MAP 2502 Orešnik udeřil na Lvov! Iskandery na Kyjev! Masivní útoky dronů na Ukrajinu! Putin varuje! První analýza noci z 8. na 9. ledna! Videa!

V noci na dnešek ruská armáda udeřila na Lvov a Kyjev jak Orešnikem, tak velkým množstvím dalších raket a dronů. Nejzajímavější z vojenského hlediska je útok Orešnikem na Lvov. Zde na tomto videu je vidět dopad několika, asi 8 samostatných hlavic rakety Orešnik. Kyjev byl rovněž pod masivním nočním útokem. Na tomto ruském kanále se dnes budou objevovat další videa z nočních útoků, doporučuji sledovat

Ukrajinské velení protivzdušné obrany “Západ” krátce po 01 hodin ráno potvrdilo, že na oblast kolem města Lvov zaútočila neznámá balistická raketa, která se pohybovala rychlostí 13 000km/h, a tím potvrdilo, že útočila ruské balistická raketa Orešnik. Podle lvovských médií na místě úderu Orešniku vypukl rozsáhlý požár, a byl zasažen objekt kritické infrastruktury. Na místě dopadu hlavic rakety Orešnik bylo provedeno radiační měření s negativním výsledkem. Zda opravdu šlo o útok Orešnikem, nebo nějakou jinou novou ruskou balistickou raketou se bude teprve upřesňovat. 

Podle kanálu “Rybar” provozovaného Putinovými rozvědčíky a vyhodnoceného v prosinci, jako nejlepší médium pokrývající ruskou speciální operaci, šlo při tomto útoku o toto: (Následuje překlad)

  • Jako by se rozhodly pokračovat v sérii nejvýraznějších událostí roku 2026, ruské jednotky použily „Orešnik“ v rámci komplexního úderu na zařízení palivově-energetického komplexu na území tzv. Ukrajiny.
  • Zatímco (jediný předchozí) úder (Orešniku) v Dněpropetrovsku měl primárně za cíl posoudit reakci západních
    partnerů na „ostré testování“ nových ruských zbraní, dnešní úder se jeví jako spíše praktický.
    I když v současné
    situaci tento úder lze interpretovat i v současném politickém kontextu.
  • Podle předběžných informací z ukrajinských zdrojů byl cílem útoku největší evropský podzemní zásobník plynu ve Lvovské oblasti, který je zároveň jedním z nejobtížněji zničitelných cílů. Plyn je v něm uložen v přírodních porézních pískovcích, které jsou pokryty nepropustnými jílovými krycími vrstvami, a to nejen zabraňuje únikům plynu, ale také chrání samotný zásobník před vnějšími vlivy.
  • Všechno je to o inženýrském řešení: hloubka infrastruktury úložiště se pohybuje mezi 690 a 890 metry, (pro srovnání, americké bomby GBU-57 používané k útokům na jaderné pracoviště Fordow a další cíle v Íránu mohou proniknout do hloubky až 61 metrů). Tato geologická struktura má však svou zranitelnost, území tohoto podzemního zásobníku plynu  se vyznačuje složitou tektonickou strukturou s velkým množstvím zlomů. I částečné poškození zařízení by vyžadovalo buď použití jaderné nálože s výtěžkem přesahujícím 100 kilotun (útok „Orešnikem“ však nebyl s jadernou hlavicí, a bylo to již potvrzeno), případně by byl nutný extrémně silný seismický dopad.
  • Dnešní útok raketou Orešnik tak slouží především k posouzením jeho schopností zasáhnout velmi specifické cíle konkrétním typem hlavic

Foto: Cíl, na který včera útočily samostatně manévrující hlavice rakety Orešnik. Podle ruských rozvědčíků jde o hlavní úložiště plynu pro EU, a na 200 společností z EU tam skladuje plyn. Pokud se tedy Putinovi rozvědčíci nepletou, zaútočil Putin na cíl důležitý pro EU, a varoval tak NATO! 

Celý útok podrobně rozeberu v zítřejší analýze. Dnes ráno byly k dispozici pouze útržkové informace.

Je čtvrtek 9. leden 2026, 04:42 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2501 Ruský tanker Mariner = další Putinova mazaná hra proti Berlínu! Analýza, dokončení.

Včera speciální jednotky USA obsadily v Atlantiku tanker plující pod ruskou státní vlajkou z Venezuely, a Kreml podivně mlčí, protože oficiální ruská reakce z Lavrovova ministerstva zahraničí, jen veskrze umírněně žádá, aby se Američané k zadrženým ruským námořníkům chovali slušně, a brzy je vrátili do Ruska.

Jak razantně v minulosti loďstvo SSSR vyřídilo americký křižník Yorktown-CG48, i jeho doprovodný torpédoborec, když se pokoušely přes výstrahy proniknout do Sovětských vod, si můžete prohlédnout na tomto videu. Kdo nemáte Telegram, nebo neumíte rusky. Sovětská fregata Беззаветный, o výtlaku pouhých 3 500tun, prudkým nájezdem svou přídí taranovala záď mnohem většího křižníku Yorktown o výtlaku 9 500tun, a druhá sovětská fregata stejným způsobem vyřídila americký doprovodný torpédoborec. Náraz fregaty Беззаветный do Yorktownu byl tak prudký, že se na americkém křižníku vytrhly z úložiště kontejnery s raketami Harpoon. Událost je známá jako 1988 Black Sea bumping incident

Záběr z události známé jako 1988 Blak Sea bumping incident, při němž mnohem menší ruská fregata Беззаветный prudkým úderem přídí zneškodnila trojnásobně větší americký křižník Yorktown, který se ze sovětského pohledu snažil porušovat mezinárodní námořní právo, podle odstavce, který tehdy měl kupodivu dvě různé oficiální varianty, každou v jiné oficiální řeči smlouvy, a ty si vzájemně úplně odporovaly. Sovětům to tehdy stačilo, aby Yorktown zneškodnili. Dnes Kremlu (zatím!) nevadí ani flagrantní porušení námořního práva, zadržení lodi plující pod ruskou vlajkou v mezinárodních vodách, a únos její posádky do USA! Tento akt přitom lze historicky považovat až za důvod k vyhlášení války!

Historicky – V roce 1783 mazaně informovali britští diplomaté Alžír, že v důsledku uznání vzbouřených amerických kolonií za samostatný stát už nejsou americké obchodní lodě ani pod ochranou britského loďstva, jak byly před začátkem vzpoury, a že v důsledku ukončení války mezi vzbouřenými americkými koloniemi a Velkou Británii už automaticky skončila i platnost smlouvy vzbouřenců s Francií, která jejich lodím zajišťovala po dobu jejich války s Británii ochranu francouzským loďstvem, ergo tedy mají Alžířané volnou ruku si vydělat pár set tisíc dolarů na výpalném za pochytané americké obchodní lodě i námořníky, a mohou se přitom plně spolehnout na důvěrnou technickou pomoc z Británie. A Alžířané, a další severoafričtí náčelníci zajásali, a okamžitě začali lapat a zajímat americké lodě, a zotročovat jejich námořníky, a to vedlo k prvním válkám USA mimo americký kontinent známým jako Americko-alžírské války 1785-1795, a První berberská válka 1801-1805

Mapa pronásledování a obsazení ruského tankeru Mariner. Tanker od letošních vánoc unikal obsazení pronásledujícím US loďstvem, protože se pohyboval v bouři, a ta znemožňovala Američanům na něj vysadit z vrtulníků výsadek. Rusové přitom diplomatickou nótou žádali USA, aby v pronásledování ustaly. Zároveň od 5.ledna začaly stínové tankery ve Venezuele, kotvící tam pod různými vlajkami, vyvěšovat vlajky ruské, a objevily se v ruském lodním rejstříku, a zároveň Rusko vyslalo naproti tankeru Mariner jednu ponorku a dvě válečné lodi. Trump tak stál před rostoucím tlakem Ruska, které ho defacto nutilo, aby Mariner obsadil, jinak mu hrozí rychlý kolaps celé námořní blokády venezuelské ropy tankery, pod nově vyvěšovanými ruskými vlajkami. Komu by se však zdálo, že Putinovi těmito tahy šlo, aby Trumpa donutil, uvolnit blokádu všem lodím pod nově vyvěšovanými ruskými vlajkami, třeba stínovým iránským, se plete, viz dále v analýze. 

První vodítko, proč Putin tuto novoroční tankerovou komedii s Trumpem hrál, poskytuje čas vyslání ruského loďstva naproti lodi Mariner. Ten byl zvolen tak, aby se žádná ruská válečná loď nedostala k tankeru Mariner dřív než 12 hodin po té, co bude muset u Islandu vyplout  z bouře, která mu poskytovala ochranu. Rusové tedy v žádném případě neplánovali zopakovat 1988 Black Sea bumping incident. Ale proč?

Klasická sovětská diplomacie od Lenina operovala s doktrínou, podle níž se imperialistické země budou vždy potýkat s nepřekonatelnými vzájemnými rozpory neustále vyvolávanými jejich imperialistickou podstatou, a ty je budou vždy nutit  se vzájemně napadat v bojích o rozdělení obchodních trhů a výlučných sfér vlivu. A Venezuela se rychle stane typickým případem takovéto obchodní války západních imperialistů mezi sebou, a to se Rusům bude v příštích letech nesmírně hodit. 

Při svém novoročním únosu Madura, USA, (poučily se dobře u Ruska, viz naše předchozí analýzy), neopomněly svými raketami vypálit centrální venezuelský sklad léků nacházející se v přístavu LaGuaira severně od hlavního města Caracas.

Vypálení centrálního skladu léků v LaGuaira americkými raketami vyvolalo ve Venezuele okamžitou kritickou situaci, protože její veřejné subvencované zdravotnictví, jedna z nejdůležitějších vymožeností tamních revolucionářů, je na dovozu léku kriticky závislé. Venezuelská vláda musela rychle jednat, protože hrozila rychlá smrt několika tisíc pacientů závislých na dialýze, a proto už včera dorazily do země letecky první zásilky, které mají Američany vypálená léčiva nahradit. Podle této fotky, jde o zásilku léků od významného švýcarského koncernu. A současně se ozval Trump, a holedbal se, že nová venezuelská vláda už souhlasila, že Venezuela bude moci dodávat ropu pouze USA, a na oplátku bude za peníze takto utržené moci nakupovat pouze americké potraviny, léky (!), a energetická zařízení. A podle pár hodin starého nočního vyjádření nejvyšších úředníků nové venezuelské vlády prezidentka Rodriguezová už opravdu s touto smlouvou souhlasila

A Putin tedy má Američany, kde je potřeboval mít, protože tato nejnovější americká obchodní rozpínavost nasere do bezvědomí jak nejvyšší Eurokraty, protože jim potopí dohodu Mercosur, tak naštve i Číňany, protože jim Venezuela dluží prý až 100 miliard USD. 

Nejprve velmi stručně k Číňanům. Podle analytiků Čína Venezuelu oželí, protože pro ni není lukrativní jihoamerický partner. Co však Čína ve Venezuele nebude hodlat obětovat, jsou prý její půjčky. Čínský státní finanční regulátor hned začátkem letošního roku nařídil všem čínským soukromým společnostem, aby mu okamžitě nahlásily svoji finanční angažovanost ve Venezuele. Tento signál jasně ukazuje, že Čína bude bránit, jak své státní půjčky a investice Venezuele, 10 miliard USD, tak i čínské soukromé, očekává se 90 miliard USD. Právní problém pro USA je, že jsou také velkým věřitelem Venezuely, a že mezinárodní právo jim zakazuje vynutit si přednostní splácení svého dluhu nějakými vlastními násilnými akcemi. Pokud by tak USA učinily, Čína by soudní spor s nimi, o zmařené čínské půjčky a investice Venezuele, velmi snadno vyhrála. A USA by si vzhledem ke své neustálé potřebě prodávat další a další dolarové dluhopisy nemohly dovolit rozsudek rychle nevypořádat. Právo je však vratké, a tak v případě, že by USA uzavřely smlouvu s Venezuelou, a podle ní pak přednostně prodávaly její ropu, a z výnosů jejího prodeje přednostně umořovaly své půjčky, a prodávaly za ně Venezuele své zboží, pak by Čína nemohla žalovat USA, ale pouze Venezuelu, a ta by musela vypořádat pozdější rozsudek, a Washington by shrábnul zisky a umyl si ruce. Ergo – Putin se těší na ostrý spor Peking kontra Washington o venezuelské čínské půjčky a investice. 

Mnohem větší radost však Trump dělá Putinovi tím, jak svými venezuelskými akcemi hází vidle do připravované dohody Mercosur, protože ta je pro Němce nejdůležitější, a bez jejího brzkého podpisu mohou brzy definitivně zavřít svůj průmysl. Pokud si Trump vezme Grónsko, Němci upřímně politují Dánsko, a vyjádří ostrý diplomatický protest, protože vlastnictví Grónska nemá na Německo žádný hmatatelný vliv. Ale pokud si Trump přivlastní Venezuelu, byť rafinovaně přes revoluční klisničku Delcy Rodríguesovou, Berlín se rozzuří vzteky do běla, protože půjde bez diskuse o další existenci Německa jako bohaté a vlivné průmyslové země. 

Venezuela sice není členem připravované dohody MERCOSUR, ale je obrovským dovozcem potravin z Brazílie, Kolumbie, Kanady, Turecka, EU a USA. Hodnota jejího dovozu od roku 2019 trvale stoupá, a za jejím zvyšováním stojí právě a nepřekvapivě Delcy Rodriguezová, a ta si to vybojovala právě u uneseného Madura, a tomu se to sice vůbec nelíbilo, ale byl kvůli drahotě potravin v zemi nepopulární, a tak mu nic jiného nezbylo; tím spíš, že Putin neměl zájem dodávat ruské potraviny, protože měl zájem, aby ceny ropy byly vysoké, a jiný platební způsob než dodávky ropy Venezuela nemá.

USA na těchto dohodách, defacto dohodách Rodriguezová – Biden, ropa za potraviny, uzavíraných od roku 2023, vydělaly nárůstem exportu potravin do Venezuely o 364%, nejvíce po Kanadě 612%, kdežto Brazílie ostrouhala na růst 129%, a Turecko jen na růst 47%, a EU se ani do růstových tabulek amerického ministerstva zemědělství už nedostala. Jde přitom o potraviny v ročním součtu objemu za 3 miliardy USD, a především o komodity – sójové boby, pšenice, a krmiva pro hospodářská zvířata. Pokročilé dovozy – mléčné výrobky, a těstoviny, a mouky Rodriguezová šikovně nahrazovala dovozem primárních potravin, jako zrna a sušené mléko, aby podpořila rozvoj domácího zpracovatelského potravinářského průmyslu. A učinila tak i včera, kdy už začala zemi připravovat na americké dovozy. Nutno podotknout, že dovozy z USA byly pro Venezuelu výrazně dražší, než dovozy z Brazílie. 

Jakmile Trump ovládne včera podepsanou dohodu s Rodriguezovou obchod s venezuelskou ropou, a dodávky amerických potravin, léků a strojů do Venezuely, za utržené venezuelsko-americké petrodolary, vytlačí brazilské, kanadské, turecké, kolumbijské a evropské dodavatele potravin z venezuelského trhu, nastane problém. Brazílie a Kolumbie a taky Argentina, budou muset nají nové trhy pro své dodávky, a zhmotní tím obavy Macrona a Meloniové, že dohoda MERCOSUR povede jen k likvidaci jejich zemědělství! Obdobně budou muset Evropané hledat trhy pro stroje, léky a potraviny dodávané dosud Venezuele. A to není maličkost, jen léků dodala EU loni za 25 milionů USD, strojů za 148 milionů USD, všeho za necelou miliardu, ale ještě v roce 2013 to bylo celkem za 8 miliard USD, a to je potenciál venezuelského dovozu z USA po uvolnění sankcí na těžbu ropy, které tyto obchody od roku 2013 neustále snižovaly. 

Putinova strategie kolem Venezuely je podivně tichá, protože potřebuje Trumpa pro dohodu míru na Ukrajině podle ruských podmínek, a zároveň potřebuje, aby Trump ovládal venezuelskou revoluční klisničku Rodrigezovou, aby tím potopil německý průmysl, a taky rozeštval Francouze, Němce, Italy, Španěly a Brity, kvůli dohodě MERCOSUR, a aby donutil Číňany k asertivní obraně svých půjček a investic ve Venezuele. Ruská angažovanost ve Venezuele je už roky minimální, a Maduro se hlavně  hodil, aby projevoval mezinárodní politickou podporu Rusku v době těsně po zahájení SVO.  

Jak krásně vidíte, nynější spor Babiše a Pavla o Turka je ve srovnání s touto světovou šlamastikou naprosto absurdním divadlem, a jen ukazuje, jak naši politici raději ventilují svým voličům zbytečné personální kauzy, aby nemuseli začít konečně pracovat podle hesla Češi na prvním místě, a nebo začít plnit svoje předvolební sliby. Ostatně proto je třeba nových politiků, a Turek je s určitostí nový politik, a asi právě proto je těm starým tak nebezpečný. 

Je čtvrtek 8. leden 2026, 05:00 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

yy

MAP 2500 Nové Putinovo geostrategické domino se dalo do pohybu! Eurokrati žasnou, a Putin, Trump, i Netanjahu se už chystají posbírat nové tučné dividendy! Analýza!

Saúdská válečná letadla v posledních dnech pokračují v útocích na pozice jemenských separatistických milic, známých jako STC (Jižní přechodné rady) podporovaných Spojenými arabskými emiráty, čímž se rychle prohlubuje rozkol mezi blízkovýchodními státy bohatými na ropu. Začaly se tak “dít děje” předpovězené loni v září Vladimírem Putinem na setkání Valdajského klubu. A tyto děje poskytují dodatečnou oporu pro bližší pochopení současných mimořádně vlažných ruských postojů ke krizi ve Venezuele, i k ruské neústupnosti na Ukrajině. Proto celou Jemenskou krizi dnes nebývale důkladně rozebereme. Ostatně je analýza 2500, a ta by měla poněkud vyčnívat nad ostatní.  A teprve zítra se vrhneme na včerejší setkání Volontérů války na Ukrajině v Paříži, na němž se na rozdíl od Orbána i Fica zviditelňoval i nejnovější volontér Andrej Babiš. 

(1) První důsledek nastupující nové dominantní světové politiky “rozdělených sfér”. Spolupráce Trump – Netanjahu = Saúdská Arábie se v Jemenu začala střetávat se Spojenými arabskými emiráty, a celý muslimský svět se tak začíná rozpadat na vzájemně řevnivé celky. Izrael si u muslimů bohatých na ropu už buduje svou novou rozšířenou sféru vlivu. Putin se spokojeně usmívá, jeho geniální domino se konečně dalo do pohybu. A společně s Trumpem hodlá z celé té nové řevnivosti vybírat politické i ekonomické dividendy 

Jemen je od roku 2014 zapleten do občanské války a jeho území je rozděleno mezi tři hlavní rivaly. První část země kontroluje Eurokraty uznaná vláda prezidenta Rašada al-Alímího, známá jako PLC (Prezidentská rada vedení), a ta je podporovaná Saudskou Arábií.  Západ ovládají pověstní Hútíové ze strany Ansar Alláh, a ty podporuje Írán. Hútiové ovládají nejlidnatější oblasti Jemenu, i jeho bývalé hlavní město Saná. Třetí znepřátelenou stranou je Jižní přechodná rada (STC) podporovaná Spojenými arabskými emiráty SAE, a ta usiluje o vyhlášení úplné nezávislosti východu Jemenu, který ovládá. Krom teritoriálního a politického dělení jemenských znepřátelených frakcí, existuje ještě náboženské dělení. Všichni jsou sice muslimové, ale Hútíové jsou ” Zajdíja Šíité“, PLC je převážně sunnitská, a STC je sice také sunnitská, ale jde o stoupence větvě “Šáfiovský MazhabA aby to nebylo tak jednoduché, v Jemenu operují i další dvě skupiny – džihádisté ISIS a Al-Káida, ale ti ovšem zase patří k sunitské salafistické větvi. Vše nejlépe vysvětluje tato mapa zachycující současné postavení jednotlivých znepřátelených milic:

Do konfliktu v Jemenu jsou nyní všechny ropné emiráty a království zapojeny různými způsoby. Katar je kvůli své blízkosti k Íránu napojen na Hútíe, ale v této fázi konfliktu se rozhodl raději podpořit saúdské úsilí zabránit vzestupu Jižní přechodné rady (STC), a postavil se proti plánům Emirátů SAE. Omán, který hraničí se Saúdy, Jemenci a Emiráty, vystupuje jako prostředník. Bahrajn se ovšem už připojil k úsilí Emirátů SAE, s nimiž se ve své zahraniční politice stále více sbližuje. Obě země jsou signatáři Abrahamových dohod a uznávají Izrael. Později uvidíme, proč je to důležité. Kuvajt se ovšem zase spojil se Saúdy, i když zatím bez své účasti na vojenské stránce operace proti milicím STC. 

Konflikt v Jemenu byl v letech 2014 až 2025 primárně konfliktem Hútiú podporovaných Iránem, proti STC i PLC, a proti Izraeli. Tato liga proti Hútiúm, společně podporující STC a PLC, se poslední den roku 2025 rozpadla. Liga ukutá s podporou Eurokratů byla stejně od svého počátku ryze formálním uskupení. Účastníci koalice nikdy nevyslaly své vojáky na podporu Saúdské Arábie, ačkoliv jak Egypt, tak Jordánsko svými prohlášeními Saudy v konfliktu s Hútii podporovaly. Maroko navíc ke všemu zarytě mlčelo. A další člen koalice Súdán se defacto v posledních letech rozpadl ve svém vlastním krvavém vnitřním konfliktu. Nicméně teprve až teď se v Jemenu konečně začíná ostře projevovat rostoucí rozdělení mezi členy, kdysi kooperující blízkovýchodní muslimské sféry; sféry, která v ještě v letech 2015 až  2019 jednala jako jednotná fronta proti Hútiúm.

Mezi červnem 2017 až lednem 2021 tato koalice – bez Maroka, ale zahrnující Mauritánii, Senegal, Džibutsko, Maledivy, Jemen a Komory – nejprve blokádou izolovala Katar poté, co jej obvinila ze zneužívání svého finančního systému ve prospěch podpory teroristických skupin, jako jsou Muslimské bratrstvo a al-Káida. Katar byl při tomto konfliktu podporován Íránem, a až do úpadku Teheránu po Dvanáctidenní válce s Izraelem, a do kolapsu iránských spojenců v Sýrii, v Libanonu, a na palestinských územích, sloužila tato koalice svému účelu tím, že omezovala růst specifického šíitského “džihádismu” vyváženého Íránci. Letos se však vše dramaticky změnilo. S oslabením Íránu Trump-útoky se v bývalé proti-iránské koalici začaly střetávat konkurenční zahraniční politiky Saúdů a Emirátů. Katarci, původně spojenci Iránců a Hútiů, byli rychle rehabilitováni, a začali se sbližovat se Saúdy.

V prosinci 2025 zahájily síly STC ofenzívu proti svým bývalým spojencům PLC, a obsadily významné části jejich území v klíčových východních provinciích Hadramaut a Al-Mahra, které jsou bohaté na ropu(!). Tomuto útoku předcházela dodávka velkého množství obrněných vozidel pro milice STC ze Spojených arabských emirátů SAE, a Saúdská Arábie tehdy okamžitě signalizovala svou značnou nelibost bombardováním části této techniky poté, co byla 29. prosince 2025 vyložena v přístavu Mukala. Bylo to první varování pro Emiráty SAE, a počátek konfliktu. 

Spojené arabské emiráty sice okamžitě prohlásily, že stáhnou své síly z jižního Jemenu, ale místo toho, aby dohodu dodržely, pokračovaly ve vykládání vybavení na jihu Jemenu, a udržely si tam své pozice. Hútíové okamžitě oslavovali rozpad koalice PLC-STC, která jim brání v jejich expanzi na východ, k ovládnutí ropných polí(!). Počátkem ledna jsou Saúdové a Emiráty už na pokraji přímé vojenské konfrontace. Saúdská Arábie se rozhodla pro Spojené arabské emiráty nakreslit čáru v písku, čáru, která sahá za hranice Jemenu, a je načase pochopit plný rozsah tohoto sporu mezi šejky bohatými na ropu, protože čas “rozdělených sfér vlivů” po celém světe právě nadchází! 

Když se Izarel rozhodl jako první země světa uznat Somaliland, jak koncem prosince 2025 zvěstoval hrdě Netanjahu, byla blíže pochopena i přítomnost Emirátů SAE, jako entity financující tento separatistický region Somálska. Saúdská Arábie podporuje somálskou vládu a odmítá odtržení Somalilandu. Katar se v této krizi, stejně jako v současné jemenské krizi opět spojil se Saúdy. A Maroko i Bahrajn podpořily Spojené arabské emiráty. A zde se opět objevuje společný faktor – všechny tři země podporující Emiráty SAE jsou signatáři Abrahamových dohod uznávajících Izrael. A to vyvolává zásadní otázky ohledně role Izraele v této nové letošní jemenské krizi, i v krizi kolem Somalilandu, stejně jako jeho stále více neskrývané sbližování s Emiráty SAE v oblasti jižní části Rudého moře, která je strategická pro přepravu arabské ropy, plynu LNG, a čínského zboží do EU, i zboží EU zpět. 

Připomeňme si, kdo je strůjcem Abrahámových dohod z 15. září roku 2020

Spojené arabské emiráty si už vybudovaly vojenskou přítomnost na dvou ostrovních skupinách v Jemenu, které dominují západní části Adenského zálivu. V roce 2025 dokončily SAE výstavbu dvou svých leteckých základen na ostrovech And al-Kuri a Sammah v souostroví Sokotra, další na ostrově Mayun ve skupině ostrovů Perim, a další na ostrově Zuqar. Tato zařízení jim spolu s vojenským přístavem, který vybudovaly ve městě Berbera v Somalilandu, (bývalé hlavní město tzv. Britského Somalilandu!), dávají kontrolu nad oběma stranami průlivu Bab al-Mandeb v Adenském zálivu, a nad 12 % světové ropné dopravy směřující do Suezského průplavu. A ten je ovšem životně důležitý pro fosilní ekonomiku všech arabských ropných států. A svým způsobem tak už SAE mohou účinně začít eliminovat budoucí možné další útoky Hútiú na tyto námořní trasy. A hlavně ovšem mohou poskytnout tato svá vojenská a námořní zázemí, i letiště, pro případné akce ozbrojených sil USA a Izraele namířené proti komukoli, kdo by se odvážil protivit jejich zájmům v této strategické oblasti světa. 

Dosud malý a bezvýznamný ostrov Zuquar v Rudém moři, asi 80km od hútijského přístavu Hudaja se loni koncem roku proměnil v novou válečnou základnu s ranvejí 2000metrů, a s přístavním molem pro válečné lodě. Základnu i molo ovládají Emiráty SAE. Jeruzalémská média už přiznala, že “Izrael nemá na tomto souostroví žádnou přímou přítomnost“, byly tak potvrzeny spekulace arabských médií, že tam jsou pouze “specialisté z Mossadu“. Díky této ostrovní základně, a kooperaci Izrael-SAE podle Abrahámových dohod, už byly letos v červnu eliminovány takřka všechny námořní přepravy iránských zbraní vypravované z přístavů v africké Džibuty k Hútiúm do jemenského přístavu Hujada.

Tato mapa pro Vaši lepší představu ukazujesouostroví Hanish, a ostrov Zuquar je jeho součástí. 

Byla také ověřena přítomnost izraelských „poradců“ na základnách Emirátů na souostroví Sokotra, a ti měli za úkol monitorovat aktivity Hútíů a Íránců. Na vojenské základně Emirátů v Berbeře v Somálsku byl také instalován izraelský radar ELM 2084, spolu s podobnými systémy na Zuqaru, i dalších ostrovech. Pokud k tomu přidáme izraelskou a emirátskou ofenzívu s cílem urychlit odtržení Somalilandu od Somálska, začíná se ním jasně vyjasňovat hrozící střet mezi Saúdy a skupinou zemí, tzv. Abrahámových dohod. 

Izraelský radar ELM-2854 na pozici v Somalilandu. Foceno koncem října 2025. 

Existují však i další fronty tohoto počínajícího konfliktu. V Súdánu, zatímco Saúdové a Katarci podporují vládu Abdala al-Burhána, Emiráty SAE nadále vyzbrojují povstalecké síly RSF Hemedtiho, považovaného i českým mainstreamem za mimořádně brutálního masového vrahouna Tato podpora přichází ze základen SAE v Somalilandu, hlavně z letecké základny Bosaso v tzv. Puntlandu. Puntland se nachází východně od Somalilandu, ale formálně uznává svou územní příslušnost k Somálsku, ačkoli je plně autonomní. Druhá zásobovací trasa, která vede k Hemedtiho hrdlořezům RSF, kteří nedávno brutálně povraždili desetitisíce křesťanůvede z Libye, kde SAE podporují stejně jako Putinovo Rusko frakci Vlády národní stability maršála Chalífy Haftara. Haftar, bojující v Libyi proti klice financované bruselskými Eurokraty a tureckým Erdoganem, kteří se snaží zmocnit libyjských ropných polí a přístavů, dříve také dostával podporu ze Saúdské Arábie, ale ta nedávno svou pomoc už značně omezila. 

Na druhé straně libyjského konfliktu je Vláda národní jednoty Abdul Hamida Dbeibeh v Tripolisu, podporovaná Bruselem, Katarem a Tureckem, a ti zase podporují vládu Somálska proti Somalilandu, i vládu generála Burhána v Súdánu proti vyhlášenému řezníkovi Hemedti. A právě zde se nám objevuje další konstanta: podpora separatistických skupin ze strany Emirátů v každém jednotlivém scénáři. A tento rozdíl je důležitý, protože s tím, jak se rozdíly mezi Emiráty a Saúdy prohlubují, se přetvářejí i dosavadní ustálená spojenectví prostřednictvím změn podpor vlád nebo skupin, které jsou v sporu. A právě přítomnost Kataru a Turecka v těchto svárech nakonec vysvětluje rozsah celé nové Abrahámové roztržky v muslimských zemích. 

Turecko krom toho, že je členem NATO, je také častým spojencem s Evropou a partnerem USA na několika frontách, včetně palestinské otázky. Katar je zase mostem pro budoucí kontrolu nad Íránem, se kterým sdílí své zásoby ropy a plynu. Ale Spojené arabské emiráty a Izrael jsou vždy na opačných koncích tohoto složitého propletence vztahů.

Ergo, Emiráty začaly důvěřovat Izraelcům, ale nedůvěřují si s Katarci nebo s Turky. První obviňují z ochrany teroristů z Hamásu a dalších šíitských džihádistických skupin, a druhé ze sponzorování teroristů ze sunitského Muslimského bratrstva.

Saúdové se ovšem vydali opačnou cestou. Od dohod z Al-Ula v roce 2021 obnovili svůj vztah s Katarem a během palestinské i syrské krize projevovali rostoucí spolupráci s Katarem a Tureckem, která se vždy ještě okatěji projevovala, když Katar otevřel svou pokladnu. Saúdská Arábie byla vždy první zemí mezi královstvími ze Zálivu bohatými na ropu, a této staré alianci Saudů a ostatních Emirátů dávala bývalá podpora Emirátů SAE perfektní soudržnost. Nyní je tato struktura v krizi a vstup Turecka a Kataru do bojů o nové rozdělení sfér vlivů v celé této arabské ropné oblasti zcela mění povahu celé politické krajiny.
Dalším problémem jsou vzájemně se překrývající aliance. Turecko se od úpadku Íránu stále více blíží konfrontaci s Izraelem a rychle se sbližuje s Katarem. Spojené arabské emiráty se naopak přiblížily k Izraeli a obávají se stejných zemí, se kterými Saúdská Arábie nyní posiluje své vazby. To se už projevilo v různých krizových scénářích, například v Jemenu a v Somálsku, kde se toto nové uspořádání protichůdných stran opakuje. A tyto nové tendence jsou opět už přítomny v palestinské otázce, kde se také střetávají protichůdné názory.
Spojené arabské emiráty mají s Izraelem diplomatické vztahy od Abrahamových dohod z roku 2020 a v této otázce jsou nejednoznačné. Saúdové podmiňují svůj podpis zahrnutím příslibu palestinského státu a zde opět souhlasí s Katarem a Tureckem. Tyto tři hlavní ropné státy Zálivu, (Saudové, SAE a Katar), hrají klíčovou roli na světové trhu s uhlovodíky, a jejich mocný investiční systém, hluboce zasahuje do globálního ekonomického systému. A toto je oblast, v níž tyto tři země mezi sebou soupeří. Saúdská Arábie už investovala 1,1 bilionu USD, Spojené arabské emiráty dokonce 2,9 bilionu USD a Katar 557 miliard USD, a to zejména v USA, Evropě a v Asii. Emiráty mají při těchto investicích značnou výhodu,a jejich zahraniční politika je ve vývozu petrodolarů značně pokročilejší. Saúdská Arábie má však naopak mnohem větší vliv než Spojené arabské emiráty. Její území je 25krát větší, její HDP je 2,2krát větší, a její populace je třikrát větší. V produkci ropy jsou Saúdové na 2. místě na světě a Emiráty na 7. místě, s polovinou saúdské produkce.
Z náboženského hlediska má však Saúdská Arábie dvě nepřekonatelné výhody: nacházejí se v ní  města Mekka a Medina, dvě ze tří nejposvátnějších míst islámu. Saúdská monarchie byla vždy připravena tuto skutečnost využít k prosazení své vůdčí role v muslimském světě. Náboženská otázka je dalším bodem sporu s Emiráty SAE, protože obě země mají odlišné perspektivy. Emiráty sice zůstávají konzervativní, ale zastávají méně přísný postoj a upřednostňují mezináboženský dialog. Jedním z výsledků je jejich prudké sblížení s Izraelem. Saúdská Arábie, ačkoli zavedla určitá opatření k uvolnění práva šaría, zůstává oddána myšlence konzervativního řádu a strategii formování sunnitského bloku, který zahrnuje co nejvíce sunitských spojenců, tak aby se Saudové staly vůdcem nové globální mocnosti – koalice sunitských států ovládající tzv. arabskou sféru vlivu. 
Doslova před několika hodinami oznámily milice STC , podporované Emiráty, že budou usilovat o nezávislost na Jemenu. V Somalilandu, a možná i v Puntlandu, ale určitě v súdánské oblasti ovládané řezníkem Hemedti už probíhají procesy státní fragmentace, a ty přímo odporují  plánované konsolidaci celé této oblasti světa se sunnitskou většinou v oddělenou koncentrovanou vlivovou sféru  pod přímým vedením Saúdské Arábie. Rozdíl se rozšiřuje i na vztah s Íránem. Saúdská Arábie zaujala v roce 2023 opatrný přístup, ale nadále vnímá šíitismus jako primární hrozbu. Spojené arabské emiráty v roce 2021 de-eskalovaly konflikt, a vedou s Teheránem otevřený dialog, ačkoli stále zdaleka nejsou spojenci. Tento dialog zahrnuje otázku Hútíů, námořní dopravu v Rudém moři, a jejich nárok na ostrov Abú Músa a Velký a Malý Tonb, které de facto kontroluje Teherán. Nynější ofenzíva milic STC, která úmyslně vynechala útoky na Iránem podporované rebely Hútie, má nyní racionální vysvětlení. Spojené arabské emiráty se již léta snaží vymanit ze saúdského stínu, a to vysvětluje další neshody, například ty v rámci OPEC. Saúdská Arábie chce snížit produkci, aby podpořila růst ceny ropy, kdežto Spojené arabské emiráty chtějí zvýšit těžbu na 6 milionů barelů denně. 
Tato řež mezi ropnými šejky má i jiný rozměr než jen politické manévrování, a ten souvisí s monumentálními sumami peněz, které mají všechny emiráty k dispozici. To znamená, že jejich rozhodnutí jsou bedlivě sledována zeměmi, které doufají, že z jejich investic budou profitovat. Saúdská Arábie má suverénní investiční fond ve výši 1,15 bilionu USD, SAE 2,9 bilionu USD, Kuvajt 1 bilion USD, Katar 557 miliard USD, Omán 55 miliard USD a Bahrajn 20 miliard USD. To jsou extrémní sumy peněz, a touží po nich mnoho politiků, i mimo Blízký východ. Všechny tři soupeřící Emiráty tyto prostředky využívají k posílení své zahraniční politiky. SAE však vedou v regionech, jako je Afrika, kde od roku 2019 investovaly 110 miliard USD. Saúdové s 29 miliardami USD v těžebních oblastech Súdánu, Zambie a Mauritánie výrazně zaostávají. Katar, Kuvajt a Omán také přidělují Africe finanční prostředky, ale v menší hodnotě, a tento rozdíl vysvětluje jak zájem Emirátů o zasahování do probíhajících konfliktů, tak snahu Saúdů a jejich spojenců omezit rostoucí vliv, který si Emiráty v této oblasti budují.
Stejná konkurence probíhá i v Egyptě, kde SAE vedou v investičním závodě s 35 miliardami USD, blíží se k nim se 30 miliardám USD Katar, ale a výrazně zaostává s 5 miliardami USD Saúdské Arábie. V Jordánsku vedou Saúdové a Kuvajťané. V Sýrii prozatím spolupracují země bohaté na ropu a Turecko. Alespoň v tomto ohledu zatím nedochází k žádnému většímu rozkolu, i když spolupráce je povrchní a závazek SAE je méně energický než závazek Kataru a Saúdské Arábie. Dohromady všechny emiráty v Sýrii investovaly už 29 miliard USD.
Výše dostupných finančních prostředků představuje problém pro řešení všech sporů, které mezi sebou ropné emiráty vedou. Například Trump by se jen těžko postavil na něčí stranu, vzhledem k tomu, že Saúdové mu slíbili investice ve výši 600 miliard dolarů, Katar 1,2 bilionu dolarů a Emiráty 1,4 bilionu dolarů. USA čelí stejnému dilematu jako ostatní země. Zaujetí postoje ve prospěch jedné emirátské strany by mohlo v případě eskalace jejich sporů znemožnit příjem investic od ostatních. To platí jak pro Bílý dům, tak i pro ty nejskromnější národy, které se snaží o přístup k těmto fondům. Evropa není této ambici cizí a síť politických a ekonomických zájmů s ropnými národy, spolu s potřebou uklidnit klíčové země pro kontrolu Blízkého východu, jako je Turecko, Egypt a Jordánsko, činí všechny intervenční nástroje Eurokratů  nejistými.

Tyto panující nejistoty způsobují eskalaci konfliktu mezi Saúdy a Emiráty. A s jejich prohlubováním se do emírátské eskalace začínají zapojovat i další státy, které dychtí sklízet výhody spojenectví s jednou z válčících emírátských frakcí, ať už za účelem přilákání investic nebo pro získání regionálního vlivu. Problém je v tom, že s tím, jak se boj mezi Saúdy a Emiráty dále šíří, vzniká i konfrontace, která by mohla přesáhnout vojenskou sféru. Celá struktura jejich spojenectví a rivality se stává nyní napjatou, a nutí mnoho lidí, aby se postavili na něčí stranu.

Emiráty sice nemohou, co do velikosti konkurovat Saúdům, ale podařilo se jim vybudovat síť nových přátelství, mimo jiné s Izraelem a s různými místními skupinami s pochybnou pověstí. Ale využitím svých finančních prostředků jako maziva rozšířily svůj vliv do Afriky s obdivuhodnou efektivitou. Tento vliv lze měřit počtem základen, které Emiráty není udržují mimo své území: čtyři v Jemenu, Berbera v Somalilandu, Bosaso v Puntlandu, Assab v Eritreji, Al Jufra a Al Khadim v Libyi, Amdjarass v Čadu a Sidi Barrani v Egyptě. Jsou jediným emirátem se základnami v zahraničí. A Saúdská Arábie právě pochopila tuto novou výzvu, kterou představuje její bývalý spojenec. Postup STC proti PLC v Jemenu signalizoval konec soužití SAE a Saudů, které trvalo po celá desetiletí. Myšlenka SAE na vytvoření nových nezávislých  států je pro ně nepřijatelná, stejně jako pro jejich nové i staré strategické partnery.

Spolupráce s Izraelem v Somalilandu a vyhlášení nezávislosti  STC na Jemenu by Emirátům umožnily ovládat obě strany Adenského průlivu, kterým proplouvají lodě všech zemí světa, a žádný stát světa by neovládal tak důležitou strategickou oblast světa tak důkladně jako EmirátyZároveň tento ambiciózní postup Emirátů odhalil slabinu zahraniční politiky Saudů, a zpochybnil jejich vůdčí postavení, jak v muslimském světě, tak mezi arabskými státy, a také mezi sunnitskými národy, mezi než patří i tak sekulární státy jako jsou Turecko, nebo Egypt. SAE mají nyní karty vyložené ven, a musí se tak držet své strategie v Jemenu, Somálsku, i Súdánu. Už zašly příliš daleko, a nashromáždily si obrovské množství protivníků. Zároveň si ale začaly získávat významné spojence, a to by nemělo zůstat bez povšimnutí.

USA i Čína bránily územní celistvost Jemenu a nabídly mediaci, ale už toho moc udělat nemohou. Válčící strany brání třetím stranám v intervenci do jemenské krize, a drží je na uzdě proudy ropy a hromadami petrodolarů. Je to luxus, který si mohou Saudové, Katar i Emíráty SAE dovolit jako jediné na světě.
Problém Hútíů, podporovaných Íránem, ale také Ruskem a Čínou, výměnou za bezpečnou plavbu jejich lodí, zůstává přetrvávajícím problémem. Vzhledem k rozpadu aliance proti nim a příměří s USA, které platí od května, mohou Hútíové obnovit svou vojenskou sílu. Je známo, že Hútíové chtějí postoupit do provincií Hadramaut, Šabvá a Mahra, a zmocnit se v nich tamních ropných polí. Blízká přítomnost Izraele je sice může odradit, ale pokušení, které představují milice STC a PLC oslabené vzájemnými vlastními boji mezi sebou bude velmi silné.
S těmito informacemi je snazší pochopit, co je v Jemenu v sázce, a proč najednou vypuklo takové nepřátelství mezi dvěma ropnými státy ze Zálivu, které byly ještě donedávna spojenci. A yysvětluje to také, proč je Katar v očích svých protějšků rehabilitován, a jak do toho spletitého propletence nových koalicí nyní zapadají USA, Izrael, Írán, Turecko a Egypt. Celý systém aliancí na Blízkém východě se mění, a každý hraje svou vlastní hru. Jemen by mohl být začátkem hlubší změny, která bude mít dopady v Africe i mimo ni a ovlivní investiční plány zemí, které s krizí nechtějí mít nic společného. Jako vždy, zdánlivě okrajová událost Jemen, otevírá okno do fungování komplexního blízkovýchodního mechanismu drolících se a rozdělovaných sfér vlivu, a ukazuje, jak rychle se mění současná světová situace, a jak dalekosáhlé vlivy má tento nový konflikt i mimo tento region.

(pokračování zítra, více jsem dnes v noci nestihl)

Je středa 7. leden 2026, 04:32 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

 

 

 

 

yy

MAP 2499 První kroky nové venezuelské prezidentky v noci na dnešek vysílají jasný signál do USA! Analýza.

V noci na dnešek českého času se nově jmenovaná prezidentka Venezuely Delcy Rodríguez pustila do prvního úřadování, a už její první kroky představují pro americkou administrativu jasný varovný signál, že pouhým únosem Madura žádná změna režimu nezačne.

V noci na dnešek se nová venezuelská prezidentka postupně klaněla památce několika významným revolucionářů kolem Huga Cháveze, a vysílala tím jasný signál, že může být ještě revolučněji naladěna, než unesený Maduro.

Delcy Rodríguezová totiž hned po své přísaze mazala na hřbitov, kde leží revolucionář Eliécer Otaiza. Ten je obecně pokládán za nejagresivnějšího venezuelského revolucionáře. Proslul mimořádně agresivními akcemi proti všem opozičním politikům. Aktivně se zbraní v ruce se účastnil snad všech revolučních pučů, převratů, a kontra-převratů, které se ve Venezuele od začátku 90tých let tohoto století odehrály, a byl při nich i několikráte postřelen. Maduro ho v roce 2013 za revoluční zásluhy povýšil na kapitána. Vykonával řadu významných funkcí, třeba byl “disciplinárním ředitelem strany”, byl vůdčí osobností tzv. “Colektivos”, mimořádně početné ozbrojené pěsti venezuelských revolucionářů, která v případě občanských nepokojů pravidelně nastoluje pořádek, a nakonec byl v roce 2014 za nevyjasněných okolností při přestřelce v lese zavražděn. Maduro vydával jeho vraždu za dílo venezuelské opozice, ačkoli to není dosud úplně jasné. Otaiza se v roce 2014 zapletl do smrti mladé venezuelské advokátky Gabriely Tablanteové v důsledku podivné dopravní nehody, vyšetřování role Otaizy při nehodě bylo ještě podivnější, a Otaiza raději rychle zmizel z nejvyšších pater venezuelské politiky.  Revolucionářovo foto níže:  

Krom svého otce zavražděného venezuelskou tajnou službou v sedmdesátých letech minulého století, a revolucionářů Aristóbula Istúriz a Eliécera Otaiza, se samozřejmě Delcy Rodríguezová včera nejprve poklonila památce Hugo Cháveze. Ceremoniálu u hrobky Cháveze, kterou při své razii Američané bombardovali, se ještě účastnili předseda Národního shromáždění Jorge Rodríguez, (bratr prezidentky), a starostka Caracasu Carmen Meléndezová, a ta proslula, že jako první venezuelský politik, ihned po americkém útoku na Caracas a únosu Madrura, na sebe navlékla uniformu, a začala se demonstrativně promenádovat po ulicích Caracasu, obklopená nejdříve “Colectivos”, a potom i protiamerickými demonstranty, kteří se k ní houfně přidávali. 

Souboj o budoucnost Venezuely zatím vypadá, že skončí ve prospěch tamních revolucionářů. Opoziční Gonzáles, kterého Komisariát EU uznává za prezidenta Venezuely, tak Machadová, které z nepochopitelných důvodů nadělili poslední Nobelovu cenu Míru, sice vydávají západnímu mainstreamu bojovná prohlášení, a vychvalují Trumpa, že provedl vojenskou operaci proti Venezuele, leč ve Venezuele zatím jejich aktivity nemají žádnou zaznamenatelnou aktivitu. Navíc se Gonzáles i Machadová svými pochvalnými hláškami na vojenskou operaci proti Madurovi sami podle všeho vyautovali z budoucích venezuelských voleb, protože první právní akt, který Rodriguezová včera podepsala, stanoví, že každý, kdo vychvaluje americký útok proti Venezuele, a podporuje ho, musí být okamžitě zatčen, a aby mohl být potrestán trestem odnětí svobody.  

Je úterý 6. leden 2026, 05:20 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

 

MAP 2498 Ukrajina Rusku, je expertům zřejmé po Trumpově novoroční Razii ve Venezuele. Analýza nové Trump-Putinovy doktríny.

Chceme zajistit, aby západní polokoule zůstala dostatečně stabilní a dobře spravovaná, aby zabránila masové migraci do Spojených států a odrazovala ji; chceme polokouli, jejíž vlády s námi spolupracují proti narkoteroristům, kartelům a dalším nadnárodním zločineckým organizacím; chceme polokouli bez nepřátelských zahraničních vpádů nebo přivlastňování klíčových aktiv, a která podporuje kritické dodavatelské řetězce; a chceme zaručit náš trvalý přístup ke klíčovým strategickým místům.  Národní bezpečnostní strategie USA, 2025.

Bylo to strhující začátek letošního roku. Zatímco v Kyjevě se po velkých korupčních skandálech v ukrajinské vládě setkali poradci pro národní bezpečnost z několika zemí a diskutovali společně o bezpečnostních zárukách a o dalším financování rekonstrukce Ukrajiny, vláda Spojených států zahájila bleskovou razii ve Venezuele s cílem zajmout, odvléct, a odsoudit za narko-terorismus jejího prezidenta. 

Jak ukazuje grafika níže, Trumpova administrativa měla připravené značné vojenské síly pro řadu nejrůznějších typů operací proti Madurově vládě. Nakonec se však rozhodla provést krátkou, omezenou misi zaměřenou na pouhé zajetí venezuelského prezidenta Madura, údajného šéfa narko-gangu, viz: “Maduro je šéfem Kartelu de Los Soles, narko-teroristické organizace, která se zmocnila země. A je obžalován z pašování drog do Spojených států.“, Marco Rubio, ministr zahraničí USA.

Trump soustředil proti Venezuele tak značné síly, že pouhá omezená chirurgická operace – zadržení Madura – ukazuje, že připraveny byly i daleko mohutnější údery a operace. K nim však může ještě dojít, že? 

Razie proti Madurovi se v mnoha ohledech řídila armádní taktikou a vojenskými postupy zdokonalovanými během dvou desetiletí amerických speciálních operací na místech, jako je Irák, Afghánistán a jiné teroristy zamořené země. Ale Trumpova administrativa si v tomto případě Maduro dala politicky velmi záležet, aby se minimálně uvnitř USA dala celá operace proti Venezuele vysvětlovat pouze jako “policejní operace na dopadení zločince obžalovaného v USA z těžkých drogových deliktů”. 

Odvážný noční nálet na Caracas, který proti Venezuele provedly speciální americké jednotky Delta Force a 160. pluk speciálních operací s leteckou podporou  více než 150 letadel, zajal venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a jeho manželku Cilii Floresovou. Mise s názvem Operace Absolutní odhodlání nebyla typickým náletem typu „zajmi nebo zabij“, s níž má americké Společné velitelství speciálních operací (JSOC) letité zkušenosti, ale spíše šlo o atypické armádní zajištění doprovodu policejních složek USA k provedení zatykače na základě obžaloby ministerstva spravedlnosti USA proti obviněnému Madurovi, který shodou okolností je prezidentem cizího státu. Ergo – nešlo v tomto pojetí o válečný akt, ale podle tohoto oficiálního výkladu pouze příslušníci speciální jednotky Delta Force doprovázeli americké federální policisty při výkonu jejich povolání, a americké letectvo jim přitom čistilo cestu, a zajišťovalo ochranu a dopravuTento specifický způsob provedení operace proti Madurovi zřetelně ukazuje, že Trumpova administrativa jednala z vnitro i mezinárodně politických důvodů mimořádně opatrně, chystala si zadní ústupová vrátka, nebo vypustila zkušební balónek, aby otestovala, jak daleko bude moci v kauze Venezuela až zajít. 

Z pohledu administrativy USA se zatím zdá, že speciální operace proti Madurovi proběhla relativně podle plánu, a vnitropolitický odpor Demokratů nepřesáhl předpokládanou úroveň.  Důležité v tomto ohledu pro Trumpa je, že žádní američtí vojenští příslušníci nebyli zabiti, a utrpěli jen nepočetná lehká zranění. Zprávy z Venezuely uvádějí, že tam mohlo zemřít 80 lidí, a to v žádném případě není číslo, které by v dobách válek na Ukrajině nebo v Palestině mohlo vzbudit nějakou významnější mezinárodní mediální pozornost. 

Obrázek dokazuje na velmi omezený průběh operace proti Madurovi. USA sice shromáždili k útoku značné síly, ale útok nakonec v žádném případě neměl za cíl vážně poškodit, nebo snad rozvrátit venezuelskou armádu. Ze způsobu provedení operace lze vyčíst, že Trumpova administrativa spoléhá v této fázi na diplomatické vyřešení krize kapitulací vlády Venezuely za nějakých pro její členy přijatelně výhodných podmínek. Zda Trumpova sázka vyjde, se teprve ukáže. 

Z dosavadního průběhu americké eskalace okolo Venezuely je zřejmé: (1) Mise měla omezený cíl: zajmout venezuelského prezidenta. Jeho manželka ho zřejmě shodou okolností svého výskytu v době jeho únosu nuceně doprovází na jeho „návštěvě“ Ameriky. (2) Druhá “agresivnější” fáze operace proti Venezuele byla už detailně rozplánována, ale je v současné době je pozastavena. (3) Konečným cílem operace má být, aby USA „dočasně spravovaly“ Venezuelu, a převzaly značnou část jejího majetku, (petrochemické infrastruktury, a práv k těžbě ropy) který původně patřil soukromým vlastníkům z USA. A aby se ve Venezuele neroztahovali různí “levičáci”, a Rusové a Číňané a Iránci. 

Trumpova novoroční “Razie ve Venezuele” nabízí vhled do konkrétních způsobů budoucích metod implementace nové americké bezpečnostní strategie schválené koncem loňského roku, tím spíš, že operace proti Madurovi byla přesně v souladu se všemi prioritami v této nové Strategii USA uvedenými.

Trumpova strategie upřednostňuje západní polokouli. Dokument je sice silně zaměřen na ekonomické iniciativy, ale zaměřuje se také na omezování zahraničního vlivu. Uvádí se v něm, že „konkurenti původem mimo (naši západní) polokouli už dosáhli na naší (západní) polokouli velkého pokroku, a to v současné době v ekonomické oblasti, ale v budoucnu by nám už mohli uškodit i strategicky.“.
Z tohoto pohledu však nabývá “Razie ve Venezuele” zřetelně jiného významu než policejní operace, kterou americký prezident popsal na své tiskové konferenci 3. ledna. Američané prosazovali svou nadvládu v regionu, v hlavním městě země, která podporovala ruské operace na Ukrajině, a která právě dokončila schůzky s vysoce postavenými čínskými diplomaty, jen několik hodin před zahájením razie.
Tuto nejnovější Trumpovu demonstraci, že bude respektovat priority nové Národní bezpečnostní strategie USA, lze také interpretovat jako otevřenost Trumpovy administrativy staronovým přístupům k zahraniční politice založené na “rozdělených sférách vlivu“. Toto téma “rozdělených sfér vlivu” bylo v uplynulém roce předmětem mnoha spekulací. A jak  tvrdila série článků v časopise Foreign Policy, politika rozdělených sfér vlivu, tradiční to součást všech historických diplomatických přístupů k velké politice mocností, do značné míry vypadla z veřejné diplomatické diskuse na konci studené války, a v době velké naděje na prosazení úplné globalizace. Nyní však mnoho analytiků tvrdí, že za druhé Trumpovy administrativy – nemluvě o přístupech ruského prezidenta Vladimira Putina a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga – se politika respektování rozdělení jednotlivých “sfér vlivu” do diplomacie jednotlivých mocnosti rychle vrátí. 

A z toho plyne – Ukrajina Rusku, Tchaj-wan Číně,  a Venezuela a Grónsko USA. 

Je pondělí 5. leden 2026, 04:09 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2497 Trumpův geniální tah, nebo jeho osudová chyba? Analýza situace kolem Venezuely.

Americká armáda včera provedla bezesporu perfektní vojenskou operaci, když přepadla rezidenci venezuelského prezidenta Nikolase Madura, a odvlekla ho i s jeho manželkou bez vlastních ztrát do Spojených států, aby tam oba byli po právu silnějšího spravedlivě odsouzeni. A tahle událost může kupodivu pro USA představovat začátek skutečně velkých problémů.

Nicolas Madura jedná těsně před svým sobotním přepadením armádou USA se zvláštním čínským velvyslancem Qui Xiaqi. Náhoda? Projednávali 600 smluv mezi oběma zeměmi. Zdroj foto – prezidentská kancelář Venezuely. 

Maduro se jen několik hodin před svým únosem americkými speciálními jednotkami v noci z pátku na sobotu setkal v pátek odpoledne ve svém sídle v paláci Miraflores se zvláštním velvyslancem Qiu Xiaqi, kterého za ním mimořádně vypravil čínský prezident Xi Jinping. Za venezuelskou stranu se jednání účastnili ministr zahraničí Ivan Gil, a viceprezidentka Delcy Rodriguez. Za čínskou stranu byli ještě jednání přítomni – velvyslanec ve Venezuele Lan Hu, a tři velmi vysoce postavení čínští státní úředníci Liu Bo, Wang Hao, a Liu Zhen. Na jednání bylo zhodnoceno plnění 600 smluv mezi oběma zeměmi, a čínská strana vyjádřila plnou podporu suverenity a nezávislosti Venezuely.

Díky naprosté časové shodě mezi jednáním Maduro – Qui Xiaqui a útokem americké Delty na palác Miraflores, kde se jednání uskutečnila, uplynula sotva večeře, a dvě-tři pověstné venezuelské telenovely. A protože Trump včera veřejně přiznal, že USA hodlají Venezuelu řídit, dokud v ní nebude k USA zcela loajální vláda. Je tak zjevně nasnadě, proti komu byla operace proti Maurovi vlastně namířena.

Nynější administrativa Bílého domu vidí Čínu jako svého hlavního rivala ohrožujícího její současné slábnoucí dozorčí postavení celým nad světem, a obává se, že s vládou Ameriky nad planetou se blíží rychlý konec. A proto v žádném případě nehodlá připustit, aby se Číňané, a v jejich závětří i Rusové, mocensky, ekonomicky, i politicky pevně etablovali v Jižní Americe. Záměr Trumpa byl tedy jasný, změnit k USA nej-ne-přátelštější režim, který lze v Jižní Americe vojensky přepadnout a svrhnout*, a nahradit jej poslušnými loajalisty, a vystrašit tak všechny ostatní latinskoamerické revolucionáře, aby se rychle zklidnili, a přestali aktivně snít o nezávislosti na USA prostřednictvím koalice s BRICS. 

(*USA se defacto v důsledku Karibské krize zavázaly, že budou na věky tolerovat kubánský režim, a nikdy něj nezaútočí, pokud Kuba bude na oplátku tolerovat americký režim, a nikdy své území neposkytne jako základnu pro potencionální útok cizí mocnosti proti USA. Obě země tuto dohodu celkem úzkostlivě dodržují.)

Úspěšný ozbrojený únos prezidenta Madura do USA byl podle ruských ex-rozvědčíků seskupených kolem Michaila “Rybar” Zvinčuka podezřele snadný. A ačkoli je venezuelská PVO mimořádně slabá a zastaralá, a řada jejích ruských systémů už nebyla funkčních, protože Madurův režim neměl na nákup náhradních součástek, a trvale odmítal všechny ruské návrhy na zvýšení počtů ruských vojenských specialistů PVO umístěných ve Venezuele. Tak i tak, musel být úspěch únosu uplacen CIA, protože ani jedna z tisíců raket IGLA, které se odpalují z ramene, nebyla proti vrtulníkům přepravujícím úderná komanda Delta odpálena, a to Rybar i další ruští analytici považují za nemožné, bez rozsáhlé zrady. 

Mapa včerejšího útoku na Venezuelu. Jak ruští nacionalističtí, tak jihoameričtí pro-autoritářští vojenští analytici, se vzácně shodují, že útok směřoval pouze na nefunkční protivzdušné systémy Venezuely, které nekladly žádný odpor, a proti paláci Miraflores, a nejbližší okolní vojenské a bezpečnostní infrastruktuře. Podle jihoamerických analytiků USA ani neútočily na venezuelská letiště, kde jsou umístěny letadla F-16 s SU-30, a ta ani nevzlétla, ačkoli útok trval dostatečně dlouho, aby byla proti Američanům nasazena. Leč byla to zrada, a nebo past? 

Dnes ve 4 hodiny ráno našeho času soudkyně nejvyššího soudu Venezuely Tania D’Amelio rozhodla, že podle venezuelské ústavy viceprezidentka Delcy Rodríguez Gómezová převeze pravomoci odvlečeného prezidenta Madura. 

Nová prezidentka Venezuely Delcy Rodriguezová je dcera zakladatele Socialistické strany Venezuely Jorge Antonio Rodrígueze, který byl v roce 1973 odvlečen agenty tajné služby DISIP řízené Mosadem a CIA, a v jejich ústředí brutálně umučen. Podle vyšetřování zemřel přirozenou smrtí na infarkt, ačkoli mu bylo zlomeno 7 žeber, a jeho tělo neslo stopy mnohačetných popálenin od cigaret a elektrošoků. Tajnou službu DISIP rozpustil Hugo Chávez. 

Ačkoli Nicolas Maduro nebyl u mnoha jihoamerických levicových politiků oblíbený (třeba Lula), po jeho únosu se za něj společně postavili, a s požehnáním Ruska a Číny svolali Radu bezpečnosti OSN. Mezi hlavní kritiky únosu Madura jsou – Chile, Brazílie, Nikaragua, Mexiko, Gambie, Niger, Senegal, Africká Unie, a mohli bychom pokračovat. Viz zdroje – jedna, dva, tři, ministraně zahraničí Brazílie Maria da Rocha svolala na dnes konferenci zemí Jižní Afriky

V USA roste proti Trumpově akci odpor. Jako flagrantní zneužití moci je už odsoudila guvernérka New Yorku (Demokratka) Kathy Hochulová, a přidávají se k ní další. Demokraté očividně sází, že útok na Venezuelu použijí proti Trumpovi v letošních doplňovacích volbách do Senátu a Kongresu. 

Američtí analytici už předpokládají, že Rusko a Čína proti útoku na Venezuelu rozpoutají obrovskou politickou kampaň, a řada zemí Afriky, Asie, a Jižní Ameriky se k nim připojí. Vzpomínky na řádění tajných služeb různých fašistických diktátorů chráněných americkými administrativami od sedmdesátých do devadesátých let minulého století jsou v řadě zemí těchto zemí stále ještě nezhojené. A brutalita Madurova režimu, kterou tak rádi zdůrazňují evropští politici, zcela bledne proti masovým brutálním likvidacím všech svých politických odpůrců, které letití chráněnci Washingtonu  v těchto zemích celá desetiletí beztrestně páchali.

Pokud tak CIA včera vletěla do chytře nalíčené pasti bolívarských revolucionářů, a ti Američanům obětovali Madura, aby získali mezinárodní popularitu, protože si jsou jisti, že mají většinu národa za sebou, čeká možná Trumpa ledová sprcha. V USA jsou totiž války, na které Pentagon v minulých letech vyhazoval stovky miliard dolarů politicky velmi nepopulární, a nová voličská základna republikánů, která vynesla k moci Trumpa, se může rychle přetočit zpět k demokratům. A Trump může být v prekérní pozici – většina států Asie, Afriky a Jižní Ameriky se pod taktovkou Ruska a Číny pustí pod záminkou Venezuely a Madura do ostrých politických kampaní proti USA, a pokud venezuelská opozice opět nebude schopna převít moc v zemi, což je opakovaná historie posledních 25 let, Trump buď bude mít doma i ve světě z ostudy kabát, a nebo bude muset poslat americkou armádu zase do pozemní války. A ta je v USA mimořádně nepopulární mezi jeho voliči. V nejbližších dnech se tak rozhodne, zda Trump je geniální vojenský stratég, a nebo udělal osudovou chybu, protože CIA vletěla do další mazané Gosudarovy pasti. V každém případě, pro zájemce o aktuální informace z Venezuely doporučuji sledovat tento telegramový kanál. A protože je protiamerický, tak i toto proamerické venezuelské medium

Je neděle . leden 2026, 05: ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2496 Nové dvě ruské zbraně vyděsily na Nový rok Ukrajince! Technologická převaha Rusů nad Západem opět na ukrajinském válčišti dramaticky vzrostla, a to dokonce v technologii AI! Analýza.

 

Novým ministrem obrany Ukrajiny bude Michajlo Fjodorov (vpravo). Zelenskyj ho včera navrhnul, ale parlament ho musí schválit. Fjodorovo jmenování novým ministrem obrany dává jasný signál, že Kyjevský režim konečně pochopil, že rozdílem několika tříd prohrává s Ruskem válku dronů, a že to budou drony, kdo rozhodnou o vítězi této války. (Více v analýze)

Fjodorov působil dosud jako místopředseda ukrajinské vlády, a ministr digitalizace. Od roku 2022 byl také zodpovědný za úřad SSCS, který na Ukrajině řídí centrální nákup dronů. Na konci roku 2024 byl této funkce zbaven. V Ukrajinské vládě je považován za nejlepšího technokrata, a je nejpopulárnější ukrajinský ministr, jediný, kdo je více populární, než nepopulární. Jeho jmenování prý podle médií dává šanci, že Ukrajina sníží své značné zaostávání ve dronech oproti Rusku. Šance je to nejspíš marná, protože Fjodorov byl po celou dobu války jednou z nejdůležitějších osob, která řídila ukrajinský program dronů. Fjodorov je poslední ze všech původních Zelenského společníků, který je nepřetržitě ve vládě od roku 2019. 

Fjodorovo jmenování ministrem obrany Ukrajiny je poslední pokus, jak zastavit stále rychlejší zaostávání v technologickém souboji ukrajinských a ruských dronů. A shodou okolností se včera na bojišti objevila dvě nová ruská technologická překvapení – nový dron Geranium2Infraprojektor, a první sériově vyráběný AI dron války na Ukrajině – V2U:

Rusové včera nad Ukrajinu poprvé vyslali drony Geranium2, které jsou vybaveny “infračervenými projektory”. Podrobnosti v analýze. 

Nejnovější ukrajinské a švédské stíhací drony, stejně jako malé rakety proti dronům, které mají teprve letos na jaře dorazit na bojiště, tak jsou už defacto zastaralé. Ruské infračervené projektory totiž oslepí jejich infračervené naváděcí hlavice, a budou tak k ničemu. Další obětí těchto ruských infračervených projektorů se už včera staly ukrajinské stíhačky a vrtulníky, které se pokoušely tyto nové ruské drony sestřelit, protože byly také oslepeny. Pokud se tato nová ruská technologie ukáže úspěšná, nezbude Ukrajincům a jejich NATO spojencům než přejít na radarové, a nebo termovizní zaměřování. To ovšem značně prodraží všechny západní i ukrajinské zbraně proti dronům, a zvýší jejich hmotnost, i energetickou spotřebu. 

Šéf Charkova Ihor Terechov včera přiznal, že se město stalo poprvé terčem náletu několika nových ruských dronů V2U. Jejich příchod na bojiště se očekával od začátku letošního léta, kdy je Rusové začali na Ukrajincích sem-tam testovat. Dron V2U je plně řízen a ovládán AI, a při svém letu nevysílá ani nepřijímá žádnou elektronickou komunikaci, a proto jej nelze rušit prostředky REB, a nelze jej ani od cíle odklonit. (Více v analýze.)

Dron V2U je vrcholem ruské vědy. Žádný západní ani ukrajinský AI dron ještě úspěšně neprošel testováním svých schopností.

Ruský V2U AI dron je tvořen mozkem –  čipem Nvidia Jetson Orin, a ten je připojen na čínskou základní desku Leetop A603. Základní letová data jsou uložena na paměťové kartě 128GB SSD. Nejdůležitější součástí dronu jsou vysoce výkonné optické kamery, které poskytují mozku dronu přesná data o všech cílech, které byly v prostoru operace dronu odhaleny. Mozek potom sám rozhodne, na který cíl dron zaútočí. Dron nese buď výbušnou hlavici o váze 3.5kg, nebo hlavici KOFZBCh o váze 3kg, která kombinuje protipancéřový, střepinový i explozivní efekt. Předpokládá se, že dron V2U může ve vzduchu hlídkovat celou hodinu, než si vybere cíl, který zničí. Cestovní rychlost dronu je 60km.

Existuje i dražší verze dronu V2U, a ta je vybavena spalovacím motorem, aby byl zvětšen dolet dronu. Tento dražší dron letí do prostoru cíle poháněn spalovacím motorem, a potom přepne na elektrický motor, a na něj hlídkuje.

Všechny západní prototypy podobných AU zabijáckých dronů zatím na Ukrajině v testovacím provozu selhaly. Jedině ruský AI dron V2U v testech uspěl. A to znamená, že Rusové jako první, (USA, Izrael, i Čína netestují tyto AI drony Ukrajině, aby neprozrazovaly svoje technologie), zvládli technologii řízení zabijáckého dronu pouze pomocí AI od jeho startu až ke konečnému útoku. (Protože Trump se nedávno vysmíval Zelenského návrhům, že Ukrajina do USA dodá nejnovější technologie AI dronů, slovy, že mají vlastní a výborné, lze předpokládat, že USA mají obdobnou technologii.)

Hlavní ukrajinský expert na válečné drony Sergej „Flash“ Beskrestnov nedávno přiznal, že ruské drony jsou bohužel o polovinu levnější než drony ukrajinské, protože “velké objemy výroby a přechod ze zahraničních komponentů na domácí ruské komponenty pomáhají Rusům snižovat cenu. A rovněž tak přiznal, že Rusové kompletně nasytili bojiště prostředky “REB záclona” (v ruštině Шторы = Záclony), a úplně oslepili ukrajinské drony, i jejich operátory. „Flash“ Beskrestnov ocenil ruský systém REB Шторы na 100%, a přiznal, že kombinace dronů na optických vláknech, a prostředků REB Záclona letos Rusům vyhrála boje na Ukrajině na celé čáře

Vlevo hlavní ukrajinský expert na válku dronů Sergej „Flash“ Beskrestnov. Vpravo ruský REB systém “Шторы”. Podle přiznání Beskrestnova Rusové všude na bojišti rozmisťují “Шторы”, a ukrajinské drony i jejich operátoři jsou tak oslepeni. Kombinace “Шторы” a dronů na optických vláknech letos Rusům vyhrála boje na Ukrajině. Pokud Ukrajinci a Západ nevyvinou obdobné systémy, válka na Ukrajině je prohraná. (Podrobnosti v analýze)

Ukrajinské vyhlídky pro rok 2026 jsou ve skrze pesimistické. Jak včera potvrdil plukovník Jurij Ihnat, vedoucí oddělení komunikace ukrajinských vzdušných sil, Rusové loni naházeli na Ukrajince přes 60 000 klouzavých bomb o váze 250kg až 1.5tuny. Letos se očekává další znásobení počtů úderů těmito bombami, přiznal Ihnat, a označil je za největší hrozbu pro ukrajinskou armádu, a varoval, že tyto bomby nelze sestřelovat raketami, takže je nutné začít sestřelovat ruská letadla, která tyto bomby odhazují ze vzdálenosti 50 až 100 km od fronty.

Čím bude tyto klouzavé bomby ukrajinská armáda sestřelovat, ovšem raději nesdělil. Ukrajina už není schopná bránit ani Oděsu před ruskými raketami a drony, protože tam už nemá žádné rakety PVO. A v Oděse a už není ani dostatek vojáků, aby stříleli proti dronům z kulometům, protože prýbyrokraticky někam zmizeli“, jak bylo tento týden všem obyvatelům Oděsy z Kyjeva mazaně vysvětleno. A není schopná už bránit ani banderovskou Volyň a Lvovskou oblast. Přes Oděsu přitom měla na Ukrajinu proudit pomoc od NATO, a přes Volyň a Lvov pomoc z nového logistického hubu v Polsku. Situace je však tristní, mezi Oděsou a Rumunskem jsou od vánoc zničené všechny mosty, a ve Volyni a ve Lvově začaly řádit ruské drony Geranium2Optik, a likvidují přesnými údery, jak vlaky, tak kamiony. Totéž se děje v mezi Oděsou a Rumunskem. Gerasimov nenechává od vánoc nic náhodě a metodicky odřezává Ukrajinu od polských a rumunských dodávek. 

Že Putin zřejmě nemá rád ukrajinské obchodní řetězce, se zdá být po včerejšku opět jistější. Včera ruský Iskander podle Ukrajinců zlikvidoval obchodní středisko SPAR v Charkově. (Potvrzující ukrajinský zdroj.) Podle mne to byla spíš klouzavá bomba. Podle ruských telegramových kanálů, si Ukrajinci vyhodili středisko do vzduchu sami, protože v něm tajně montovali drony. Kdo má pravdu je zatím nejisté. Faktem je, že jde už o několikáté obchodní středisko, které Rusové srovnali v posledních měsících se zemí, a že Ukrajinci se rádi chlubí, že drony montují v civilních budovách, aby montovny nebyly tak okaté, a aby je Rusové nemohli nijak snadno zničit. A v každém případě, zde máte nádherné video, jak z celé 5ti patrové budovy na spodní fotce nezůstalo nic než ruiny. Protože útoky na Charkov se stupňují, je jisté proč? Jde o likvidaci ukrajinské logistiky zajišťující ofenzívu na Kupjansk, a ruskou přípravu na ofenzívu proti městu Slovjansk. V obou případech slouží Charkov jako hlavní ukrajinská základna. 

Včera srovnáno v Charkově se zemí. Ukrajinci ani Rusové se nemohou dohodnout, čí střela budovu srovnala se zemí. Jisté je, že obyvatelé Charkova začnou brzy zvažovat, zda pobyt ve městě už nepředstavuje záruku pravděpodobné smrti. Vlna uprchlíků z Charkova by se musela zastavit až v Evropě, protože ba západním břehu Dněpru jsou už všechny ubytovací kapacity přeplněné 3 miliony uprchlíků z východního břehu Dněpru. A o to tady možná jde. Putin je mistr sociologické války. A Evropané už mají všech imigrantů plné zuby, že? 

Takhle vypadalo po útoku. Další fotky a videa zde.

Je sobota 3. leden 2026, 05:08 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

xqur

MAP 2495 Tzv. Warburgova linie na Ukrajině a šokující Silvestrovské doznání legendárního Azovce podplukovníka Maxima Žorina . Analýza

Bezkonkurenčním vítězem bojů na Ukrajině v roce 2025 je ruský dron na optických vláknech, a bohužel se proti němu zatím nepodařilo najít žádné účinné protiopatření. Těmito slovy 31. prosince večer přiznal legendární ukrajinský válečník, veterán jednotek AZOV, a ultra nacionalista, podplukovník Maxim Žorin, nyní zástupce velitele elitního 3. armádního sboru, že ukrajinská armáda si s ruskými drony na optických vláknech, které se letos objevily masově na bojišti, vůbec neví rady, a ani je není schopná okopírovat, a nasadit do bojů proti Rusům na vlastní straně. 

Legendární AZOVEC, podplukovník Maxim Žorin, nyní zástupce velitele 3. armádního sboru Ukrajiny, v noci na 1. ledna 2026 přiznal, že bohužel stále neexistuje žádná účinná ochrana proti ruským dronům na optických vláknech, a dokud tomu tak bude, je situace ukrajinské armády na bojišti takřka bezvýchodná. 

Podplukovník Žorin dále v silvestrovském rozhovoru přiznal, že ruská taktika se letos na bojišti dramaticky změnila. Nejprve Rusům masa dronů vyčistí průchody v ukrajinské obraně, a přes ně se potom Rusové nepozorovaně infiltrují do ukrajinského týlu, kde se shromáždí, a nakonec prudce zaútočí na ukrajinské operátory dronů, velitelské štáby, a logistické, i dělostřelecké jednotky. Podle Žorina bez vlastní masy podobných dronů nelze této nové ruské taktice boje nijak čelit, a příští rok bude pro ukrajinskou armádu ještě náročnější. Pokud tento bezvýchodný stav Kyjevské branné moci přiznává samotný Žorin, není k tomu co dodávat, protože realita současného bojiště je pro Ukrajince evidentně děsivá, a zcela bezvýchodná. 

Některá česká anti-putinovská média shodou nějakých náhod šířila v ten samý den, kdy elitní válečník Ukrajiny Maxim Žorin přiznal, že neexistuje žádná obrana proti ruským dronům na optických vláknech, fantastická tvrzení jistého amerického analytika Paula Warburga, a podle nich Ukrajina vybudovala stovky kilometrů dlouhou neprostupnou obrannou linii o několika řadách ostnatých drátů, příkopů a protitankových jehlanů, a tato linie je už střežena ukrajinským dělostřelectvem, a drony, a Rusové ji nebudou moci překonat. A s odkazem na Warburga tvrdila, že tuto linii už budou střežit i ukrajinští bojoví pozemní roboti. Co k těmto Warburgovým analýzám dodat? Především Warburg ještě před třemi lety zřejmě celkem neúspěšně kázal na sociálních sítích hlavně slovo Boží, a s příchodem války na Ukrajině teprve hbitě přesedlal do nové specializace válečného kazatele. A hlavně, údajně neprolomitelná Warburgova ukrajinská obranná linie už byla prolomena, a její prolomení Rusům netrvalo ani pár dní, a prolomili ji přesně, jak na Silvestra popsal podplukovník Maxim Žorin. (Viz mapa dole)

Mapa zachycuje v červeném kolečku místo, kde ruská vojska za necelý týden bojů o vánocích 2025 prorazila podle tvrzení českých médií údajně “neprůchodnou Warburgovu obrannou linii”, na níž si měli Rusové dozajista letos vylámat zuby. Linie byla tvořena několika řadami příkopů, ostnatých drátů a protitankových jehlanů, a měly ji střežit ukrajinská děla, drony, vojáci a bojoví pozemní roboti. Rusové je však všechny snadno a rychle vyčistili svými vlastním drony na optických vláknech, a Warburgovu obrannou linii za řekou Gajčur tak prorazili stejně snadno, jak na Silvestra 2026 popsal, že se děje podél celé frontové linie slavný ukrajinský válečník podplukovník Maxim Žorin. Mapa ukazuje prostor útoku ruské operační skupiny VÝCHOD směrem na Záporoží. Žluté linie jsou protitankové jehlany, oranžové linie jsou příkopy. Jak vidíte, Rusové prolomili ukrajinskou neprolomitelnou Warburgovu linii hned na několika místech. 

Tyto ukrajinské neprolomitelné Warburgovy linie, jak vidíte na této mapě, jsou vybudovány takřka všude. Ovšem Ivanajevova operační skupina VÝCHOD (na mapě vpravo) je už prolomila, stejně jako je už prolomili (na mapě vlevo) i Teplinského výsadkáři z operační skupiny DNĚPR.  

Nyní se tak bude opakovat scénář Guderian z bitvy o Francii v roce 1940. Tehdy operační tanková skupina generála Guderiana obešla na severu Maginotovu linii, a po té zabočila ostře na jih, a celou linii ze západu obešla a obklíčila. Teplinského výsadkáři nyní obcházejí Warburgovu linii dnem bývalé Kachovské přehrady, a Ivanajevovi motostřelci hlubokým obchvatem v místech, kde Ukrajinci nepředpokládali, že tak učiní. Každá obranná linie se po svém proražení stává zbytečnou, je staré štábní pravidlo. Guderianovi nemilosrdně razili cestu vpřed střemhlavé bombardéry JU-87 Stuka Göhringovy Luftwaffe, Anajevovi i Teplinskému cestu razí zabijácké drony na optických vláknech Gerasimova Centra Rubikon. Pokud Ukrajina nebude mít stejné drony ve stejném počtu, nebo nevynalezne ještě lepší drony, jsou všechny její Warburgovy linie odsouzeny k prolomení a k obchvatu, a jejich neustálé budování jen jen vyhazováním miliard do vzduchu, a ovšem dobrý byznys pro dodavatele betonu a ostnatých drátů, a určité stavebníky. 

Generálplukovník Andrej Ivanaev, od listopadu 2024 velí úspěšnému útoku operační skupiny VÝCHOD směrem na Záporoží, jeho fotku jsme zatím na rozdíl od ostatních ruských velitelů operačních skupiny nepublikovali, takže rest odčiněn. Skupinu převzal po generálu Sančikovi. Ivanaev je ročník 1972. 

Navíc podle včerejších ukrajinských hlášení už stejně nejsou k dispozici žádní vojáci, kteří by nové Warburgovy obranné linie bránili. Ukrajina tak nemá nejen kvalitativně i kvantitativně srovnatelné drony jako Rusové, ale už nemá ani vojáky. 

Je pátek 2. leden 2026, 04:00 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

gh3l

MAP 2494 Příznaky brzké kapitulace Kyjevské branné moci se rychle množí. Shrnutí silvestrovské analýzy bezpečnostního poradce několika vlád, významného římského profesora Alessandra Orsini.

Vše nejlepší a nejkrásnější a hodně zdraví a osobního štěstí v roce 2026! A děkujeme za Vaši všestrannou přízeň.

(1) Příznaky brzké kapitulace Kyjevské branné moci se rychle množí. Shrnutí silvestrovské analýzy bezpečnostního poradce několika vlád, významného římského profesora Alessandra Orsini. 

Významný bezpečnostní expert University Luiss v Římě, i slovutného amerického MTI, a vojenský poradce několika italských vlád, profesor Alessandro Orsini, těsně před koncem loňského roku vydal v italských médiích podrobnou prognózu důvodů rychlé a nevyhnutelné kapitulace Ukrajiny přijetím všech ruských požadavků. Svou předpověď Orsini opřel o tyto skutečnosti: 

Profesor Alessandro Orsini, přední italsko-americký expert na otázky terorismu, a vojensko-strategické bezpečnosti, předposlední den roku 2025 analyzoval rychle se množící příznaky nevyhnutelné kapitulace Kyjevské branné moci, i falešné mírové karty Zelenského vynášené proti Putinovi. (Zdroj foto)

  • Originální video rozhovoru italských médií s profesorem Orsini, najde na YouTube zde, Ukrajině se věnuje od času 14:17.  
  • Profesor Orsini podrobil srovnávací analýze 28 bodů mírového plánu amerického prezidenta Donalda Trumpa se 20ti body tzv. “mírového plánu Volodomyra Zelenského, a z této komparace vyvodil, že 10 změněných Zelenského bodů (3,4,5,7,9,12,13,14,18,19) budou pro Rusko absolutně nepřijatelné.
  • Bod 3 – “bezpečnostní záruky Ukrajině” bude pro Putina naprosto nepřijatelný, protože defacto umožňuje Ukrajině, aby se lstivě vyhnula splnění všech ostatních závazků vyplývajících z dohody. Podle profesora Orsini je bod 3 v Zelenského dohodě úmyslně formulován tak, že “bezpečnostní záruky Ukrajině” platí, ačkoli Ukrajina žádné ostatní závazky z dohody plnit nebude!
  • Bod 4 – “800 tisíc vojáků Ukrajiny” bude pro Putina opět zcela nepřijatelný, protože mimořádně lstivě obchází zákaz členství Ukrajiny v alianci NATO. Podle profesora Orsini by ukrajinská armáda o mírovém stavu 800 tisíc vojáků z hlediska své absurdní velikosti musela být zcela financována a plně vyzbrojována aliancí NATO, a tak by právní kličkou sice Ukrajina členem aliance NATO nebyla, ale ve skutečnosti svou armádou byla. Rusové ne nadarmo požadovali v létě 2022 v Turecku mírový stav ukrajinské armády 85 000 vojáků, včetně drastického omezení její výzbroje. 
  • Bod 5 – “vojenské záruky poskytnuté Ukrajině ze strany NATO i USA v rozsahu podle bodu 5 smlouvy o NATO” představuje konečné rafinované dotažení obou předchozích lstí do závěrečného logického výsledku – Ukrajina má bezpečnostní záruky, že nemusí plnit všechny body smlouvy (3), Ukrajina má obrovskou armádu plně financovanou a vyzbrojovanou NATO (4), a Ukrajina má záruku podle článku 5 NATO, ačkoli není jeho členem (5) = Ukrajina je členem NATO se všemi zárukami. Velmi průhledné, mimořádně rafinované, a pro Putina naprosto nepřijatelné. Aby Italové tuto “banderovskou lest” úplně pochopili, profesor Orsini dodal: “Italská armáda má jen 90 tisíc vojáků, že?”
  • Bod 7 – “členství Ukrajiny v NATO” je podle profesora Orsini jen další Zelenského falešná zmanipulovaná mírová karta, protože EU je defacto NATO, a tak členství Ukrajiny v EU (7) a velká ukrajinská armáda (3) nemají jiný smysl, než skryté rozšíření armády NATO o 800 tisíc vojáků plně vyzbrojených a vycvičených podle standardů NATO, a připravených vpadnout do Ruska, a právě proto Putin striktně podmiňuje členství Ukrajiny v EU její povolenou pouze miniaturní armádou o 85 vojácích, tedy stejně velkou armádou jakou má Itálie s dvojnásobným počtem obyvatel. 
  • Bod 9, písmeno “d” – “Ukrajina si vyhrazuje právo od Ruska požadovat odškodnění za způsobené škody”, je podle profesora Orsini naprosto obskurní. Navrhnout do mírové smlouvy požadavek poražené strany, aby měla od vítěze právo požadovat odškodnění za škody jím ve válce jí způsobené, a zároveň neplatit škody jemu jí způsobené, by byl v historii mírových dohod absolutně absurdní unikát, a ten Putin, protože musí dome vysvětlovat vlastním občanům, proč jim Ukrajinci ještě ničí města a cíleně zápalnými drony vraždí děti, nikdy nepřijme.
  • Bod 14, písmeno “c” – “Vstup mezinárodních sil na Ukrajinu, a jejich rozmístění na linii fronty”, a zároveň “úplné stažení ruských vojsk z nikolajevské, charkovské, sumské a dněpropetrovské oblastí Ukrajiny”, ovšem bez recipročního “úplného stažení ukrajinských vojsk z chersonské, záporožské a doněcké gubernií Ruska”. A to v podstatě umožňuje Británii, Německu a Francii, tedy NATO obecně, aby legálně poslaly svá vojska na “integrální ruské území podle ústavy Ruska”, a současně nařizuje striktně Rusku, aby svou armádu ze svého vlastního území stáhla.
  • Profesor Orsini vidí tento bod 14c tzv. “Zelenského mírového plánu” pouze jako typický “červený hadr na vydráždění býka”. Podle profesora Orsini klade Zelenskyj tento veskrze drzý a nepřijatelný požadavek 14c Putinovi, aby ten jeho plán s jistotou odmítnul, a musel být proto vytvořen nový méně drzý Zelenského nový tzv. mírový plán, a ten byl opět Putinem odmítnut, protože bude stále ještě příliš drzý. Ale nakonec v celé řadě tako opakovaných kroků bude poslední Zelenského mírový plán už zcela svým obsahem roven mírovému plánu “28 bodů Donalda Trumpa”, a bude zahájeno mírové jednání. 
  • Podle profesora Orsini je klíčem k pochopení této Zelenského strategie postupného předkládání nepřijatelných mírových plánů skutečnost, že v každém dalším mírovém plánu Zelenskyj o krok ustoupí, a přijme do dalšího plánu jeden předtím nepřijatelný ruský mírový požadavek. V tomto plánu “20 bodů” třeba  Zelenskyj ustoupil z předchozí striktní pozice, že Ukrajina nevyklidí své pevnosti na Donbase, ale ještě takto vyklizené pevnosti zahrnul do demilitarizované zóny střežené vojsky NATO. V dalším plánu, už nebudou tyto vyklizené pevnosti střežit vojska NATO. A v následném plánu už tyto pevnosti obsadí ruská armáda. A v konečném plánu budou nakonec přijaty všechny ruské požadavky.  
  • Bod 18 “volba nového prezidenta Ukrajiny” je podle profesora Orsini jasným důkazem, jak Zelenskyj postupně v dalších mírových plánech přijímá bod po bodu všechny ruské kapitulační podmínky, které před tím striktně odmítal. Nové volby na Ukrajině jsou pro Zelenského tou největší porážkou, ve stupnici jedna k tisíci mají podle profesora Orsini pro Zelenského ve skutečnosti negativní hodnotu miliarda miliard, protože Putin chytil Zelenského jako nezbedníka za ucho, a drže za ně,  ho přitáhnul před jeho ukrajinské voliče, aby s ním zúčtovali. A to je pro Zelenského ta nejhroznější prohra, kterou zatím zažil. Orsini říká – “Je to naprostá politická burleska. Diktátor Putin chytil demokrata Zelenského za ucho, a přitáhnul ho před jeho voliče, aby ho tak donutil, aby se podrobil základnímu rituálu demokracie, volbám po vypršení svého mandátu. Ergo údajný Diktátor donutil údajného Demokrata, aby se podrobil zákonům demokracie. To je naprosto fascinující příběh!”
  • Zelenskyj v poslední době mimořádně často cestuje po světě, a velmi rychle modifikuje své “mírové” podmínky, i požadavky na tzv. “západní” záruky Ukrajině. Kdežto Putin klidně sedí v Kremlu, a neústupně trvá na všech svých požadavcích, a ty jsou navíc už čtvrtým rokem stále stejné.  A z toho vyplývá, že Zelenskyj jen manévruje, a pomalu ustupuje. A že tedy již hraje pouze čas, aby maximálně oddálil nevyhnutelnou kapitulaci Ukrajiny. A že tedy o “kapitulaci” Ukrajiny je už v Kyjevě definitivně rozhodnuto, a pouze se hledají její vnitropoliticky nejprůchodnější formy. 
  • Současná poslední vyjednávání Zelenského s premiéry Německa, Francie a Británie o tzv. dvacetibodovém mírovém plánu pro Ukrajinu nejsou ve skutečnosti žádná mírová jednání, protože zcela postrádají základní atribut všech mírových vyjednávání vedených poraženou stranou, – a to akceptaci všech podmínek, na nichž vítězná strana neochvějně trvá. Profesor Orsini proto uštěpačně poznamenal, že nijak nechápe, proč se tato společná jednání Zelenského, Merze, Macrona a Starmera, ještě v mainstreamových médiích nazývají “mírová jednání”, ačkoli všem musí být jasné, že absolutně postrádají všechny i základní formální atributy zcela nezbytné pro vedení jakéhokoli  mírového jednání. 

Je čtvrtek 1. leden 2026, 21:28 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

MAP 2493 Nová ruská past sklapla. Výsadkový generál Teplinskyj se přiblížil na dostřel k Záporoží – Rusové po dně bývalé Kachovské přehradní nádrže obešli Ukrajince! Analýza.

Ruské

Tato včerejší ruská mapa ukazuje, že Rusové do konce března 2024 dorazí k velkoměstu Záporoží. Žlutá šipka představuje vzdálenost mezi Teplinského výsadkáři (operační skupina Dněpr), a čelními jednotkami operační skupiny VÝCHOD, které minulý týden překročily na široké frontě řeku Gančur. Skupina VÝCHOD postupuje průměrným tempem 40km za 4 měsíce. Teplinského výsadkáři se naučili pohybovat v novém hustém vrbovém roští, které za tři roky vyrostlo na dně bývalé Kachovské přehradní nádrže, (žlutě šrafovaná oblast vlevo na mapě), a v něm obcházejí ukrajinská obranná postavení před Záporožím. Ukrajinci, kdo ví proč, se do roští neodvažují vstupovat?” Žlutá šipka = 54km. Jak vidíte Rusové oběma útočnými hroty obcházejí ukrajinskou opevněnou linii. Černá šipka = vzdálenost mezi ruskou skupinou JIH a Záporožím = 62km včera. Zelená šipka = vzdálenost Teplinského výsadkářů od Záporoží = 16km. To, že Teplinského výsadkáři se dokáží probíjet k Záporoží i na nej-nevýhodnějším místě fronty pro Ruskou armádu je důkazem absolutní nadřazenosti ruských výsadkářů nad všemi jednotkami světa. Proč vysvětleno v analýze. 

Teplinského výsadkáři bojují už 2 roky v jediném místě fronty, kde mohou Ukrajinci velmi snadno vytvořit absolutní převahu dronů, i které mohou mít pod úplnou kontrolou svého polního dělostřelectva, i raket HIMARS. Ukrajinci mohou vést dělostřeleckou palbu přes dno bývalé Kachovské přehradní nádrže, a mají snadné místo pro ukrytí větších záloh ve městě Záporoží, a celý prostor mohou navíc jejich operátoři ukrytí v Záporoží snadno kontrolovat značným množstvím dronů. Přesto ovšem ruští Teplinského výsadkáři vytlačují Ukrajince podél Kachovské přehradní nádrže směrem na sever k Záporoží, tempem 10km za 4 měsíce! 

Proč nedokáží Ukrajinci likvidovat Teplinského výsadkáře? Protože Teplinského výsadkáři jsou ze vzduchu kryti těmi nejlepšími ruskými operátory dronů, a ti ničí veškeré ukrajinské zbraňové systémy až na vzdálenost 80km od linie fronty, a nedovolí, aby je tak Ukrajinci přisunuli na dostřel proti výsadkářům. (Videa s překvapivě čistým obrazem zde.)

Teplinského výsadkáři zahájili svůj současný postup na sever k Záporoží začátkem léta letošního roku, a toto datum se přesně časově kryje s příchodem ruských zabijáckých dronů s dosahem přes 50km na frontu do bojové služby. Respektive, kdykoli před tímto datumem Teplinského výsadkáři vyrazili na sever, (třeba zde v MAP 2110 z října 2024), byli vždy do měsíce zahnáni se ztrátami zpět, ačkoli bojovali jako lvi. Od příchodu těchto nových ruských dronů na frontu, je však situace u výsadkářů standartní – ve vodě porostlé vrbovým roštím obejdou ukrajinské pozice na břehu, a Ukrajince zlikvidují. Obdobně čistí i ukrajinské pozice ve městech. Pohybují se v malých skupinách, ale jsou k nezastavení! 

Úplně stejná situace jako u Teplinského výsadkářů je u města Kupjansk, ale obráceně. Toto bojiště představuje pro Ukrajinskou brannou moc nej-nevýhodnější úsek fronty – je to jen kousek od Ruska, a Rusové tam mohou snadno soustředit děla, raketomety, drony, házet bomby a posílat posily ještě mnohem snadněji, než Ukrajinci mohou proti Teplinkého výsadkářům u Záporoží. Ukrajinci však nemají ani ruské dalekonosné zabijácké drony, ani elitní operátory Rubikon, ani klouzavé bomby, ale přesto teď na Kupjansk útočí, a Rusové je nechávají si hrát na Teplinského výsadkáře. Proč, jaký to má smysl, vysvětleno v analýze.

Zatímco Ukrajinci nyní nedokáží zaútočit drony a děly na Teplinského výsadkáře, Rusové nyní na Ukrajince útočící na Kupjansk snadno. Pro Rusy je současný ukrajinský útok na Kupjansk “darem z nebes”. Ukrajinci jsou tam loveni drony jako zvěř – zde video jedna, a zde video dva, a zde video tři. Povšimněte si hlavně na videu tři jak jsou Ukrajinci ničeni “po velkých skupinách”. Teplinského výsadkáři pracují pouze ve dvojicích, maximálně trojicích, hloučky u nich nevidíte. Vojáci, kteří se na bojišti nyní shlukují, a jen tak postávají v zóně dronů, jsou na současné frontě jasným úkazem výskytu značného počtu nevycvičených zelenáčů. A zelenáči dne na frontě plné dronů nežijí dlouho, ostatně jste viděli na těchto třech videích. 

Z ruského strategického pohledu je současná bitva o Kupjansk, kterou Zelenskyj právě v těchto dnech rozpoutal, bitvou Bachmut-2, tedy bitvou, v níž zadarmo pustí Ukrajincům žilou. Aby Putin s Gerasimovem mimořádně tupé náčelníky Kyjevské branné moci do bitvy o Kupjansk vtáhli, sehráli vskutku rozmarnou komedii. Nejprve velitel skupiny ZÁPAD generál Kuzovlev veřejně Putinovi oznámil, že Kupjansk dobyl, a potom, když Zelenskyj postával před stélou s nápisem Kupjansk, Gerasimov veřejně potvrdil Putinovi, že Kupjansk je osvobozen. Tupé hlavy v Kyjevské štábu nijak nazajímalo, proč Putin, Gerasimov i Kuzovlev tak sprostě lžou, až naštvaní ruští mili-blogeři požadují za trest hlavy zrádců Kuzovleva, a Grasimova, protože ti svými  falešnými hlášeními podvádí Putina, a hlavně proč Kreml  k těm obviněním rozšafně mlčí. A výsledek se dostavil. Pokud Putin v Bitvě o Bachmut měnil bezcenné ruské kriminálníky v poměru 2 za jednoho nedostatkového ukrajinského nacionalistu, pak v Bitvě o Kupjansk už bude měnit jeden levný dron za jednoho Ukrajince. Ukrajinci si tak opět vlezli do další ruské pasti! 

Dnes ve 20 hodin mimořádný pořad na TV Bureš!!!

Je středa 31. prosinec 2025, 05:16 ráno, analýzy už zase budou vycházet každý den, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

 

xxx