ale tohle se teď děje, přesně to, co jsem vám říkal, a o tom také nepochybuji. Znám ho dobře.

F. Lukjanov:  Děkuji.

Feng Shaolei.

Feng Shaolei:  Feng Shaolei z Centra ruských studií v Šanghaji.

Vážený pane prezidente, jsem velmi rád, že Vás opět vidím.

Naprosto s vámi a vaším názorem souhlasím – klasický diplomatický přístup se musí vrátit. V praxi jste v posledních šesti týdnech úspěšně absolvoval dvě velmi důležité oficiální návštěvy. První byl rusko-americký summit na Aljašce a druhou summit ŠOS a následná přehlídka v Pekingu.

Opravdu bych rád znal konkrétní výsledky a význam těchto dvou velmi důležitých návštěv. Existují nějaké vzájemné vlivy nebo souvislosti, které nám pomáhají pokročit v normalizaci mezinárodní situace? Děkuji mnohokrát.

V. Putin:  Zaprvé. Začal jste návštěvou Spojených států, na Aljašce. S prezidentem Trumpem jsme tam prakticky nic nediskutovali, ani o bilaterálních otázkách. Probírali jsme pouze možnosti a způsoby řešení ukrajinské krize. Celkově je to už dobrá věc. Podle mého názoru je prezident Trump – známe ho už dlouho – trochu šokující, to všichni vidíme, to vidí všichni na světě, ale je to v podstatě člověk, který umí naslouchat, překvapivě. Naslouchá, slyší a reaguje. Takže bych řekl, že je to pohodlný konverzační partner. A to, že jsme se pokusili najít, hledat a nakonec najít možná řešení ukrajinské krize – to je podle mého názoru dobrá věc. To je zaprvé.

Za druhé. Přesto se v tomto případě, tak či onak, diskuse, byť povrchní, týkala obnovení rusko-amerických vztahů, které nejsou jen ve slepé uličce, ale na nejnižším bodě v paměti.

A zdá se mi, že samotný fakt našeho setkání, samotný fakt návštěvy – a jsem vděčný panu prezidentovi za způsob, jakým ji zorganizoval – to vše jsou signály směřující k úvahám o obnovení bilaterálních vztahů. A podle mého názoru je to dobré pro všechny: pro nás bilaterálně i pro celé mezinárodní společenství.

Nyní se chci obrátit ke své návštěvě Číny. Když jsem hovořil se svým přítelem – a prezidenta Čínské lidové republiky, pana Si Ťin-pchinga, skutečně považuji za přítele, navázali jsme mezi sebou velmi důvěrný osobní vztah – řekl toto: „My v Číně vítáme – a ne veřejně, ale soukromě – obnovení a normalizaci rusko-amerických vztahů. Pokud k tomu máme co říct, uděláme vše, co bude v našich silách, abychom tomu usnadnili.“

Ale návštěva Čínské lidové republiky byla samozřejmě mnohem rozsáhlejší. Proč? No, zaprvé proto, že jsme společně oslavili konec druhé světové války. V důsledku tohoto společného boje Rusko a Čína – Rusko především v boji proti nacismu a poté společně v boji proti japonskému militarismu – přinesly obrovský přínos. Už jsem to zmínil; stačí se podívat na kolosální lidské oběti, které Rusko a Čína přinesly na oltář tohoto vítězství. To je první věc.

Za druhé. To samozřejmě z naší strany, stejně jako z Číny, když předseda přijel do Ruska na oslavy 9. května, znamená, že zůstáváme oddáni tomuto duchu spojenectví. To je velmi důležité. Proto se domnívám, že v tomto smyslu byla návštěva Číny globální, zásadní a umožnila nám samozřejmě na okraj těchto akcí diskutovat o globální situaci, porovnávat si poznatky, diskutovat o rozvoji bilaterálních vztahů v ekonomice, v humanitární oblasti, v kultuře a ve vzdělávání.

Rozhodli jsme se vyhlásit nadcházející roky za roky vzdělávání na příští rok a následující. Co to tedy doopravdy znamená? Znamená to, že chceme pracovat s mladými lidmi, pracujeme s nimi a budeme v tom pokračovat. Je to pohled do budoucnosti. A v tomto smyslu to byla jistě velmi důležitá návštěva.

A pak, některé iniciativy prezidenta Si Ťin-pchinga v oblasti globální správy věcí veřejných jsou například velmi v souladu s našimi představami o eurasijské bezpečnosti. A bylo velmi důležité „synchronizovat si hodinky“ v těchto otázkách, které jsou skutečně globální povahy, a to jak bilaterální, tak globální. Proto si vysoce cením výsledků. A to byl podle mého názoru další dobrý krok vpřed v rozvoji našich vztahů.

F. Lukjanov:  Vladimire Vladimiroviči, zdá se mi, že jste prvním lídrem na světě, který Trumpa nazval pohodlným partnerem.

F. Lukjanov:  Vladimire Vladimiroviči, myslím, že jste prvním světovým lídrem, který nazval Trumpa pohodlným partnerem v rozhovoru. Lidé si o něm říkají, co chtějí, ale ne tohle.

Vladimir Putin:  Víte, mluvím upřímně. Vím, jak jsem řekl, že si podle mého názoru užívá jak šokující efekt, tak kladení ostrých otázek. A jak jsem řekl ve svém projevu, hájí své národní zájmy tak, jak je definuje. Ale někdy, opakuji, někdy je lepší slyšet přímočarý postoj než nějakou dvojznačnost, které je těžké pochopit.

Ale chci zopakovat, tohle nebyla jen hezká věc. Mluvili jsme – jak dlouho to trvalo? – hodinu a půl. Vyjádřil jsem svůj postoj, on mě pozorně poslouchal, aniž by mě přerušoval. I já jsem pozorně poslouchal jeho. Vyměnili jsme si [názory], obtížné otázky. Nebudu [zacházet do] detailů, protože to není zvykem, ale on řekl: „Poslouchejte, ale tohle bude těžké udělat.“ Řekl jsem: „Ano.“ Rozumíte? Začali jsme probírat nějaké detaily. Diskutovali jsme, rozumíte? Chci, aby to bylo jasné: diskutovali jsme. A nebylo to tak, že by někdo říkal: Myslím, že byste měl udělat tohle a měl byste udělat tamto, a vy byste řekl: „Klobouk dolů.“ Rozumíte? To se nestalo.

Samozřejmě je důležité, aby to bylo dovedeno k logickému závěru, k výsledku – to je pravda. Ale je to složitý proces. Zmínil jsem se o tom ve svém projevu: dosažení rovnováhy zájmů a dosažení konsensu je obtížné. Ale pokud k tomu přistoupíme a dosáhneme toho diskusí, pak se jedná o skutečně zásadní dohody a můžeme doufat, že vydrží dlouho.

F. Lukjanov: Řekl jste mu něco o historii Ukrajiny?

V. Putin: Ne.

F. Lukjanov: Dobře.

V. Putin: Ne, to není vtipné.

Řekl jsem to svým ostatním americkým partnerům. Nebudu to skrývat: prostě jsme diskutovali o možných možnostech urovnání – diskutovali jsme o nich zcela otevřeně, upřímně. Co z toho vzejde, nevím. Ale jsme připraveni v této diskusi pokračovat.

F. Lukjanov: A obecně, čí byl nápad setkat se na Aljašce?

Vladimir Putin: No, co na tom záleží? Hlavní je, že jsme se setkali.

F. Lukjanov: Rozumím.

V. Putin: Ale na Aljašce jsme se cítili dobře. Pravoslaví na Aljašce stále existuje. Jsou tam pravoslavné kostely a lidé chodí na bohoslužby do kostelů. Bohoslužba je v angličtině a pak, o některých svátcích, když anglická bohoslužba skončí, kněz, oslovující shromáždění, řekne rusky: „Veselý svátek!“ A všichni odpovídají: „Veselý svátek!“ To je dobře.

I. Timofejev: Vladimire Vladimiroviči, ve svém projevu jste zmínil ekonomické sankce proti Rusku. Jejich počet je skutečně bezprecedentní. Právě jste zmínil pravoslavné církve, včetně patriarchy Kirilla, který byl ze strany řady zemí vystaven omezujícím opatřením.

Naše ekonomika obstála a prokázala vysokou odolnost vůči sankcím. Mimochodem, jak naši protivníci, tak i naši přátelé byli a nadále jsou překvapováni naší ekonomickou odolností. S sankcemi však pravděpodobně budeme muset žít roky a desetiletí, ne-li déle.

Jak byste zhodnotil jejich dopad na naši ekonomiku a co je třeba udělat pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti naší ekonomiky, pro zajištění udržitelnosti na mnoho dalších let?

Děkuju.

V. Putin: Opravdu jsem to již ve svém projevu řekl, že jsme prošli poměrně složitou a zodpovědnou cestou rozvoje, formování a zvyšování úrovně naší nezávislosti a suverenity, v tomto případě ekonomické suverenity, finanční suverenity.

Co jsme udělali a co se stalo? Zaprvé jsme výrazně změnili naše hlavní obchodní a ekonomické partnery, restrukturalizovali jsme logistiku pro práci s těmito partnery a vybudovali jsme platební systémy. A všechno to funguje.

Ale to v dnešním světě samozřejmě nestačí. Musíme se nyní zaměřit na řešení jiných problémů. Hlavním z nich je další diverzifikace naší ekonomiky. Musíme ji učinit modernější, ještě technologicky vyspělejší. Musíme změnit strukturu trhu práce a mzdovou strukturu v něm.

Co tím myslím? Musíme, jak jsem řekl, zavést vyšší technologickou úroveň, zvýšit produktivitu práce, a to znamená, že vysoce kvalifikovaní specialisté by měli dostávat vyšší mzdy. To je první věc.

A za druhé, musíme věnovat pozornost lidem s nízkými příjmy. Proč? Protože to má nejen sociopolitický význam, ale i ekonomický. Když lidé s nízkými příjmy vydělávají více, utrácejí své peníze především za produkty vyrobené v tuzemsku, což znamená, že náš domácí trh roste, což je velmi důležité.

Bezpochyby musíme dále posilovat náš finanční systém. A zde je klíčové dosáhnout dvou věcí.

Zaprvé musíme dále posílit makroekonomickou stabilitu a snížit inflaci a zároveň se snažit udržet pozitivní tempo hospodářského růstu. V posledních dvou letech jsme měli tempo hospodářského růstu 4,1 procenta a 4,3 procenta. To je mnohem více než celosvětový průměr.

Ale už na konci loňského roku jsme si řekli: „Ano, abychom bojovali s inflací, musíme obětovat tato rekordní tempa růstu.“ A centrální banka zvýšila naši klíčovou sazbu, což nepochybně ovlivňuje ekonomiku jako celek. Doufám, že to ekonomiku znovu nezmrazí. Ale zavedeme opatření související s nuceným ochlazováním. Obětujeme tato tempa růstu, abychom obnovili makroekonomické ukazatele, které jsou pro zdraví ekonomiky jako celku nesmírně důležité.

Vládní rozhodnutí týkající se zdanění, včetně dvouprocentního zvýšení DPH, jsou již známá. A zde je klíčové, aby se nezvětšil rozsah a rozsah stínové ekonomiky.

To vše dohromady představuje hlavní úkoly pro nejbližší budoucnost. A základní faktory, které formují naši ekonomickou situaci, konkrétně relativně malý dluh a relativně malý rozpočtový deficit – letos je to pravděpodobně 2,6 procenta a příští rok 1,6 procenta. To je alespoň náš plán. Dluhové břemeno, státní dluh, je mezitím pod 20 procenty.

To vše nám dává důvod se domnívat, že i kdyby se vláda rozhodla zvýšit DPH, což nepochybně ovlivní i hospodářský růst – to chápeme, protože toto zvýšení daňové zátěže se projeví v ekonomice –, poskytne to příležitost k nalezení lepší rovnováhy jak pro centrální banku při rozhodování o makroekonomických otázkách souvisejících s klíčovou sazbou, tak pro vládu při rozhodování o rozpočtových výdajích, zachování klíčových parametrů a vytváření podmínek pro další rozvoj.

To vše dohromady: a) nám dává důvod se domnívat, že jsme prošli velmi obtížnou fází; b) nám dává jistotu, že jsme nejen prošli touto fází, ale že máme všechny důvody a všechny příležitosti k pokroku.

Jsem si jistý, že to tak bude.

F. Lukjanov: Zvedl ruku Alexandr Rakovič.

A. Rakovich: Vážený pane prezidente!

Jsem Aleksandar Raković, historik z Bělehradu v Srbsku. Moje otázka: Co si myslíte o pokusech o „barevnou revoluci“ v Srbsku?

Děkuju.

Vladimir Putin: Souhlasím s prezidentem Vučićem a naše zpravodajské služby to potvrzují – některá západní centra se pokoušejí zorganizovat „barevnou revoluci“, v tomto případě v Srbsku.

 Vždy se najdou lidé, zejména mladí lidé, kteří nejsou příliš obeznámeni se skutečnými problémy, jejich pozadím a možnými důsledky, k nimž vedou nelegitimní formy změny moci, a to i v důsledku „barevných revolucí“.

Každý ví, k čemu vedla „barevná revoluce“ na Ukrajině. „Barevná revoluce“ je protiústavní, nezákonné uchopení moci. To je, řečeno na rovinu, prostým jazykem. Zpravidla to nevede k ničemu dobrému. Vždy je nejlepší zůstat v rámci Základního zákona, v rámci Ústavy.

Ovlivňování mladých lidí je vždycky to nejjednodušší. Nejjednodušší je ovlivňovat jejich vědomí. Proč jsem zmínil naše mladé muže a ženy, kteří se na veřejnosti objevují v kokošnících nebo jiných ruských symbolech a jsou na to hrdí? To je klíč k úspěchu společnosti; je to sebeobrana společnosti proti vnějšímu vlivu, a to vlivu negativnímu.

A mladí lidé v Srbsku – i ti, kteří vycházejí do ulic – jsou celkově vlastenci a na to bychom neměli zapomínat. Musíme s nimi vést dialog a myslím si, že se o to prezident Vučić snaží. Ale neměli by zapomínat, že jsou v první řadě vlastenci.

Nikdy nesmí zapomenout na utrpení, které srbský lid vytrpěl před první světovou válkou, během ní a po ní, v období před druhou světovou válkou a během ní. Srbský lid trpěl. A ti, kdo ženou mladé lidi do ulic, chtějí, aby srbský lid trpěl i nadále. Stejně jako někteří chtějí, aby trpěl ruský lid, a otevřeně to říkají. V Srbsku to teď možná ti, kdo ženou lidi do ulic, otevřeně neříkají, ale myslím, že přesně o tom mluví.

Tyto sliby spočívají v tom, že teď to uděláte, teď někoho svrhnete a pak bude všem dobře. Ale nikdo nikdy neřekne, jak dobré to bude, jak rychle to bude dobré a jak se všechno najednou zlepší? Ti, kdo takové události vyvolávají, to nikdy neřeknou. A zpravidla to všechno vede k opačnému výsledku, opaku toho, co očekávají ti, kdo to organizují.

Myslím, že pokud s těmito mladými lidmi povedeme normální dialog, můžeme se s nimi stále dohodnout. Protože jsou to v první řadě vlastenci a musí chápat, co je pro jejich zemi nejlepší: revoluční transformace nebo evoluční změny – samozřejmě s jejich účastí.

Ale tohle, promiňte, stále není naše věc – je to koneckonců vnitřní záležitost samotného Srbska.

F. Lukjanov: Máte nyní dobrý vztah s prezidentem Vučićem? Objevily se určité stížnosti na naše srbské kolegy.

V. Putin: Mám dobré vztahy se všemi, včetně Vučiće.

F. Lukjanov: Adil Kaukenov.

A. Kaukenov: Dobrý den, Vladimíre Vladimiroviči!

Jmenuji se Adil Kaukenov a jsem doktorandem na Pekingské univerzitě jazyka a kultury. Navrhuji, abychom se ještě jednou vrátili k tématu vaší návštěvy Číny.

Hodně se teď diskutuje o velké zprávě, že Čína zavedla bezvízový režim pro ruské občany. Mimochodem, i v Pekingu je tato nová vlna již patrná.

Jak hodnotíte tento vývoj? Je Rusko připraveno zavést podobná odvetná opatření pro čínské občany vstupující do Ruska? A jaký od toho očekáváte efekt?

Moc děkuji.

Vladimir Putin: Pokud jde o naši reakci, už jsem to v Pekingu zmínil; uděláme vše v souladu. Upřímně řečeno, nedávno jsem mluvil s naším ministrem zahraničí a on řekl: „Už jsme to udělali.“ A pak řekl: „Ne, teď to musím ověřit.“ Tato byrokracie samozřejmě funguje ve všech zemích stejným způsobem. Ale určitě to uděláme, pokud jsme to ještě neudělali.

Oznámení o bezvízovém vstupu ruských občanů do Čínské lidové republiky pro nás bylo nečekané, ale byla to iniciativa předsedy a bylo to příjemné překvapení.

Jaké budou důsledky? Myslím, že budou mimořádně pozitivní, protože základ mezistátních vztahů se vytváří především na lidské úrovni. Počet lidí navštěvujících Čínskou lidovou republiku za různými účely – turistika, vědecký výzkum, vzdělávání – bude samozřejmě jednoduše mnohonásobně vyšší než nyní, o řád vyšší. A opak bude pravdou.

V první řadě samozřejmě mluvíme o turistech, kteří si vyzkouší život v Čínské lidové republice z naší strany a život v Rusku z čínské strany. Ale tohle jsou, víte, zásadní záležitosti. Vítáme to a uděláme vše, co bude v našich silách, abychom tento proces usnadnili.

F. Lukjanov: Děkuji.

Generál Šarma.

B.K. Sharma (v překladu) : Pane prezidente!

Těšíme se na Vaši návštěvu Indie v prosinci. Moje otázka zní: jaké bude strategické zaměření Vaší návštěvy Indie? Jak prohloubí bilaterální vztahy a regionální a mezinárodní spolupráci?

Vladimir Putin: Naše vztahy s Indií jsou zvláštní už od dob Sovětského svazu, kdy indický lid bojoval za svou nezávislost. V Indii si to pamatují, vědí, váží si toho a my si toho v Indii vážíme, na to nezapomněli. A naše vztahy se rozvíjejí; už asi 15 let deklarujeme naše zvláštní, privilegované, strategické partnerství.

Vlastně je to pravda. S Indií jsme nikdy neměli žádné problémy ani mezistátní napětí, nikdy. Premiér Módí je velmi vyrovnaný, moudrý vůdce a rozhodně národně orientovaný. Každý v Indii to ví.

Nejdůležitější pro nás je nyní budování efektivních a vzájemně výhodných obchodních a ekonomických vazeb. Náš současný obchodní obrat s Indií se pohybuje kolem 63 miliard dolarů. Indie má jednu a půl miliardy obyvatel, zatímco Bělorusko deset [milionů]. Ale náš obrat s Běloruskem je 50 miliard dolarů, zatímco s Indií je to 63 miliard dolarů. To zjevně neodpovídá našemu potenciálu; prostě to vůbec není konzistentní.

A zde se musíme zabývat celou řadou výzev, abychom uvolnili naše schopnosti a potenciální výhody. První jsou samozřejmě logistické otázky. Druhou je financování a zpracování plateb. Je zde co dělat a existují i ​​příležitosti k tomu.

Toho lze dosáhnout v rámci BRICS, lze to udělat bilaterálně, s použitím rupií, s použitím měn třetích zemí, s použitím elektronických platebních metod. Ale to jsou hlavní věci, o kterých je třeba diskutovat. Máme obchodní nerovnováhu s Indií – promiňte tautologii – a my ji víme, vidíme ji. A společně s našimi indickými přáteli a partnery přemýšlíme o tom, jak tento obchodní obrat zlepšit.

Zrovna nedávno, před pár dny, jsem dal vládě, panu Manturovovi, spolupředsedovi mezivládní komise z naší strany, další pokyn, aby on a jeho vládní kolegové prozkoumali všechny možné možnosti rozvoje obchodně-hospodářských vazeb. Ruská vláda na tom v současné době pracuje a navrhne našim indickým přátelům vhodné společné kroky.

Pokud jde o politické vztahy a naše kontakty na mezinárodní scéně, téměř vždy koordinujeme naše kroky. Vždy nasloucháme a bereme v úvahu postoje našich zemí k různým klíčovým otázkám. Naše ministerstva zahraničí velmi úzce spolupracují.

Totéž platí pro humanitní vědy. V Rusku stále studuje poměrně velký počet studentů. Milujeme indickou kinematografii, jak jsem již zmínil. Jsme pravděpodobně jedinou zemí na světě, kromě Indie, která pravidelně promítá indické filmy – máme dokonce celý kanál – ve dne v noci.

Máme také velmi důvěryhodný vztah v bezpečnostní oblasti. Společně vyrábíme několik velmi moderních a pokročilých zbraní. To dále podtrhuje důvěru, která se mezi našimi zeměmi vytvořila.

A upřímně řečeno, já se také těším na tuto cestu začátkem prosince, těším se na setkání se svým přítelem a s naším spolehlivým partnerem, premiérem Modim.

F. Lukjanov: Děkuji.

Anatolij Livin.

A. Livin (v překladu) : Děkujeme vám mnohokrát, pane prezidente, že jste nás přišel navštívit.

Na Západě se nedávno začala diskuse o dvou možných bodech eskalace: dodávkách raket Tomahawk Ukrajině a potenciálním zabavení lodí přepravujících ruský náklad na volném moři, nejen v teritoriálních vodách.

Můžete nám sdělit svůj názor na to, jak nebezpečné to je a jak by na to Rusko reagovalo?

V. Putin: Je to nebezpečné. Co se týče Tomahawků, jsou to mocná zbraň. Pravda, už nejsou úplně moderní, ale jsou mocné a představují hrozbu.

To samozřejmě nic nezmění, vůbec to nezmění rovnováhu na bojišti. Už jsem řekl: základní problémy ukrajinských ozbrojených sil – ať je nasytíte drony sebevíc, ať s drony vytvoříte zdánlivě neproniknutelné obranné linie – stejně, pokud není personál, není s kým bojovat. Rozumíte?

Mluvil jsem o změně bojové taktiky kvůli novým technologiím. Ale podívejte se, co vidíme v televizi, jak naši vojáci postupují. Ano, trvá to nějakou dobu – po dvou nebo třech, ale postupují. Elektronický boj funguje, potlačují je a oni postupují. Totéž se stane i tady.

Co kdyby existovaly systémy ATACMS? Ano, způsobily nějaké škody. Ruské systémy protivzdušné obrany se nakonec přizpůsobily, i přes jejich hypersonickou povahu, a začaly je sestřelovat. Mohou nám Tomahawky ublížit? Mohou. Sestřelíme je, zlepšíme naši protivzdušnou obranu.

Poškodí to naše vztahy, které už spatřily světlo na konci tunelu? Samozřejmě, že ano. Ale jak by to mohlo být možné? Použití Tomahawků bez přímé účasti amerických vojáků je nemožné. To by znamenalo zcela novou, kvalitativně novou fázi eskalace, a to i ve vztazích mezi Ruskem a Spojenými státy.

Co se týče zabírání lodí, co je na tom tak dobrého? Je to pirátství. Co dělají s piráty? Zničí je. A jak se s piráty vypořádají? To neznamená, že zítra vypukne válka napříč celými oceány, ale riziko srážek se jistě výrazně zvýší.

Vezměme si jako příklad Francouzskou republiku a myslím si, že přesně tohle se děje: tato eskalace napětí, tato zvýšená úroveň eskalace je podle mého názoru v současné době spojena především se snahou odvést pozornost jejich občanů od rostoucích problémů v těchto zemích, které o nich nyní mluví nebo se o to snaží. Jak říkám: čekají na naši reakci.

To okamžitě mění vektor politické pozornosti: „Pomoc! Jsme pod útokem!“ – „Kdo?“ – „Strašné Rusko! Všichni se musí spojit a sjednotit kolem politického vedení.“ To je hlavní cíl a občané těchto zemí si musí uvědomit, že to je cíl: chtějí je oklamat, podvést a tím je odvést od protestů, včetně ulic, a zároveň potlačit jejich občanský aktivismus a sami se udržet u moci.

Občané těchto zemí ale musí pochopit, že je to riskantní hra: jsou tlačeni cestou eskalace a možného velkého ozbrojeného konfliktu. To bych neudělal.

F. Lukjanov: Vladimire Vladimiroviči, uvádíte Evropu jako příklad využití vnějších hrozeb k vnitřní konsolidaci. Ale ve Spojených státech jsme nedávno také byli svědky ostře sledované politické atentáty, která je vnímána jako známka sociální polarizace a vnitřního konfliktu. Takže i oni potřebují k tomuto řešení vnější hrozbu?

Vladimir Putin: Víte, tohle je nechutné zvěrstvo, obzvlášť když to bylo vysíláno živě. V podstatě jsme to všichni viděli. Bylo to opravdu nechutné, hrůzné. V první řadě samozřejmě vyjadřuji soustrast rodině pana Kirka a všem jeho blízkým; soucítíme s ním a vcítíme se do něj.

Zvláště když mimochodem bránil tytéž tradiční hodnoty, které Michael Gloss také přišel bránit se zbraní v ruce, a dal za ně svůj život. Dal svůj život tady v boji za tyto hodnoty jako ruský voják, zatímco Kirk tam, ve Spojených státech, v podstatě dal svůj život v boji za tytéž hodnoty. Jaký je v tom rozdíl? Prakticky žádný rozdíl není. Mimochodem, Kirkovi příznivci ve Spojených státech by měli vědět, že tady v Rusku máme Američany, kteří také bojují a jsou ochotni za to dát život, a také to dělají.

To, co se stalo, je samozřejmě známkou hluboké společenské roztržky. Ve Spojených státech si nemyslím, že je třeba situaci eskalovat navenek, protože politické vedení země se snaží nastolit pořádek uvnitř země. Nechci se k ničemu teď vyjadřovat; není to naše věc, ale myslím, že Spojené státy směřují touto cestou.

I když to, co jste řekl/a, a nedávná diskuse vašeho kolegy o nových systémech zbraní s dlouhým doletem a vysokou přesností, je jistě způsob, jak odvést pozornost od domácích problémů. Ale co vidím, je to, že vedení USA se v současné době přiklání k jiné politice, která se zaměřuje především na dosažení cílů národního rozvoje – tak, jak je chápe.

F. Lukjanov: Děkuji.

Zde oficiální stenografický záznam ruské prezidentské kanceláře končí, nicméně Putin ještě pokračoval:

Otázka: Finsko a Švédsko vstoupily do NATO. To mění geopolitickou krajinu Evropy. Jak si Rusko tento krok vyloží? Jak to ovlivní situaci v Pobaltí? Jak by Rusko mohlo reagovat na zadržení své flotily?

Vladimír Putin: Ohledně flotily jsem řekl, že by to mohlo vést ke konfliktům. Nechci teď zacházet do detailů a dávat podněty k zamyšlení těm, kteří od nás očekávají ostrou reakci. Teď řeknu: uděláme tohle, uděláme tamto. Ano, Rusko vyhrožuje, o tom už dlouho mluvíme. A teď se to stane. Začne to dělat přesně to, k čemu se to dělá. Odvede to pozornost od domácích problémů a zvýší to faktor vnější hrozby. Samozřejmě, že budeme reagovat. Není to tak, že bychom tam něčí flotilu brzdili; oni se nám snaží bránit. Vznikl termín „stínová flotila“. Co je to stínová flotila? Můžete mi to říct? Může mi to někdo tady říct? Jsem si jistý, že ne, protože v mezinárodním námořním právu takový pojem neexistuje. Neexistuje. Proto se nejedná o právní kroky. A ti, kteří se o to snaží, by si to měli pamatovat.

Zaprvé, vstup Finska a Švédska do NATO. To je hloupost. Nikdy jsme neměli žádné problémy se Švédskem, natož s Finskem. Vůbec žádné problémy. V Helsinkách jste si mohli v centrálních obchodech volně koupit všechno za rubly. Ještě před třemi lety. Lidé mohli přijít do Helsinek, vzít si rubly, zaplatit a to bylo vše. Ve finských pohraničních oblastech byly všechny cedule v ruštině. Rádi najímali rusky mluvící personál do hotelů a nákupních center. Protože tam bylo tolik turistů, mnoho našich občanů si tam kupovalo nemovitosti. Nějaká nacionalistická část těchto zemí mohla mít podezření nebo se obávat, že Rusko do země potichu infiltruje. Svět je tak vzájemně závislý. Pokud se vám něco nelíbí nebo v tom vidíte nějaké nebezpečí, no, přijměte nějaká ekonomická nebo administrativní opatření, omezte nákup nemovitostí, dokonce i cestování – cokoli se dá vyřešit. Ale proč vstupovat do NATO, bloku, o kterém se domníváme, že vede agresivní politiku vůči Rusku? Aby chránil co? Aby chránil jaké zájmy Finska nebo Švédska? Plánovalo Rusko obsadit Helsinky nebo Stockholm?

Co Rusko chtělo, co rozhodlo se Švédskem v důsledku bitvy u Poltavy? To bylo dávno, už nemáme žádné problémy. A Švédsku vedl velmi složitý muž, Karel XII., a není jasné, kdo ho zabil. Někteří věří, že ho zabili jeho vlastní lidé, protože všem lezl na nervy svými nekonečnými taženími a pokusy zatáhnout Turecko do další války s Ruskem. Ale to všechno je dávno pryč, před staletími. A jaký je problém s Finskem? Nejsou tam vůbec žádné problémy, všechno bylo rozhodnuto, všechny smlouvy byly podepsány po druhé světové válce. Za jakým účelem? Chtěli vytěžit ze strategické porážky Ruska a něco si uchvátit? Opět můžu udělat určité gesto, ale nemůžu to udělat před dámami. Poslyšte, Finsko i Švédsko ztratily výhody neutrálního statusu. Vezměte si jednání o možném urovnání na Ukrajině a Helsinské dohody – proč vůbec vznikly a proč se tomu říká Helsinky? Protože to byla neutrální země a všem bylo příjemné se tam setkat. Ale kdo teď pojede do Helsinek? Podívejte, pan Stubb, myslím, Donald, říká, že je dobrý golfista. No, to je dobré. Ale nestačí to. Nechci říct nic špatného; sám miluji sport. Ale nestačí to. Kde je budoucnost? Může mi někdo říct, jaká je výhoda? No, alespoň jednoho jmenujte.

Řekl jsem, že možná i nacionalistická část finské společnosti má obavy z tiché infiltrace Ruska do Finska. Zavést administrativní a právní omezení. Proč ne? S předchozími vůdci jsem měl vždycky velmi dobré vztahy; navštěvovali jsme je a oni nás, pořád jsme diskutovali o hraničních otázkách, o dopravě. Všechno bylo pohodlné. Proč? Protože Rusko provádí agresivní politiku, útočí na Ukrajinu. Ano. A to, že na Ukrajině byl proveden státní převrat – to se nebere v úvahu? A to, že na Donbasu byly od roku 2014 zabíjeny děti – jak je to vůbec normální? Když byly proti civilistům použity tanky a letadla a města byla bombardována? Všechno je to zdokumentované, všechno je ve všech záběrech. Jak je to? Normální? Jen jsem nechtěl nic analyzovat. Chtěl jsem být jen součástí gangu, který se snaží Rusku něco uchvátit. No a co? Předchozí prezident mi řekl, mluvili jsme po telefonu, měli jsme dobré vztahy, mnohokrát jsme spolu hráli hokej, říká – no, Norsko je v NATO a nic. A nic. Dobře. Uzavřeli jsme s nimi dohody, dohodli jsme se s NATO na moři atd. No, normální vztahy. Ale teď se hranice mezi Ruskem a NATO rozšířila. V této části Ruska jsme neměli žádné ozbrojené síly a teď je mít budeme. Jsme nuceni vytvořit samostatný vojenský okruh. Z Finska nám řekli – nedovolíme, aby se objevily žádné nebezpečné zbraně, zejména jaderné. Promiňte, odpusťte mi, ale kdo ví? Víme, jak se v NATO rozhoduje. Kdo je bude zpochybňovat, Finy? Víte, nechci nikoho urazit, ale vím, jak se rozhoduje. Oni je nainstalují a tím to končí. No a co? Trefili jste cíl? Ne? Tak vidíte, budou tam rakety Pershing. Budete za to nést odpovědnost. Proto tam umístíme tyto systémy. Nebo uděláme něco jiného. No a co? Proč? Teď mluví o našich letadlech, která létají bez transpondérů nad Baltským mořem. No, když jsem byl ve Finsku, v Helsinkách, všiml jsem si, že letadla NATO létají bez transpondérů. A pak finský prezident řekl: „Dovolte nám, aby si všichni zapnuli transpondéry.“ Řekl jsem: „Souhlasíme, Rusko souhlasí.“ Co řekly země NATO? „Nebudeme.“ Dobře, tak dobře, budeme létat bez transpondérů. Tohle prostě stupňuje napětí v dalším regionu světa. A tak je ohrožena stabilita, včetně vojensko-strategické stability v těchto regionech. Pokud se tam objeví něco nebezpečného, ​​nainstalujeme to taky, takže je to nebezpečné pro ty, kdo to tam nainstalovali. Proč? Kdo z toho těží? Zvýšilo to bezpečnost Finska nebo Švédska? Samozřejmě že ne.

Takže budeme normálně pracovat. Pokud chtějí nějak budovat nebo obnovovat vztahy, nejsme proti tomu, souhlasíme, ale situace se jistě změnila. Lžíce se našly, ale pachuť zůstává.

Otázka:  Vladimire Vladimiroviči, proč posíláte do Dánska tolik dronů?

Vladimír Putin: Už to neudělám. (Smích v sále)  Už tam nepoletím. Už nepoletím do Francie, Dánska ani Kodaně. Kam jinam můžou letět ?Ano, (drony) létají všude.

Do Lisabonu. Kam létají? Víte, tam se lidé baví, stejní lidé, co se kdysi bavili s neidentifikovanými létajícími objekty, UFO. Ale je tam tolik podivínů. Stejně jako tady, mimochodem, nejsou jiní, obzvlášť ti mladí. Teď tam budou každý den pouštět drony. Tak ať si tohle všechno chytají. Ale jak chápete, vážně, my ani nemáme drony, které by dosáhly Lisabonu. Jsou tam nějaké, které mají delší dolet, ale jsou tam cíle, což je nejdůležitější. Ale to je také jeden ze způsobů, jak obecně situaci vyhrotit, aby se splnily rozkazy washingtonského regionálního výboru a zvýšily se výdaje na obranu. I když situace v evropské ekonomice, jak jsme právě řekli, je složitá. Ani nemluvím o Německu a Francii; ty (zejména Německo) byly nedávno hnací silou evropské ekonomiky. A mimochodem, ať si Polsko jakkoli přálo, tou hnací silou se nestane. Chce být jedním z lídrů Evropské unie, to vidíme, ale je to pro ni v blízké budoucnosti velmi obtížný úkol. A tyto země tuto kvalitu ztrácejí. A kvůli stagnaci předních ekonomik, kvůli tomu, že jejich rozpočtové deficity jsou příliš velké, mnohonásobně větší než ty naše, a dalším složitým makroekonomickým ukazatelům, tohle všechno… Řekl jsem, že máme 2,6, ale tam je to několikanásobně větší, čtyřnásobně větší, někde kolem šestinásobně větší a tak dále. Aby se odvedla pozornost od těchto zásadních, hluboko zakořeněných problémů, tak se celá tato hysterie vyšlehává.

Otázka: Vladimire Vladimiroviči, trochu o agresi a globální většině. Dnes jste několikrát zmínil, jak vznikla BRICS, co se děje a o co tato skupina usiluje. Víte, od našich západních expertů a kolegů stále slýcháte, že BRICS je agresivní subjekt. I když my a každá země zvlášť říkáme, že naše agenda je pozitivní, a naše činy dokazují opak. Přesto si lidé stále pamatují Kazaň, pamatují si, že naši evropští kolegové říkají, že Rusko je izolované. Existuje mnoho důležitých iniciativ. Chci vám opravdu poděkovat za vaši osobní podporu. Loni jsme spustili Radu občanské společnosti BRICS. To je skutečně velmi vážná věc. Jak můžeme zajistit, aby BRICS neztratila na obrátkách a ospravedlnila důvěru, kterou v ni všichni, globální většina, nadále vkládají?

Vladimír Putin: Je to řečnická otázka. BRICS roste, což je dobře, ale objevují se i problémy. Máte pravdu, že na to upozorňujete, protože čím více členů, tím více zájmů a názorů a shoda na společném postoji je obtížnější, ale jiná cesta neexistuje. Existuje jen jedna cesta: koordinace, hledání společných zájmů a spolupráce v této oblasti. Celkově se nám to zatím podařilo. BRICS čelí mnoha výzvám. Jednou z nich je podle nás vytvoření – nejen vytvoření – společné platformy, společných principů interakce, a to i v ekonomice. Už jsem řekl a mluvím zde, že neprovádíme politiku proti nikomu. Celá politika BRICS je namířena proti sobě, proti členům této organizace. Mimochodem, neprovádíme žádnou kampaň nebo politiku proti dolaru. Vůbec ne. Nás prostě nenechají vypořádat si účty v dolarech, to je vše. Tak co máme dělat? Vypořádáme si účty v národních měnách. Nyní uděláme totéž co mnoho dalších zemí, včetně Spojených států. Budeme pracovat na rozšíření možností elektronického obchodu a elektronických plateb. A v současné době se o to snažíme v rámci BRICS. Propagujeme myšlenku nové investiční platformy, kde podle mého názoru můžeme očekávat úspěch, protože pokud, jak jsem právě řekl, budeme používat moderní technologie, včetně platebního systému, můžeme vytvořit zcela unikátní systém, který bude fungovat s minimálními riziky a prakticky bez inflace. Stačí jen promyslet projekty, které budou vzájemně výhodné pro všechny účastníky tohoto procesu, ale především pro ty, kde budou tyto projekty realizovány. A to chceme dělat především na rychle rostoucích trzích Afriky a Jižní Asie. A ty nepochybně rychle porostou. Rostou rychle i teď a tempo se bude jen zvyšovat. Dnes, pokud vezmeme globální HDP, BRICS se podílí na globálním HDP 40 %. A země Evropské unie již tvoří 23 % a Severní Amerika 20 %. A tempo se zrychluje. Podívejte se na podíl zemí G7 před 10 nebo 15 lety a nyní. A tento trend pokračuje. Co chceme? Chceme se integrovat do tohoto rozvojového trendu. A všichni chceme spolupracovat, včetně hlavních zemí BRICS, na těchto trzích. V Africe, která má také velmi světlou budoucnost. Stačí se podívat na země tam – téměř 100 milionů lidí nebo více. Jsou velmi bohaté.

…Totéž se děje v jihovýchodní Asii. To jsou obrovské rozvojové příležitosti pro lidstvo. A tyto země se budou snažit zajistit, aby se průměrná životní úroveň jejich občanů zvýšila a přiblížila se úrovni zemí, kde je dnes poměrně vysoká. Dosažení tohoto cíle bude nevyhnutelně boj. A my chceme být součástí tohoto pozitivního společného úsilí. Co je na tom tak agresivního? Je to prostě mírně nervózní reakce na náš úspěch. To je přesně to. A reakce na další růst konkurence v globálních záležitostech a globální ekonomice.

Otázka: Moc vám děkuji za vaši komplexní prezentaci. Myslím, že jste odpověděl na mnoho našich otázek a mnohé objasnil, a slyšet tyto věci přímo od vás je velmi užitečné. Moc děkuji Valdajskému klubu za tuto příležitost. Zmínil jste svou nadcházející návštěvu Indie a také jste zmínil některé projekty a iniciativy, které by mohly být realizovány. Rád bych se dotkl jednoho bodu, jedné oblasti. Jde o potenciální spolupráci v oblasti špičkových technologií, nových technologií, které se teprve objevují. Jsem si jistý, že je třeba věnovat zvláštní pozornost, konkrétním iniciativám, které nám umožní posílit tuto spolupráci v oblasti umělé inteligence, kybernetické bezpečnosti a dalších oblastí. Mohl byste navrhnout nějaké konkrétní kroky, například vytvoření indicko-ruského technologického fondu, které by pomohly takovou spolupráci rozvíjet? Protože bez nějakého stimulu na nejvyšší úrovni se taková spolupráce tak rychle nerozvine.

Otázka. Dnes jste také hovořil o civilizacích, civilizační kultuře a jejich významu a tento bod jste na tomto setkání znovu zdůraznil. Mohl byste blíže popsat roli civilizační kultury v současné mezinárodní politice? Vnímáte civilizace a spolupráci mezi civilizacemi jako potenciální faktor usnadňující stabilitu, nebo existuje možnost střetu civilizací, jak někteří vědci předpovídali před mnoha lety?

Vladimír Putin: To je složitá otázka. Začnu něčím jednodušším: umělá inteligence a další moderní oblasti civilizačního rozvoje. A ohledně možnosti vytvoření fondu. Mohl by být vytvořen, jak jsem již zmínil, a pověřil jsem ruskou vládu, zejména místopředsedu vlády, který je ruským spolupředsedou mezivládní komise, aby zvážil návrhy pro naše indické přátele a kolegy. Měli bychom zvážit, kde vidíme nejslibnější oblasti spolupráce, jak bychom mohli vyrovnat tuto obchodní nerovnováhu a tak dále. A to chceme udělat. Mohli bychom nakupovat více zemědělských produktů z Indie, stejně jako zdravotnický materiál a léky, a mohli bychom z naší strany podniknout určité kroky. Pokud jde o fond a naši interakci s našimi indickými přáteli obecně, existují určité zvláštnosti, a to, že indická ekonomika je primárně čistě soukromá. A rozvíjí se na základě soukromých iniciativ; často se musí jednat ani ne se státem, ale přímo s firmami. A stát, stejně jako u nás, je zodpovědný za regulaci těchto vztahů. Samozřejmě se musíme na úrovni státu snažit vytvářet podmínky pro pozitivní rozvoj ekonomických vztahů mezi ekonomickými účastníky, ale firmy by měly spolupracovat přímo. Myšlenka na spojení úsilí v klíčových oblastech rozvoje, včetně vývoje a využití umělé inteligence, je však v principu dobrá. Máme již určité úspěchy, na které můžeme být hrdí, a existují firmy, které na tom pracují a dosahují velmi dobrých výsledků. A zde je spojení úsilí nesmírně důležité a slibuje dobrý společný výsledek. Děkuji za nápad. S ohledem na vaše návrhy mírně upravím svůj pokyn vládě.

Nyní k civilizacím, ke střetu civilizací a názorům některých odborníků na tuto věc. Obecně jich znám. Zřejmě má na mysli amerického badatele, který se zabýval problémy a budoucností civilizace a řekl, že ideologické rozdíly ustupují do pozadí, zatímco na povrch vycházejí základní, fundamentální základy civilizací. Ty rozpory, které mezi státy existovaly na ideologickém základě, nyní mohou nabýt civilizačního charakteru. Nečeká nás střet ideologií nebo států založených na ideologických rozporech, ale střet států a sjednocení založené na civilizačních charakteristikách.

Víte, když se naučíte prostě číst, přečtete si, co je napsáno, a bude vám to dávat smysl. Ale v posledních letech se snažím analyzovat všechno, co čtu. Řeknu vám, co si o tom myslím. Podle mého názoru byly ty ideologické úvahy, které byly v předchozích desetiletích v popředí, koneckonců jen kouřovou clonou. Byla to kouřová clona pro boj geopolitických zájmů. A geopolitické zájmy jsou koneckonců hlubší věc; jsou blíže k těm civilizačním. Podívejte, Sovětský svaz se rozpadl a ruští prosťáčci a bývalí sovětští představitelé si mysleli, že teď (a já taky) jsme jedna civilizační rodina, že se obejmeme, políbíme na rty, navzdory naší lpění na tradičních hodnotách, a jedeme dál, společná rodina národů, které spolu šťastně žijí. Nic takového. I pro mě, bývalého důstojníka sovětské zahraniční rozvědky, to bylo trochu překvapení. Když jsem se stal ředitelem FSB, byli jsme údajně svoji, ale naši partneři, jak jsem tehdy řekl, podporovali separatismus a teroristy, včetně Al-Káidy, na Severním Kavkaze. A když jsem se jich zeptal: „Co to děláte? Zbláznili jste se?“ Byli jsme prý všichni sví, buržoazní, jak se říká ve slavné dětské knížce: „Dejte nám sud medu, velkou lžíci, pojďme si to společně vychutnat.“ Ale ne, naši tehdejší odpůrci (říkejme jim tak), co jsem jako ředitel CIA viděl…

(smích v publiku)

Vladimír Putin: Budoucnost. Bush mi jednou ukázal v přítomnosti ředitele CIA utajované dokumenty. A řekl: „Pane prezidente, četl jste tyto dokumenty? Prosím, podepište, to je náš postup.“ Řekl jsem: „Dobře tedy,“ a podepsal jsem. Co jsem jako ředitel FSB zjistil? Zdálo se, že jsme teď všichni stejní. Pouta staré ideologie se rozpadla. A co vidím? Promiňte, ale tatáž CIA pracuje v Zakavkazsku, na našem Severním Kavkaze. Vydržuje tyto agenty, včetně radikálů, dodává jim peníze, poskytuje jim informace a politickou podporu, dokonce jim dává zbraně, přepravuje je svými vrtulníky a tak dále. Upřímně řečeno, i já, bývalý zaměstnanec zahraniční rozvědky Sovětského svazu, a to i přesto, že jsem se vyšplhal do tak vysokých pozic, jsem byl prostě ohromen. Říkal jsem si: co se to děje? A o to v tomhle geopolitickém boji jde. Nikoho už žádné ideologické rozdíly nezajímají. Neexistují. No nic. Musíme rozdrtit zbytky Sovětského svazu, jeho největší část, a udělat to, co řekl Brzezinski – rozdělit ho nejméně na čtyři části. A některé velké země světa vědí, že proti nim byly také připravovány takové plány. A možná je stále připravují. Co to znamená? Znamená to, že ideologické úvahy, podle tohoto autora – už jsem zapomněl jeho jméno, ale není hloupý – byly tehdy zřejmě většinou kouřovou clonou, zatímco v jádru rozporů leží geopolitické, tedy civilizační, rozdíly.

Dojde k dalším střetům? No, ke střetu zájmů na mezinárodní scéně dochází vždycky. Otázkou je, jak jsem již řekl, do jaké míry dokážeme strukturovat naši praktickou práci tak, abychom mezi sebou hledali konsenzus a dosáhli rovnováhy zájmů. Máme velkou úctu ke starověkým kulturám a civilizacím: civilizaci původních obyvatel Ameriky, buddhistické civilizaci, hinduistické civilizaci, čínské civilizaci, arabské civilizaci. Ruská civilizace není tak stará jako čínská, indická nebo dokonce arabská. I ta je stará přes tisíc let. Máme vlastní zkušenosti. Jedinečným rysem naší kultury je, že ano, v Indii, Číně a arabském světě se společnosti také postupně vyvíjely; i ony jsou skutečně multietnické. Ale přesto jsme od samého začátku byli multietnickou a multi-náboženskou zemí. A nikdy jsme neměli výhrady, jak říkají někteří moji kolegové a asistenti. Vidíte, žádné výhrady neexistovaly. Kdykoli Rusko absorbovalo jiné národy, zástupce jiných etnických a náboženských skupin, vždy s ním bylo zacházeno s velkým respektem a vnímáno jako součást něčeho společného. Například Spojené státy jsou, jak víme, tavicím kotlem. Zástupci mnoha náboženství, etnických skupin a zemí jsou tam pohromadě. Ale všichni jsou to emigranti. Jsou odtrženi od své národní půdy. U nás to tak není. Tady všichni naši lidé zastupují různá náboženství a etnické skupiny, všichni na své vlastní půdě, přesto žijí po staletí společně. Je to jedinečná kultura a v konečném důsledku jedinečná civilizace, která se zde vyvinula. A my jsme se naučili žít, koexistovat a rozvíjet se společně a navíc chápat výhody takového společného rozvoje. A v tomto smyslu si myslím, že je to dobrý příklad, mimo jiné i pro hledání kompromisů a rovnováhy mezi všemi ostatními účastníky mezinárodní komunikace a jinými civilizacemi. Proto ano, určité rozpory jsou možné.

Otázka: Před časem jste předložil iniciativu, kterou považuji za velmi důležitou, a to prodloužení Smlouvy o snížení strategických zbraní se Spojenými státy o jeden rok. Na Západě byla tato iniciativa do značné míry ututlána. Možná jsem ale příliš optimistický, ale doufejme, že zvítězí zdravý rozum a smlouva bude prodloužena o další rok a vaše iniciativa bude přijata. Vyvstává však otázka: co se bude dít dál? Bude úsilí o rozšíření rusko-amerických vztahů pokračovat, nebo se další vlna smluv, které nahradí tuto poslední skutečně existující smlouvu, bude týkat kontroly zbrojení v komplexnější konfiguraci, s přihlédnutím k ostatním pólům moderního světa?

Vladimír Putin:  Je pro mě, Konstantine, velmi těžké říct, co se bude dít dál, protože to nezávisí jen na nás. Pokud americká administrativa s naším návrhem souhlasí, pak vím, co se stane do roka. Ale co se stane potom, je těžké říct. Dialog není snadný; známe úskalí tohoto dialogu. Zaprvé jsme získali mnoho moderních, high-tech zbraňových systémů. Vezměte si například Orešnik. Ne Oreškin, ale Orešnik. A nedávno jsme prokázali, že takové zbraně nejsou strategické. Nyní slyšíme některé experty v USA, kteří říkají, že ne, tohle jsou stále strategické zbraně. Musíme to vyřešit. Nebudu teď zacházet do detailů, ale musíme to vyřešit. Samozřejmě to vyžaduje čas. Získali jsme další hypersonické zbraně – Kinžal a Avangard, které mají dobrý mezikontinentální dolet. Možná pořídíme i další systémy. Nezapomněli jsme na nic, co jsme plánovali; práce probíhá a výsledky budou. To je první část.“

Druhým jsou taktické jaderné zbraně. Mluví se o strategických, ale víte, co to je, taktické? Jsou mnohonásobně silnější než ty, které Američané svrhli na Japonsko, Hirošimu a Nagasaki. Tam to bylo 20 kilotun, nebo něco takového, ale tady je to mnohonásobně víc; tohle jsou taktické zbraně. A i tady jsou svá úskalí. Nikde je nenasazujeme, kromě Běloruska, ano. A Američané je mají po celém světě. Po celé Evropě, v Turecku, všude. Ale my jich máme víc. To je pravda. Musíme to vyřešit. Je toho hodně, co je třeba vyřešit. A víme, že ve Státech jsou lidé, kteří říkají: „Nepotřebujeme žádné prodloužení.“ No, pokud ho nepotřebují oni, tak ho nepotřebujeme ani my. Celkově se nám daří dobře. Jsme si jisti naším jaderným štítem; víme, co dělat zítra, pozítří. Není to potřeba a není to potřeba. Tady je třetí aspekt, ten mezinárodní. Neustále nám říkají: „Přesvědčíte Čínu, aby se připojila k tomuto systému omezení strategických útočných zbraní.“ No, kdo chce zapojit Čínu? Tak ať s Čínou jednají, co my? Ale máme otázku: pokud je třeba Čínu zahrnout, proč vynechávat jaderný potenciál Velké Británie a Francie? Vždyť jsou členy NATO. Zvlášť když Francie chce poskytnout svůj jaderný deštník celé sjednocené Evropě. Tak co, neměli bychom to brát v úvahu? Existuje tam mnoho složitých otázek, které vyžadují vlastní pečlivý výzkum. Pokud chtějí na rok zafixovat status quo, tak my jsme připraveni, jsme ochotni. Nechtějí? No, ať se neobtěžují. Ano, dnes máme paritu. Američané mají více ponorek, ale počet jaderných hlavic na těchto ponorkách je zhruba stejný. Oni mají více jaderných ponorek, my máme o něco méně strategických jaderných ponorek a máme více víceúčelových ponorek, ale ty také hrají velmi významnou roli v celkovém pořadí. Máme pozemní strategické raketové síly (RVSN). No, experti vědí, co je ruská RVSN. V tomto ohledu si vedeme dobře. Myslím tím, že naše úroveň modernosti je vyšší než u jakékoli jiné jaderné mocnosti na světě. Prostě jsme na tom tvrdě a dlouho pracovali. A opakuji, naše strategické síly jsou velmi moderní. Ale jsme připraveni si v tomto případě dát pauzu a spolupracovat s našimi americkými kolegy (a troufám si říct, že to přesně je), pokud se to bude zdát vhodné. Ne? Není to potřeba. Ale to je to poslední, co svět chce, pokud jde o omezování strategických útočných zbraní.

Otázka: Vladimire Vladimiroviči, nejsou jaderné testy náhodou zralé k provedení?

Vladimír Putin:  Někdo tyto testy připravuje, my to vidíme, víme to, a pokud k nim dojde, uděláme totéž.

Otázka: Pane prezidente, jsem z Čínského institutu pro inovace a rozvoj. Jsem jedním z organizátorů konference o Číně, přední platformy pro mezinárodní… V současné době spolupracujeme s Valdajským klubem a podporujeme vzájemné porozumění mezi Ruskem a Čínou. Věříme, že je to velmi důležité. Vztahy mezi Ruskem a Čínou jsou v současné době na nejvyšší úrovni, a to díky osobnímu úsilí Vašeho a prezidenta Si Ťin-pchinga. A musíme dále upevňovat základy těchto vztahů na místní úrovni. Spolu s Valdajským klubem také organizujeme společné akce, letos i v Číně. Pane prezidente, prosím, dejte nám nějakou radu, co můžeme udělat pro to, abychom naši práci vykonávali lépe. Mohl byste říci pár slov o publiku konference, o porozumění Číně, aby lépe porozuměli Rusku? Máte v Číně mnoho přátel a rádi by slyšeli Váš hlas. Čína je velká země, ale stále tam žije mnohem více lidí, kteří potřebují lépe porozumět Rusku. Nějaký osobní vzkaz od Vás by byl velmi užitečný, ne jako velkého vůdce, státníka, ale jako bratra Vašim čínským bratrům a sestrám.

Vladimír Putin: Víte, svým čínským bratrům a sestrám mohu jen říct, že jsme na správné cestě. Musíme v tom pokračovat, musíme si vážit vztahu, který se mezi námi vytvořil, a udělat vše, co je v našich silách, ať už jsme kdekoli – na vrcholu moci, ve strojírně, v divadle, ve filmu nebo ve vysokoškolském či středním vzdělávání – abychom tuto spolupráci posílili. Je to nanejvýš důležité pro čínský i ruský lid. Chci vám poděkovat za vše, co jste dosud udělali, a popřát vám úspěch. Z naší strany já i, jak jsem si jistý, prezident Si Ťin-pching uděláme vše pro to, abychom vás podpořili.“

Otázka, Al-Faraj: Zmínil jste multipolární svět. Tato otázka nás velmi zajímá, a to především proto, že jako vývozci a dovozci ropy všeho, co potřebujeme pro spotřebu a rozvoj, máme zvláštní zájem na zajištění volné plavby na moři a bezpečnosti našich exportních tras ropy. Je multipolární svět schopen v budoucnu zajistit námořní plavbu a bezpečnost dodávek energie na celém světě? Aby se neopakovalo to, co se stalo s plynovodem Nord Stream.

Vladimír Putin: Pokud jde o námořní bezpečnost, už jsem to řekl, ale chci to zopakovat, protože to považuji za důležité. Naši oponenti, říkejme jim tak, nás neustále vyzývají k dodržování mezinárodního práva. My zase vyzýváme je, aby mezinárodní právo dodržovali. V mezinárodním právu není nic, co by říkalo, že je přípustné páchat loupeže, pirátství nebo zabírat cizí lodě bez jakéhokoli důvodu. A to by mohlo vést k vážným následkům. Ale pokud budeme jednat v duchu, který jsem nastínil v dnešním projevu, pokud multipolární svět bude bojovat za zájmy všech a najde nástroje k harmonizaci postojů, věřím, že k tomu nedojde. Zaprvé. A zadruhé. Velmi doufám, že veřejné organizace a občané těch zemí, kde se vedení snaží situaci eskalovat, mimo jiné vytvářením problémů pro globální ekonomiku, mezinárodní logistiku a mezinárodní energetiku – politické strany, veřejné organizace a občané těchto zemí – udělají vše, co je v jejich silách, aby zabránili svým vůdcům dovést situaci ke kolapsu a vážným mezinárodním komplikacím. Ale ať se stane cokoli, jsem prostě přesvědčen, že mezinárodní energetický sektor bude fungovat a bude fungovat udržitelně, protože globální ekonomika roste, poptávka po primárních energetických zdrojích, a to se týká uranu pro jaderné elektrárny, to se týká ropy, plynu, uhlí, tato poptávka se bude zvyšovat, a proto se tomu nedá nic vyhnout, mezinárodní trhy budou tyto energetické zdroje tak či onak spotřebovávat.

Dnes jsme mluvili jen o uranu pro jaderné elektrárny. Ale pokud jde o ropu, její přepravu a produkci, Spojené státy v současnosti produkují nejvíce ropy na světě. Saúdská Arábie a Rusko jsou druhé. Je ale nemožné si představit, že by pokles například ruské produkce ropy udržel normální situaci v globálním energetickém sektoru nebo v globální ekonomice. To se nestane. Proč? Protože je to nemožné, ani v našich nejdivočejších snech, ale pokud si představíme eliminaci ruských producentů a ruských obchodníků, kteří dodávají významnou část světové ropy, pak by v případě, že by k tomu došlo, ceny prudce vzrostly.

…dolary zmizí v mžiku. A je to opravdu v zájmu ekonomik těch zemí, které si vedou tak špatně, včetně ekonomik evropských zemí? Buď na to nikdo nemyslí, nebo si to uvědomují a stále si koledují o potíže. Ale ať se stane cokoli, potřeby globálního energetického trhu budou i tak uspokojeny. A to se stane, částečně díky těm, kteří pracují v této životně důležité oblasti pro celý svět a celý globální ekonomický systém. Částečně díky lidem, jako jste vy. Moc vám děkuji.

Otázka: Vladimire Vladimiroviči, ve svém úvodním projevu jste řekl jednu velmi důležitou věc, mluvil jste o tom, co by mělo být…

Vladimír Putin:  Alespoň jsem řekl jednu důležitou věc. Dnes jsme neztráceli čas.

Všiml jsem si jedné věci, abych byl přesnější. Řekl jste, když jsem mluvil o světovém řádu, že zákazy nefungují. No, zákazy nefungují – to je motto Valdajského klubu už 22, 23 let. A my jsme se vždy snažili nic nezakazovat, ale naopak podněcovat diskuse, debaty a nejrůznější rozhovory a uděláme vše pro to, abychom to udrželi. A upřímně doufáme, že se tento princip rozšíří do celého světa, jak jste řekl, i do naší země, protože i my máme někdy nutkání zakazovat víc, než je nutné, a snažíme se zprostředkovat ducha Valdaje. A druhá důležitá věc, kterou jsem dnes slyšel, a slyšeli jsme všichni, je, že teď víme, s kým se cítíte dobře. A to je velmi vysoká laťka. Ale my ve Valdajském klubu se budeme snažit toho dosáhnout, abyste k nám chodili častěji a cítili se dobře.

Vladimír Putin: V první řadě chci říct, že mám mnoho příjemných partnerů. Nechci vzbudit dojem, že se jedná o nějaký monopol. Nedělám si legraci. Vidíte, jak probíhá praktická práce? Myslím, že existuje jen málo zemí, ve kterých jsem nebyl. Ale skoro nic jsem tam neviděl. Jak probíhá práce? Letiště, letadlo, společenská místnost, letiště, letadlo, Kreml. Znovu – Kreml, letadlo, cesta, návrat. Nevidíte zatracenou věc, upřímně, odpusťte jednoduchost vyjádření. Ale vždycky se najde někdo, s kým diskutujete, s kým si povídáte. Bohužel je velmi často všechno velmi sepsané. Tento protokolární diktát často jednoduše rozmělňuje samotný obsah této práce. A velmi zřídka nastanou okamžiky, upřímně řečeno, velmi zřídka nastanou okamžiky, kdy sedíte s kolegou a o něčem mluvíte. To se stává velmi zřídka. Takové věci máme s premiérem Módím. S předsedou Si Ťin-pchingem. Řekněme, že přijel do Petrohradu, nasedli jsme na loď, projížděli jsme kolem – pohybovali jsme se z jednoho místa na druhé, na Auroře – a on se ptal: „To je Aurora?“ Já říkal: „Ano, chcete se u nás zastavit?“ Ano, ano, vážně. Zastavili jsme se. Pro vůdce Číny, pro šéfa KS Číny je to důležité. Podíval se na Auroru, pak jsme šli do Ermitáže, viděli jsme tam vystoupení našich umělců. Celou dobu jsme si povídali. To je skutečná lidská interakce. Ale to se stává velmi zřídka, je to vzácné. Obvykle přijde, sedne si, promluví si, sbalí si kufr a odletí. Přesto je tu mnoho hlubokých a zajímavých lidí. Lidé se k moci nedostanou jen tak kvůli nějakým opravdu těžkým okolnostem; to jsou všechno lidé, kteří prošli nějakým bojem, nějakými zkouškami. Například se chystám do Tádžikistánu, kde máme schůzi SNS atd. Setkám se s prezidentem Tádžikistánu, panem Rahmónem. Mimochodem, v postsovětském prostoru je mnoho bystrých a zajímavých lidí. Jen jako příklad. Poté, co se radikální islamisté chopili moci, vstoupil současný prezident Tádžikistánu, pan Rahmón, s kulometem v ruce do hlavního města své země Dušanbe. Nyní tam vytvořil situaci, která je pravděpodobně také obtížná. Co jsem to říkal? Samozřejmě je zajímavé a užitečné s takovými lidmi hovořit. A já velmi doufám, že tato komunita lidí, se kterými můžeme hovořit, se nepochybně rozšíří, rozroste a najde způsoby, jak se dohodnout na klíčových otázkách globálního rozvoje a globální agendy. A intelektuální elita, která se zde dnes shromáždila, nám s tím pomůže. A mnohokrát vám děkuji.

Konec vystoupení. 

Je pátek 3. říjen 2025, 03:54, a přeji Vám krásný den. Na zbylé maily odpovím dnes. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc lidí denně, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, kdo nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

Řada z Vás se mne ptá, jak fungují ruské “ochlazovací” neviditelné pláště, na které si ukrajinští operátoři dronů neustále stěžují. Funkci neviditelného pláště nejlépe zachycuje toto video snímané jednoduchou termokamerou ze dronu. Nejprve uvidíte jednoho vojáka, který je bez pláště, a pak se najednou objeví druhý voják, který si sejme neviditelný plášť.

Podle ruských zkoušek, není operátor dronu-člověk schopen maskovaného vojáka odhalit, a ani umělá inteligence není o mnoho lepší. Platí však omezení, že dron si nesmí cílovou plochu s maskovaným vojákem prohlížet z menší vzdálenosti než 100/150 metrů. Že voják musí nést maskovací plášť tak, aby byl od povrchu jeho těla izolován, buď vrstvou vzduchu, když je nesen jako plachta upevněná na batohu a na helmě, a nebo musí být izolován speciálním termo-izolačním armádním oděvem, pokud jde o ruského armádního diverzanta.

Ruský oblek “neviditelnosti” je při pohybu funkční pouze několik minut, než se tělo zahřeje, a přenese teplotu na plášť. Proto se používá pouze na krátké přesuny přes holé plochy, po cestách, a ve městské zástavbě po ulicích. Rusové mají v rozestupu několika málo kilometrů vybudované “ochlazovací stany” a “ochlazovací úkryty”, a v nich se přesunující vojáci opět ochladí, aby mohli pokračovat dále. Tyto tepelné pláště sice nejsou funkční proti nejdokonalejším vojenským tepelným senzorům, ale ty jsou extrémně drahé, a v naprosté většině dronů se používají pouze jejich levné civilní varianty, a na ty tato taktika “ochlazování” bohatě stačí. Ukrajinci jsou v tepelné izolaci svých vojsk naprosto pozadu. Takřka každý úkryt pro ruské vojáky, zejména pro velitele a operátory dronů je zevnitř tepelně izolován speciálními fóliemi a tkaninami. Výsledkem tohoto rozdílu je pak známý fakt, že Rusové likvidují ukrajinské operátory dronů i nižší velitele značně rychleji, než tak činí Ukrajinci.  

Jak jsou pláště “neviditelnosti” důležité pro úspěch vojenské operace v době dronů, ukazují tři následující mapy:

První mapa, kterou jsem publikoval už 10. září 2025, zachycuje obrovskou střetnou bitvu, která se rozpoutala severně od města Pokrovsk. Generál Syrskyj tam na rozkaz prezidenta Zelenského vrhnul celý sbor AZOV, a další elitní ukrajinské brigády, a ty se pokusily dvěma soustřednými údery obklíčit hlavní síly ruské 51. armády operující v severním výběžku fronty.

Třetí mapa stejného prostoru byla publikována včera, a už ukazuje, jak ruská “neviditelná” námořní pěchota snadno zahájila prostup ukrajinskou obranou. Ukrajinské útoky, které byly vidět na první a na druhé mapě, jsou už odraženy, a “neviditelní” Rusové nyní postupují hlavně odkrytým terénem, a obkličují zbytky ukrajinských elitních jednotek, které přežily tuto poslední Syrského ofenzívu. Z mapy je opět krásně vidět nejnovější ruská taktika – obkličovat veškerou městskou zástavbu a uvěznit v ní ukrajinské vojáky na zemi “číhajícími” sedícími drony. Armáda, která si může při střetném boji hlavních sil dovolit pohyb otevřeným terénem, vždy disponuje velkou kvalitativní i kvantitativní převahou. 

Jak je ruská taktika “neviditelnosti” nesmírně účinná, prozradil včera náčelník štábu praporu “Síla Svobody” 4. elitní ukrajinské diverzní brigády “Рубіж” Mykola Hricenko: “Pokud je před námi jezero nebo řeka, bažina, nebo terén který považujeme za neprůchodný, Rusové tudy projdou.“. A navíc se prý pohybují otevřeným terénem, a skrývají se pod plášti. Hricenko, ovšem včera hlavně tvrdil, že Rusové jsou do útoků nuceni svými veliteli pod hrozbou zastřelení, jsou demoralizovaní, zabíjejí své velitele, aby se mohli Ukrajincům vzdát, a jejich jednotky, ač jsou podle názvu elitní výsadkáři, nebo námořní pěšáci, jsou plné vojáků, kteří ani neprošli žádným pořádným výcvikem, a byli do armády nalákáni falešnými sliby, nebo hrozbou exekucí kvůli dluhům. Ukrajina prostě podle Hricenka vítězí. Jenom na těch mapách to je nějak špatně zakresleno. 

Jak už jsem naznačil v posledních analýzách, ruský postup Ukrajinou není zatím dostatečně rychlý, aby donutil Kyjev včas přijmout ruské mírové podmínky, a bude-li ukrajinská ofenzíva dronů proti ruské energetice úspěšně pokračovat, bude muset Putin zesílit tlak, a nebo rezignovat na část svých cílů. Rusové sice opevňují své strategické podniky obrovskými konstrukcemi z mříží a sítí, aby výbuchy ukrajinských dronů měly snížené ničivé účinky. (Video jak taková ruská opevněná rafinerie vypadá zde.) Ale účinnost těchto opatření není dokonalá, jak přiznávají, ale pouze částečná. Očekává se proto, že od tohoto měsíce Rusové znásobí své útoky proti ukrajinské energetice, aby v zemi vyvolali chaos.

Včera přes den Rusové podnikli nečekaně destruktivní raketový útok na Dněpropetrovsk. Následky útoku na civilní budovy, (údajně podvodná call-centra), nejlépe ukazuje toto video. Další videa najdete zde. Zelenskyj včera kvůli útoku, který přinesl civilní oběti, zle běsnil.

Po útoku na Kyjev z tohoto víkendu, jde už o druhý raketový úder do civilní zástavby. A to naznačuje, že Rusko hodlá zintenzivnit “strašení” obyvatel větších ukrajinských měst, že jejich život je nejistý, pokud z města neodejdou. Polské i české údaje z letošního září naznačují, že útěk mladých Ukrajinců ze země se zrychluje. Podle ukrajinské pohraniční služby odešlo od konce srpna do poloviny září z Ukrajiny 27 000 mladých mužů, (40 000 odešlo, 13 000 přišlo). Podle českého poslance Králíčka (ANO) se nyní počet mladých Ukrajinců, kteří přicházejí do ČR zvýšil ze 1615 týdně na 3000 týdně.   Mladí Ukrajinci podávají doma hromadné výpovědi v práci, jen řetězec obchodů Silpo přišel za jediný měsíc o 3000 mladých zaměstnanců ve věku 18 až 22 let, a odcházejí do ciziny. Dospělí Ukrajinci se o své mladé potomky velmi bojí, a často je podle tamních sociologů sami odesílají raději pryč ze země. Ruské tajné službě tyto údaje nemohly uniknout, a protože válka se vede všemi dostupnými prostředky, není nijak překvapivé, že ruské rakety i drony začaly od zahájení Zelenského náletů na ruské rafinerie, stále častěji navštěvovat místa práce i spánku ukrajinské střední a vyšší střední třídy. A současně s příchodem podzimu Rusové opět zintenzivnili útoky na ukrajinskou energetickou soustavu. Lze tedy očekávat, že Rusko se v zimě zintenzivní své útoky drony a raketami, aby vyvolalo další uprchlickou krizi.

Proč se na Ukrajině ještě stále bojuje včera přesně pojmenoval Victor Orbán: “Situace je jasná. Západ mluví o obraně Ukrajiny, ale ve skutečnosti jde o imperialistické uchvacování území, zdrojů a peněz. Nešťastný ukrajinský lid je drancován, zatímco ti, kdo prosazují válku, maskují toto vykořisťování pod rouškou ochrany. Nedělejme si iluze, jde o moc a zisk.”. A ostře varoval polského premiéra: “Vážený Donalde Tusku, možná si myslíte, že jste ve válce s Ruskem, ale Maďarsko ve válce není. Evropská unie také ne. Hrajete nebezpečnou hru a ohrožujete životy a bezpečnost milionů Evropanů. To je velmi špatně!”. Protože ten těsně před tím prohlásil že: “Pokud tuto válku (na Ukrajině) prohrajeme, následky ovlivní nejen naši generaci, ale i budoucí generace. V Polsku, v celé Evropě, ve Spojených státech, všude na světě.”.

Pokud máme být konkrétní, proč ještě do teď Ukrajina nepřijala ruský mír, a oddaluje jeho přijetí, vše dokonale objasní nejnovější manévry Ursuly von der Leyen. Ta se nyní ze všech sil snaží donutit evropské politiky, aby zabavili 140 zmražených miliard EUR patřících Rusku, (část ze zmražených 200 miliard), a půjčili je Ukrajině pod podmínkou, že je vrátí, až dostane ruské válečné reparace. Tento plán však lze realizovat pouze do uzavření míru na Ukrajině. Ursula tedy hraje hru o čas. Ukrajina nesmí podepsat mír, dokud nebudou v EU zmražené ruské miliardy zabaveny, půjčeny Ukrajině, a ta za ně obrátkou neobjedná a nezaplatí výrobu zbraní v Evropě. Tento plán je po včerejšku naprosto průhledný, protože Ursula začala včera přesvědčovat Macrona, který se proti zabavení ruských miliard zatím staví, aby souhlasil, a oplátkou mu slíbila, že dostane záruky, že “část úvěru bude použita na zadávání veřejných (zbrojních) zakázek v Evropě, a bude rozdělována po dohodě s Evropou“.

Z časové posloupnosti tohoto Uršulina plánu navíc až podezřele krásně vysvítá, že v České republice by měla být povolební koaliční vyjednávání o nové vláda důkladně protahována, aby Česká muniční iniciativa pro Ukrajinu, kterou Babiš slíbil ukončit, neskončila dříve, než budou ruské zmražené miliardy zabaveny, a předány Ukrajině, protože jinak na Ukrajině hrozí nedostatek dělostřelecké munice. A navíc hrozí, že by Babiš, Fico, a Orbán mohli zabavení ruských miliard úspěšně, k tiché radosti jižních zemí EU, torpédovat. A lze tak v ČR očekávat mimořádně složité vyjednávání o povolební vládní koalici. 

Je středa 1. říjen 2025, 04:43, a přeji Vám krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc lidí denně, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, kdo nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

(1) Faktický dodatek ke včerejšímu prvnímu dílu:

Jak prezident Zelenskyj i generál Syrskyj úmyslně balamutí Ukrajince i Evropany, je opět jasnější. Julian Röpcke, známý německý proukrajinský válečný korespondent, byl podle vlastních slov o tomto víkendu na bojišti severně od města Pokrovsk, kde má být podle vyhlášení obou dvou nejvyšších kyjevských válečníků obklíčeno několik set Rusů, a s překvapením tam zjistil, že ani jeden ukrajinský voják bojující severně od města Pokrovsk o žádných obklíčených Rusech ani neslyšel, a ani žádné obklíčené Rusy neviděl. Potvrdila se tak naše včerejší analýza MAP 2419, že žádní Rusové severně od Pokrovska obklíčeni nejsou, a že Rusové naopak chystají obklíčení Ukrajinců, v jejichž týlu už operují ruské diverzní skupiny na motorkách. 

(2) Tři ruské armády generála Sančika prudce zrychlily svůj postup směrem na Záporoží. 15 km za 15 dní. Tímto tempem budou na předměstí Záporoží už 24. listopadu, a 700 tisíc obyvatel bude nuceno dát se na útěk před drony na optických vláknech! Cíl ofenzívy: Opět – Vyvolat na Ukrajině chaos a novou velkou uprchlickou krizi. 

15. září 2025 byli dva vysocí ukrajinští generálové, Volodymyr Silenko, velitel 17. sboru, a Maksym Kitugin, velitel 20. sboru, náhle zbaveni velení, protože nedokázali zastavit postup operační skupiny JIH, ruského generála Sančika, směrem na Záporoží, a na Dněpropetrovsk. V den, kdy byli oba odvoláni, padla v sektoru obrany 17. sboru ukrajinské armády do ruských rukou malá vesnice Temirivka, 680 obyvatel, a ta se nachází přesně 100km od středu města Záporoží. A uplynulo 14. dalších dní, a včera Rusové už osvobodili vesnici Stepove, a ta je 10km západně od vesnice Temirivka, a do středu velkoměsta Záporoží jim tak už zbývá pouze 90km. 

Sančikova vojska postupují na Záporoží vytrvale, a svůj postup zrychlují. 28. ledna 2025 obsadila velkou ukrajinskou pevnost Velyka Novosilka, a 20km do vesnice Temirivka jim trvalo urazit 8 měsíců, ale dalších 10 km do vesnice Stepove už jen 14 dní. Podle mapy, kterou zveřejnil známý německý proukrajinský novinář Julian Röpcke, už Rusové dokonce “osvobodili” i vesnici Verbove, a ta je dalších 5km západně od vesnice Stepove. Tedy za 14 dní postoupili o 15km, a nyní jsou už jen 85km od Záporoží. 

Sančik postupuje na západ na frontě široké 25 km, a jeho jednotky postupně uzavírají Ukrajince do malých kotlů v malých vesnicích, a v nich je rychle likvidují drony. Celá oblast, až do Záporoží, kterou Sančik hodlá překonat, je tvořena plochou, rovnou stepí, s minimem větších sídel s pevnými domy, nebo průmyslovými stavbami. Jde o ideální terén pro válku dronů, protože vojáci se nemají, kde skrývat, a zásobovací vozidla jsou snadno ničena.

Sančik si je zřejmě vědom své absolutní převahy ve dronech, a předpokládá, že ji v příštích měsících udrží, protože zcela ignoruje svoje severní křídlo, a nesnaží se s ním důrazněji vniknout přes řeku Vovča do velkého lesního masivu východně od vesnice Velkomikhailovka, jak to provedla sovětská armáda v roce 1943. Tento lesní masiv za řekou Vovča je považován za poslední přírodní překážku ve válečném směru táhnoucím se z Donbasu až do Záporoží na Dněpru. Tím, že Sančik tento masiv ignoruje, ukazuje, že nemá žádný strach z ukrajinských protiútoků. Sančik do útoku na šířku 25km nasadil 3 ruské vševojskové armády, tedy sílu asi 6 až 9 divizí, a 3 brigády. Ukrajinský 17. sbor je mnohem slabší, a Syrskyj evidentně na ignorantské příkazy komika Zelenského pumpuje všechny zbylé ukrajinské zálohy do pronásledování několika stovek ruských diverzantů, kteří se na terénních motorkách zásobováni vlastními drony prohánějí v hlubokém ukrajinském týlu mezi městy Slovjansk a Pokrovsk, a odmítají se nechat přinutit k nesmyslnému boji. Když ukrajinské válečné akce řídí komik, a jeho poskoci, Rusové “mají pré“. 

(3) Ani zrychlený postup ruských armád proti populačním centrům Slovjansk-Kramatorsk-Druzhivka, a Záporoží, však k dosažení ruského cíle, donutit Ukrajinu “včas” ke kapitulaci, stačit nebude. 

Ruská armáda koncem léta přeskupila svá vojska, a jejich současný zrychlený postup proti velkým aglomeracím, v nichž aktuálně žije přes milion lidí, ukazuje, že Rusové od poloviny léta plánovali, rozpoutat do konce roku na Ukrajině ekonomický a demografický chaos. Putin, ani Gerasimov, obyčejně veřejně nekomentují ukrajinské údery, které působí Rusům obtíže, a nejinak se oba stavěli i k ukrajinským útokům na ruské rafinerie. Putin nebo Lavrov či Zacharovová vyjedou ihned jako pověstní čerti z krabičky, a začnou vyhrožovat jadernou odvetou, pokud Ukrajina na Rusko útočí západními zbraněmi, a nebo útočí na ruské prostředky strategických jaderných sil. Protože teď Ukrajina útočila na pouhé rafinerie, a pouze vlastními zbraněmi, byli zticha. To ovšem neznamená, že ruský generální štáb intenzivně nepřemýšlel, jak nejnovější ukrajinskou strategií zarazit, a nebo využít ke svým cílům. 

Časová shoda růstu ukrajinských útoků proti ruským rafineriím s přesuny ruských vojsk ze sumského, pokrovského, konstantinivského a charkovského směru na útočné směry proti aglomeraci Slovjansk a aglomeraci Záporoží je nepřehlédnutelná. 

• Do 31. prosince 2024 ojedinělé ukrajinské útoky vyřadily na určitou dobu z provozu rafinaci asi 1 milionu barelů ropy denně, 13% ruské produkce, ale tyto dočasné ztráty nebyly pro ruskou nadprodukci zásadní. Pak se ovšem situace začala dramaticky měnit.
• V lednu byla poškozena rafinerie v Nižním Novgorodu = 15 milionů tun roční produkce, více jak 1/3 ztrát za rok 2024
• V únoru rafinerie ve Volgogradu a Saratovu s úhrnnou roční produkcí = 20 milionů tun.
• V březnu rafinerie v Leningradu = 20 milionů tun.
• V červenci rafinerie ve Krasnodaru = 3 miliony tun
• V srpnu rafinerie ve městech Novokujbyševsk = 3 miliony tun, Rjazaň = 17 milionů tun, Saratov = 7 milionů tun, opakován úder z února, Samara = 8 milionů tun, Tuapse = 16 milionů tun, Krasnodar (Afipskij) = 7 milionů tun, Novokujbyševsk 2 = 8 milionů tun, Omsk = 18 milionů tun, Volgograd = 13 milionů tun, podruhé zasažen, Rostov = 12 milionů tun, a opět Krasnodar (Afipskij) a opět Samara.
• V září rafinerie ve městech Rjazaň (opět), Gazprin Baškotatarstán = 10 milionů tun, a opakovaly se útoky na rafinerie Leningrad, Saratov a Samara. 
• Celkově se odhaduje, že ukrajinské útoky vyřadily na určitý čas několika týdnů až měsíců 26 až 32 procent veškeré  kapacity ruských rafinerií. Tento výpadek způsobil v letní sezóně, kdy je v Rusku spotřeba z důvodů sklizní a dovolených nejvyšší, známý nedostatek pohonných hmot pro firmy i pro občany. A předpokládá se, že zvýšení cen PHM v důsledku ukrajinských útoků způsobí nárůst ruské inflace o 2 až 3% ročně. Zvláštní specifikou Ruska navíc je, že v jeho odlehlých venkovských oblastech se až 20% tepla vyrábí z PHM, a na Sibiři se v odlehlých a venkovských oblastech vyrábí až 10% elektřiny z PHM. (Zdroj údajů zde)
• A z toho plyne, že tyto útoky způsobují Rusku značné potíže, a vynucují  si tak rychlou změnu ruské válečné strategie. 

(4) Vysoký důstojník britské rozvědky Philip Ingram přiznal, že západní tajné služby prozradily Ukrajincům, kam mají drony přesně namířit. 

Philip Ingram (životopis zde) včera potvrdil, že vyřadit ruskou rafinerii z provozu na několik týdnů nebo měsíců, je možné pouze když: “Ukrajinská rozvědka, pravděpodobně s pomocí západních partnerů a zasvěcených osob v terénu, identifikovala nejkritičtější a nejzranitelnější části každé rafinerie. Není totiž důležité zasáhnout nádrže a rozpoutat požár, ale zasáhnout technologické srdce každé rafinerie, protože jeho oprava je mimořádně časově i technologicky náročná“. Podle plukovníka Ingrama jsou tyto ukrajinské útoky odvážné, způsobují Rusům sice značné škody, ale jsou vysoce riskantní, protože Rusové budou nuceni na ně reagovat. Navíc podle Ingrama, tyto ukrajinské útoky nelze přeceňovat, protože Rusku sice způsobí potíže, ale jeho vojenskou mašinerii nezastaví. (Fotky, video a text Ingrama najdete zde. Z jedné fotky je patrné, že srdce jedné rafinerie Ukrajinci nejméně jednou zasáhli.)

Další z hlavních britských expertů na Putina a Rusko analytik Mark Galeotti předpokládá, že současný zvýšený výskyt neidentifikovaných dronů nad západní Evropou je jasným signálem Ruska, aby si NATO uvědomilo, že se lehce může stát terčem odvetných náletů ruských dronů. A tyto neidentifikované drony tak země NATO velmi účinně nutí investovat do své vlastní obrany proti dronům, a mnohem méně se zabývat obranou Ukrajiny před ruskými drony. Podle zavilého kritika Putina Marka Galeotti si musí země NATO zachovat chladnou hlavu, a sestřelovat pouze ty drony, které budou představovat hrozbu, nezveličovat hrozby, ale důkladně se proti dronům vyzbrojit. Vzhledem k časové souvislosti výskytů neidentifikovaných dronů nad Evropou, včetně dronů vniklých do Polska, a ukrajinskými útoky na ruské rafinerie, je zřejmé, že jde o důrazné ruské varování Evropě, a předzvěst rychlých opatření Ruska k ukončení Zelenského náletů proti jeho energetickému průmyslu. 

(5) Eskalační spirála války na Ukrajina nabírá na obrátkách. Ukrajinci údajně včera ostřelovaly ruské město Bělgorod raketami HIMARS. Za to Putin sliboval extrémně tvrdou odvetu. 

Ukrajinci kdysi používali rakety HIMARS k útokům na ruské strategické vojenské cíle, ale pouze na cíle umístěné na bývalém území Ukrajiny. Včera se Ukrajinská média chlubila, že tuto zásadu porušili, a že v Bělgorodu v důsledku těchto útoků došlo k masivním výpadkům elektřiny.

K obdobné situaci došlo před pár dny v podobně velkém ukrajinském městě  Černigov, kde ruské drony kompletně vyřadily místní elektrickou síť. V Černigově z toho bylo velké pobouření. Podlé místních jeden ruský dron létal dvě hodiny nad městem, než si vybral svůj cíl, ale žádné ukrajinské jednotky po něm nestřílely, protože tam nebyly umístěny. Nad Černigovem prý ruské drony létají stejně běžně jako ptáci. Aby Kyjev situaci uklidnil, poslal včera do města ukrajinskou premiérku Juliji Svyrydenkovou, a ta údajně osobně zkontrolovala, že město je na zimu dobře připraveno, a vyhlásila, že teplo i elektřina ve městě budou navzdory ruským útokům. Do Černigova se musí všechna elektřina dopravovat vedeními ze západního břehu Dněpru, a ruské drony tuto slabinu města začaly účinně napadat, a ničí trafostanice. (Video, jak vypadá útok dronů Geranium na trafostanice zde.) Podle místních médií bylo minulý týden po útocích až 100 tisíc místních obyvatel bez elektřiny, a část i bez vody. Černigov má necelých 300 tisíc obyvatel, a město lze pravděpodobně velmi snadno odříznout od dodávek elektřiny. Černigov je pouhých 100km od ruské Brjanské gubernie, a představuje tak snadný cíl ruských dronů. Kyjevská generalita nespokojenosti občanů nahrává, protože před ruskými drony brání hlavně Kyjev, a trošku Oděsu, a Lvov. Útoky ruských dronů na Černigov mají zřejmě obdobný cíl, jako ofenzívy armád generálů Sančika a Solodčuka proti velkým aglomeracím – vyvolat s příchodem zimy na Ukrajině chaos, a uprchlickou krizi. 

Analýza bude pokračovat zítra, dalšími ruskými opatřeními, která mají za cíl, eliminovat ukrajinské útoky na ruské rafinerie, a definitivně Ukrajinu dorazit. 

Je pondělí 29. září 2025, 04:23, a přeji Vám krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc lidí denně, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, kdo nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu